Jestliže DnV chtělo, aby si členové souboru vyzkoušeli jak se statuje, výsledek jistě splnil zadání. Jiné vysvětlení pro toto pojetí titulu nevidím. A neomluví ho ani výborný výkon B. Polákové v hlavní roli. Režie si mohla více pohrát především s chórem a to zejména s postavou Teiresiáse, kterého alternoval I. Racek. Tuto roli chápu jako vzdání úcty významnému umělci. Jenže takto se jednalo o medvědí službu. A přitom by stačilo málo. Třeba jen tuto postavu nenechat neustále vylézat z jakési jeskyně. Výsledek byl kontraproduktivní.

75% Obdivuji, jak si J. Kukura poradil se složitým textem a jak výtečně dokázal ztvárnit postavu sebe sama. Skvělý výkon, který nedal divákovi vydechnout. Výborně mu sekundoval J. Hájek coby režisér Čičvák. Podobně si vedla i V. Žilková v monologu, jemuž předcházel její histrionský příchod z foyeru divadla. Roli přihlouplé mondény vystřihla skvostně. O to víc mě mrzí pokažený závěr, který odehrála loutka (výtečně zpracovaná), přičemž text četl z papíru J. Kukura. Bohužel ho však hodně drmolil, chvílemi mu nebylo vůbec rozumět.

Závěrečná část rubínovské trilogie „Kauz“ ze současnosti mě zaujala nejméně. Jak všechny tři inscenace pojí skvělé maximalistické herecké výkony, z nichž tentokrát zaujaly zejména J. Stryková a Z. Stavná, totéž už se nedá říci o úrovni textu, jenž na mě působil značně "nedodělaně". Výchozí nápad učinit z Maryši „zelenou vdovu“ byl skvělý, jenže už nebyl dostatečně zpracován. Režisér perfektně pojal scénu s rozbalováním dárků, při čemž hrála skladba, kterou považuji za výtečný bonus představení.

První část (50%), monolog Marmeladova ze Zločina a trestu, mě nezaujala. Před lety se mi M. Hofmann v tomto monologu líbil mnohem víc. Ovšem jeho podání Něžné (90%) mě doslova nadchlo. Zde nemám k jeho výkonu sebemenší výhradu. Herec si vedl výborně, dokázal zpodobnit rozmanitost citů, které choval ke své právě umírající ženě. V této roli si vedla výtečně M. Šoposká, jež během celého představení vyjadřuje své emoce pouze nonverbálně. Některé scény mi v paměti uvíznou asi už napořád.

Líbilo se mi uchopení postav chlapců. Moc mě potěšilo, jak všichni "své kluky" hráli přirozeně a nijak se nesnažili malé děti parodovat. Bohužel jsem nepochopil, co chtěl režisér říci pojetím postav učitelky a maminky. M. Steinmasslová v nich působila velmi upjatě. Nejedná se však o chybu herečky, režijní stylizace zde byla zřetelná. Ke konci ztrácelo představení švih. Škoda.

Samotná hra mě moc nezaujala. Především jsem se ale asi minul s režijním pojetím, které kladlo důraz spíš než na text na hodiny baletu (klobouk dolů před fyzičkou hereček). Tím se však postoje a náznaky osudů jednotlivých postav vytratily do ztracena a zůstala pouze nuda. A jestli celé představení mělo ukázat na fakt, že se někteří lidé zabývají malichernostmi, zatímco jiný člověk opravdu trpí, je to na pětadevadesátiminutové představení trochu málo. Ale třeba to bylo i o něčem jiném, na co režie zapomněla.

65% viz komentář P. Širmera, s nímž naprosto souhlasím.

Radost pohledět, když se na jevišti potkají dva herci různých generací, kteří si tak skvěle rozumějí, a vytvoří velmi sugestivní a procítěnou podívanou. Paráda.

Mám rád soubor Divadla v Dlouhé, mám rád režie Jana Mikuláška. Bohužel mě ani tentokrát jejich spojení neoslovilo. Výchozí problém však nyní spatřuji ve hře samotné, která mi nepřinesla nic nového, podobně jako její výklad. Obrácený scénosled také rozhodně nepatří mezi žhavé novinky a bohužel v tomto případě deformuje, aspoň dle mého názoru, smyslupnost příběhu. Herci si ale se zvolenou koncepcí výtečně poradili, jejich výkony hodnotím nadprůměrně. Stejně tak výpravu M. Cpina. I proto mě mrzí, že jsem se s touto inscenací zcela minul.

Režisér J. Nvota vytvořil příjemně plynoucí inscenaci komedie, jež odlehčeně poukazuje na problematiku negramotnosti v současné společnosti. Přestože je tato vkusně napsaná hra již poměrně letitá, neztrácí nic na své aktuálnosti. Režie dovedla vybalancovat i ošidná místa, jež by mohla lehce sklouznout do „jiné cenové skupiny“, než ve které se hraje... Z výtečného obsazení vynikala zejména přihlouplá naivka S. Laurinové (nezapomenutelné scéna s článkem o gendru) a drsňák školník H. Čermáka.

