55%. Humor z filmu W. Allena se v inscenaci podařilo zachovat pouze částečně. Hlavní problém jsem viděl v pojetí chóru, který nebyl do tvaru dobře zakomponován a inscenaci spíše znepřehlednil než obohatil. Přesvědčivější byla ústřední dějová linka, která zachraňovala různé režijní „kiksy“. Lennyho V. Vydra zvládl, ale role mohla být lépe dotažena (i režijně). Z Lindy vytěžila B. Poláková maximum, podala mimořádný komediální výkon a významně pozvedla celkový dojem. Další herci měli možnosti výrazně omezené. Naprosto nezvládnutá kreace P. Hobzové. Dá se vidět, ale ke spokojenosti hodně chybí.

Inspirace Bernhardem v dobrém slova smyslu, zdařilé přenesení modelu jeho her do slovenského prostředí, postava napsaná podle herce Kukury ve středu takového konceptu funguje. I když v Čechách není situace zcela totožná, hra má co říci i u nás. Zábavný text, plný trefných postřehů o realitě dnešního uměleckého světa. Inscenačně dobré. Snad jen závěr s loutkou není dobře vyřešený, je těžké ho v divadle pojmout. J. Kukura „hraje“ sebe autenticky, možná skoro ani nehraje. Skvělý nápad s obsazením V. Žilkové, která s postavou do určité míry splývá a přitom ji hraje s potřebným odstupem.

65%. Završení trilogie čerpající z klasických látek o velkých ženských hrdinkách, jejichž osudy jsou implantovány na současnost. I když se mi Kauza Médeia líbila více, Maryšu jsem necítil jako výrazný propad. Další zábavná hříčka. Posun se podařil i zde, ocenil jsem řadu nápadů. Soudím, že tak nějak by se osudy Maryši a lidí kolem dnes mohly odvíjet a dopadnout. V Kolečkových textech má důležité místo humor, u jeho Maryši ho bylo méně, což bylo jistě ovlivněno i tématem. Slabinu inscenace vidím ve značném kolísání energie, která se střídavě objevovala a zase vyprchávala. Herecké výkony skvělé.

V režisérově úpravě a pojetí dostala hra současné vyznění. Nemilosrdná trefa do problémů rozkládající se společnosti s pokřivenými hodnotami a deformovanými mezilidskými vztahy. Zpočátku odlehčená (až zábavná) forma posléze dostává stále mrazivější a drsnější vyznění. Výborná práce tvůrčího a hereckého týmu. Inscenace, která by neměla nechat nikoho chladným. Doporučuji stihnout před tím, než soubor na konci sezóny ukončí svou činnost.

55%. S komentáři kolegů nemohu souhlasit. Nevidím výsledek inscenace tak pozitivně a zastávám názor, že smyslem Hemingwayovy novely není pohlazení duše, nýbrž boj se sebou samým a překonání se. Žádné takové osobní drama jsem z této scénické verze necítil. Režisérce ústřední téma buď uniklo, nebo se v textu postupně ztratila. Herci nebyli vedeni správným směrem, nedařilo se jim vzbuzovat napětí a naléhavost, „laskavost“ v projevu oslabovala sílu vyznění. Umím si představit lepší nakládání se scénickými a hudebními prostředky. Jen hezký přednes nestačí! Od Divadla Viola bych čekal více.

Snad jsem pochopil, o co se autor snažil, ale jeho záměr podle mého názoru příliš nevyšel. Nezkušenost souboru s podobnými tvary se na výsledku podepsala. Inscenace je režijně nedotažená, hereckým výkonům toho dost chybělo. Z návštěv ABC a Rokoka mám dlouhodobě pocit (v lepším případě) stagnace. Ocenil jsem, že volba Perplexu přestavuje jisté dramaturgické vybočení, lze však hovořit o přínosu maximálně v rámci souboru MDP. V českých divadlech jsou k vidění zdařilejší experimenty. Navíc se obávám, že Perplex stálé diváky MDP odradí a nové (náročnější) nepřiláká.

