Zpráva

11. bienale mezinárodního loutkářského festivalu Spectaculo Interesse zná jména oceněných souborů. Porota vybírala z 18 soutěžních inscenací, které přivezly soubory z 11 zemí světa.
Soutěžní představení hodnotila tříčlenná odborná porota: Nina Malíková (ČR), Ida Hledíková (Slovensko) a Szilárd Boráros (Maďarsko). V pátek 9. října 2015 porota vyhlásila oceněné inscenace a také shrnula průběh festivalu.

Hlavní cenu porota udělila Compagnie Philippe Genty z Francie za inscenaci Zigmund Folies. Mecenášem hlavní ceny je první náměstek primátora statutárního města Ostravy, Ing. Lumír Palyza. Dále byla udělena Cena Františka Řezníčka, a to Eleně Volpi z Lutkovno gledališče Maribor (Slovinsko) za přesvědčivý autorský přístup v inscenaci Praktické rady slušně vychovaným dětem. Cenu věnovala vdova po fotografu Františku Řezníčkovi, paní Danuše Řezníčková. Cena hejtmana Moravskoslezského kraje putuje do Španělska souboru Agrupacion Senor Serrano za dramaturgicko výtvarný koncept inscenace A House in Asia.

Vyjádření předsedkyně poroty Niny Malíkové:
„Již několik ročníků se snaží festival Spectaculo Interesse obracet důsledně pozornost k výrazovým prostředkům loutkového divadla – od klasických loutkových technik, divadla předmětů, divadla masek – až po vstupování jiných divadelních druhů.
Poučen z úspěchů i neúspěchů se snaží být osobitým a rozmanitým, a tak se i jeho publikum zákonitě stává náročnějším – zná totiž už nejen inscenace světových loutkářských špiček, ale i těch, které touha po experimentu či sázka na jistotu prověřených postupů zavedla do slepých uliček a toto publikum si už umí z této nabídky vybrat.
Ve srovnání s přebohatou úrodou letošních loutkářských festivalů v Čechách i v zahraničí, se zde možná zpočátku tohoto ročníku absence dramaturgie i loutkářského řemesla nezdála tak výrazná, jak spíše otázky dané mezinárodní konfrontací, a sice otázky po dalším směřování tohoto divadelního druhu.
Ptali jsme se v kuloárech i na oficiálních setkáních - můžeme ještě přinést v tzv. klasickém loutkovém divadle pro takto poučené diváky něco nového? Za jakých okolností mluvíme o inscenaci po všech stránkách jako o tzv. „staré“? Je to dáno datem jejího vzniku, prostředky opakujícími dávno viděné, či naší zmlsanou diváckou zkušeností?
Ani jedno nemusí být pravda. Naopak. To všechno se může spojit do nové kvality a inscenace Zikmund Folies (z r. 1983 i následně 2001, a v ní invenčně rozvíjené postupy tradičního loutkové divadla i divadelních a filmových gagů) na ně dala pádnou odpověď.
Inscenace bývá totiž stará v tom nejsmutnějším slova smyslu tehdy, když se její prostředky – jakkoli mohou být opřeny o nejnovější technologie, poznamenány exhibičními ambicemi či unavenou rutinou minou s publikem.
Jen prostředky „oživené hmoty“, což je základní princip loutkového divadla, totiž diváky ze sedadel nezvednou, pokud zde není upřímná a poctivá snaha vyprávět své příběhy a sdělovat svá témata pomocí loutky a jejích metaforických schopností. Právě tato snaha byla tělem a duší těch inscenací, které v letošním ročníku oslovily diváky i porotu. O to sympatičtější je, že tak učinily prostředky ponechávajícími dostatečný prostor pro divákovu fantazii a sdílení společného divadelního zážitku.
Nechci zapírat, že mám k vašemu festivalu osobní vztah. Měla jsem a mám možnost ho sledovat od samotného počátku a prožívám spolu s vámi jeho radosti, problémy a těším se z jeho a vašich úspěchů. Přeji mu, aby se na něm i nadále v domácích i zahraničních inscenacích odráželo to, čím se jeho diváci trápí, čím žijí a co se jich dotýká, a také to, čemu se právě prostřednictvím loutkového divadla mohou zasmát.“

zdroj zprávy: Lucie Mičková