Nejdříve to vypadá na další Spílání publiku, aby ke konci začaly probleskovat až "nadberlínovské" motivy. Jako vždy úsporná a přesná režie hry, která pokračuje v poetice této scény a současně jemně odkazuje k některým klíčovým inscenacím souboru. Jedna z jejich nejsilnějších (a bohužel téměř posledních) her vůbec.

Topornost předlohy snižuje dojem z jinak s vervou odehraným i režírovaným dramatem. Inscenovat to v některém industriálním prostoru, jak je obvyklé u Bambuškových her, byl by to větší zážitek a plakátovitost jednotlivých postav by nebyla tak protivná.

Pořád mi schází francouzská lehkost i hloubka. A mám obavu, že už tam nikdy nebude. Vnímám to jako definitivní odstřižení se od špinavosti a sveřeposti juvenilní Továrny perzekučního období. Tenhle industriál chce jenom hladit.

Průměrná dramatizace se značně nevyrovnanými hereckými výkony.

Během těch několika let od premiéry jsem z ohlasů nabyl dojmu, že jde o fenomenální završení úctyhodné kariéry souboru. A pak jsem si vsugeroval představu, že hra by měla nabízet nejen řadu slovních hříček, ale také pracovat s protikladnými motivy a mít silný společensko-kulturní přesah. Ona je milá a vtipná, ale k mému zklamání jde jen a pouze o hříčku s dějepisným materiálem, většinou nijak překvapivými hereckými výkony a nikterak objevnou režií. Cimrmanovské majstrštyky přinesly 80. a 90. roky, nové tisíciletí jen dozvuky velké slávy.

"Oni ho odsoudili, protože on lhal a oni nemají rádi pravdu."

Napínavá detektivní komedie? Solidně budovaná atmosféra vzala po přestávce za své a napětí se kamsi vytratilo. Humor nejsem schopen posoudit, jelikož dlouhodobým záměrem divadla je oslovovat trochu jiné publikum.

Zatímco záškodnická akce Rubínu na posvátné půdě tak úplně nevyšla, tento pokus vnutit jinému konzervativnímu symbolu českého divadelnictví trochu současnější styl se podařil lépe. A to právě proto, že se nedělo skrze žádnou moderní hru, ale prostřednictvím jedné z těch nejtradičnějších vůbec a ještě s plným využitím domácího ansámblu, takže z představení spokojeně odchází i abonent vinohradského divadla. Jen nevím, zda jsem tolik nepochopil myšlenku adaptace, když jsem při nápěvu národní hymny nepocítil potřebu vzdát hold.

Zřejmě by se z hornbyovského námětu dalo vytěžit víc, takhle vznikla jen komediální jednoaktovka o vášni, které se tak lehce nevzdáte.

Pohrávání si s opakující se banalitou je s délkou představení už poněkud úmorné, což je úskalí dané předlohou, na základě níž jsem žádný zázrak nečekal. I tak vzniklo několik originálních obrazů, které mi v paměti uvízly. A ve výsledku divadelní adaptace svůj předobraz, mám na mysli ten filmový, o stupeň překonává.

Další výborný kus, herci prominou, režiséra Havelky. Je v tom cítit inspirace Jarmuschem a Coeny i výrazové prostředky odkoukané z komiksů. Funkční hudba (naživo!) místy připomíná nekonečnou kytaru Michaela Brooka či drony kapely Earth, jinde odkazuje k americké lidové hudbě a country. Děj hry je zcela podružný a proto věrní ctitelé mýtu eskymackého náčelníka odcházejí zklamáni. Podstatná je atmosféra a klíčové pojmy jsou glaciální krajina (umocněné jednoduchou scénou), polární noc/den (nasvícení), pomalost a fatalita (herecký výraz).

Zatím nejlepší taneční představení. Prostý námět a černý humor jsou možná tím důvodem, protože většinu symbolů a metafor obvykle nejsem schopen rozluštit. Tady to není potřeba, jelikož příběh a stylizace svou jednoduchostí může oslovit i takového tanečního ignoranta jako jsem já. Hudba se nese také spíše v lehkém tónu, ale přesně dokresluje atmosféru a emoce. Ovšem třeba je všechno úplně jinak, reakce publika mi nepřipadaly zas až tak vřelé, jak bych očekával a věrný fanoušek tanečního divadla se možná tolik nebavil.

Ještě že se toho Graham nedožil.

Radikální divadlo ve vztahu k divákům, barvu jsem musel šťourat i ze šroubků v hodinkách, i samotným hercům. Nikdo na základě stručné anotace, vědomí divadelního prostředí i jména režiséra asi ani neočekává nic konformního. Mnohem víc než u Skočné by neškodilo předchozí seznámení s předlohou a větší než moje povrchní znalost myšlenek Michel Foucaulta.