Emma Mývalová

Miluju hru ze záznamu z roku 1969, kde Charlyovu tetu nezapomenutelně ztvárnil Lubomír Lipský. Moc se mi líbilo také provedení divadla ABC v hlavní roli s Janem Hrušínským přibližně před 20 lety. Představení Na Jezerce je v porovnání s oběma zmíněnými zpracováními více vulgární. Nicméně nutno dodat, že u většiny publika to fungovalo. Nejvíce smíchu skutečně zaznívalo při sprostých rádoby "přeřecích". Nicméně jako staromilec nemohu nepoznamenat, že krása anglického humoru konce 19. století spočíval v břitkosti a ironii, nikoliv ve spustlém slovníku.

Nic ve zlém, ale tahle Pýcha a předsudek je jako patka pana Darcyho. Uhozená a zbytečně dlouhá.

Hitlera vylíčeného jako gentlemana nenajdete v Peroutkově Přítomnosti, nýbrž v představení Na Jezerce. A světe div se, nejvíce empatie projevuje potomkům přeživších holocaustu. Ondřej Kavan Hitlera sice připomíná vizáží, nepochytil však jeho gesta ani dikci. Zachránil ho však scénář, neboť ostatní postavy většinu svého času na jevišti chválí hlavního protagonistu, jak skvěle vůdce imituje. Přitom jim uniká, že jde o Hitlera samotného. Zde tkví hlavní zápletka. V představení na Jezerce se však vůbec neobtěžovali s jejím rozplétáním. Zasmála jsem se alespoň u reportáže s Drtinovou.