Solidně zpracovaná inscenace, která se téměř vyrovná současné verzi Divadla pod Palmovkou. Škoda, že režisér plně nevyužil možnosti pardubického souboru, zejména nadání L. Špinera (třebaže jeho výkon, i s patrnými rezervami, považuji za výborný). Mohlo totiž vzniknou mnohem působivější nastudování a nejen lehce nadprůměrný kousek.

Dramatizace I. Krobota respektuje krásnou povídku a stejně tak ji coby režisér dokázal přenést na jeviště. Jak J. Kolařík, tak P. Bučková si se svými rolemi poradili na jedničku. Myslím si však, že by inscenaci výrazně pomohlo nasazení ještě jednoho - třetího herce. J. Kolaříkovi se podařilo sugestivně vylíčit celou historii „jeho záležitosti“ a až na několik málo míst, v nichž podléhal zbytečné patetičnosti, mě svým výkonem velmi oslovil.

Klasický muzikál v příjemném rodinném balení. A. Procházka se vzdal vtípků za každou cenu, jimiž zahltil například svoji předchozí karlínskou režii Polské krve. Dobré výkony O. Brzobohatého roztomile parodujícího detektivy či dobře herecky i pěvecky vybavené M. Absolonové, suverénního P. Vondráčka a přitrouble naivní Z. Norisové. Jejich nasazení kazil jen B. Kotiš v roli režiséra, jenž tuto figuru příšerně nadsadil, parodoval a přehrával. Za nejvydařenější považuji výtečně zpracovanou scénu v 2. dějství s O. Brzobohatým a Z. Norisovou.

?

Oceňuji scénické řešení – hrálo se po celém prostoru alternativního prostoru, přičemž diváci seděli na vyvýšeném obvodu místnosti. Divák tak měl možnost sledovat dění z nejrůznějších úhlů pohledu. Tři herci dovedli sugestivním způsobem za pomoci nepřeberného množství loutek a rekvizit předat poselství několika lidských příběhů, jež pojilo téma postavení Židů ve válce. M. Pecko projevil schopnost velké empatie a s hrou I. Horovitze naložil velmi jemně. Tím na diváka přenesl autorovo poselství v ještě zvýrazněnější podobě.

Označení opravdový jevištní úlet je pro tuto inscenaci asi tím nejvýztižnějším. Přes zábavný styl, jímž režisér T. Svoboda hru inscenoval, se z ní ovšem nevytratily ani i dost zajímavé myšlenky a především upozornění na hodnotovou pomatenost současného světa. Herecky velmi přesvědčívé. Oceňuji odhodlání O. Pavelky a zápal pro věc...

Inscenace mě nemile překvapila svojí nevyrovnaností. Některé scény režisér zpracoval naprosto úchvatně, jiné mě dost zarazily svojí nedokonalostí. Jedná se především o obrazy, kde mělo docházet k jevištním kouzlům. V případě reprízy dne 8.12. to nevyšlo ani jednou... Standardní herecké výkony a jeden omyl v obsazení. Nevím, koho napadlo do role princezny Adrieny obsadit L. Žáčkovou. Poněvadž se bezesporu jedná o jednu z nejtalentovanějších hereček své generace, určitě si takový danajský dar nezasloužila.

Inscenace s příjemnou dávkou černého humoru. Hercům se i díky jisté míře nadsázky dobře dařilo přecházet z postav do postav a bavit vtipnými převleky. Nejvíce mě zaujaly L. Malkina a N. Konvalinková, projev J. Zadražila bych trošku umírnil, chvílemi nebyl totiž adekvátní jevištnímu dění. Reřisérce se podařilo vytvořit milou podívanou, kterou však zbytečně pokazil závěr s pekelnými kostýmy a růžky. Takovou prvoplánovost si Viola nezaslouží.

Z programu k inscenaci jsem se dozvěděl o problémech pražské čtvrti Buďánka, které ji trápí už od 60. let. Se zájmem jsem si přečetl také článek o historii této osady, jež to nikdy neměla lehké s našimi politiky (ovšem kdo se může pochlubit opakem...). Škoda, že na mě žádné ze zajímavých témat nepromluvilo z inscenace. Výsledný tvar vypadal, jakoby se to celé realizačnímu týmu nějak vymklo z rukou. Na jevišti jsem totiž sledoval jakýsi mumraj, jenž mě naprosto míjel a vlastně mě i nudil. A nepomohly tomu ani příjemné tóny muziky R. Zacha.

Nevyrovnaná inscenace. Na škodu bylo i začlenění pauzy do 1. části 2. dějství, kdy se pořádně rozjíždí děj. Po přestávce totiž divákům chvíli trvá, než se do příběhu dostanou, čímž se zeslabuje komičnost dění. R. Štabrňák byl v hlavní dvojroli upozaděn, vynikla spíš postava R. Tournela, kterou však V. Záveský přehrával. L. Král si s rolí Kamila poradil vkusně, až bude mít mluvu bez souhlásek reprízami natrénovanou, stane se jistě tahounem představení. Ovšem, jak dokázala zvýraznit služebnou Yvetu P. Duspivová se jen tak nevidí.