Z tiskových konferencí

I my žijeme v době, která razítkuje
vydáno: 1.4.2014
Městské divadlo Brno na svém jevišti opět přivítá vzácného hosta, Boleslava Polívku, který přijal nabídku zahrát si po čase takřka ikonickou shakespearovskou postavu, Žida Shylocka v Benátském kupci. Námluvy ponejprv směřovaly k jiné figuře, Learovi, aby se zjistilo, že na starce má Boleslav Polívka ještě čas. Herec v diskusi s režisérem Stanislavem Mošou projevil zájem ještě se vrátit k Shylockovi, kterého již hrál v rámci Letních shakespearovských slavností, ale za návrat do stejné řeky se to označit nedá, už jen proto, že Městské divadlo Brno hru Benátský kupec uvede v zbrusu novém překladu Jiřího Joska, kdežto Boleslav Polívka má pod kůží překlad Martina Hilského.

Andrea Březinová, Stanislav Moša, Svetlana Janotová, Boleslav Polívka (foto: Michal Novák)
Andrea Březinová, Stanislav Moša, Svetlana Janotová, Boleslav Polívka (foto: Michal Novák)


„Vznikla obava, aby to z mé strany nebyl pohilštěný Josek, ani zjosštělý Hilský,“ glosuje Bolek Polívka. „Teď už se to začíná krystalizovat, říkám text překladatele Joska, i když automatismy spojené například s pohybem mi tam naskakují. Nestěžuji si v žádném případě, jsem na podobné změny zvyklý, Šaška a královnu jsme kdysi taky jeden den hráli v angličtině a druhý ve francouzštině.“

„Panu režisérovi se víc líbil překlad Jiřího Joska...,“ usmívá se režisér Stanislav Moša. „Těšíme se z té nádherné práce nad hrou o lidské toleranci, která je komedií, ale nechybí v ní ani dramatické momenty. Shakespeare nedělá žádného kárajícího kantora, spíše si tak nenuceně přemýšlí o (ne)schopnosti koexistence dvou skupin obyvatel. Ano, trochu jsem to volbou Joskova překladu Boleslavu Polívkovi, ne naschvál, ztížil. Jenže on je velký profesionál. Pro nás je setkání s ním mimořádnou událostí, zkoušky jsou nabité jeho bystrostí, jeho kreativitou...“

Stanislav Moša (foto: Michal Novák)
Stanislav Moša (foto: Michal Novák)


„Hraju potřetí v Městském divadle Brno, kde vládne profesionální atmosféra a kde nikdo nic nikomu neodpouští, jsem na dobré vlně,“ pochvaluje si Bolek Polívka. „Samozřejmě tento Benátský kupec je zcela jiná koncepce a jiný způsob hraní. Zatímco na Letních shakespearovských slavnostech musíte hrát víc dryáčnicky, s větším gestem...a s hrůzou, protože tušíte, že diváci vzadu neslyší, možná ani nic nevidí..., tady je to mnohem soustředěnější na detail.“ A to i přes to, že „velká“ Hudební scéna bude od herců vyžadovat mluvu na mikroporty.

K hereckým přechodům z role do stejné či podobné role přidal Boleslav Polívka známou historku z dob, kdy jeho kolega Jiří Pecha hrál jednu z rolí v Richardu III. v pražském Divadle Globe (které jak známo v roce 2005 lehlo popelem). „Pecovi“ vypadl jeho text a nahradil ho textem z Krále Leara. Diváci si dost možná ničeho ani nevšimli, zato kolegové na jevišti nevěděli kudy kam. Jiří Pecha se jim pak omlouval, že Shakespeare jako Shakespeare.
„Já ty hry zatím rozlišuju. Zatím!,“ významně pronesl Bolek Polívka. K postavě Shylocka uvedl: „Je to monstrum a do jisté míry dojemný člověk. Nejčastější připomínka pana režiséra je, abych ubral toho člověka. Najít tu správnou polohu není lehké, v tom je ten Shakespeare krásný.“


Kristian Pekar, Andrea Březinová, Stanislav Moša, Svetlana Janotová, Boleslav Polívka,
Jiří Záviš, Andrea Kučerová (foto: Michal Novák)


Pro Svetlanu Janotovou (Porcie) to bude první setkání s "WS", myšleno na profesionálním jevišti. A je to opravdu velká škola herectví, jak sama podotýká.
„Svetlana přepálila začátek, na první zkoušce už uměla text, my, kluci, jsme disciplinovaně čekali, až do nás text vstoupí...,“ popsal jinou taktiku Bolek Polívka. V roli kupce Antonia uvidíte Petra Štěpána.

