Z tiskových konferencí

Na jevištích Městských divadel pražských se právě zkouší nadčasové příběhy dvou ruských velikánů A. P. Čechova a A. S. Puškina. Režisér Petr Svojtka v Divadle Rokoko připravuje tragikomedii Strýček Váňa o velkých touhách a nenaplněných snech. V Divadle ABC nastuduje režisér Pavel Khek Evžena Oněgina, slavný milostný příběh nenaplněné lásky, hledání smyslu a životního cíle. V červnových premiérách se v roli Vojnického představí Vasil Fridrich, Evžena Oněgina si zahraje Jiří Hána.

Uvedení dvou mimořádných odkazů ruské klasiky krátce po sobě je spíše náhodou než záměrem. Prostě se to tak sešlo… nechal se slyšet umělecký šéf MDP Petr Svojtka, který se netají ani tím, že na Čechova si myslel už docela dlouho. Čechov se tak do Divadla Rokoko vrací po bezmála dvaceti letech.

na tiskovém setkání v kavárně Divadla ABC (foto: Michal Novák)

„V dramatu Strýček Váňa, stejně jako v ostatních vrcholných hrách A. P. Čechova, jde o variaci na téma zmarněného života na ruské provincii konce 19. století. Konflikt mezi zidealizovaným a skutečným všedním životem, zklamané lásky, nenaplněné ambice, naděje v lepší budoucnost a rozčarování z reality, to všechno jsou atributy, které ani během času neztratily na přesvědčivosti a jejichž prostřednictvím můžeme nahlédnout i dnešní společnost. Hledání smyslu života a krize středního věku jsou dnes stejně palčivé jako před sto dvaceti lety, kdy byla hra napsána,“ říká režisér Petr Svojtka.

„Jakékoli setkání s Čechovem je pro kterýkoliv herecký soubor vždy velkou výzvou, až jakousi hygienou, přináší velké herecké úkoly. Každé divadlo by se mělo s Čechovem občas potkat. A proč volba nakonec padla na hru Strýček Váňa? Podívejte se na nás nebo řadu našich herců a musí vám být jasné, že téma krize středního věku nám rezonovalo,“ směje se dramaturg Jiří Janků.

Zuzana Kajnarová (foto: Michal Novák)

„Ale aby to nepůsobilo jako velká trivializace, Strýček Váňa se nerovná jenom téma krize středního věku,“ zdůraznil Petr Svojtka. „Jistě, jsou tam postavy, které se dostaly do nějakého bilančního věku. Důležité také je, jak jejich poklidná existence byla rozčísnuta příchodem Serebrajakova a jeho rodiny a co to způsobilo s jejich životy. Jistě, téma krize středního věku je naším tématem, v souboru však také máme herce, pro něž by právě tahle hra mohla být právě teď zajímavá výzva. Tento důvod stojí hodně vysoko, ne-li nejvýš, proč uvést Strýčka Váňu. Byl bych rád, kdyby diváci v průběhu těch sto padesáti minut (mimochodem, je to nejkratší Čechovova hra) byli – podobně jako my – opilí Čechovem, tím jeho světem, jenž vytvářejí ty legendární dramatické figury, a pocítili tu rezonanci s vlastními životy. Osudy postav jsou poměrně nenaplněné a smutné, předkládají nám krásných osm návodů, jak nežít...“

V roli Ivana Vojnického, tedy Strýčka Váni, se představí Vasil Fridrich. Dále na jevišti uvidíte Zdeňka Dolanského (Serebrjakov), Zuzanu Kajnarovou (Jelena), Ninu Horákovou (Soňa) či Aleše Procházku (Astrov). Premiéry se konají 4. a 6. června.

Ačkoliv herecká dráha Vasila Fridricha není zrovna krátká (má na svém kontě téměř již stovku rolí na prknech Městských divadel pražských či před tím v souboru CD 94), na textu A. P. Čechova ještě nepracoval. Nyní si to vynahradí, roli Ivana Vojnického si zahraje v sedmiletém předstihu (autor postavě předepisuje věk 47 let, Vasil Fridrich přitom nedávno oslavil kulatých čtyřicet). Vasila Fridricha na hře také „neoslovuje“ jenom téma „krize středního věku“: „Téma, které mě osobně na Váňovi fascinuje, je ztráta víry. Víry v lásku, víry v přátelství, víry ve vyšší smysl práce, kterou denně vykonáváme. Přestože takřka v jednom okamžiku přichází o tyto základní pilíře, tak ho síla života, intenzita vědomí kontinuity a nakonec i ona mnohdy zatracovaná provozní nutnost dovedou k rozhodnutí, že žít je třeba. Žít se musí. Je to děsivé a nádherné zároveň. Netuším, nakolik se nám zdaří tuto zprávu předat publiku, ale práce na tak okouzlujícím a bolavém textu je událost sváteční a mimořádná. A já si neskromně troufám doufat, že výsledek naší společné práce bude i pro diváky našeho Váni takovým malým svátkem.“
Vasil Fridrich také si všímá klíčového momentu, kdy se jeho postava se potkává se Soňou. „Je to pro Ivana, jako kdyby vedle něj přistálo UFO z jiné planety a od toho se odvíjí jeho paralyzování láskou, ačkoli jinak je to pracant, dříč a vůbec sympatický člověk.“

