Z tiskových konferencí

Říká se, že každé velké město, kde kultura něco znamená, má v některém ze svých divadel uvádět vždy jednoho Dostojevského. Není to tak dávno, co repertoár Dejvického divadla (po čtrnácti letech nepřetržitého uvádění!) opustila inscenace Bratři Karamazovi, která se dokonce stala východiskem pro film Petra Zelenky nazvaný zkráceně „Karamazovi“. Bez ohledu na toto všechno dramaturgie Činoherního klubu tento titul už dlouhodobě připravovala pro své herce. Doba si o další nastudování Bratrů Karamazových, kteří jsou nejčastěji adaptovaným a uváděným románem Fjodora Michajloviče Dostojevského, zkrátka řekla. Premiéru této nové zásadní inscenace si Činoherní klub nadělí ke svému 50. výročí. Režíruje Martin Čičvák.

režisér Martin Čičvák (foto: Michal Novák)

„Premiéra se koná symbolicky chvíli před tím, než zde na tomto jevišti budeme slavit 50. narozeniny našeho divadla. Líbí se mi, že stejně jako v začátcích hrajeme Dostojevského, a že v tom zase má trochu prsty Evald Schorm, stejně jako tehdy,“ řekl na úvod Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu. Jedním z (mnoha) důvodů, proč se dramaturgie divadla pro Karamazovy rozhodla, je vzájemná spolupráce s bratislavským Divadlem Aréna Juraje Kukury, který byl osloven pro roli otce Karamazova. „Můžete mít ideální představitele rolí Dimitrije a Ivana (tedy koho jiného než Martina Fingera a Jana Hájka), ale bez herecké osobnosti v roli starého Karamazova tohle neuděláte. Kdyby Juraj Kukura nepřijel chlapcům pomoct, asi bychom inscenovali Běsi,“ s úsměvem podotkl Martin Čičvák. Juraj Kukura svůj part bude hrát ve slovenštině.
„Systematičtěji se také pokoušíme náš tradiční ansámbl oživovat o nové herce. Bratři Karmazovi jsou k tomu ideální příležitostí. A tak se nyní poprvé u nás objeví Igor Orozovič, Michal Čapka, Ivana Uhlířová a Natália Puklušová,“ dodal Vladimír Procházka.

Také pro Činoherní klub se stala východiskem legendární dramatizace Evalda Schorma. Režisér Martin Čičvák k ní však přistoupil volně. Úprava textu redukovala některé postavy, některé naopak posiluje (podle románu) a především nemá společného nic s dobou Dostojevského. „Jsou tam současní moderní lidé v současných kostýmech, slyšíme hudbu Ivana Achera. Vše, co by působilo jako anachronismus, šlo okamžitě pryč. Dostojevskij je aktuální jako oheň. Právě dnes, kdy něco nebezpečného je ve vzduchu. V jeho době tomu nebylo jinak. Zásadní otázkou přitom je, jestli Bůh je, či ne,“ říká Martin Čičvák. „V době, kdy člověk osciluje mezi vírou a nevírou, při současných debatách o selhávání kapitalismu a strašidle komunismu, když se traumata evropské civilizace prohlubují, není v této době pro nás divadelníky nic přirozenějšího, než sáhnout po Dostojevském, kde je vše zakódováno. Řeší otázky, které tento svět už dávno otevřel, nebo se k tomu chystá.“

„Třebaže jsou Bratři Karamazovi kriminální román tisícistránkové podoby, jeho postavy, konflikty, děj a koncentrace událostí oscilujících kolem ústředního dramatického střetu z něj dělá sérii vzájemně provázaných dramat. Bůh je v tomto díle skutečně monumentální ve svém mlčení, o jeho kamennost se tříští návaly hříšných myšlenek, blasfemických pomluv a zoufalých skutků. Zato pestré a groteskní jsou podoby a převleky ďáblova advokáta, čerta, kterému neunikne žádná příležitost, aby v čistém záměru dobrého skutku kterékoliv z postav nenašel přesně ten bod převrácení,“ zamýšlí se dramaturg Martin Kubran. Podle spoluautorky úpravy Zuzany Šajgalíkové román, potažmo jeho dramatizace, postihuje všechny ty obrovské komprese emocí celého lidstva a je analýzou vztahu člověka k Bohu.

na tiskovém setkání (foto: Michal Novák)

„Je to sakra hratelná věc, i kdyby mělo zůstat jen u toho tématu otcovraždy, kdy táta dožene své syny k tomu, že ho nenávidí tak, že ho chtějí zabít,“ poznamenal Martin Finger. Pak už je to jen na divácích, zdali k nim budou promlouvat i další neobyčejně silné vrstvy dramatu. Inscenace založená na herecké práci k tomu dává dobré předpoklady.

-mys-