„Když se řekne Benátský kupec, nebo spíš Kupec benátský (ve vědomí české veřejnosti je totiž titul hry v inverzním slovosledu velmi silně zafixován), okamžitě, takřka automaticky, se nám vybaví jméno Shylock (Šajlok). A téměř každý se domnívá, že benátským kupcem z názvu hry je právě Žid Šajlok. I když si uvědomíte, že kupec není Žid, dokonce i když víte, že název odkazuje na křesťana Antonia, stejně tuto chybu instinktivně děláte,“ rozebírá podivně vlezlý omyl dramaturg Jiří Záviš a pokračuje: „Židovský lichvář sice co do množství textu není hlavní postavou (tou ovšem není ani eponymní Antonio), nicméně stojí v centru celé hry a jeho pozice antagonisty je nadmíru silná. Patří bezesporu k největším Shakespearovým postavám. Šajlok se stal kulturním archetypem, postavou, bez níž si nelze představit kánon západní civilizace. Každá doba chápe Šajloka po svém a způsob, jakým ho vykládá (nebo jakým o něm mlčí), výmluvně vypovídá o ní samé.“

Stanislav Moša v této souvislosti zmínil, že hra často byla vykládána jako antisemitská. „Jenže stejně můžeme říci, že je antikřesťanská. Přitom je to pouhá Shakespearova výzva, buďme k sobě tolerantní. Autor to napsal jako anekdotu. Nemá cenu řešit otázku viny či neviny, protože ono se nakonec vlastně nic nestalo. Ambivalence hry je přehozena na stranu obecenstva, aby si na předložené otázky hledalo odpovědi. Benátský kupec je křižovatkou našeho rozhodování a existence v době, která razítkuje – ten je takový, ten zas makový právě podle razítka na zádech. Shakespeare se snažil bojovat proti předsudkům.“

„To je právě zajímavé, Shakespeare nedává odpověď. I Porcie, která je nositelkou milosrdenství, také má rasistické předsudky. Tato hra ukazuje rozpolcené lidi, jako jsme my všichni. Těžko lze mluvit o alžbětinském antisemitismu, v renesanční Anglii, kromě malých skupinek konvertitů, Židé nebyli už tři století, byli totiž vyhnáni králem Edvardem I. v roce 1290. Předsudky lidí vzcházely z hrůzostrašných historek. Je možné, že předobrazem konkrétního Žida byl pro Shakespeara Marloweův Maltský Žid, zosobnění pekla, masový vrah. Takže nikdo nikdy Žida neviděl, pro lidi to tehdy byl přízrak a hra v tu dobu byla chápána jen jako poněkud hořká komedie, žádný antisemitismus,“ říká Jiří Záviš.

„Herec musí svou postavu ukázat i bránit v její velikosti i v její malosti, aby si pak i divák řekl, proč se nedomluvíte? Co blbnete?,“ dodal Polívka.
S Shylockem je nakonec naloženo jako s kusem dřeva, je mu vzata identita...

Svetlana Janotová, Boleslav Polívka (foto: Michal Novák)
Svetlana Janotová, Boleslav Polívka (foto: Michal Novák)


Boleslav Polívka je vnímán jako nejvrchnější nositel klaunského nosu v této zemi (to je pocta), což ve vnímání mnohých sklouzlo k nepěknému označení bavič. Obava, aby část publika nečekala jenom bžundu, tu bohužel je. „Je to úplně stejné jako to o Židech, jako to o Polívkovi. Předsudků se zbavuje těžko...,“ poznamenal herec, za nímž je dlouhá řada nekomediálních rolí na divadle či ve filmu. „A tenhle fór od Jiránka znáte? Povídají si dva klauni, unavení a zpocení: Tak bych si rád zahrál nějakýho Shakespeara, abych si dáchnul...“

„Klaunský nos a tragédie jsou spojené nádoby, v tom je kouzlo této hry...,“ poznamenal Stanislav Moša. Režisér ještě přiblížil, jaké bude scénografické řešení inscenace. „Chtěl jsem, aby inscenace, co se týče vnějškového uspořádání, byla o odcizení, chladná, a tak metaforicky poukazovala na neschopnost si rozumět. Děj se odehrává v Benátkách, scénograf Christopher Weyers vytvořil zajímavý koncept všelijakých můstků, na jevišti nebude chybět ani voda, která má i jistou souvislost s finálním efektem hry. Použitým materiálům dominuje hliník (plexisklo, žaluzie...), tím se pokusíme evokovat nejen chlad, ale i balustrády benátských paláců. Také kostýmy budou v řádu materialistické současnosti...“

-mys-