Vasil Fridrich, Zuzana Kajnarová, Jiří Janků, Petr Svojtka, Pavel Khek, Jiří Hána, Petra Tenorová (foto: Michal Novák)

Divadlo ABC uvede o týden později, 11. června, stěžejní dílo ruského romantismu Evžen Oněgin. Po Anně Karenině a Rváči je to další dílo ruské klasiky, která si v repertoáru Městských divadel pražských získala své místo. Slavný milostný příběh znovu ožije v dynamické režii Pavla Kheka. „Evžen Oněgin i v roce 2016 zůstává především velkým evropským mýtem o lásce, která se mine v čase a prostoru. Milostný příběh, který prožil každý z nás, odmítnutí, které bolí, vyznání, které přijde pozdě, rozhodování mezi láskou a charakterem, to jsou věci věčné a každému důvěrně známé. Přesto se v každé době odehrávají v jiných historických kulisách, a tak se mění i motivace jednání hrdinů, mění se i jejich vzhled, charakter. To je vlastnost každé dobré předlohy, že mluví ke každé době a každému člověku svým vlastním jazykem, že nabízí nespočet interpretací. A proto vidět známé v nové podobě, znamená šanci nahlédnout na něco, co si myslíme, že známe ze školní četby, úplně novýma očima,“ popisuje dramaturgyně Věra Mašková.

Roli petrohradského šviháka Evžena Oněgina ztvární Jiří Hána, křehkou Taťánu Petra Tenorová, dále hrají Henrieta Hornáčková, Aleš Bílík, Jitka Smutná, Hana Doulová, Jiří Schwarz a Jaroslav Vlach.

Tahle ruská klasika ve verších vlastně ani nenabízí žádné velké filozofování, jen je romantickou vzpourou proti všednosti, malosti, obyčejnosti života. A předobraz, jak známo, měl Puškin ve svém vlastním životě... „Přesto v podobě Evžena Oněgina vznikl novodobý mýtus, určitý archetyp, něco, vejde do povědomí každého, i toho nejobyčejnějšího člověka,“ říká Věra Mašková.

Na „Zdi zamilovaných“, kterou najdete ve foyer Divadla ABC, se objevily první
dva vzkazy: od Evžena Oněgina (Jiří Hána) a Ivana Vojnického (Vasil Fridrich)
(foto: Michal Novák)

Pro divadelníky je Evžen Oněgin vždy obrovskou výzvou, protože – jak podotkl režisér Pavel Khek – osm zásadních postav, v próze ani slovo, v dialogu téměř žádná replika... „Nedávno jsem si přečet v jakémsi podivném článku, že MDP jsou komerčním stánkem, který konkuruje Divadlu Palace. Dvojboj ruských her tento nesmysl vytlouká naprosto. Oněginovská sága, ten mýtus, samozřejmě obsahuje spoustu romantického (ve smyslu nenaplněné lásky atp.). V Oněginovi je ale ten romantismus ukotven v tom širším slova smyslu: jedinec postavený před společnost, se kterou v zásadě nesouhlasí. Tato rovina postavení jedince vůči společnosti je pro mě důležitá. Toho Oněgina, citově okoralého člověka, totiž stvořila tehdejší petrohradská společnost, ne nepodobná naší.“

Inscenace bude hodně stát na práci výtvarníků a light-designera. „Komplikovaný jevištní tvar si to skoro žádá, k tomu musíte přidat nějakou obrazivost,“ myslí si Pavel Khek. „Kdybyste ten příběh zastavili, tak by obraz měl psát sám o sobě nějaký význam a vy poznáte, v jaké vnitřní situaci se Oněgin právě nechází. Snažíme se tedy mluvit nejen tím geniálním Puškinovým veršem, ale i obrazem.“

Další výzva už jde za herci. Shodují se, že nejtěžší na zvládnutí role je ten verš. I kdyby to emočně bylo na stokrát v pořádku, verš se ošulit nedá...

Jelikož oběma hrám je společné téma (nenaplněné) lásky, vznikl nápad ve foyer ABC instalovat „Zeď zamilovaných“, na kterou diváci mohou napsat vzkaz těm, které mají rádi. Jako první napsali svoje vzkazy Evžen Oněgin a Ivan Vojnický. „Hlavně tam nepište sprosťárny,“ smějí se herci.

-mys-