Ohromná spousta vulgarismů ve většině případů nevyznívá samoúčelně. Inscenace má i pár vážnějších motivů, jedná se ovšem spíš o záblesky, hlavním cílem je pobavit diváka, což se daří. Z hereckého obsazení jednoznačně kraluje Jaromír Nosek jako plachý mikrobiolog!

Jedna z nejzajímavějších inscenací, která je v současnosti v Praze k vidění. Zajímavé a silné téma je doprovázeno skvělými hereckými výkony v čele s Marií Málkovou. Obdiv si ovšem zaslouží také Věra Kubánková a mě svým velmi nenápadným, ale účinným projevem zaujal i Miroslav Hruška. Prolínání různých časových rovin se povedlo, a tak jediná výtka, kterou mám, míří ke druhé půli, která je přece jen trochu nadbytečně upovídaná a místy trochu doslovná.

Celkem povedená syrová atmosféra, zajímavé herecké výkony a dobrá práce s hudbou a nasvícením. Jen jsem měl neustále pocit, že tvůrcům jde jen o to převyprávět divácky vcelku vděčný příběh, než něco sdělit. 65%

Londonova předloha je na divadelní prkna jen velmi těžko převoditelná a hradecká dramatizace se potýká s množstvím problémů. Především s faktem, že Standingův vnitřní svět je v divadelním jazyce až nepříjemně doslovný. Tradičně dobré jsou ovšem herecké výkony (zvláště Vojtěch Dvořák).

Zajímavé pojetí, které Shakespearovu tragédii ukazuje jako politickou satiru, kde se to jen hemží manipulací, populismem a korupcí. Vrcholem celé inscenace je Antoniův monolog k rozvášněným davům po smrti Caesara. Jan Šťastný, který ztvárňuje Antonia, je také jednoznačně nejsilnějším článkem herecké sestavy. Role Caesara není úplně šťastně obsazená, Pavel Rímský nemá to správné charisma a nepůsobí dojmem panovníka, který dokáže pobláznit davy. Vcelku povedená je hudební stránka, herci by mohli v některých pasážích ubrat na intenzitě

Zpočátku trochu statické, ale postupně hra nabírá na intenzitě. Nepřipadalo mi, že by byla antisemitská, protože postava Bohatého Žida sice není kladná, ale aspoň narozdíl od ostatních není pokrytecká a svou pozici ve společnosti si uvědomuje a využívá. Hra se dotýká i dalších kontroverzních i intimních témat. Z herců jsou nejlepší Gabriela Míčová a Martin Pechlát.

Příjemná inscenace s velmi dobrými hereckými výkony (hlavně Matouš Ruml a Miroslav Babuský stojí za zmínku). Problematická je hudební složka, která příliš nesedí ke zvolené stylizaci.

Celkem netradiční inscenace. Podáno v hodně velké nadsázce, v některých chvílích mi připadalo, že trochu méně řevu by přece jen neuškodilo.

Velmi dobře napsaná hra, ale řekl bych že v Plzni se moc nepodařilo využít její potenciál. Hlavně v první polovině byla spousta vtipů jen odříkána, zcela chybělo nějaké pointování. Možná z důvodu, že by pak inscenace byla příliš dlouhá. Herecké výkony spíše průměrné.

Jednotlivé scénky jsou trochu nevyrovnané, přičemž nejsilnější je inscenace v okamžicích, kdy používá ten nejčernější humor (s odkazy na Židy, Birkenau, děti Goebbelsových atd.). Vrcholem inscenace pak je píseň Kluci z naší uličky. Hercům tentokrát vládnou M.Zimová a M.Hanuš.

Na inscenaci je asi nejzajímavější povedená hudební stránka - naživo hraný rock´n´roll má opravdu říz. Scénáři trochu chybí lehkost a hravost předchozího minimuzikálu Janík, hojahoj zbojník, takže dost scének vyznívá hluše.

Viděno z TV záznamu. Oproti Višňovému sadu, který jsem viděl nedávno ve VČD, je to o poznání emotivnější a expresivnější. Ve výkladu některých postav (zvláště Trofimov, Jepichodov či Piščikov) byl ovšem režisér Petr Novotný podstatně vynalézavější než Morávek. Hereckými výkony nejvíce zaujmou Martin Stropnický a Jiřina Jirásková.

Viděno z TV záznamu.

Opět se mi zdálo, že je dnes Ibsenovo drama aktuálnější, než bylo v době svého vzniku. Úžasný výkon podává v hlavní roli Jana Stryková, díky které je cynická a sebestředná Heda pochopitelnou postavou. Špinarova režie jde po smyslu textu, netlačí na pilu, přesto dokáže být naléhavý.

Zajímavě přečtená klasika, která patetický příběh v první půli inscenace posouvá takřka do roviny teenagerovské komedie. Ve druhé půli je dobře ztvárněn generační střet, který vrcholí neodvratitelnou tragédií (hodně zajímavě pojatá finálová scéna). Z herců mě nejvíce zaujali Pavla Gajdošíková (Julie) a Norbert Lichý (Chůva).

Formálně velice zajímavé dílo. Scéna Marka Cpina je skutečně neotřelá, herecké výkony v groteskním balení jsou povedené. S obsahem už je to trochu horší. Musím říct, že ani jedna z povídek mě tak docela nezasáhla. O úzkosti ze života či osamělosti se tu sice mluví, ale pocitově na mě inscenace tak nepůsobí. Velké množství zatmívaček je retardující, a to přesto, že inscenace trvá jen 80 minut.

Divadelní adaptace z velké části kopíruje svou filmovou předlohu. Z pánské trojice se nejlépe daří M.Zounarovi, který hraje Petrtýla. Filip Tomsa se sice snaží, ale na roli Gustava je prostě příliš mladý, Zbyšek Pantůček je jako Tonda spíše nevýrazný. Z dámské části mě nejvíce zaujala Adéla Gondíková, která má potřebná nadhled. Na agenturní představení se ale jedná o vkusně udělanou záležitost.

Konzervativně udělaný Čechov. Herci jsou ovšem velmi dobří a dokáží v textu najít a vypíchnout aktuální konotace.

Viděno z TV záznamu

Na inscenaci zaujmou především dvě věci - vtipný text Patricka Marbera a hlavně herecké výkony všech zúčastněných (nejzajímavější mně přišli David Novotný a Václav Neužil). V některých chvílích bych se nebál inscenaci trošku zkrátit, protože hlavně v druhé polovině chvílemi upadá tempo. Ale jinak skvělý zážitek.