Bohužel režisér inscenoval Trójanky pro sebe jako pro fanouška antiky, nikoli pro diváky.

Zmínky o "prázdném filosofování", "podprůměrném" nebo "starém" textu jsou skutečně směšné. Myšlenkově odvážnější a vzrušivější sdělení se nenajde nikde ani náznakem. To ale člověk nesmí být zamrzlý u intelektuálního a citového mainstreamu, proti kterému PÚ protestuje.

Provedení je dle očekávání precizní. Pindy o statičnosti jsou opět neskutečně mimózní: kde uvidíte tak dynamické herectví? Jasně, herci pracují jemnými prostředky, které ve chvíli, kdy si jdete do divadla dáchnout, těžko zaznamenáte, bo vás ze sna neproberou...

Bravurně udělaná inscenace, v níž soubor zvládl šíleně náročné téma tak, že se ve všem tom hnusu neutopil. Zážitek, který člověka vede k tomu být připraven dávat světu lásku, protože ji sakra potřebuje.

Skvěle vymyšlená stylizace, kterou ovšem má divák přečtenou během deseti minut, po kterých už ho máloco překvapí. Petrželkové práce zůstává smutně vnějšková.

Chytře vymyšlenou scénu a obdivuhodné mnoho-rolové výkony herců kazí mizerný, po všech stránkách nedotažený text. To si ti divadelníci neumí vybrat pořádnou předlohu?