65%. Režisér Š. Pácl si vybírá dobrá témata a líbí se mi, co se svými inscenacemi snaží říci. S jeho zvláštním rukopisem se ne vždy dokážu ztotožnit, těžce se mi přistupuje zejména na výtvarné řešení. Částečně jsem měl problém i u režijního pojetí Hostů. Nějaké rezervy u hereckých výkonů studentů a pojetí postav jsem také viděl. Ale inscenace byla srozumitelná, vyznívalo, o čem má být. Rozhodně ji pokládám za přesvědčivější a přínosnější než nedávnou interpretaci Divadla Komedie.

Klasickou hru je jistě možné uchopit „zásadněji“ a její inscenací se dá sdělit více. Studentská kolektivně vytvořená inscenace je odlehčeným výkladem, ve kterém se do popředí (možná až příliš) dostává komická stránka. Kdo čeká zásah autorovým poselstvím, patrně nebude úplně spokojen. Já jsem se ale na hravou svižnou inscenaci rád podíval, dobře jsem se bavil. Těšilo mě sledovat snažení herců. Pokud nejde člověk do divadla s očekáváním katarze, může odejít spokojen.

Text hry by si zasloužil „dodělat“, zůstal někde na půli cesty. Neškodilo by zapracovat na vyznění smyslu jistých situací a vychytat zjevné nedostatky. . Podařilo se nadhodit nemálo dobrých témat, kvůli kterým se stojí hrou zabývat. „Domov můj“ je v kontextu české dramatiky mírný nadprůměr, škoda, že potenciál témat nebyl plně využit Inscenačně a herecky na dobré úrovni, zábavné, určitý myšlenkový přínos. Práce tvůrčího týmu sice nezbavila text všech problémů, ale nesporně byla pozitivním přínosem.

16,58%. Dobré téma, ale nešťastně koncipované. Už samotný textový základ je problematický, režisérce se inscenace vymkla z rukou. Herci nebyli správně směrováni a několik jejich výstupů bylo zoufale trapných. Hudba sama o sobě zajímavá, nicméně zhudebňovat toto téma a ještě v takto postavené inscenaci nepokládám za šťastné řešení (sem tam nějaká hudební vsuvka přispěla ke směšnosti vyznění). Celek pro mě nefungoval a naprosto se minul účinkem. Obávám se, že inscenace v tomto pojetí vzbudí skutečný zájem o osadu a její osud jen v mizivém procentu diváků.

Klasickou tragédii se podařilo zkrátit, zachovat srozumitelnost děje. Ocenil jsem i zajímavé nápady, kterých nebylo málo. Výsledek však přesto pro mě nebyl víc než ne zcela vydařeným experimentem. To, co z textu vypadlo, nedokázaly písně nahradit. Formu muzikálu nepokládám za šťastné řešení. Režijně měla inscenace značné rezervy. Zesoučasnění se přijmout dalo, ale nedokázal jsem mu úplně ověřit, rozhodně na této stránce chtělo ještě pracovat. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že režisér O. Pavelka zůstal jen na povrchu a že nedal tématu, co by si zasloužilo.

Aktuální a zajímavé téma hry, vhodné pro ND. Bohužel samotný text hry je napsaný problematicky. Velmi upovídané, zbytečně dlouhé. Podstata situací, souvislosti i myšlenky nepříliš dobře vyjádřené. Inscenaci nepomohlo, že ji režíroval autor, text by potřeboval „další oči“. Po nezvládnuté úvodní scéně, která není do konstrukce celku zdařile zakomponována, sice nastane pár slibných momentů, ale celek je statický a nudný. Značnou část energie jsem spotřeboval na udržení pozornosti a nucení se k přemýšlení (nad jinak dobrými myšlenkami). Herecké výkony celkově nepřesvědčivé jako celá inscenace.

