Zpráva

Každá dramaturgie, zvláště v Národním divadle, se dříve nebo později musí utkat s Klicperou. Jen od roku 1989 bylo v Činohře uvedeno šest her tohoto praotce moderní české dramatiky. Poté, co do svazku ND nastoupil dramatik a dramaturg Milan Šotek, naskytla se příležitost nahlédnout Klicperovo rozsáhlé komediální dílo z panoramatického nadhledu. Z 22 dokončených komedií zvolil jako východisko hru Žižkův meč a na ni jako na špíz nabodl výstupy z dalších her. Výsledkem je svěží a vtipná komedie, která ke Klicperovi přistupuje s humorem a nadhledem, bez zbytečného patosu a falešné úcty, ale především s láskou.

Příběh mladičké schovanky Marie Pavianny (Pavlína Štorková), jako oko v hlavě střežené svým aristokratickým ujcem (František Němec), a jejích čtyř nápadníků (Jiří Suchý z Tábora, Václav Postránecký, David Matásek, Filip Rajmont), jakož i tajemství tajemného poustevníka, z něhož se vyklube potrhlý mlynář (Vladislav Beneš) – to vše a ještě mnohem víc čeká na diváky ve Stavovském divadle od 25. května.

TVŮRCI O PŘIPRAVOVANÉ INSCENACI

„Klicperovi to myslelo v celistvých dramatických příbězích a nezasloužil si, abychom ho odbyli revuálním leporelem. Nechtěl jsem Kabaret Klicpera. Na druhou stranu – ani vlastní Klicperova metoda nebyla od té mojí tolik vzdálena. On se přebíral v materiálu od Plauta po Kotzebuea – z něhož pak přebíral výstupy do svých her. Vlastně spěl zpravidla také od jednotlivých scén k dramatu. Proto bylo možné jeho hry zase zpětně rozplést a pospojovat v příběh fungl nový,“ uvádí autor Milan Šotek.

Režisér Štěpán Pácl: „Milan Šotek pro mě znovuobjevil Klicperův jazyk. Je to jazyk s půvabem a hravostí, inspirovaný a inspirující. Klicperův jazyk chutná, má barvy a vůně. Z toho se vlastně odvíjí i práce na zkouškách. Jazyk rozžíváme, hýbeme se jím, tancujeme a skopičíme. Vzniká hutný svět chytré legrace. A hlavně se hraje o lásce, to je konec konců taky pěkné, lásku v její čistotě Klicpera oslavuje. A taky se hraje o hlouposti, omezenosti a nadutosti, a té se Klicpera hlavně směje. A my můžeme s ním, to je proti těmhle třem rakovinám života nejlepší obrana.“

„Klicpera navazoval na prastarou komediální tradici od řeckého mimu přes italskou commedii dell´arte dodnes. Je to komedie typů, modelových figur lidské zkušenosti – mladí zamilovaní, starý ochmelka, chlubivý voják a tak dále. A pokud jsou typy stálé, tím, co se nekonečně proměňuje, je děj. To je to nesmrtelně bujaré komediální divadlo – divadlo ztřeštěností, gradovaných ad absurdum, divadlo nepravděpodobných zápletek a nečekaných rozuzlení, divadlo převracející ustálené pořádky, divadlo svým způsobem až anarchistické. Klicpera a Šotek nám ho nabídli vrchovatou měrou – a my se s ním zkusili poprat, jak nejlíp umíme,“ sděluje dramaturg Jan Tošovský.

Václav Kliment Klicpera se během studií dostal do společnosti vlasteneckých studentů a stal se členem ochotnické družiny, která obnovila česká představení ve Stavovském divadle. Byl úspěšný jako herec, ale posléze se ukázalo, že mnohem lépe poslouží českému divadlu jako dramatický autor. Celkem napsal přes padesát divadelních her. Jeho první uvedenou hrou na jevišti Stavovského divadla byla 25. března 1816 hra Blaník – i to je důvod, proč na témže jevišti bude uvedena 25. května 2017 Mlynářova opička.

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková