Dokonalé představení, kde všechno do sebe zapadá a esteticky ladí - moderní scéna, funkční hudba, vynalézavé kostýmy, herecké výkony (nejen hlavní duo - všichni, s výjimkou přehrávajícího Martina Matějky) a hlavně zdánlivě jednoduchá, ale o to rafinovanější režie. K nejvyššímu hodnocení chybí, že tento typ her není můj šálek kávy - nevtáhnou mě do děje, ale dívám se na ně se zvědavostí jakoby zvenčí. A za zmínku určitě stojí pěkný moderní překlad.

Výtvarné dílo, kde mají stejnou roli vysoce stylizovaná (znamenitá) herecká akce, scenografie, kostymy, hudba, rezie. Milovniky Shakespeara zaskoci minimum textu - hra vsak ze sveho (temneho) vyzneni nic neztraci, naopak ziskava nove dimenze. Uzasny "Gesamtkunst".

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Na tom představení je nejzajímavější obsazení herců typově jinak, než jsme v Dlouhé zvyklí, a to velice úspěšně (J. Vondráček, všechny tři sestry, P. Tesař). První polovina povedená, druhá polovina (přes výrazné krácení a snad přeskládání děje) působila mimořádně zdlouhavě a neuspořádaně a skončila do ztracena. Velké plus za fotografii 3 sester na obálce programu.

Úžasná režie, neobyčejně sugestivni řešení prostoru, skvěle zvolená hudba, nevídaný světelný design, a nad tím ční výkony herců, na které si člověk může ve vypjatých scénách doslova sáhnout. To vše ve službách podprůměrného textu, tříhodinového pitvání pocitů, prázdného filozofování. Dramaturgický omyl.

Vše už naprosto přesně popsal Sonic. Přidávám se. (Psáno podle TV záznamu.)

Apoteoza Janáčkovy hudby. Vše ostatní hudbě slouží, takže si člověk téměř nevšimne, jak dokonalý je text, režie, kolektivní herecký výkon. Žhavý kandidát na nejlepší inscenaci roku. (Archa, Praha, 10.12.2011)

Projekt, který nevyužil své možnosti, přestože je herecky a režijně téměř dokonalý. Ovšem je-li jeho jedinou zprávou, že existuje romská otázka, kterou je těžké řešit, je to už dneska málo. Taková doba už je za námi. Očekával jsem alespoň pokus o pojmenování důvodů nebo nastínění nějaké možnosti (parciálního) řešení, nebo... prostě trochu skutečnosti, nikoli jen marketing. Nutno ještě dodat: díky za zpřístupnění (a dobré využití) dalšího zajímavého prostoru.

Inscenace scénou, útržkovitostí textu i režií odkazuje k představení Murx den Europäer! Christophera Marthalera. Na rozdíl od něj však chybí charizma, které tehdy před 18 lety diváky pohltilo. Hru jsem sledoval jakoby z povzdálí s pocitem "tak ukažte, co ještě vymyslíte". Režie, scéna, herecké výkony, hudba, vše je zdánlivě bez chyby - problém je v textu. Představení jen místy zajiskří, často však nudí, když zbytečně popisně předkládá známá fakta. Jan Mikulášek udělal mnohem lepší představení! (Představení v Praze na Nové scéně.)

Průměrná hra, na kterou by člověk nejspíš rychle zapomněl. Výborná režie a znamenitá souhra všech herců, kteří si to zjevně užívají, z představení udělaly nezapomenutelný zážitek. (Hra určitě zraje - dnes byla první polovina výrazně lepší, než pokerová partie v druhé.) Doporučuju!

Minimální obsah - úžasná atmosféra. Znamenitě dotažené herecky, režijní nápad s měnícím se výřezem scény nemá chybu. Výborný živý hudební doprovod. Doporučuju!

Hra není příliš objevná, ale pobaví. Hodnocení díky oběma protagonistům, kteří z toho díky soustředěnému a překvapivě ukázněnému projevu udělali herecký koncert. Poznámka na závěr: překlad místy zbytečně tlačí na pilu.

Čekal jsem přímočarou agitku. Milé překvapení: příběh je rafinovanější. Postavy jsou přesto černobílé a vývoj děje předvídatelný. Divák nemusí (a ani snad nemá) přemýšlet. Má si pouze vybrat stranu a inscenátoři mu jasně řeknou, kterou. Jinak herci hrají jako o život a řada scén má i zajímavé jevištní ztvárnění. Od divadla ale čekám víc intelektuální potravy než jen stránku z učebnice vlastivědy.

Znamenitě zahrané, na maličké komorní scéně velice intimní. První polovina (120 minut!) přináší stále nové a nové překvapivé motivy. Divák je držen v napětí, jak se bude hra dále vyvíjet a kam se příběh bude ubírat. Druhá polovina výrazně slabší, hra ztrácí jakýkoli půdorys a končí do ztracena (marně jsem čekal na to překvapení). Celkový dojem: tři (V.Kotek jakoby zmizel) vyšinuté charaktery, snůška perverzit, nahozené motivy se nepropojí. Výplod ujetého grafomana. Škoda času.

Velice zajímavá hra (na začátku 90. let v Divadle E.F.Buriana pro mě byla zjevením), dobré herecké výkony (zejména Zuzana Vejvodová a Ondřej Brousek). Zub času na hře už trochu zapracoval, dnes by si zasloužila větší tempo (dramaturgie mohla některé scény výrazně krátit). Režijně a scénograficky příliš doslovné a bez nápadu.

Představení mě strhlo, díky Jiřímu Langmajerovi a znamenitému ztvárnění předválečné německé dekadence v první polovině. Přesto ho považuju za nevyužitou příležitost. Nedostatky podrobně popsal Pavel Širmer: škrtat (po slibné první čtvrtině představení často ztrácí tempo), druhou polovinu neinscenovat v tak zjednodušeném černobílém vidění a více propracovat vedlejší postavy (zejména mužské role). Přesto se jedná o představení, která vysoce převyšuje standard Divadla Pod Palmovkou. Doporučuju návštěvu!

Tato hra časem ztrácí náboj.Co bylo před 45 lety objevné, to dnes již nepřekvapuje.Inscenace je navíc mnohem méně soustředěná než představení Burgtheateru, které Praha viděla v prvním ročníku Festivalu německého divadla.Zejména v závěrečné části (nadávání publiku) zůstali herci pouhými interprety, kteří přeříkávali naučený text.Prolomit hranici mezi jevištěm a hledištěm a vtáhnout diváky do hry natolik, že by toto spílání skutečně vztáhli na sebe, se rozhodně nepodařilo.Postmoderní dodatek do děkovačky byl už ze zcela jiného kusu.

Soustředěný vyrovnaný výkon celého souboru, nápaditá režie, pevná Mikuláškova ruka při vedení herců, zajímavá scéna, znamenitá hudba. Jen Čapek začíná být trochu vyčichlý, proto minus 10% (tato výtka se však netýká Mikuláškova přepisu, ten je velice povedený). Psáno z představení v pražské Arše.

Průměrná inscenace průměrné hry. Psáno z představení v Praze Na Zábradlí.

Kde zůstal autor Krásky z Leenane a Osiřelého západu? Slabá hra, sled nepříliš souvisejících scén posouvá hru k závěru bez katarze. Režie i představitelé hlavních rolí na slušné úrovni, ale hru nezachránili.