Linii „složitějších“ komedií v repertoáru Divadla Na Fidlovačce rozšíří další hra, která laskavým a humorným způsobem komentuje současnost. Věřte, že v tom není protimluv, přestože hra Arthura Millera Stvoření světa a jiné z roku 1972 nás zavádí do biblického pračasu. „Neplést prosím s kresleným filmem Jeana Effela,“ upozorňuje Tomáš Töpfer. Tato hra se u nás mnoho nehrála, není všeobecně známá, ačkoliv sám autor říká, že je to jeho jediná komedie.

Režisér inscenace Juraj Deák vypátral, že Arthur Miller tento svůj text nazval katastrofickou komedií. „Samozřejmě s nadsázkou. Prvotní hřích, který se v Ráji stane, může být z určitého pohledu pro lidstvo katastrofou. Autor si ale jen klade otázku, jestli to byla opravdu katastrofa, nebo začátek tvůrčího rozvoje lidské bytosti jako takové. Zajímá ho, co se dělo, když člověk byl vyvržen z Ráje a jak se od té doby plahočí, trápí, dobývá... Je zvláštní, že tato hra v sedmdesátých letech v háklivé Americe způsobila poměrně negativní rozruch, zejména v hebrejských kruzích, zato většího úspěchu se jí dostalo v Evropě, která je vůči takovým tématům otevřenější.“ (Není divu, hra ortodoxní kruhy musela pobouřit, neboť jakékoliv spodobňování Boha je dle starozákonní podoby Desatera zakázáno.)

režisér Juraj Deák

Není bez zajímavosti, že autor byl silně ovlivněn několika spoluprožitými lety s femme fatale Marilyn Monroe. A jak známo, Miller zpracovával zážitky ze svého života v mnoha hrách. Není vůbec vyloučeno, že pro vztah Adama a Evy se právě toto stalo inspirací. Juraj Deák k tomu dodal: „S představou, jak se autor vypisoval z toho vztahu, jsme si docela pohrávali. Je to pravděpodobné, z čeho bylo čerpáno pro dramatickou konfrontaci Adama a Evy. Každý chlap, který si nějakou tu svou femme fatale zažil, pochopí ze hry rozhodně víc. Jak snadno lze podlehnout ženskému kouzlu, přestože dotyčná s vámi manipuluje a chlap potom vždy vypadá jako ten méně schopnej...“
„...jako blbec“ (vsuvka Tomáše Töpfera)

„Ta hra vlastně není až tolik o stvoření světa, ale je především o vztahu muže a ženy: jakým způsobem spolu prožívají dobré i zlé. I když samozřejmě onen prvotní hřích je v tom důležitej moment. Neuvidíte historickou fresku na biblické téma, ale předložíme vám autorův komentář k mnoha otázkám, které se bezpochyby dotýkají i naší současnosti. Nehrajeme to o rozporu náboženství, ale o tom, jak se člověk musí vyrovnávat sám se sebou, jak musí něco překonat, aby se dostal dál. Spor Ďábla a Pánaboha jistě je páteří hry, potažmo motorem světa, ale pořád je to jen určitá replika ke Genesis. To nás bavilo, protože ten komentář je velmi inteligentní, od člověka, který není proti náboženství, ale zároveň nepodléhá ideologickým náboženským tlakům. Autor nanejvýše polemizuje s pojetím náboženství jako takového a z dramatického hlediska nám předkládá archetyp rodiny, který funguje po tisíciletí,“ říká Juraj Deák.

Postavu Boha ztvární Tomáš Töpfer. „Už zase hraji Boha!“ (smích) (pozn.: poprvé se s takovou rolí Tomáš Töpfer setkal ve hře Ephraima Kishona Ježíšmarjajosef aneb Zaplaťpánbůh!) „Je to takový zajímavý laskavý pán, který kouří doutníky jako já. Je mi hodně podobný. Řekl bych, že je dokonce omylný. Ale v tom je to krásný úkol. Postihnout ty nuance, kdy je na pochybách, co to vlastně udělal, jak je ustavičně konfrontován s Ďáblem, který mu různé věci často trefně interpretuje.“

„Celé se to nese v lehce inzitním duchu. Určitá naivita je podle mého názoru klíč k té hře a na postavě Pánaboha je to asi vidět nejvíce. Je hodný, a proto naivní. Vemte si, že v dnešní době se laskavé chování bere jako synonymum blbosti. I s touto myšlenkou si chceme hrát, a „na vážno“ by to snad ani nešlo. Přál bych si, aby diváci vnímali krásný obsah hry, která si hraje s tématy základních lidských příběhů, a naslouchali textu, i když zasmějí se pochopitelně taky. Přijďte se podívat také proto, abyste viděli, že dostat Ráj nebo Pánaboha na jeviště není jednoduché (viděl někdo Ráj nebo Pánaboha?), ...ještě že divadlo může pracovat s imaginací,“ s úsměvem konstatuje Juraj Deák.

A Bůh? Jedno je jisté: Bůh se dívá a diví se, co to stvořil.

-mys-