Recenze

Dejvické divadlo zvolilo „komerční“ titul proslulého autora Patricka Marbera, jehož hra Closer kdysi zaujala na Mezinárodním festivalu DIVADLO Plzeň ponejvíce vysokým standardem konvenčního britského herectví, a pod názvem Na dotek se hrála v Městských divadlech pražských a v Divadle Na Jezerce.

Ani Dealer´s Choice není převratným počinem světové dramatiky, který by vývoj divadla posunoval k vyšším cílům. Jedná se však o dobře napsanou hru, jejíž text plyne v bystrém temporytmu až k rozpačitému konci. Inscenace Dejvického divadla v režii Jiřího Pokorného však v prvních dvou dějstvích před přestávkou poněkud drhne, a působí dojmem, že chce být vtipná za každou cenu. A po přestávce jako bychom se ocitli v jiné operetě.

První dvě dějství nás seznamují s partou čtyř mužů, kteří spolupracují v jedné restauraci. Jednodušší, avšak praktickou inteligencí oplývající kuchař Sweeny (Hynek Čermák), číšník a světák Frankie s vizáží Elvise Presleye (Martin Myšička), druhý číšník Mugsy - chlapec s dobrým kořínkem, avšak dosud se potýkající s postpubertou (Václav Neužil), majitel restaurace Stephen (David Novotný), který, vzhledem k svému věku a větším životním zkušenostem, projevuje nejvíce rozumu, a pátým do pokeru je nepovedený Stephenův syn Carl (Jaroslav Plesl). Scéna je v prvních dvou dějstvích rozdělena na zaplivanou kuchyň a na jakž takž poživatelnou restaurační část. Dozvídáme se, že Sweeny chce být dobrým otcem pětileté dcerky, se kterou má jít druhý den do zoo na tučňáky. Mugsy si chce založit vlastní restauraci v originálním prostředí, a potřebuje získat peníze na její rozjezd. Frankie by chtěl do Las Vegas. Stephen chce rozvíjet svůj podnik a vytvořit mu nové logo. Carl chce peníze. Již v první půli se objevují křehké emoce, které normálně muži skrývají, ale všichni se těší na chlapácký „mač“ v pokeru.

V závěru druhého dějství přibude další hráč, tedy další postava hry. Je jím nenápadný host restaurace Ash (Ivan Trojan), který přes své teplákovsko-taťkovské vzezření budí nejistotu tím, že se zná s nevypočitatelným Carlem. Ash přistoupí na to, že bude hrát s partičkou frajerů, kteří jsou zvyklí hrát spolu a znají své reakce do mrtě, poker. Restaurační partička kluků, co spolu chodí, (případně bydlí, Frankie se Sweenym), má za to, že získala pěknou kavku. Totéž si myslí i Ash.

Po přestávce se ocitáme v hráčském doupěti v suterénu pod restaurací. Dominantou je polovina zeleného karetního stolu, u kterého sedí šest mužů (kdoví, kdyby byl stůl celý, zda by jich tam sedělo dvanáct). Velkou výhodou je, že veškeré dění se v druhé půli odehrává u stolu, který je uprostřed jeviště, takže je na dění na jevišti vidět za všech zákoutí hlediště Dejvického divadla. A že těch zákoutí divadlo má.

U stolu se odehrávají různé druhy karetních her, takže valná část publika upřímně netuší, co se na stole vlastně děje. Čitelné jsou však výbuchy emocí jednotlivých hráčů. Kromě profesionála Ashe, který nejdříve prohrává, aby ukolébal své kavky, aby pak kavky s údivem zjistily, kde že jsou všechny jejich žetony, spolu s jejich sny. Ash se Stephenem naváže neverbální spojenectví proti rozjívené bandě puberťáků, mezi které se zařadí i citlivka a otec Sweeny. Spojenectví se mimojiné projeví hodem žetonu, ale i hodem mincí. Přesto však v závěru dostane větší psychické rány emotivní Stephen, a Ash odchází zdánlivě s nadhledem.

V samém závěru hry se pokusí již Ashem citově nalomený Stephen navázat kontakt se synem, Carl ho však ještě více „dorazí“.

Druhá polovina inscenace opět na pražské jeviště přináší obrovský emoční náboj a radost z kolektivní hry, jakou si pamatuji z Činoherního klubu počátku devadesátých let minulého století, a kterou jsem již jen odečítala ze záznamu inscenací E. Schorma se Zedníčkem, Bartoškou a Heřmánkem. Z jeviště sálá síla, při které mizí jeho imaginární čtvrtá stěna, a divák má pocit, že je součástí hry.