Jiří Koula

84,99 % Proč vyrazit na inscenaci Já, Diagnóza spolku +- VeDvou? Protože je vtipná, dojemná, hravá, promyšlená, upřímná... a nabízí něco, co jinde těžko najdete. Více viz blog.

75 % Shrnuto, Třeštění ve dvou je text, který jsem dosud neznal a je podle mě škoda, že se uvádí tak málo. Spolek R312 ho oprášil v době, kdy v nás jeho sdělení mohou obzvláště rezonovat, a vytvořil inscenaci, která mu sluší, zasmějete se, abyste si zároveň, pokud o to stojíte, odnesli slušnou porci námětů k přemýšlení. Více viz blog.

Tolik radosti, že jí část musely vyplavit slzy, aby se dala unést. Škoda slov, všechno správně, tohle je vánoční zázrak.

75 % Setkání britské coolness dramatiky s ruskou filosofující melancholií, pravý mix pro naši duši. Tragikomedie z periferie, Levčik - vzor neoliberalismu - hodlá oškubat každého vidláka, Důra snad chtěla též, ale nový život v ní jí vede jinam, podnikavá pokladní je vládkyní místních figurek... A teče jí do bot. Deprese po konci kapitalismu, jehož smrt nikdo nechce přijmout. Překvapivě vydařená inscenace mladého souboru, Juliu Kubaščíkovi a Andree Tesařové nahrává podobný věk jejich postav, vítězkou tak pro mě je Marie Anna Valíčková, které bych těch pár desítek let navíc klidně uvěřil.

Text, který se mi poskládal až po odchodu ze sálu. A dodnes vlastně nevím, zda správně. Ale souhra herců mě bavila, to zase jo.

Ten text je peklo, pro mě to byla opravdu dlouhá cesta, ať už se tvůrčí tým snažil sebevíc mi to ulehčit.

Tak tady za mě napsala komentář Atlantis12, hned bych ho podepsal. Jen s tím hodnocením budu přísnější.

85 % Tak tohle je přesně důvod, proč OLDstars miluju. Zajímavý text u nás neznámého slovinského autora, mrazivá studie, jak si jeden člověk může podrobit jiné z příčin v základu osobních, ovšem v kontextu systému... Solidně zahrané a Tomáše Harta si pro jeho Vladimíra přidávám do sbírky svých divadelních miláčků.

Od Kebabu jsem roky čekal na další inscenaci Gianiny Cărbunariu. Dočkal jsem se a odcházel nezklamán. Příběh tří outsiderů, kteří se rozhodnou svým způsobem bojovat proti zběsilé době, natřít to těm, kteří jsou in. Oceňuji mimořádně trefné obsazení. Jen připsaná postava Tomáše Bareše některé scény učinila poněkud divnými. Ale uznávám, že jiným coby přesvědčivý klubový vypatlanec dodal šmrnc. A Tomášem Staňkem ručně vytvářená diskoška při výpadku techniky, to bylo prostě top!

85 % Miluju. Miluju ten text (texty), miluju tohle podání.

Jako jo, bylo to Spílání publiku... Ale od těch studentů to asi ani vyznít nemůže, že jo.

Tak tady si mě Jan Horák opět získal, tradiční příběh z netradičního úhlu pohledu, "křesťanská masírka", které by Duka nepožehnal.

75 % Inscenace textu známého u nás spíše jako Šťovík, pečené brambory. Seškrtaného, takže to pěkně odsýpá, herci na sebe dobře reagují a zároveň každý "prodá" svou postavu... Jo, pánové, takhle by to šlo.

55 % Fakt divná záležitost, střípky příběhů, které samy o sobě povětšinou dávají smysl, ale celek mi z toho prostě nevyvstal.

75 % Vidlácká komedie s nevyrovnanými hereckými výkony... A dvěma velkými plusy, jednak ten text je fakt vtipný, jednak Řepa Prokopa Košaře je prostě k sežrání.

75 % Oskar Bábek napsal hru, v níž se objevují ženy! Sice ujeté, ale přece. Nicméně hlavní devizou této inscenace je beztak úvodní monolog Richarda Juana Rozkovce, ten hned napoprvé putoval do mého osobního zlatého fondu.

Děkuji OLDstars, že jsem tento text mohl konečně vidět naživo. A také, že jsem objevil Alžbětu Malou, které mi ihned učarovala. A napodruhé i Anastázii Landovou, u níž jsem při prvním zhlédnutí sice viděl pečlivě vypracovanou vnější slupku, pod níž mi ale chyběl skutečný kontakt s postavou, napodruhé už jsem tento nedostatek necítil.

Inscenace, v níž herci suverénně přehráli herečky. Ale jinak ano, funguje to i na divadle.

Rád jsem se s tímto textem znovu setkal, stejně jako jsem rád, že jsem ho neviděl poprvé, jinak by mi jeho "zkolektivizování" asi dost zamotalo hlavu.

Krásná ukázka toho, že herecké školy k něčemu jsou. Naproti tomu škoda, že jsem zhlédl představení s jedním z reflektorů obráceným přímo na mě, tudíž jsem nezřídka viděl z herců obrysy spíše než co jiného.

Jsem zvědavý, zda tento text někdy někdo uchopí tak, aby mě bavil. Bylo to pro mě lepší než kdysi na Nové scéně Národního divadla... Otázkou je, zda ne primárně proto, že to bylo důkladně seškrtané.

84,99 % Kroniku ohlášené smrti jsem viděl před lety v podání Divadla Spektákl a byla to výtvarně působivá nuda. Tohle je pravý opak, inscenace vizuálně skromná (byť oceňuji kostýmy), ovšem tak poutavá! Přes chudost příběhu se pořád něco děje, stále je na co se dívat či co poslouchat. Klobouček a jen tak dál.

Drama z konce světa, které příliš nezaujalo a rychle vyšumělo.

LaBute umí provokovat a tímto textem to jen potvrzuje. Jako výplň hraná na náhodných místech během roudnického festivalu působila výsledná miniinscenace dosti přesvědčivě, věřím, že bude fungovat i na baru v Celetné v rámci Festivalu studentských divadel. Přesto mi tento formát přijde trochu škoda, zvládl bych i více.

Viděno poprvé ještě před koronténou, příliš nezaujalo... Viděno podruhé teď v Roudnici... Pecka! Čemu věříme? A jak to ovlivňuje naše životy? Vyrypajev si pohrává s divákem, postupně odhaluje, co samy postavy nevědí, Kulhavý našel dobrou formu, herci mě bavili... Jo, tohle bych si dal i potřetí.