Zpráva

V BuranTeatru se 21. dubna 2017 chystá již čtvrtá premiéra letošní sezony. Tentokrát si divadlo přizvalo ke spolupráci režisérku Hanu Mikoláškovou, která v „Buranech“ bude moci realizovat svůj dlouholetý sen. S použitím překladu Jana Čulíka zdramatizovala svůj oblíbený román Věž od významného anglického spisovatele, básníka a nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga.

Věž je pro Hanu Mikoláškovou, v současnosti uměleckou šéfku Městského divadla Zlín, srdeční záležitostí ještě z dob dospívání: „Goldingův román Věž mě fascinuje od šestnácti let a jsem šťastná a zároveň mírně vyděšená, že ho konečně můžu přenést na jeviště. Mám pocit, že tento středověký příběh Jocelinova bláznovství (a Rogerovy věže) se celá ta léta kolem mě vznáší ve vzduchu a že je nutné ho vyprávět znovu a nahlas. Protože mi stále znovu klade záludné otázky: Je člověk schopen rozpoznat, co je dobré a co zlé? A nemůže náhodou všechno zlé být i k něčemu dobré, když zároveň nesmíme dopustit, aby účel světil prostředky? A v neposlední řadě, má právo na pokání a odpuštění i ten, který dokáže obelstít vlastní svědomí? Nevím. Ale tuším, že v každém z nás se nějaká odpověď na tyhle otázky skrývá a že je důležité, abychom ji zkusili najít.“

Zmíněné dílo je příběhem jedné podivuhodné gotické stavby, a to Katedrály Panny Marie (Cathedral Church of the Blessed Virgin Mary) v anglickém městě Salisbury. William Golding (1911-1993), který po sňatku s Ann Brookfieldovou strávil několik let jako učitel angličtiny a filosofie na salisburské Bishop Wordsworth´s School, byl fascinován onou raně gotickou katedrálou Panny Marie, jejíž součástí je i věž měřící 123 metrů. Tato věž je až dosud nejvyšší kostelní věží ve Velké Británii. Stavba byla postavena na velmi nestabilním podloží, později musely být dokonce vybudovány opěrné pilíře, zalomené oblouky a železné vazníky, aby nedošlo k jejímu zřícení. Říká se, že jedním z podnětů k napsání Věže byla spisovatelovi stará legenda o stavbě salisburské katedrály. Podle legendy se biskupu Poorovi někdy kolem roku 1200 na soutoku dvou řek zjevila Matka Boží. Řekla mu, aby vystřelil z luku a aby na tom místě, kam dopadne šíp, postavil kostel. Šíp padl doprostřed močálů. Tam byla katedrála postavena bez ohledu na nezdravý terén a obtíže všeho druhu.

Román Věž ovšem není doslovným historickým příběhem. Golding používá motiv stavby věže jako podobenství. V tomto duchu uvažují o textu hry a příběhu samotném také tvůrci inscenace. Režisérka Hana Mikolášková vyznění hry formuluje takto: „Je to příběh temný a chladný jako gotická katedrála, je podobenstvím o rozporuplnosti lidských úmyslů a skutků. Ve světě, kde se střetávají křesťanské mše s keltskými rituály, se má stát věž na katedrále v Salisbury věčnou a do nebe sahající modlitbou. Ale může být služba Bohu podepřena zneužíváním a obětováním druhých? Příběh o marnosti zázraku. O síle myšlenky a křehkosti mysli. O pokusech člověka dokázat něco, co jej bude přesahovat. Dotknout se Boha. Jenomže co když jen Bůh ví, kde je Bůh.“

Dramaturg inscenace Vladimír Fekar dodává: „Častými slovy opakujícími se v textu hry jsou pokora a pýcha. Věž je pro mne silným dramatem člověka, jehož cesta za naplněním vize dostává do střetu s jeho blízkými a okolím. Dramatem, v němž se pokorné přijímání Boha plíživě a nenápadně proměňuje ve zpupné, nepokorné jednání, díky němuž člověk začne přehlížet skutečné lidské životy kolem sebe.“

V klíčové roli Jocelina, kněze, který je posedlý představou a vizí, že Věž musí být realizována stůj co stůj, se objeví Štěpán Kaminský. Jeho silným protihráčem je stavitel věže Roger Mason, ztvárněný Michalem Isteníkem. K zásadním postavám příběhu patří také Jocelinova osudová žena Goody Pangallová, kterou hraje Katarína Ptáčková, a v roli zpovědníka Adama, pomyslného průvodce dějem příběhu, který má možnost nahlédnout do Jocelinových deníků, se bude alternovat Miroslav Ondra a Lukáš Rieger.

zdroj zprávy: Miroslav Ondra