Z tiskových konferencí

Dvě silná dramata v Městských divadlech pražských
vydáno: 3.11.2015
V listopadu Městská divadla pražská představí svým divákům dvě nové inscenace takřka zároveň. V Divadle ABC to bude drama Na miskách vah s Janem Vlasákem v roli dirigenta Furtwänglera a Vasilem Fridrichem v roli majora Arnolda. Režisér Petr Svojtka s dramaturgem Jiřím Janků se tedy potkávají s věhlasnou hrou britského dramatika Ronalda Harwooda, která se v roce 2001 dočkala i filmové verze. Českým divákům hra není neznámá, neboť po české premiéře v Národním divadle (1998) se objevila i v dalších divadlech. O českou premiéru půjde v případě novinky Divadla Rokoko, bude jí hra katalánského dramatika Pera Riery Hodina před svatbou s podtitulem „Každá rodina je nemocná po svém“. V hlavní roli bohatého podnikatele Viktora se představí Petr Štěpánek. V Rokoku inscenaci se svým týmem připravuje režisér Ondřej Zajíc.

Vasil Fridrich, Jan Vlasák, Petr Svojtka (foto: Michal Novák)
Vasil Fridrich, Jan Vlasák, Petr Svojtka (foto: Michal Novák)


Skvěle napsanou hru Na miskách vah Ronalda Harwooda (mj. též autora scénáře oscarového filmu Pianista) o hledání pravdy a společenské zodpovědnosti umělce v totalitní společnosti uvede Divadlo ABC u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války. „Drama se odehrává krátce po válce v Berlíně a je to hra o procesu denacifikace, očištění německé společnosti. Jde v ní o střet mezi americkým vyšetřovatelem, důstojníkem, který má za úkol odhalit velké nacistické ryby – a jedním z nejvýznamnějších dirigentů té doby Wilhelmem Furtwänglerem, uznávaným geniálním umělcem nařčeným z aktivní účasti na nacistické vládě. Hra klade otázky, zda má umělec morální právo tvořit „pod hlavičkou“ zločinného režimu, zda jsou politika a umění oddělené, je-li umělec vinen, pokud se nechá režimem využít, byť stojí jakoby stranou a aktivně se do politiky nezapojuje. Ty otázky jdou na dřeň, přesahují do obecnějších rovin a přestávají se týkat jen umělců. Celá hra je velmi dramatická a napínavá a reflektuje mnohé, čím si prošlo Německo po druhé světové válce a jak se s tím dokázalo vyrovnat. Ta očistná kúra měla velký smysl, protože mnohé země, které tím procesem neprošly, jako třeba Rakousko, se s důsledky potýkají dodnes. A myslím, že toto téma má velkou rezonanci i u nás. Se svou totalitní minulostí se česká společnost prostě nevypořádala, a to je jedním z hlavních důvodů, proč je naše společnost ve stavu, v jakém je,“ míní režisér Petr Svojtka.

Harwood jako inspiraci využil detailního Furtwänglerova deníku, který si vedl v době výslechů. I když vyšetřování, jež stojí v centru hry, vedlo k několika formálním obviněním, Furtwängler byl tribunálem očištěn. Dramaturg Jiří Janků říká: „Harwoodova hra, která je inspirována skutečnými událostmi, nás okouzlila svou dramatičností, ale i tím, jak je aktuální, neboť klade nadčasové otázky.“
Odpovědi jsou už na každém z diváků. Je totiž velice těžké přiklonit se na jednu stranu - odtud i název hry.
„Je to myslím docela napínavý thriller. Díváme se na střet dvou nesmiřitelných soků, hra nám klade obecné otázky, jak žít ve zločinné společnosti a neprovinit se, nebo nakolik je člověk zodpovědný za věci, které se dějí kolem něj,“ dodal Petr Svojtka.

„V tak vyhraněné situaci není možné se neumazat,“ říká Jan Vlasák, představitel Furtwänglera. „Ve svém „mladším“ hereckém životě jsem zažil dnes již stěží představitelné tlaky, takže vím, že je to velmi složitá věc. Přesto pokusím se obhájit pozici Furtwänglera proti těm čistejm lidem z Ameriky, kteří ho hodnotili. Přestože je mi jasné, že obhájit se to nedá...“

„Pro mě největší problém je být na jevišti zlý na kolegu, kterého mám moc rád a velmi si ho vážím,“ poznamenal Vasil Fridrich. „Já se zas pokusím obhájit postoj někoho, kdo přichází zvenku, umazaný není, žít v tom nemusel. Ten Arnoldův extrémní postoj je asi logický.“

Petr Štěpánek, Věra Mašková (foto: Michal Novák)
Petr Štěpánek, Věra Mašková (foto: Michal Novák)


I druhá novinka přinese silné dramatické téma. Hra Hodina před svatbou pojednává o tom, jak finanční a obchodní zájmy devastují rodinné vztahy... „Je portrétem rodiny žijící ve zdánlivé harmonii až do jedné osudové chvíle... V domě se shromáždí celá Viktorova rodina, aby oslavila svatbu jeho jediné dcery, „tatínkovy holčičky“ Elzy. Do domu přijdou Viktorovi synové, kteří společně vedou jeho úspěšnou firmu na výrobu bonbonů, David, Alex a Max, Alexova nová přítelkyně Silvie, Maxova bývalá žena Ingrid a teta Angela. Setkání probíhá bujaře až do chvíle, kdy se ve dveřích objeví nezvaný host, Viktorův bývalý zaměstnanec Toni. Toni přinese do víru svatebního veselí informaci, která spustí sérii dramatických situací. Na povrch začnou vyplouvat rodinná tajemství a lži, v nichž rodina žila celá desetiletí. Postavy si uvědomí, že lidé, kteří jim byli nejbližší, jsou ve skutečnosti naprosto cizí... Nejde jen o příběh jedné rodiny, rodina je zde metaforou současného konzumního světa, přetékajícím všemi možnými požitky a ve kterém jsme totálně zabloudili. Demaskuje naši postmoderní společnost bez pravidel, bez morálky, odhaluje její ledví s nemilosrdnou krutostí. Hra by byla velmi depresivní, kdyby přinášela jenom toto. Poselství hry je poměrně nadějné...,“ naznačuje dramaturgyně Věra Mašková.

Režisér Ondřej Zajíc uvedl: „Tato znepokojivá hra je určena především těm, kteří vše obětují rodině, a přesto jejich vztahy s blízkými připomínají spíše peklo. Když se v rodině ještě navíc skrývá děsivé tajemství, je o zábavu postaráno. Den, který měl být šťastnou chvílí v rodinné historii, se začíná měnit v noční můru. A mohu slíbit, že tím vše pouze začíná. Současná moderní dramatika je sice her s podobnou tematikou plná, přesto se text španělského objevu Pera Riery z této produkce vymyká, a to nejen originální pointou. Naše nezpochybnitelná práva jsou v ohrožení. Jak se zachováme? To je klíčová otázka, kterou si šokujícím způsobem mladý dramatik klade.“

Tvůrci dále poukazují na to, že hlavní figura hry, podnikatel Viktor, jakoby byla jednou z variací Shakespearova Leara. Rierův text také přesným způsobem popisuje povahové rysy dětí z tzv. lepších rodin nebo současné morální zločiny, byť zpočátku se vše zdá být docela banální historkou. O to překvapivější je pointa… V tuto chvíli Petr Štěpánek důrazně utnul další slova, aby snad nebylo něco prozrazeno.
„Ta hra na mě působí obrovsky nadčasově, mohla by se odehrávat kdekoli na světě, tedy i u nás. Podle mě tato hra je o mlčení. Mlčí se o problémech tak dlouho, až nastane ten šílený okamžik, kdy se otevírají všechny ty třinácté komnaty a ze skříní vypadávají kostlivci. Doporučuju každému na tohle jít,“ říká Petr Štěpánek.

-mys-