hm, takový hraní si na jevišti.. divadlo to neni, koncert taky ne, spíš estráda.. neřikám, že sem se nebavil a že kluci nejsou děsně šikovný, jak herecky tak muzikantsky, ale prostě maj na víc a tohle je i pro ně taková oddychovka.. za ty prachy jsem čekal víc.

buď sem nepochopil tu ornestovu režii nebo to herci neskutečně flákali, ale přišlo mi, že se tam nic neděje, fóry nebyly vůbec prodaný, emoce byly takový sotva nahozený, temporytmus sem tam spíš tušil.. možná je to tim, že už to má skoro tři roky po premiéře, ale prostě mě to vůbec nevtáhlo, nechytlo, nezajímalo
ale věřim, že ten text má na víc...

taková lehká svačinka, 35 minut, pár fórků, načtrtnutý postavy, žádný velký ambice, inscenovaný scénický čtení, ale já jsem se bavil a i to bylo "o něčem"... Je to "jenom scénický čtení", ale bohatě to stačí, skoro si řikám, proč se takovejhle věcí nedělá víc, když to musí bejt mnohem snažší nazkoušet a reprízovat a přitom je výsledek stejně zajímavej, jako normální inscenace

Takovej dramaťáček, no. Ze začátku jsem se dost bavil, ale pak už to bylo čim dál tim stejný, hrozně předvídatelný a hrozně dlouhý... Ale děti jsou šikovný a ne že by se tam nic zajímavýho nedělo. Neodrazuju, nedoporučuju.

Neskutečně vulgární a brutální obraz světa. Pod drsnou slupkou se schovávaj i docela zajímavý výpovědi, ale proláme se k nim jenom otrlej a odhodlanej divák. Pro mě to byl silnej zážitek (byť silnej neznamená nutně příjemnej), pro kamarádku, co tam byla se mnou psychický týrání (a to neni žádná konzervativní křehule). Rozhodně to neni představení pro každýho, ale pokuď jste na to ten správnej typ, tak to za vidění stojí.

Pásmo písniček proložený pár scénkama... Děti jsou šikovný, zpívaj hezky, místo to bylo fakt vtipný, rozhodně milá zábava na večer, neurazí, ale...

nevim... nebylo to špatný, ale asi sem čekal víc. Obstojnej průměr. Pár dobrejch nápadů, pár celkem silnejch míst, ale celkový vyznění spíš neurčitý a musel jsem se hodně snažit, aby mě to vtáhlo...

V zásadě "jenom tanec", ale velmi dobrej. Děvčata jsou šikovný. Atmosféra byla, na co se koukat taky, tak by jim člověk skoro prominul, že obsahu se tam už moc nevešlo...

Spousta krásnejch nápadů a dobrejch fórků, ale celá inscenace je postavená na jedný vlně trapný komiky (trošku jelínek, ale experimentálnější), která kromě pár záchvěvů v závěru prakticky nijak negraduje, nikam nesměřuje a takže se tam vlastně nic neděje - žádná atmosféra, napětí, nic. Škoda.

Huh, zážitek. Fašismus jako erotickej symbol, síla jako zdroj směšnosti, vulgarita jako upřímnost... Neustálý potácení se mezi érosem a thanatem, rozhodně to má koule a rozhodně to má smysl. A nemá to nic společnýho s těma kýčovitejma tragédiema o chudáčcích židech v koncentrácích ani s vyčpělou bernhardovsky-goldflamovskou rádobykomikou. Aktuální, progresivní, agresivní, vulgární a nabušená groteska o tom náckovi v nás.
(Jo, pár much to mělo, místy padalo tempo a tak, ale kdyby se tyhle drobnosti vychytaly...)

Jestli ještě někdy někde budou dávat celej projekt Svoboda! Svoboda? (jehož součástí je i tohle), tak to za vidění určitě stojí. Ale samo o sobě nic moc... mám pocit, že kombinuje všechny slabiny dokumentárního (forma - žádná atmosféra, imerze, tempo,...) a "uměleckýho" (obsah - povrchnost, banalita, nedůslednost,...) divadla. Svym způsobem je to krok vpřed a potřebnej experiment, ale nepříliš povedenej. Jestli chcete vidět něco tohodle druhu, jděte na Osobní anamnézu, ta je o ligu vejš.

Dobře udělaná adaptace docela silnýho filmu. Nic víc, nic míň. Fungovalo to, aniž by se snažili to nějak křečovitě aktualizovat, ale kromě velmi pěkný scény žádnej zvlášť zajímavej nápad. Dobrá inscenace, co neurazí.

rozhodně stojí za vidění, zajímavá inscenace, i tim, jak propojuje galerii a divadlo (i když by se s tim mohlo pracovat víc), jenom mi to hrozně schodila poslední scéna, která byla v úplně jiný formě než všechno před tim, pořádně na to nenavazovala (atmosférou, temporytmem) a byla moc křečovitá a tak.. nechci spoilovat, tak se nebudu víc rozepisovat, ale prostě škoda.. Ale vzal jsem na milost uhlířovou a meetfactory je krásnej prostor, kterej stojí za návštěvu sám o sobě.. Prostě spíš "zajímavý, stojí za vidění" než "dobrý, fakt si to užijete".