Režisér se na kultovní film podíval z jiného úhlu. Postavy fasádníků i lehkých žen byly pojaty vážněji a do jisté míry nemilosrdněji, vyznění situací se od filmu velmi lišilo, přesto inscenace disponovala zvláštní a osobitou formou humoru. Režisér našel zajímavé paralely filmu s osudy tria Golden Kids, podařilo se dosáhnout zajímavého souznění (přispěla k tomu i výborná hudební složka s písněmi GK) a zvláštní nostalgické atmosféry. Nepatřím k příznivcům tvorby režiséra V. Morávka, ale jeho Světáci mě zaujali.

Pohádkový muzikál, mimořádně kvalitně zpracovaný po všech stránkách (hudební složka, choreografie, výprava, efekty atd.), soubor MDB nemá u nás konkurenci. Bohužel problém, který jsem měl s filmem, mám v o něco menší míře i s divadelní verzí. Např. české studiové televizní pohádky byly sice často zasazeny do roztodivných dekorací, ale disponovaly poselstvím založeným na skutečných hodnotách. Kouzlení Mary Poppins pro mě představuje jen bezobsažnou vnější formu, vztahy mezi postavami pokládám za nevěrohodné a povrchně vyjádřené. Muzikál mě nemůže skutečně zasáhnout ani při sebelepší realizaci.

Na hry N. Simona se čas od času rád podívám, nemám ani nic proti „retru“. Ovšem tato trojice krátkých komedií je podle mého názoru (s prominutím) „o ho..ě“. Na to, o co v krátkých textech jde, by stačilo vždy cca 15 minut, ve kterých by se dala vystihnout podstata vztahů tří rozdílných párů. Zbytek jsou jen zbytečná slova, stále totéž pomocí různých výrazů. Nezábavná nuda. Pokud už se titul musí někde hrát, rozhodně ne na tak velkém jevišti. Práci režiséra ani snažení herců nehodnotím jako nedostatečné (byť rezervy by se našly), ale vynaložená energie nevedla ke smysluplnému výsledku.

65%. V budově HDK se zvlášť dobře necítím ani při návštěvách hudebních inscenací. Byl jsem upřímně překvapen, že jsem se zde dokázal koncentrovat na činohru a neměl problém s vnímáním. Nezvykle postavená hra mě zaujala svým humorem a řadou okamžiků s velkým potenciálem napětí, výhrady bych možná měl k několika kostrbatějším a nedomyšleným momentům. Je možné, že při premiéře inscenace nevyzněla dobře, ale já jsem se na reprízu velmi rád podíval a prožil příjemné chvíle napětí. Inscenaci pokládám celkově za zdařilou, jen s drobnými nedostatky (zejména na kreaci A. Stankové).

Pro mě velmi dobrá a originální hra, která skrze osud jednoho masochisty vypovídá mnohé o dnešní „svázané“ společnosti a začarovaném kruhu omezení a omezenosti. Režijně by se možná dalo na inscenaci ještě pracovat, ale celkově dobré. Herecké ztvárnění vynikající, hlavní představitel T. Kobr se s rolí výborně sžil, ostatní tři mu v mnoha menších rolích správně „přihrávali“.

Naléhává a působivá látka, kterou se má rozhodně smysl zaobírat. Vizuálně působivé jevištní ztvárnění mě velmi zaujalo. Nejsem si jistý, jestli text dramatizace byl úplně šťastně postavený. Myslím, že právě díky textovému základu nebylo vyznění inscenace zcela přesvědčivé. Ale kvůli řadě silných momentů, které mohou vzbuzovat i pocity úzkosti, to stálo za to!

Režijní řešení J. Mikuláška mě nepřekvapilo ničím novým, ale pro sdělení bylo jednoznačným přínosem, stejně jako smysluplné snažení dobrých a správně koordinovaných herců. I když jsem občas tápal nad smyslem některých výjevů, návštěva pro mě byla velmi zajímavým a zábavným hledáním myšlenek v rozličných a často překvapivých souvislostech.

Hru, která se u nás hraje například také pod názvem „Záhada aneb Zapřená láska“, jsem dosud v jiném zpracování nepoznal. Režisér i herci solidní textový základ interpretovali zdařile. Inscenaci jsem sledoval s upřímným zájmem a očekáváním dalších překvapivých odhalení, což není málo.