Recenze

Muzikál Chaplin v evropské premiéře
psáno z představení: 4.2.2017, autor recenze: Peter Stoličný, foto z inscenace: jef Kratochvil
foto: jef Kratochvilfoto: jef Kratochvilfoto: jef Kratochvilfoto: jef Kratochvilfoto: jef Kratochvil
Dílo napsali Christopher Curtis a Thomas Meehan (také autor libreta k muzikálům Producenti nebo Mladý Frankenstein) v roce 2006. Po mnoha úpravách se muzikál dostal v roce 2012 na Broadwayi. Režisér Městského divadla Brno získal autorská práva na dvě rozdílné verze muzikálu, do něhož měl povolení zasahovat a také zasahoval. Do jaké míry nelze bez znalosti původního libreta odhadnout. Jisté je, že jeho dramaturgická i režijní koncepce byla šťastná a vytvořené kompaktní dílo mapuje necelých sedmdesát let tvorby Charlieho Chaplina. Sledujeme jej od jeho šesti let, kdy vstoupil do divadelního světa, přes jeho umělecky nejproduktivnější etapu až po exil ve Švýcarsku. Titulní role je rozdělena mezi tři herce – dítě, Chaplina ve věku nejproduktivnějším a Charlieho seniora. Tu třetí roli v originálním díle nenajdeme, připsal ji Stanislav Moša a asi udělal dobře. Celý děj tak zpřehlednil a uvedl do souvislostí.

Největší důraz je kladen na popis filmových začátků umělce, kdy se z Londýna dostal do filmového studia Macka Senneta. Prožíváme i Charlieho milostné vztahy, kdy již bohatého umělce manželky u rozvodu oberou o miliony. Vidíme klíčové scény z natáčení filmu Diktátor a seznámíme se s jeho poslední a doživotní manželkou Oonou. (Zajímavý je detail animozity ze strany jejího otce, slavného dramatika Eugena O´Neilla.) Důležitá je postava Tuláka, kterou se zapsal do dějin. Stalo se tak ve filmu CHAPLIN V ZÁBAVNÍM PARKU (1914). Věčného tuláka s knírkem, v buřince, v obnošených šatech a padajících kalhotách, s hůlkou a směšnou chůzí ztvárnil až ve filmu CHAPLIN TULÁKEM (1915). Ale muzikál se nemůže zbývat takovými podrobnostmi, a tak je proces jednoduchého objevování postavy zajímavý a na místě.

Celý příběh je zasazen do prostředí filmového studia (jednoduchá variabilní a nápaditá scéna Christophera Weyerse), kam na začátku přichází Chaplin senior a vzpomíná na svůj život. Děj muzikálu tedy začíná a končí u bilancujícího umělce. Celé dílo navíc funguje jako pocta legendárnímu Tulákovi, i pocta době, v níž se rozvíjela americká kinematografie. Z výpravy, z projekcí a vlastně z celkového provedení díla je cítit láska k filmu. Naznačuje to už první výjev, který divák vidí při příchodu do sálu – opona složená z filmových plakátů, které jsou jednotlivě osvětleny za hudby ouvertury.

Trochu nepřehledně se jeví (asi již v původním libretu, neumím to posoudit) problém odchodu Chaplina z USA do Švýcarska. V libretu to vypadá tak, že odešel po skandálu s otcovstvím, ke kterému byl přinucen soudem, což po celý život odmítal jako otcovství smyšlené. Ve skutečnosti pravým důvodem byl McCarty a Výbor senátu pro neamerickou činnost. Vypracovaná černá listina umělců Hollywoodu, ve které byl i Chaplin, byla důvodem, že v jeho nepřítomnosti, když byl v Evropě, mu odebrali americké občanství. Myslím, že šlo o klíčový a pro divadlo vděčný dramatický moment. Nevím, proč se v tomto bodě nedrželo libreto historických faktů. Vím, že do tří hodin, navíc do muzikálu, nelze vtěsnat všechny klíčové dějinné události, ale očekával bych bližší vysvětlení Chaplinova jednání, když burcoval proti nelidské blokádě Leningradu, za což ho označoval bulvár a mnozí republikánští poslanci za komunistu. Pletli si Chaplinův humanismus s politickou ideologií. Zde možná chyběl v libretu přesněji definovaný postoj Chaplina. Stejně však celé dílo vyznělo tak, jak vyznít mělo. První část - umělcův rychlý, až zázračný vzestup z neznámého komika na největší celebritu je pojat více revuálním stylem zábavného divadla. Druhá část, složitější životní, umělecké i osobní problémy inklinují více k dramatickému muzikálu, ve kterém se musí řešit závažná rozhodnutí. Předpokládám, že divácky atraktivnější bude ta první část, ale myšlenkově hodnotnější je určitě část po představce.

