Z tiskových konferencí

On je uznávaný profesor, kapacita v botanických vědách. Ona je obyčejná vdova a navíc jeho sestra, rozhodnutá pečovat o něho stůj co stůj. Jejich soužití není nijak idylické, občas je to pravá „italská“ domácnost, ale zároveň jeden druhého potřebují a péče jednoho o druhého dává jejich životu smysl. Až do chvíle, kdy se objeví jiná žena, bývalá profesorova studentka... To je východiskem pro tragikomedii Úsměv Dafné italského dramatika Vittoria Franscescha, jenž nezastírá, že inspirací k divadelní hře, v níž rezonuje téma péče o nemocné nejbližší, mu bohužel byly vlastní zkušenosti.

Městská divadla pražská uvedou tuto hru na scéně Divadla Rokoko v české premiéře a dokonce se jí zúčastní sám autor. „Během představení, které, jestli si dobře vzpomínám, dosáhlo sto dvaceti repríz, se diváci po celou dobu smáli a na konci plakali. Nevím, jak to bude znít v jiném jazyce. Jestli přijedu do Prahy, bude to poprvé, kdy tuto hru uvidím mimo Itálii,“ napsal mj. v dopise pražským hercům a tvůrcům italský herec, režisér a dramatik Vittorio Franceschi. Není bez zajímavosti, že si postavu botanika Giovanniho také zahrál.

V české inscenaci tuto roli ztvární Petr Štěpánek. Další dvě role jsou alternované, čímž Městská divadla pražská sledují jednu zásadní věc; inscenace by měla často vyjíždět do regionů. Botanikovu sestru Rózu si zahrají Jitka Smutná a Dana Syslová, bývalou profesorovu studentku Sibillu pak Evellyn Pacoláková nebo Máša Málková. Inscenaci zkouší režisérka Viktorie Čermáková, která se po letech vrací na „místo činu“, neboť v Divadle Rokoko působila jako herečka, ještě za času, kdy v tomto prostoru začínal divadelní spolek Kašpar.

Viktorie Čermáková, Jitka Smutná

„Hra je poměrně těžká a to, že se zkouší dvojí alternace, s sebou nese jisté osvěžení. Někdy druhá herečka má na věc úplně jiný názor a najednou vnese do mnohahodinové zkoušky, kdy už nevíme kudy kam, nový impuls, nebo nám to napomůže rozlousknout oříšek, s nímž se zrovna potýkáme,“ říká režisérka Viktorie Čermáková a s úsměvem dodává: „Petr Štěpánek to nebude mít jednoduché: bude se muset vždy ten večer přizpůsobit hereckému naturelu své kolegyně, každá z hereček totiž pojala Rózu jiným stylem. Pan Štěpánek ale zkouší s úsměvem a prý ho to velmi baví a podněcuje k přemýšlení o své roli.“

„Nová italská tragikomedie nastoluje nenápadným způsobem ožehavé téma naší současnosti. Máme právo rozhodovat si sami o svém životě a o datu své smrti? Je odchod ze života věcí jedince, nebo je majestát smrti věcí etickou a také záležitostí těch, kteří zůstávají?,“ přibližuje téma hry dramaturgyně Věra Mašková a dodává: „Na textu uznávaného italského dramatika bohužel leží stigma, že je to hra o eutanazii. Je sice pravdou, že zabývat se vážnými tématy jako veřejnoprávní divadlo máme v popisu práce, ale tady jde o něco trochu jiného. Téma eutanazie je zde vnímáno ve svém původním „řeckém“ významu, čili krásné smrti, kdy člověk si uvědomuje tu svou osudovou nevyhnutelnost a čelí svému konci důstojně, aby pozůstalí pak místo oplakávání ten jeho život oslavovali. Sám název hry napovídá, že inspirací autorovi byla i pradávná antická báje o nymfě Dafné, unikající před Apolónem, která se nakonec ze zoufalství proměnila ve vavřínový keř, symbol nenaplněné lásky. Dalo by se říci, že Úsměv Dafné je hrou o lásce mezi životem a smrtí.“

Máša Málková, Věra Mašková, Viktorie Čermáková

Takové téma jistě vyvolá mrazení v zádech, nutno ale zdůraznit, že inscenace pojednává o věcech velmi vážných s nadhledem a humorem, jak potvrzuje Viktorie Čermáková: „Inscenace se bude tématem smrti zabývat „lidsky“ a o humorné situace vyplývající ze soužití dvou sourozenců, věřte, nebude nouze. Musí to být zábavné a nemůže tomu chybět nadhled. Je myslím velmi poznat, že se setkáváme s textem, který napsal jinak velmi zkušený herec. Záměrem autora bylo divadlo, co pobaví i dojme a které nedopustí, aby divák odcházel v nepozitivním rozpoložení.“

Jitka Smutná, jak sama uvedla, s rolí mladší sestry má zkušenosti i v osobním životě a v určitých situacích spatřuje jistou podobnost. „Pro Rózu je její starší bratr vzor, její Král, ale je i trochu příčinou vzdoru. Róza mu podléhá z obdivu, možná i ze soucitu. Jiná věc je, jak si uchovat v takových situacích vlastní důstojnost, nestát se kvůli takové lásce hadrem na podlahu...“

A kdo je tajuplná Dafné? Můžeme prozradit, že Dafné je květina. „Jakou má však roli a co dělá, to vám neřekneme, na to se budete muset přijít podívat sami,“ rezolutně zakončila debatu Viktorie Čermáková.

-mys-
[foto: Michal Novák]