Hana Rubišarová

Viz blog (více v článku na blogu)

Inscenace Kati Klicperova divadla je až na úvodní minuty svižná a vtipná. Zásluhu nesou zejména energická Natálie Řehořová a Zora Valchařová Poulová, která nezapomněla prosadit svou roztomilou roztěkanost. Za zmínku stojí i Jiří Panzner, jehož výraz, účes a celkové pojetí dodává postavě potřebnou úlisnost a samozřejmě nezbytnou komiku. Inscenaci nechybí funkční humor, pouze občas sklouzává do grotesky, a také závěrečná poněkud nekrofilní scéna ji ubírá té správné McDonaghovy syrovosti a nevtíravosti. Vzhledná scéna Nikoly Tempíra a kostýmy Lenky Odvárkové se vzájemně doplňují.

Viz recenze

Dramatizaci těžkého díla Dostojevského zvládlo Národní divadlo Brno na výbornou. Ztíženou orientaci ve jménech ruské literatury usnadňují herci svými silnými, mnohdy až expresivními, hereckými výkony, kterými jasně určují charaktery svých postav.
Dostojevský stvořil kruté dílo, jehož krutost vnáší herci do poslední kapičky potu do hlediště, kde jí rozdmýchávají tornádo emocí. Smích střídá pláč, zděšení zase lítost. Zkrátka totální katarze vyvolaná zobrazením přetvářky, falše a naprosté nezřízenosti. Inu, takových tradičních lidských vlastností, bez nichž by patrně nebylo velkých autorů.

Viz blog. (více v článku na blogu)

Monodramatická obhajoba postavy Shylocka ze Shakespearova Kupce benátského a hanobení přehnané politické korektnosti. Kvalitně odvedená práce hlavního protagonisty Milana Kňažka, jenž slovy herce Jona obhajuje obvinění postavy Shylocka z antisemitismu. Svým způsobem interaktivní dílo, do něhož jsou vtaženi i diváci, s nimiž Jon vede dialog. Kňažko úctyhodně předává spoustu zajímavých, bouřlivých, diskutabilních myšlenek, avšak po režijní stránce trochu "vleklým" způsobem. Z velice netradičního a kvalitního textu, jenž má aktivizovat mysl, by se dalo vytěžit více, než předává režie R. Balaše.

Viz blog. (více v článku na blogu)

Viz recenze.

Viz recenze.

Dejvické divadlo sáhlo po díle, které oplývá náročnými, avšak krásnými verši. A po dramaturgické stránce navíc nesklouzává do ryzí shakespearovské komerce, naopak je příjemným oživením anglického barda. Inscenace, popsaná jako psychothriller se šťastným koncem, vyznívá ponejvíce jako komedie prošpikovaná osvědčeným a pohotovým humorem sehraného souboru a rovněž kostýmy Katariny Hollé. Z hereckých výkonů nelze jen tak vyzdvihnout ten "nejlepší", avšak bezpochyby v mysli utkví Miroslav Krobot, Jaroslav Plesl a Simona Babčáková, jejichž vynalézavý ostrovtip dodává inscenaci tu správnou energii.

Viz recenze.

Viz blog. (více v článku na blogu)

Viz blog. (více v článku na blogu)

Viz recenze.

Veškeré sdělení naleznete v recenzi. Podivuhodné cesty Julese Verna je velice libě a živě ilustrovaná pohádka. Jen je trochu škoda, že hlavní postava Julese Verna nemá takové možnosti k rozehrání jako například filmový štáb. Jeho postava je držena ve zbytečně monotónní rovině a Jiří Zapletal nemá prostor k výraznějšímu projevu.

Viz recenze

Viz recenze. (více v článku na blogu)

Viz recenze.

Z celé koncepce inscenace, přístupu k herectví, scény... ze všeho čiší rozmanitost, takže ani náhodou nesklouzává do fádnosti a monotónnosti. Vyznívá dokonce jako syntéza několika stylů a to zejména v individuálním vyjádření jednotlivých herců. V Labutím jezeře Klicperova rozhodně nejde o text. Dalo by se říci, že ten je tou nejméně výraznou složkou. Leckomu by se možná mohlo zdát nemožné ztvárnit toto dílo činoherním způsobem, ale režisérská dvojice SkUTR se tohoto úkolu zhostila na výbornou a výsledek? Dvě hodiny strávené v dojemném příběhu plného krásných i mrazivých pocitů a nálad.

Komentář viz recenze.