Dostáváme se k hudbě. Muzikál měl ve svých dějinách vždy dvě krajní polohy. Zábavnou a líbivou: Loď komediantů Jerome Kerna, nebo Hermanova Hello, Dolly!, ale také myšlenkově náročnou a vážnou: Bersteinova West Side Story, nebo třeba Webberova Evita. Kam zařadit Chaplina? Asi někam mezi tyto krajní polohy. Hudba Christophera Curtise se pohybuje od klasického tipu muzikálové zábavy (píseň „Život jak film mít krásný“) až po vážný tón („Idol pro národ, strážce všech menšin, farizej troufalý!“). Nastudování dirigenty Martinem Procházkou a Tomášem Küfhaberem je výborné, jenom nechápu, jak může hudba znít z „jámy“ téměř celé přikryté praktikábly. Ale zněla. V hezkém souznění se pěveckými výkony interpretů.

Scéna, především v té první, revuálnější části je hezky a pestře roztančená (bohaté kostýmování zajistila Andrea Kučerová, choreografii Michal Matěj) a je nutné se ještě zmínit o světelném kouzlení, které je už typické pro tuto hudební scénu. Projekce Petra Hlouška, které nám připomínají scény z Tuláka i světelná režie Davida Kachlíře dobře doplňují variabilní a při tom jednoduchou Weyersovu scénu. Režie u barda muzikálů Stanislava Moši slouží žánru, slouží co nejjednodušší a nejpřesnější výpovědi. Žádné samoúčelné špílce, všechny mizanscény jsou přehledné, přesně vypovídající atmosféru. A vedení herců je citlivé, i v tomto případě sloužící celkovému vyznění. Snad jen v závěru inscenace by stačilo vše soustředit do jediného konce. Divák očekává finále, ale přichází předáváni Oscarů a až potom opravdové finále. Je to jen pocit, který nemusí všichni vnímat stejně. Na celkovém vyznění inscenace to vliv nemá.

Herecké výkony přináší i několik překvapení. V roli Chaplina jsem viděl Daniela Rymeše (aleternuje Marco Salvadori). Za dva roky, co po absolvování JAMU Rymeš působí v MDB jsme ho viděli jenom v menších rolích. Ovšem svého Tuláka „rozbalil“ skutečně velkolepě, bytostně jím byl. Charlieho bratra Sydneyho zahrál věrohodně Lukáš Janota (alternuje Robert Jícha), Charlieho ve starším věku pak Tomáš Sagher (alternuje Jan Mazák). Stejně tak Charlieho matku opravdu s bohatým rejstříkem poloh zahrála Markéta Sedláčková (alternuje Lucie Bergerová). Výborná byla Hana Holišová coby zuřivá novinářka (alternuje Viktorie Matušová) a nesmíme zapomenout na Elišku Skálovou v citlivé interpretaci poslední Charlieho manželky, Oony. Malého Sydneyho výborné zahrál Jan Juráček a malého Charlieho Rostislav Jatel. V tomto divadle se dá tušit, že zde vychovávají talenty už od dětství.

Městské divadlo v Brně má tedy za sebou již pátou inscenaci sedmdesáté druhé sezony 2016-17. A to je muzikál Chaplin uveden v Brně v evropské premiéře, nedlouho po té, co se objevil na Broadwayi. Tomu se říká dramaturgický počin.


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.