Z tiskových konferencí

Mike Bartlett patří k britským dramatikům nejmladší generace (je ročník 1980) a jeho hvězda stále stoupá. Hra Zemětřesení v Londýně (Earthquakes in London), kterou napsal na přímou objednávku londýnského National Theatre, patří zatím asi k jeho nejvýraznějším úspěchům. Nyní ji v české premiéře představí činohra Národního divadla v režii nastupujícího uměleckého šéfa Daniela Špinara. Stane se tak na jevišti Nové scény. (Tato hra přesto není některým divákům neznámá, již byla prezentována v rámci cyklu scénických skic 8@8, který připravuje Divadlo Letí.)

Zemětřesení v Londýně revuální formou vypráví o odpovědnosti za vlastní život – ale také o víře v budoucnost a důvěře ke státu, bez nichž nelze smysluplně žít.

„Hra se vymykala předchozí Bartlettově tvorbě, neboť obvykle tam měl 2-3 figury, tady je postav mnoho, můžete to hrát i s devadesáti lidmi na jevišti, navíc je to hra s globálním zaměřením. Právě to nás zaujalo. Text je vzdáleně inspirován Shakespearovým Králem Learem, i zde vidíme problematický vztah starého muže a jeho tří dcer. Jejich příběh však tvoří jen pouhý podklad pro panoramaticky pojatý příběh, který se rozkládá od šedesátých let minulého století až po blízkou budoucnost. Bartlettovi se daří prostřednictvím lidských osudů zachytit různá komplexní témata, jako je devastace životního prostředí, politická korupce či globalizace,“ přibližuje dramaturg inscenace Jan Tošovský.

Daniel Špinar (foto: Michal Novák)

Režisér Daniel Špinar usiluje o vytvoření moderní činoherní inscenace, která mluví současným divadelním jazykem o současném světě a k současnému divákovi. „Touto inscenaci startujeme Novou scénu v našem pojetí. Jak jsem již avizoval ve svém projektu, chceme Novou scénu velmi progresivní, aby vybírala z těch opravdu nejsoučasnějších textů, které si nějakým zásadním způsobem hrají s formou, a abychom dramaturgii kontrastovali a nehráli zde podobný typ inscenací jako v historických budovách. Nechceme mást diváky ani tím, jestli je Nová scéna pokračováním Kolowratu. Raději bychom se vydali na novou cestu. Toto je první vlaštovka, která by snad mohla přilákat mladší publikum.“

Pro formu této inscenace bude typické přehlcení, jakožto obraz chaosu. „Jak je hra napsaná, je v základu vlastně nehratelná,“ říká Daniel Špinar. „Náš klíč k ní, kromě škrtání v textu, byl zaměřit se na rodinné drama, téma rozpadu rodiny, které je v tomto případě velkou metaforou rozpadu celého světa. Vedle globálních témat (změny klimatu, spotřebovávání světa a tak dále) jsme se podobně jako autor zamýšleli nad otázkou, jestli je dobré přivádět nové a nové děti na svět, když jej ničíme. Ta inscenace bude poměrně punková. V čem, to uvidíte. I herci si na to zvykají, ale věříme, že jsme na Nové scéně začali razit trend toho nejsoučasnějšího divadla. A třeba i divákům starší generace se bude líbit...“

Výraznou složkou inscenace je zapojení videoartu. „…Což nebývá u mě zvykem,“ směje se Daniel Špinar, „ale zdálo se mi, že k tomu tématu hry o jakémsi přehlcení světa vlivem člověka se hodí. Přehlcení bude nejen obrazové, ale i hudební – čekejte koncept hozený spíše do muzikálových melodií. Hra, kde hlavní hrdinka chce spáchat sebevraždu, protože chce zachránit své nenarozené dítě, nám přišla velmi morbidní a divák asi nemá zájem se s něčím takovým ztotožnit. Zkusíme akcentovat humor, takový ten břitký britský humor, ty suché a vtipné dialogy, díky kterým téma bude hned přístupnější. I když děj se sune ke katastrofě, snažíme se to zrelativizovat. I když hra má v sobě cosi depresivního, inscenace depresivní není.“

Hra Zemětřesení v Londýně se skládá poměrně klasicky z pěti dějství, autor předepisuje pauzu po třetím. V inscenaci Národního divadla to bude trochu jinak, jak vysvětlil Jan Tošovský: „My jsme se rozhodili rozdělit to až po čtvrtém (děj celou dobu směřuje do jakési katastrofy) a po pauze samostatně dáme krátké páté dějství, které je jakýmsi komentářem, katarzí, rozuzlením inscenace.“

Bartlettova hra bývá označována jako ekologická. „To jsem úplně neakcentoval,“ zmínil Daniel Špinar, „pro mě je její ekologické téma součástí až toho backgroundu (rozpadlá rodina = rozpadlý svět), mě především baví ty mezilidské vztahy, takže v popředí všeho vidím tu rodinu. Přes ekologii je tady spíš Honza Tošovský...“

„Autor na globálním oteplování postavil metaforiku celé hry. Dan to sice hodně seškrtal, na druhou stranu jsem přesvědčen, že tematika vstoupila do samotného inscenačního řešení, takže za sebe, jakožto bytostného ekologa, jsem spokojen,“ raduje se Jan Tošovský. „Není to dvou a půl hodinová přednáška o ekologii, je to ovšem hra, která rozhodně přispěje k zamyšlení i na toto téma.“

-mys-