Z tiskových konferencí

Simona Stašová a Michal Dlouhý se představí v hlavních rolích italské komedie o lásce s hořkou příchutí Vím, že víš, že vím…, kterou právě zkoušejí v Divadle ABC. Režie se ujal Vladimír Strnisko a premiéra je naplánována na první březnovou sobotu. Inscenace vzniká ve spolupráci Městských divadel pražských a agentury Harlekýn Václava Hanzlíčka, a bude tedy i často vyjíždět do regionů. Odpověď na otázku, proč si představitelé hlavních rolí vybrali jako domovskou scénu pro tuto inscenaci právě Divadlo ABC, je jasná: oba jsou dlouhé roky stálými hosty Městských divadel pražských. V dalších rolích se představí Vasil Fridrich v alternaci s Petrem Vančurou a Andrea Daňková.

Michal Dlouhý, Simona Stašová, Vladimír Strnisko (foto: Michal Novák)

Snad můžeme prozradit, že Simona Stašová si roli v této inscenaci nadělila ke svému významnému životnímu jubileu. Přizvala k tomu nejen kolegu Michala Dlouhého, ale i režiséra Strniska, neboť před lety společně pracovali v Činoherním klubu. „Na počátku nestál velký dramaturgický záměr, záměrem bylo naplnit poslání hereckého divadla, v němž mohou naplno zazářit dvě velké osobnosti českého divadla. Opět oslovujeme publikum, které přichází za charismatem Simony Stašové. Stejným magnetismem působí ale i Michal Dlouhý,“ říká dramaturgyně inscenace Věra Mašková.

„Osudové setkání se uskutečnilo už tehdy, kdy mě Vladimír Strnisko oslovil pro roli Tekly v Ženitbě. Pak jsem jen čekala na příležitost, až já budu moci pana Strniska také o něco požádat,“ říká Simona Stašová. „S Michalem jsme hledali nějaký vhodný text docela dlouho, původně jsme dokonce uvažovali o něčem jiném, ale i v případě té jiné hry jsem měla pochybnost, jestli můžu „ve svém věku“ hrát manželku Michalu Dlouhému. Tehdy jsem to vzdala. V případě hry „Vím, že víš, že vím…“ se to už nestalo. Na tuto dramatizaci slavného filmu, který jsem velmi dobře znala, mě upozornila kamarádka, překladatelka Karina Havlů. Hned jsme ji požádali o překlad do češtiny.“

Původně úspěšný film z roku 1982 (jehož název v originále zní „Io so che tu sai che io so“) byl před nedávnem adaptován pro divadlo. Lehká komedie závažného obsahu si klade zajímavé otázky a stává se tak nejen výsostnou zábavou, ale i velmi užitečným zrcadlem našich dní. „Co se stane, když člověk začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Na počátku je pouhý omyl. Soukromý detektiv si splete sledovanou osobu, a místo manželky prominentního politika začne sledovat úplně obyčejnou rodinu. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní všedního manželského páru středních let? Mnoho všelijakých drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Vědět, znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit. Zdá se to jednoduché? Jenomže ve světě, kde se při prvním náznaku bolesti, nesnází a nepohody rovnou bere do zaječích, kde se vztahy rozpadají jak na běžícím pásu bez jakéhokoli pokusu o nápravu či změnu, natož pak nějaké sebezpytování, je tahle několik desetiletí stará komedie vítaným připomenutím hodnot, které považujeme za ztracené,“ přibližuje Věra Mašková.

Italská komedie vyžaduje temperamentní herce. Režisér Vladimír Strnisko si naoko postěžoval, že on, velký kliďas, musí Simonu Stašovou a Michala Dlouhého temperamentu učit. „On nás naopak musí krotit...! Ale ne tak, jak si myslíte. Ve smyslu, že chce úplně jinou energii, nehrát po povrchu. V některých divadlech to možná režisérům nebo divákům stačí, panu Strniskovi ne,“ prozradil Michal Dlouhý. Vladimír Strnisko k tomu dodal: „Byl to boj o energii intelektuální, objevování podtextu. Museli jsme také vše převést do řeči současného života a přizpůsobit souvislostem dnešním doby. Samozřejmě jsme si zgustli na všech těch krásných italských nadávkách, které jen mohou existovat.“

Michal Dlouhý, Simona Stašová (foto: Michal Novák)

„Italové jsou pravdiví na plné pecky. Je to bláznivé, je to v pravém smyslu slova tragikomedie, ale hra má zároveň neuvěřitelnou hloubku,“ říká Simona Stašová.
Michal Dlouhý na to okomentoval už jen lakonicky: „Vyznačujeme se oba trošku bujařejším herectvím, takže trocha Itálie v tom bude...“

Velkou roli ve hře hraje legendární fiátek pětistovka. „Bylo to moje první auto, které jsem měla čtrnáct let. Ani nepočítám, kolikrát jsem ho tenkrát při cestách právě do Itálie zavařila. Hraje větší roli, než hrajeme my dva,“ naznačuje Simona Stašová. „Prozradíme snad jen, že inscenace využívá filmových dotáček, v nichž třeba fiátek jede kolem Kolosea nebo Vatikánu a vzápětí přijede k nám do Třemblat. Diváci tenhle fór asi neocení, já si ho užívám.“

-mys-