Z tiskových konferencí

Divadelní projekt, s nímž režisér Michal Lang vstupoval se svým týmem do konkursu na post ředitele Divadla pod Palmovkou, obsahoval již od samého počátku dramaturgickou „off“ linii, jejímž záměrem bylo poskytnout domovský přístav autorským projektům, které by reagovaly na současná témata. Program Studia Palmoffka bohužel zatím nemůže být realizován v plánované šíři, zejména proto, že rekonstrukce povodní stiženého Divadla pod Palmovkou kvůli legislativním průtahům vlastně stále nepokročila. „Obdrželi jsme dopis z magistrátu, že máme počítat se zářím 2015, kdy divadlo by mělo být otevřeno,“ sděluje jobovku Michal Lang. Tedy s ročním zpožděním proti původním předpokladům. Za další posunutí termínu mohou volby... „Stará rada nestihla posvětit firmu vzešlou z výběrového řízení a nepředpokládáme, že ta nová se do toho pohrne, bude se teprve zajíždět. Ano, znamená to další odklad.“

blogeři a divadelníci... (foto: Michal Novák)

Frustrující situace tedy pokračuje, přesto v tuto chvíli dva týmy finišují s přípravou dvou nových inscenací, které budou uvedeny právě v rámci cyklu Palmoffka, jenž si klade za cíl doplňovat hlavní proud repertoáru autorskými texty, které vzniknou přímo pro toto studio, nebo texty mladých současných autorů. Tuto ideu splňují obě dvě připravované inscenace. Ve spolupráci s libereckým Divadlem F. X. Kalby vzniká autorská hra 1000 věcí, co mě serou aneb tvoje bába je komedie, vzápětí bude poprvé v českém jazyce uveden text polské dramatičky Doroty Maslowské Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky. Hlavní role v této hodně komplikované, avšak nesmírně zajímavé hře pod režijním vedením Michala Langa nazkoušeli Tereza Dočkalová a Ondřej Volejník.

Název hry 1000 věcí, co mě serou... docela pěkně vyjadřuje situaci Divadla pod Palmovkou. Autorská hra vznikla podle populárního stejnojmenného blogu, kde téměř denně přibývají nové fejetony na tzv. první svět, tzn. ten, co vás bezprostředně obklopuje (jako příklad blogeři uvedli situaci zamotaných sluchátek či špatně naložený hermelín v hospodě), hladomory či válečné konflikty skutečně neřeší. Klouzání po povrchu je ale do jisté míry záměr, zvolená témata chtějí poukázat na to, že naši společnost často serou nesmysly a neuvědomujeme si: že ne všechno je špatné, nebo že pro malichernosti, často mediálně propírané, nevidíme skutečné problémy „velké“ společnosti.

Tomáš Dianiška vybíral ze stovek fejetonů (v tomto okamžiku jich je na blogu 863), jak sám říká, intuitivně. Klíč byl jasný: „Hledal jsem témata, která by byla vhodná pro divadlo, pro rychlé svižné představení. Vzniklo na 40 stran scénáře, ale už jsme na polovině... Nepůjde přitom o scénické čtení, převedli jsme vše do situací či dialogů“

A jak jsou s výsledkem spokojeni blogeři? „Když nás herci z Divadlo F. X. Kalby oslovili s tím, by chtěli zdramatizovat ty naše texty, byli jsme pochopitelně rádi, že je někdo chce zas někam posunout. Na druhou stranu jsme byli docela skeptičtí, protože často jde o nedějové věci. Naší podmínkou bylo jen, aby nám dali vědět, až bude scénář hotový. Jaké bylo naše překvapení, když nám Tomáš Dianiška volal, že to hotové skutečně má. Výsledek nás hodně pobavil i překvapil. Vzali nám naše dítě a upgradovali ho do úplně jiného levelu. Splnili nám sen asi každého pisálka,“ říkají blogeři.

na tiskovém setkání v Rock Café (foto: Michal Novák)

Ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang pochopitelně zná celou tuhle partu z Divadla F. X. Kalby už ze svého libereckého působení. „Bylo mi už tehdy jasné, že v Liberci vniká něco, co přesahuje rámec regionu. Přicházeli s výjimečnými autorskými inscenacemi, které hodně vypovídaly o mladých lidech. Povedlo se jim i to, že strhli diváky a z Malého divadla se rázem stalo centrum mladých lidí. Trefují témata, která jsou pro tuto společnost podstatná. Vzniklo několik velmi chytrých inscenací a nyní tento zdatný tým připravil první kus pro pražské divadlo. Tomáši Dianiškovi jsem na základě jeho práce také nabídnul angažmá v Divadle pod Palmovkou...“

Dnes jsme svědky poměrně značné vulgarizace ve veřejném prostoru, přesto Studio Palmoffka by nemělo být o vlnách momentálního dění, s nimiž se jen sveze. Michal Lang vysvětluje: „Studio Palmoffka by mělo nabídnout trošku punk pro určitý okruh diváků a pokusí se vytvořit subsvět, kam dejme tomu i vulgárnější výraz patří. Vysoko do veřejného prostoru by však ty naše vlny cákat neměly. Věříme, až začneme hrát doma, bude tato odnož pro diváky více čitelná.“
Dramaturg Ladislav Stýblo k tomu dodává: „Hierarchie veřejného prostoru by měla být ve společnosti zažitá. Vypadá to, že není. Špatná nastavená rovina je někde jinde, ne v divadle... Když to kluci chystali, nikdo netušil, co se bude dít v těch nejvyšších kruzích. Samozřejmě ani jedna z těch her není politickým projevem ani politickou aklamací, jsou to umělecká díla, která zachycují stav nějakého jazyka, nějaký stav duše. A jelikož se dotýkají generačních témat, v podstatě zachycují i tu jazykovou destrukci.“

O inscenování hry Doroty Maslowské Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky režisér Michal Lang uvažoval už v minulosti. Jakožto zdatný polštinář text četl již v originálu, plány na uvedení poněkud zbrzdil fakt, že v té době hra ještě nebyla přeložena do češtiny. „Je to groteska, obrovská legrace s hlubokými temnými stíny. I když je to takové halucinační (nebrat doslova!), pojednává o vztahu muže a ženy, ukazuje, co přináší soužití, od jáismů až po promítání si vlastních problémů do toho druhého. Pregnantní sonda do partnerského soužití je ze strany autorky skvělá napsaná, ale zároveň velmi těžká. Zejména pro herce je náročné se text hry vůbec naučit. Nejprve je nutné se prokousat autorčiným myšlením a samozřejmě způsob jejího myšlení pochopit.“

„Je to jeden z nejzajímavějších textů, které jsou ze středoevropském prostoru k dispozici, cennější o to víc, že pochází z pera hodně mladé autorky, která si ve své zemi už vydobyla velkou popularitu,“ přibližuje Ladislav Stýblo. „V jejích hrách vidíme spoustu generačních témat, které jistě najdou společnou řeč s diváky, přestože strukturou nejsou zrovna tradiční. Také Rumuni se vyznačují komplikovanou strukturou, která je ale zároveň nesmírně propracovaná, hluboká, až nás udivuje, že hru napsala ve svých třiadvaceti. Vedle pozoruhodných myšlenek je hra také neskutečně zábavná, zároveň mrazivá, dokonce v ní nalezneme přesahy do biblických témat nebo doteky s absurdním dramatem. Dá se říci, že Maslowská v tom nejlepším smyslu slova navazuje na polskou dramatiku z 60. let (Mrožek, Gombrowicz) či na avantgardní tradici polského divadla i (S. I. Witkiewicz).“

Michal Lang, Tereza Dočkalová, Ondřej Volejník (foto: Michal Novák)

Zkoušení „Rumunů“ je opravdu náročné, jak potvrdil Ondřej Volejník: „Text je mimořádně komplikovaný nejen kvůli tomu dešifrování významů, ale i na to učení. Není to úplně běžný text, co běží v těch jasných přímých souvislostech, jsou v něm takové zvraty, že se to do hlavy dostává hodně obtížně...“

Jak si oba tvůrčí týmy vedly, musíte přijít posoudit opět do náhradních prostor, a to do komorního divadelního sálu v Rock Café na Národní třídě. Studio Palmoffka bude po znovutovření Divadla pod Palmovkou hrát v prostorách zkušebny nebo na malé scéně.

-mys-