Velmi povedená inscenace. Hawdonova fraška je postavena na klasickém schématu (tzn. všechno, co se může pokazit, se opravdu pokazí), oproti jiným podobným hrám ale oplývá ohromným tahem na branku, takže opravdu není čas se nudit. Vynikající herecký výkon podává především Milan Němec. Nemohl jsem se ovšem celou dobu zbavit srovnávání s pardubickou inscenací, která byla ještě o malinko lepší.

Vynikající Ibsenův text je velmi aktuální i takřka 130 let po svém sepsání. Inscenace nenudí, je vtipná a hlavně disponuje skvělým Davidem Pracahřem v titulní roli.

Povedená inscenace, která sází na velmi dobrou atmosféru (které hodně pomáhá fakt, že se hraje na Kunětické hoře) a také na představitelku hlavní role Kristinu Jelínkovou. Ta dokázala skvěle vystihnout šílenství krvavé hraběnky a přidala i okamžiky, ve kterých lze uherskou šlechtičnu skoro litovat. Režisér Novotný to pojal hodně naturalisticky, což nemusí vyhovovat každému, ale já jsem byl spokojen.

Hmm, Čistírna není zrovna nejlépe napsanou hrou. Do lehkého nadprůměru ji vytahují jen dobré herecké výkony, které jsou ovšem groteskně stylizované, což nemusí sednout každému.

Obal hry tvoří detektivní mysticky laděný příběh, který přináší koktejl v současnosti oblíbených ingrediencí, jako jsou starodávné runy, rituální vraždy či tajmená sekta. Uvnitř se pak skrývá kritika dnešní materialistické společnosti. Tajemství zlatého draka sice není žádné myšlenkové veledílo, ovšem ani to není nějaký odfláknutý kýč, jak tvrdí kritici. Je to hlavně efektní a vcelku zábavná podívaná, vytvořená na velmi vysoké profesionální úrovni.

V hlavní roli zcela exceluje Zdeněk Dvořák. Jeho spolupráce s hledištěm je skvělá. Málokdy se vidí, že by se herci u komedie bavili stejně jako diváci :)

Celkem příjemná a chytrá romantická komedie. Langmajer a Jirešová podávají v hlavních rolích civilní a uměřené výkony.

Velmi dobré, Tarant opět nezklamal. Snad jen stopáž je trochu přepálená (i s přestávkou a potleskem trvalo premiérové představení přes 200 minut).

Je to taková typická bulvární komedie, většina vtipu je založena na tom, že se parodují vžité stereotypy spojené s homosexuály a transvestity. Vše zachraňují uvolněné herecké výkony a vcelku příjemná hudba.

Zpočátku zbytečně přeplácané scénickými efekty. Postupně se ovšem inscenace zklidní a dokáže na diváka zapůsobit.

Pro mě trochu příliš experimentální.

Celkem příjemná divadelní jednohubka, která trochu pobaví a trochu přinutí k zamyšlení. Celkem zajímavé jsou některé herecké výkony (M.Sláma, K.Apolenářová)

Výkon Báry Hrzánové je sice úctyhodný, ale jinak jsem se při sledování této inscenace opravdu příliš nebavil (barozdíl od drtivé většiny ostatních diváků). Hrdý Budžes má sice nějaké světlé momenty, ale jsou často zabity prvoplánovým estrádním humorem (nejčastěji založeném na fyzické komice a otřepaných komunistických klišé, které už zparodoval kdekdo, takže už jejich parodování začíná být dost vyčpělé).

Velmi povedená inscenace. Škoda jen některých zcizovacích prvků, které nezafungovaly, tak jak měly.

Výjimečná inscenace, která se opírá jak o skvělé herecké výkony, tak o mimořádně silný text. Jedná se o hru, která je vtipná, ale zároveň velmi krutá. Už dlouho jsem neviděl hru, která by se tak precizním způsobem dokázala vyrovnat s problémy současného světa.

Udělat detektivku jako grotesku je zajímavý nápad, ovšem režisér Mikulášek se tím ochudil o napětí a hororovou atmosféru, kterou umí Agatha Christie vystihnout výborně.

Neprávem opomíjená hra, která dostává v režii Hany Burešové navýsost aktuální rozměr, ale funguje i jako historická freska. Výborné herecké výkony podali Erik Pardus i Igor Ondříček.

Přiznávám, že naprosto nechápu, co chtěl tímto paskvilem režisér Martin Čičvák říct. Ale pokud někoho zajímá, jak vypadá modernizace Antigony, ve které se zpívá We are the champions, Morituri te salutant či Já jsem kovboj z Oklahomy, nebo kde si Antigona před Kreóntem stahuje kalhotky, tak je to inscenace přesně pro něj.

