Zpráva
V pondělí 20. března čeká pražskou Ypsilonku jubilejní stá repríza komedie Arnošta Goldflama Vratká prkna. V březnu se měla také konat stá repríza Goldflamovy inscenace Babička se vrací. Ta ovšem vzhledem ke změně v programu z důvodu onemocnění připadne až na 20. dubna. Kulaté reprízy doplní důležité události jarní části sezony 2016/2017, mezi něž patří připomenutí nedožitých osmdesátých narozenin dlouholetého kmenového scénografa Studia Ypsilon Miroslava Meleny.
Arnošt Goldflam je autorem téměř šedesáti her a dramatizací. Je pro něj charakteristický smysl pro groteskno i satirickou nadsázku. V Ypsilonce hostuje dlouhou dobu jako režisér a také hraje v adaptaci Gounodovy opery Faust a Markétka. Poprvé v tomto divadle inscenoval už v roce 1986 Dostojevského Krokodýla, tehdy ještě s dramaturgem Zdeňkem Hořínkem. „Pár let na to jsem připravil Srdce, celkem už jsem tady vlastně po šesté, jestli se nepletu. Občas hraju i ve Faustovi a Markétce, tak snad se dá říct, že bych se trošičku mohl považovat za domácího,“ směje se Goldflam.
Inscenace Vratká prkna měla premiéru 8. dubna 2011 a její autor ji popisuje jako trochu smutnou komedii z divadelního prostředí, která nahlíží na divadelní svět sebeironickým pohledem: „Chtěl jsem napsat hru grotesknější, trochu bizarnější – ale taky veselou a rozhodně ne bez lásky k divadlu a divadelníkům, byť, domnívám se, docela ironickou. Je to ovšem tak trochu pohled do maličko křivého zrcadla (…). Psal jsem vlastně tu hru pro Ypsilonku přímo a některé herce jsem měl přímo před očima, myslel jsem si na ně. A zvlášť na Jirku Lábuse a Jarku Kretschmerovou a jsem rád, že se mnou do toho zkoušení šli,“ řekl k přípravám tehdejší novinky Goldflam. Divadelní prostředí není ale limitujícím tématem a inscenace má stále co říct i k fungování dnešního světa a lidských vztahů v něm: „Vratká prkna jsou svět v malém. Svérázné naše životy a jejich proměnlivost a neuchopitelnost. Divadelníci, ale také lidé, kteří se chápou stébel lásky, pomíjivých dobrodružství, chvilkového uznání a vážnosti i ocenění. Jenomže divadelníci, herci, to ještě nic není, to jsou celkem klidní, v podstatě seriózní lidé, kteří se vlastně odreagují právě hraním. Daleko větší vášně zmítají například úřednictvem, praví démoni jsou v politice, v bankách, podnikají nebo někde pracují. Takže já, se svými Vratkými prkny, jsem chtěl ukázat obraz světa, lidí a jejich vztahů prostřednictvím divadla, jemně, s nadhledem, ironií, i s láskou,“ dodává k záměru inscenace Goldflam.
V dubnu bude titul úspěšně na repertoáru již šest let. V předních rolích hlavního vztahového trojúhelníku diváci vídají Jaroslavu Kretschmerovou, Petra Vrška a Jiřího Lábuse, který v inscenaci představuje herce zoufale toužícího po obdivu, kterého se mu nedostává, ať už ze strany manželky či kolegů: „Každý člověk je rád středem obdivu. Chvála potěší vždycky a herce zvlášť. Herectví je nesmírně náročná profese na nervy, a když se potom dostaví chvíle uznání, je to svým způsobem úleva a satisfakce. Má to ale jednu podmínku. Ten obdiv musí být upřímný,“ řekl ke své roli Lábus.
zdroj zprávy: Aneta Filipová
Arnošt Goldflam je autorem téměř šedesáti her a dramatizací. Je pro něj charakteristický smysl pro groteskno i satirickou nadsázku. V Ypsilonce hostuje dlouhou dobu jako režisér a také hraje v adaptaci Gounodovy opery Faust a Markétka. Poprvé v tomto divadle inscenoval už v roce 1986 Dostojevského Krokodýla, tehdy ještě s dramaturgem Zdeňkem Hořínkem. „Pár let na to jsem připravil Srdce, celkem už jsem tady vlastně po šesté, jestli se nepletu. Občas hraju i ve Faustovi a Markétce, tak snad se dá říct, že bych se trošičku mohl považovat za domácího,“ směje se Goldflam.
Inscenace Vratká prkna měla premiéru 8. dubna 2011 a její autor ji popisuje jako trochu smutnou komedii z divadelního prostředí, která nahlíží na divadelní svět sebeironickým pohledem: „Chtěl jsem napsat hru grotesknější, trochu bizarnější – ale taky veselou a rozhodně ne bez lásky k divadlu a divadelníkům, byť, domnívám se, docela ironickou. Je to ovšem tak trochu pohled do maličko křivého zrcadla (…). Psal jsem vlastně tu hru pro Ypsilonku přímo a některé herce jsem měl přímo před očima, myslel jsem si na ně. A zvlášť na Jirku Lábuse a Jarku Kretschmerovou a jsem rád, že se mnou do toho zkoušení šli,“ řekl k přípravám tehdejší novinky Goldflam. Divadelní prostředí není ale limitujícím tématem a inscenace má stále co říct i k fungování dnešního světa a lidských vztahů v něm: „Vratká prkna jsou svět v malém. Svérázné naše životy a jejich proměnlivost a neuchopitelnost. Divadelníci, ale také lidé, kteří se chápou stébel lásky, pomíjivých dobrodružství, chvilkového uznání a vážnosti i ocenění. Jenomže divadelníci, herci, to ještě nic není, to jsou celkem klidní, v podstatě seriózní lidé, kteří se vlastně odreagují právě hraním. Daleko větší vášně zmítají například úřednictvem, praví démoni jsou v politice, v bankách, podnikají nebo někde pracují. Takže já, se svými Vratkými prkny, jsem chtěl ukázat obraz světa, lidí a jejich vztahů prostřednictvím divadla, jemně, s nadhledem, ironií, i s láskou,“ dodává k záměru inscenace Goldflam.
V dubnu bude titul úspěšně na repertoáru již šest let. V předních rolích hlavního vztahového trojúhelníku diváci vídají Jaroslavu Kretschmerovou, Petra Vrška a Jiřího Lábuse, který v inscenaci představuje herce zoufale toužícího po obdivu, kterého se mu nedostává, ať už ze strany manželky či kolegů: „Každý člověk je rád středem obdivu. Chvála potěší vždycky a herce zvlášť. Herectví je nesmírně náročná profese na nervy, a když se potom dostaví chvíle uznání, je to svým způsobem úleva a satisfakce. Má to ale jednu podmínku. Ten obdiv musí být upřímný,“ řekl ke své roli Lábus.
zdroj zprávy: Aneta Filipová
Další zprávy
Ve Velkém divadle se bude hrát o život. DJKT uvede černou komedii z období války.
(Divadlo J. K. Tyla Plzeň, 27.3.2024)
Pomalé snímání rozvratu jedné rodiny
(Divadlo v Dlouhé, 22.3.2024)
Cirk La Putyka oslaví patnácté výročí představením Okamžik v režii Maksima Komara. Premiéra 2. května v šapitó Azyl78.
(Cirk La Putyka, 21.3.2024)