úplně si nejsem jistej - na jednu stranu text byl výbornej, ale režie trochu vykradenej adámek a ještě ne úplně precizně, spousta super nápadů ale i dost hluchejch míst, dobrý herecký výkony (uhlířovou jsem si tenhle tejden nečekaně oblíbil!) ale roznětínská mi byla děsně nesympatická, až sem se na ní nemoh koukat, občas podařenej trojhlas, jindy zpívali falešně.. ale hlavně - vůbec to nelezlo přes forbínu- až asi na dva nebo tři nejsilnější momenty mě to vůbec nevtáhlo, žádná imerze, a to jsem se fakt snažil jít s nima, ale prostě sem tam většinu času jenom seděl a koukal se, jak si tam hrajou herci za sklem, nevznikala žádné tenze, identifikace, pocit oslovení... škoda... Ale věřim, že to může bejt tim, že jim to zrovna nesedlo a jindy to zahrajou výborně a tohle všechno tam bude..

nepříliš objevně, ale vtipně, s nadsázkou, sebeironií a bez snahy bejt vtipnej tim, že se budu do někoho navážet pojatá inscenace o homosexualitě, moderní inscenační forma, který se žádná konzervativnost vytknout nedá a současně to neni žádnej zběsilej experiment, kterej by nebyl stravitelnej i pro "méně poučené publikum" (sál byl z půlky plnej třicátníků a čtyřicátníků a puberťáků s matkama, který očividně přišli na vojtu dyka a o divadle vědi hovno a bavili se všichni), velmi dobrý herecký výkony (vůči dykovi jsem měl dost předsudky, když vim v čem hraje, ale příjemně překvapil, pavla beretová taky zdatná), ... doporučuju.

byl jsem na generálce a sál plnej důchodců to očividně nežral, ale mě se to líbilo. Mám teda trošku pochyby o tom textu, snaží se bejt takovej vážnej a filosofickej a vypovídající a tak a moc jsem mu to nevěřil, ale lepší, než aby byl přiblblej a o ničem. Ale hlavně výbornej režijní klíč (byť na někoho asi moc progesivní.. milovníkům "dobře udělaný hry" a věrnejm divákům národního nedoporučuju) a scéna a kostýmy a Gabriela Pyšná, která mě v Tartuffe Games spíš srala se tady překonala a taky Buster Keaton, to je srdcovka..

taková sýkorovina no... trošku monodrama, trošku stand-up comedy, neni to úplně zlý, ale žádnej zvláštní úlet. Jestli vás bavěj Sykiho kukuče, zajděte.

těžká předloha, kterou se nepodařilo tak úplně dostat na jeviště, má to dvě hodiny a stejně člověk cítí, jak je to strašně osekaný a vykuchaný, jak se tam ztrácí hrozně velká část toho Meyrinka, ne v ději (ten je tam až moc doslovně, spousta věcí by se dala vynechat), ale v atmosféře, mystice, náboji, kouzlu... Určitě to má pár dobrejch míst a nápadů (výborná scénografie a kostýmy například), ale celkově sotva 50%..

trošku komedie bez nějakýho hlubšího obsahu, kromě pár aktuálních společensko-satirickejch šťouchanců (ale tomu se moc hlubší obsah řikat nedá) a krapet mě s**l pan Liška, kterej to hrál úplně stejně jako cokoli jinýho a ani se moc nesnažil (i když dvě tři místa mu tam fakt sedly a byla to pak pecka nějvětší), ale jinak jsem byl spokojenej, nápaditá forma, funkční aktualizace, přiměřeně originální... doporučuju

bezpochyby zajímavá inscenace, která rozhodně stojí za vidění, ale nemůžu říct, že by se mi to úplně líbilo... Výrazná interpretace a výraznej režijní klíč, kterej se ale nedaří udržet a atmosféra se postupně bortí... Pro průměrnýho diváka to asi neni.

teda v dejvickym a za ty prachy jsem čekal víc... trošku nuda, trošku o ničem, trošku zbytečná inscenace. Ne že by to nemělo pár zajímavejch míst a herecký výkony byly taky docela slušný a tak, ale celkově nevim, proč bych to měl vlastně chtít vidět..