První premiéra jubilejní sté sezony se VČD povedla. Téměř tříhodinové představení rozhodně nenudí - má napínavý děj, ale pokládá i závažné otázky.

Kytice je stále dobrá, jen Jiří Suchý už k sobě nenašel ty správné herce, a tak nade všemi svým výkonem vysoce ční.

Tahle hra má problém v tom, že už ze své podstaty musí být hrozně statická. A já mám osobně radši živoucí divadlo.

Velmi povedené, plné improvizace a někdy až odzbrojujícího humoru. Některé scénky(př. Macbeth, Troilus a Kressida) se sice nepovedly tak jako jiné (Othello, Shakespearovy komedie), ale celkově se jedná o velmi chutný Big Mac.

Slušná komedie, jejíž největší devízou je nápad nechat ji kompletně celou odehrát ve tmě. Jinak byste si na ni totiž už za týden nevzpomněli, protože se velmi podobá tuctu dalších komedií.

Pardubickému Chicagu nelze skoro nic vytknout, ale osobně mám trochu problém s kabaretní formou, která mi poněkud vadila už u stejnojmenného filmu. Po hudební stránce ale rozhodně jeden z nejlepších muzikálů - prostě ALL THAT JAZZ!

Velmi příjemný, oddechový minimuzikál, který je uváděný ve foyer VČD. Některé písničky se vám určitě vryjou do paměti.

Jitřní paní by se dala nazvat pohádkou o smrti. Některé pasáže jsou výborné, jiné poněkud slabší, ale celkově se jedná o celkem zdařilou inscenaci.

Tarantova režie sází na hororovou atmosférou a skvělou výpravu. Zpočátku to funguje, ale ke konci už ani silné režijní uchopení nedokáže zakrýt problematičnost textu.

Celá inscenace je dost rozvleklá a unylá, ničím výjimečným nezaujme.

Sázka na jistotu. Brouk v hlavě je typická komedie plná záměn a zvratů, která ale v režii Lídy Engelové ani neurazí ani nenadchne.

Divácky velmi oblíbená komedie postavená na jednoduchém motivu - diváci se aktivně účastní hledání vraha. Inscenace klade značné nároky na herce, kteří musí být schopni hbitě improvizovat. Zvláštní zmínku si zaslouží Petr Dohnal, který se v roli detektiva stává moderátorem celého představení.

Pardubické divadlo tímto kusem opět dokázalo, že se v muzikálové branži cítí jako doma.

V současnosti nejreprízovanější hra na repertoáru VČD je taková, jak se od ní očekává - tzn. divácky vděčná, ovšem nesklouzávající k podbízivosti.

Dost složité na zhodnocení - vlastně tomu nelze příliš vytknout, ale na druhou stranu Perikles není hra, která by měla šanci na diváka nějak hlouběji zapůsobit.

Tak herci se sice snaží, ale tahle Mrštíkova prvotina je asi pozapomenuta právem. Děj se nepodařilo aktualizovat a v dnešní době už rozhodně nikomu nebude připadat šokující, ale spíš vyčpělý.

Velmi povedená adaptace. V hlavních rolích září Pavla Tomicová a Filip Richtermoc.

Jedna z nejlepších a zároveň nejsilněji působících inscenací, které jsem měl možnost v divadle vidět. Nechybí jí nadhled a humor, ale zobrazuje hlavně temné stránky lidské povahy. Herecký koncert Jana Grygara a Zdeňka Dvořáka, ale i ostatních pánů porotců.

Není to žádná sranda k popukání, spíš se jedná o zajímavě rozehranou moralitku, jejíž největší předností je komediální potenciál Bedřicha Výtiska v hlavní roli.

Ideální manžel se v BRně příliš nepovedl. Některé režijní nápady úplně pohřbily Wildeův skvělý konverzační humor.

Zajímavý počin, který sice nehodnotím tak kladně jako kritici na pardubickém Grand Festivalu smíchu, ale rozhodně musím uznat, že ta inscenace má něco do sebe. Označení komedie by možná bylo trochu zavádějící - je to typický Gogol, takže spíš tragikomedie. Za nejpovedenější považuji závěrečnou pasáž s monologem Michala Dlouhého.

Velmi zdařilá inscenace plná vkusného humoru, ale i trochu nostalgické atmosféry.

Jedno z mála představení Divadla Radka Brzobohatého, které nelze považovat za komedii. Není to špatné, ale je přece jen vidět, že herci jsou zvyklý na jiný druh inscenací.

Celkem klasická komerční produkce zaměřená na to pobavit co nejvíce diváků, co nejjednodušším způsobem.

Bohužel u tohohle představení se absolutně nepodařilo skloubit komické (či spíše rádobykomické) výstupy s existenciálními promluvami jedntolivých postav.