Recenze

Romeo a Julie z amerického předměstí
psáno z představení: 26.5.2017, autor recenze: Lukáš Dubský, foto z inscenace: Pavel Křivánek
foto: Pavel Křivánekfoto: Pavel Křivánekfoto: Pavel Křivánekfoto: Pavel Křivánekfoto: Pavel Křivánek
Muzikál West Side Story patřil v 50. letech minulého století k přelomovým dílům. Po dlouhou dobu byly broadwayské muzikály veskrze odlehčeným žánrem. Novodobá variace na Shakespearovu tragédii Romeo a Julie vnesla do muzikálových vod něco nového – aktuální sociální kritiku. Gangy mladistvých totiž v té době představovaly skutečný sociální problém mnoha amerických velkoměst.

Může se zdát, že pro dnešního českého diváka se jedná o problém časoprostorově dost vzdálený, jenže rasová nesnášenlivost a xenofobie jsou neustálým zdrojem konfliktů. A tak ani dnes nepůsobí tento broadwayský kus zastarale.

Příběh se odehrává v jedné z newyorských čtvrtí, kde vládne nevraživost mezi místní omladinou a přistěhovalci z Portorika. Místo Monteků a Kapuletů tady spolu zápolí Tryskáči a Žraloci. Všichni jsou zatvrzelí, bez ochoty přistoupit na jakýkoliv kompromis. Neustálé provokace a potyčky směřují k nevyhnutelné tragédii. Jako zjevení pak na tomto místě působí bývalý vůdce party Tony a sestra portorikánského kápa Maria, kteří se do sebe bláznivě zamilují. Okolnosti ale tomuhle svazku nepřejí...

West Side Story je činoherně, pěvecky i tanečně náročný muzikál, tým pod vedením režiséra Lumíra Olšovského ho ale zvládl se ctí. Scéna, jejímž autorem je Dragan Stojčevski, představuje oplocené basketbalové hřiště, ale drobnými přesuny se rychle mění třeba na Doktorův bar nebo Mariinu ložnici. Všechno je neustále v pohybu – vycizelované potyčky, útěky před policií či taneční hodiny udržují herce v neustálém tempu (pod choreografií je podepsán Lukáš Vilt), snad jen časté přelézání a šplhání po dekoracích působí po chvíli poněkud mechanicky.

Obsazení tohoto muzikálu tvoří většinou mladé, neokoukané tváře, ze kterých se Olšovskému podařilo „vytřískat“ výborné výkony. Davové scény často bývají kamenem úrazu některých muzikálových produkcí, jelikož slušní zpěváci občas mají potíže s interpretací činoherních scén. Tomu se v Plzni vyhnuli, davových scén je ve West Side Story požehnaně, ovšem představitelé obou znesvářených stran v nich působí autenticky, beze stop zbytečného přehrávání. Větší prostor dostává pochopitelně pánská část obsazení, které nečiní problémy na malém prostoru odlišit charaktery jednotlivých členů gangu. Výrazněji se do paměti diváků zapíší Ondřej Černý v roli vůdce portorikánské bandy Bernarda a především skvěle temperamentní Lucia Jagerčíková coby Bernardova milenka Anita.

Ústřednímu páru to spolu ladí – Pavel Režný je jako Tony civilní, představuje kluka, který dorůstá v muže a každodenní flákání s partou ho přestává bavit. Chce v životě něčeho dosáhnout, čeká, až uvidí nějaký cíl, ke kterému by mohl směřovat. Impulzem je mu právě setkání s Mariou, kterou s přehledem zvládla Kateřina Falcová. Ta výborně překonala nástrahy obtížných pěveckých čísel a herecky je jistá ve vážné i komické poloze, předvádí nejkomplexnější výkon večera. Pěvecky ale nejvíce chytne za srdce interpretace písně Somewhere v podání Venuše Zaoralové Dvořákové.

West Side Story má velkou šanci stát se diváckým hitem. Je to přímočarý a všeobecně srozumitelný příběh, byť člověk může mít k libretu jisté připomínky. Osobně mi třeba dost vadí, jak rychle Maria odpustí Tonymu, že je vrahem jejího bratra. Tahle pasáž je z hlediska uvěřitelnosti velmi problematická i v rámci romantického žánru. Jinak ale inscenace Lumíra Olšovského přináší spoustu pěkných melodií (v povedeném přebásnění Jiřího Joska), tanečního temperamentu a (bohužel) stále aktuální témata netolerance a nenávisti přerůstající v násilí. Navíc ukazuje, že je plzeňský muzikálový soubor ve velmi dobré formě.


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.