jasně, mělo to sem tam nějakou mouchu - je to moc dlouhý a ke konci to trochu padá, některý postavy jsou tam navíc, interpretace je taková nějaká neaktuální, ale to všechno mi bylo docela jedno, hlavně že to byl nářez jak hovado, starej dobrej morávek, má to koule a jede... a velmi dobrý herecký výkony, předevšim vrbková stojí za vidění, ale i vyorálek a sýkora me příjemně překvapili a hloužková a vůbec... doporučuju, stojí za vidění.

jako herecký představení to nebylo špatný, i když to mělo občas svoje mouchy (hlavně ke konci už mi Šimčík přišel děsně unavenej a nezvládal furt přepínat z jedný role a situace do druhý, takže mu trochu splývaly), ale ty se možná ještě vyladěj (byl jsem na generálce), místy jsem se docela bavil, ale celej text je takovej... no.. mám pocit, že jak vidíte jednu Goldflamovu monodramu, tak jste viděli všechny. Ne že by ten text nebyl kvalitní, ale nezaznamenal jsem, že by se nějak relevantně lišil od těch ostatních. Nemůžu doporučit, ale neodrazuju.

mě se to líbilo. Je to trošku náročný na diváka v tom, že musí prostě přijmout jejich žánr, zvláštní styl vyprávění a práce s narací a napětím (jakože to tam vlastně skoro nevzniká), de facto si tam celou dobu akorát několik dětí hraje, maličko dramaťáček (kterej jinak většinou dost odsuzuju), ale mě to prostě chytlo, bavilo a tu hru jsem prožíval s nima. Divákům ochotnejm jít s nima doporučuju.

Nemůžu to úplně odsoudit, určitě tam bylo pár silnejch míst a několik inspirativních nápadů, ale celkově to mělo problémy s konzistencí, atmosférou (i když musim ocenit výbornou hudbu!) a hlavně komunikací s divákem - leckdy mi připadalo, že si tam prostě hrajou sami pro sebe něco sami o sobě a já jsem neměl šanci dostat se dovnitř a pochopit to... nemůžu doporučit, ale neodrazuju.

Nemůžu říct, že by to byla úplně sračka, je tam pár zajímavejch inscenačních nápadů, místy je to docela vtipný, několik herecky dobře zvládnutejch míst, ale celek je tak nějak o ničem - je to dobová kritika německý společnosti přelomu 60. a 70. let a vůbec nevim, proč by to mělo zajímat dneska nás, navíc to byl takovej slepenec scének a povídek, který spolu nijak nesouvisely a nikdy se nepropojily. Vedlejší role byly často děsně odfláknutý, leckdy to ztrácelo temporytmus a nějaká atmosféra se tam budovala jenom hodně těžko... nic moc.

Velmi příjemně mě to překvapilo, bál jsem se, že to bude nějaká upatlaná patetická coolness, ale udělali z toho takovou ostrou grotesku, která výborně korespondovala s tématem a dala tomu parádní šmrnc.. Ke konci to trochu upadalo a závěr asi nevyzněl tak, jak měl vyznět (což mi dost zkazilo zážitek - místo těžký existenciálně-kritický grotesky se z toho stala trošku popkornová komedie), ale pořád je to asi nejlepší věc, co jsem v hadivadle viděl a myslim, že to můžu doporučit, solidních 60-70%...
(a pozor - jestli na to chcete jít, čtěte co nejmíň recenzí a pokuď možno se nedívejte na reportáž, co byla v Divadlo žije!, všichni maj dost tendenci to spojlovat, i když je podle mě moment překvapení a napětí hodně důležitej...)

mám z toho takovej rozpačitej pocit - na jednu stranu to mělo skoro všechno, co má dobrý představení mít - režijní i scénografický nápady, nadsázku, zvládnutou strukturu, obstojný herecký výkony atd., ale asi tak od půlky už to bylo dost předvídatelný a ztrácelo to rytmus a atmosféru, navíc rubín je maličkej a snadno se vydejchá, tak už sem se těšil, až to konečně skončí.. ale zase to skončilo docela brzo, nebylo to zbytečně natahovaný... a taky to byla premiéra, tak ty temporytmický problémy ještě třeba vychytaj.. no nevim. Doporučit to nemůžu, ale ani úplně neodrazuju. A soubor mi přišel schopnej, asi na ně zajdu ještě na něco jinýho.

