Z tiskových konferencí

Člověk pod tlakem extrémně vyostřené doby
vydáno: 15.1.2015
Divadlo Komedie, jehož dramaturgie se programově orientuje na východní dramatiku, představí českým divákům hru Divoké maso jednoho z nejvýznamnějších makedonských autorů, Gorana Stefanovského. Jeho postmoderní hry, zaměřené na historické i současné problémy a události na Balkáně mají překvapivě jednající postavy, živý jazyk, zvláštně dusivou atmosféru a hlavně zobrazují realitu v mnoha aspektech blízkou té naší.

Centrum východní dramatiky, jak je vetknuto ve štítu současného provozovatele divadla Komedie, se snaží objevovat autory nebo dramata, které jsou českému divadlu po hříchu téměř neznámé. Pátrá především ve slovanských vodách, neboť západní dramatiku považuje za dostatečně exploatovanou.

Jan Novotný, Vojtěch Štěpánek, J. E. Paskal Stojcheski, Goran Stefanovski (foto: Michal Novák)
Jan Novotný, Vojtěch Štěpánek, J. E. Paskal Stojcheski, Goran Stefanovski (foto: Michal Novák)


Dramaturgyně divadla Markéta Bidlasová líčí, jak hru Divoké maso objevila: „Začala jsem se cíleně přehrabovat v textech jihoslovanské dramatiky, z nichž je přeloženo opravdu málo. Pak mi padla do ruky knížka z edice ´Malá řada socialistických autorů´, ve které byla po léta uschována v českém překladu tato úžasná hra.“ V Makedonii měla premiéru v roce 1979, slavila obrovský úspěch, a na festivalu Jugoslávského Národního divadla v Novém sadu získala ocenění jako nejlepší hra roku 1980.

Když text hry dostal do ruky režisér Jan Novotný, byl jím velmi překvapen. „Při čtení her postupuji takto: buďto text nedočtu, pak ho nedělám, nebo text dočtu, pak se ho snažím realizovat, ale stále dumám, co tím chtěl autor říci a jak jeho myšlenky co nejlépe přenést na jeviště. Když jsem četl text Divokého masa, byl jsem naprosto uchvácený. Přečetl jsem ho jedním dechem, sám mi rovnou zevnitř dával pokyny k jeho inscenování.“

J. E. Paskal Stojcheski, Goran Stefanovski (foto: Michal Novák)
J. E. Paskal Stojcheski, Goran Stefanovski (foto: Michal Novák)


Hra Divoké maso je dějově situována do čtyřicátých let dvacátého století, chvílemi však zřetelně komentuje naši současnost. „Na velice úzkém teritoriu jedné běžné rodiny se řeší jedna z tragédií naší doby, a to rozpad tradiční rodiny a sounáležitosti,“ říká režisér. Rodina je ve hře ohrožena zdánlivě „jen“ nastupujícím fašismem, avšak podílí se zde i drsný nástup kapitalismu do ještě tehdy poklidného Skopje a honba za kariérou a penězi.

Velvyslanec Makedonské republiky, pan J. E. Paskal Stojcheski, projevil upřímnou radost nad tím, že se v České republice uvádí makedonská hra. „Minulý rok jsme slavili dvacetileté výročí spolupráce mezi oběma republikami, ale převažovaly koncerty a výstavy výtvarného umění. Proto velmi oceňuji, že poznávání a sbližování našich kultur probíhá i v další oblasti.“

Hlavní myšlenkou hry je smysl a podstata násilí v životě člověka a především otázka, zda a jakými prostředky se člověk může násilí bránit. Rozpad vztahů ještě více urychlí jeden z bratrů, který získá práci v německé firmě a nevědomky způsobí, že jeho rodina přijde o to jediné, co ji spojuje - dům. Ambiciózního Steva hraje Jan Zadražil. O své roli říká: „Ve hře vstupují tři bratři, což je podobné, jak to mám v osobním životě – mám dva bratry a ještě sestru a jsem ten nejstarší. V inscenaci však hraju toho prostředního bratra. Role mi nabízí příležitost prožít si hledání, jaké je vlastně jeho místo v rodině. Není ani ten nejstarší, který má respekt, ani ten nejmladší, kterému je většinou vše odpuštěno. Stevo je první z té rodiny, kdo dostane šanci odejít. Přestane svou rodinu ctít a umíní si, že na prvním místě je on sám a nejpřednější je kariéra. Jenže na konci zjišťuje, že právě on je původcem rodinného neštěstí...“

Dramatik a scénárista Goran Stefanovski (1952, Makedonie) je jedním z nejvýznamnějších makedonských divadelníků. V Makedonii žil až do pozdních 90. let, kdy se přestěhoval do Anglie. Stefanovski je představitelem tzv. třetí poválečné generace makedonských dramatiků, pro jejíž tvorbu jsou charakteristické postmoderní dramatické postupy a častá inspirace ústní lidovou slovesností. Tématem jsou většinou sociální a politické problémy v bývalé Jugoslávii a jejich odraz v ostatní Evropě. Psal scénáře pro řadu evropských produkcí, které se zabývají otázkami migrace, postkomunistické transformace a identity. Je také učitelem scenáristiky, v roce 1986 založil katedru scenáristiky na Fakultě Dramatických Uměni v Skopje, kde byl řádným profesorem až do roku 1998. Mezi roky 1998 a 2000 působil jako hostující profesor na dramatickém institutu ve Stockholmu ve Švédsku, kde byla vydána jeho učebnice scenáristiky Malá kniha nástrah (byla posléze přeložena do pěti jazyků, včetně čínštiny). Momentálně se věnuje psaní na volné noze, je také lektorem na univerzitě Canterbury Christ Church a nadále působí jako pedagog na Fakultě Dramatických Umění.
Stefanovského hry a eseje se dočkaly řady světových inscenací, překladů a publikací. Do češtiny byly zatím z jeho četných dramatických textů přeloženy pouze hry Divoké maso a Everyman.

-kac-