Jaj,
podivnej slepenec všech možnejch havlovejch textů, každej herec hraje asi pět postav a někdy hrajou tři herci najednou jednu postavu, má to skoro tři hodiny a vůbec žádnej smysl, ale nějakym podivnym zázrakem to fakt celý fungovalo, šel sem s nima od začátku až do konce a těšil se na každej další obraz, s radostí rozpoznával starý známý hry a s potěšením se dozvídal o novejch.. Navíc je do toho místy nastříhanej gottland od Szczigiela, kterej tomu pomůže dát určitej náznak struktury a nevim jak kdo, ale já jsem se v tom představení poznával - tohle je česká národní identita, náš sebeobraz i podivnej smysl pro humor. Prostě úlet. Morávek je geniální magor. Doporučuju. (I když to asi neni úplně vstřícný ke každýmu divákovi.. někomu se to líbit nebude)

Mě to vůbec neoslovilo - nevěděl jsem, co se mi vlastně snaží sdělit, proč mi to sdělují, co tím myslí, proč by mě to mělo zajímat a přitom to vypadalo, že jediné, o co tomuhle představení jde, je právě sdělení - jinak tam totiž skoro nic nebylo: scéna nenápaditá, kostýmy neutrální, akce žádná, od začátku do konce jeden dlouhatánskej monolog, kterej se prakticky nijak nevyvíjel, když už se oběvila nějaká jiná postava, tak sem stejně byl tak vyčerpanej, že sem jí skoro nezvládal vnímat... Prostě nic.
Ale dramaturgovi, potažmo režisérovi musim přiznat, že by se tenhle text dal udělat i mnohem hůř - pořád ještě tam byl, i přes obrovskou monologičnost, aspoň náznak situací a vývoje temporytmu, takže jsem neodpad hned po deseti minutách, ale asi až po třištvrtě hodině..

nějak mě to nechytlo... vlastně to bylo skoro stejný jako všechno ostatní, co jsem v komedii viděl - černá, bílá a červená (i když, musim uznat, svítili si na to zelenym reflektorem, to je na jejich poměry skoro avantgarda..), uhlířová koulí očima, občas se někdo bezdůvodně svlíkne a jinak se tam všichni hodinu a půl topěj ve vlastní šťávě bez špetky smyslu pro humor, nadsázky nebo sebereflexe... scénická koncepce, která nebyla úplně nezajímavá, ale originální naposledy tak ve dvacátejch letech minulýho století (a to ještě jestli) a navíc použitá bez nějakýho hlubšího opodstatnění (nebo jsem ho aspoň nenašel a ne že bych nehledal)

ale roman zach se tvářil neskutečně drsně, to se mu musí nechat..

Obstojně zvládnutý Allen bez výraznějšího inscenačního nápadu a s místy krapet pokulhávajícími hereckými výkony. Pobaví, neurazí, ale zážitek k zapamatování to neni.

Velmi pěkně pojatá výpověď o dobách, o kterejch nic nevíme. Obávám se, že pro diváky, kteří se narodili před rokem osmdesát to asi moc nebude, ale mě to dost oslovilo, něco jako generační výpověď nebo generační přiznání neschopnosti vypovídat.. Nepatetická forma, inspirace fyzickym divadlem, hravost a upřímnost současně. Nedostatků bych vytknul jenom pár - ke konci už to ztrácelo šťávu a začínalo to bejt moc dlouhý, pohybový pasáže nebyly vždycky úplně zvládnutý (přecejenom to nejsou profesionální tanečníci), místy až trochu moc povrchní, na můj vkus, ale to je asi dost složitý hodnotit..
Pokuď máte rádi tyhle lidi a jim podobný (viz. John Sinclair, Titus Andronicus_Let mouchy, vzdáleně i Zlatý Diviš nebo v něčem Fucking Generation atd.), tak se vám bude líbit i Osobní anamnéza.

Pěkná inscenace, profesionální výkony, celá řada zapamatováníhodných nápadů, ale celkově vypadá vedle 100 Wounded Tears trošku jako odložiště nepoužitých scén - nemá v sobě zdaleka takovou pestrost a nekonečnost emocí, atmosféra je celkově jemnější, intimnější, ale také míň výrazná a hůř čitelná. Ale přesto určitě stojí za vidění.

Inscenace, která mě přesvědčila, že i taneční divadlo může bejt divadlo. Obrovskej zážitek, kterej si s sebou nesu už několik měsíců a pořád mě udivuje. Děkuju za tenhle počin.

Přestože můj první dojem z představení byl poněkud rozpačitej a měl jsem problém s uchopením celkovýho tématu, smyslu a záměru, i atmosféra se jim místy trochu rozpadala, s postupem času se mi to nějak rozleželo v hlavě a teď s dostatečnym odstupem to hodnotim jako nejlepší představení, kterou jsem viděl v sezóně 2008/09. Ač experimentální inscenace, nepostrádá děj a jasný postavy, takže myslim, že může bavit i konformnějš laděnýho diváka; scénografie, dramturgie i režie sršej nápadama na všechny strany a jestli Vás to nebude bavit, tak Vás to aspoň (zaručeně) inspiruje. Rozhodně doporučuju.

Jestli jste fanoušci nováckejch estrád, tohle vás asi rozseká...
ale jestli máte rádi divadlo, radši se tomu vyhněte bezpečnym obloukem.