Blogy

V roce 1963 napsala rakouská spisovatelka Marlen Haushofer knihu s názvem Zeď, která byla nedlouho po svém vydání přeložena do mnoha jazyků a obdržela status kultovního díla. Překvapivě dlouho trvalo přeložení románu do češtiny a teprve v loňském roce se poprvé objevilo i divadelní nastudování na české scéně. Konkrétně v brněnském HaDivadle, kde nejprve uvedla režisérka a rovněž autorka adaptace Kamila Polívková formou online přenosu fragmenty z tohoto kusu, aby se nakonec konečně podařilo Zeď předvést i jako plnohodnotnou inscenaci. Já ji měl možnost zhlédnout v rámci Pražského divadelního fe...

Velká část inscenací uváděných v pražském MeetFactory jsou knižní adaptace zpravidla současných světových spisovatelů. O něco, a nikoliv o mnoho méně her jsou pak původní texty, u nichž je většinou podepsaný jako autor nebo alespoň spoluautor dramaturg tamější scény Matěj Samec. Letos v září měla premiéru jeho inscenace s názvem Dech, u které bych se nebál použít ani leckdy zprofanované označení projekt. Představení se totiž odehrává převážně ve tmě nebo minimálně v pološeru. To sice není žádná novinka, neb v minulosti v Divadle X10 uváděli performanci Společný smysl, v Divadle NoD zvukový kon...

Jihočeské divadlo má pravidelně velmi vyvážený repertoár na hlavní scéně. Nebojí se experimentovat, věnovat se tématům související s tímto regionem a využívat různorodé žánry. Zřejmě nezbytné pro oblastní divadlo je pak nabízet nastudovanou i konverzační komedii sázející na břitký humor a k tomu mít potřebný herecký materiál. Velmi často tvůrci sáhnou po osvědčených francouzských autorech. V tomto případě jimi je dvojice Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte a jejich hra Jméno. Že se jedná o úspěšnou a oblíbenou komedii potvrzuje fakt, že je aktuálně uváděna hned na osmi tuzemských s...

Lebka z Connemary je prostřední část trilogie britského dramatika irského původu Martina McDonagha, jehož hry se v naší domovině uvádějí v hojném počtu. Režisér Jakub Špalek nastudováním tohoto kousku zkompletoval trojici her odehrávající se v malé irské vesničce Leenane, a ačkoliv se jedná o autorovo ucelené dílo, příběhy fungují sami o sobě, leč pozorný a znalý divák občas narazí na narážku odkazující na jinou část trilogie. Nicméně Špalkovo pojetí umocněné komorním prostředím Klubovny, v němž McDonaghova dramata Divadelní spolek Kašpar uvádí, potvrzuje, že má pro autoru poetiku a černý humo...

Možná je to jen můj dojem, ale zdá se mi, že v poslední době se devadesátým letům a příběhům, které se v této dekádě odehrály věnuje i na poli uměleckém značná pozornost. Možná je to časovým odstupem, protože mezitím již vyrostla nová generace, ale v každém případě mohou o této době vyprávět konečně už i pamětníci a zároveň ještě jako mladí lidé zvláštnost této epochy zachytit svěžím způsobem. V případě tvůrčí skupiny, která se prezentuje v prostoru Divadla NoD, se jedná o lidi narozené kolem roku 1990. Devadesátky tak prožili na základní škole, a proto zcela přirozeně zpracovali fenomén, kter...

Hra Josefa Boučka o významném skladateli Jakubu Janu Rybovi vznikla sice již v období normalizace, ale nové brněnské nastudování ukazuje, že je to text stále živý. Režisér Petr Gazdík se přitom neuchýlil k nějaké aktualizaci, dramatu zcela důvěřuje. Vznikla v dobrém slova smyslu klasická inscenace, která sází na nosný text, propracované herecké výkony a v neposlední řadě i na silné a aktuální téma. Noc pastýřů  vypráví o střetu geniálního ducha s lidskou průměrností, která se snaží zadusit cokoliv ji převyšuje. Podobné téma zpracovává i slavný Amadeus Petera Shaffera, jenž vznikl v podobné do...

Ve své poslední hře se britský dramatik Tom Stoppard vrátil ke svému rodokmenu a židovskému původu. Hra Leopoldstadt je rozsáhlou freskou o životě bohaté židovské rodiny žijící ve Vídni na konci 19. a začátku 20. století. Stoppard se ve hře zaobírá především kořeny antisemitismu, který měl své kruté vyústění v podobě holocaustu. Zatímco první část představení zachycuje secesní Vídeň, kde je většina debat (třeba o vytvoření židovského státu) spíše akademická, ve druhé polovině se ocitáme v době sílících nacionalistických tendencích a posléze vzestupu fašismu a anšlusu Rakouska. Samotné hrůzy v...

Obdivuji herecký, taneční i hudební výkon, ale se vší počestností, toto mělo z původní Rusalky opravdu málo. I přes to jindy vynikající výkon bratří Cabanů skončil při této inscenaci tragédií. Záminka režisérů přitáhnout mladé diváky do divadla na zmodernizované představení, které se může považovat za morálně neslušné (viz. druhé jednání), bude zjevně nenaplněna. Inteligentní mladí lidé, kteří se do divadla chystají na tzv. zmodernizované drama budou v šoku a pokud si takto opravdu páni režiséři představují podle postavy prince mladistvé, odradí je od kultury ještě více. Nedivím se, že diváci ...

Nová inscenace Divadla Na zábradlí vypadá velice podobně jako mnoho předchozích prací kmenového režiséra Jana Mikuláška. Ostatně krátké povídky finské autorky Rosy Liksom k tomuto přístupu přímo svádí - jsou to stručné črty plné černého humoru, často ostře pointované. Mikuláškova pracovní metoda ve vykloubené atmosféře vedených skečů se opět potkává s hereckým ztvárněním (nejzajímavější mi tentokrát přišli Vojtěch Vondráček a Kateřina Císařová) a povedenou scénou Marka Cpina, který jeviště proměnil v zašlou severskou chatu. To, že je to opakování mnohokrát viděného, mi obvykle Na zábradlí nev...

Toto je Koulův blogísek. Eugène Ionesco napsal několik desítek divadelních her, z nichž jen čtyři se na naše jeviště relativně pravidelně vracejí. Nebo pět, započítáme-li právě i Třeštění ve dvou, jež bylo možno zhlédnout naposledy v roce 2000 a na repertoáru Divadla Nablízko vydrželo půl roku. Proč se příliš neinscenuje? A proč k tomu došlo právě teď? Na první otázku odpověď nemám, podle mě by tato hra slušela lecjaké komorní scéně. Odpověď na druhou by pak mohla znít "A kdy jindy, než právě teď?". Vskutku, hořká komedie o páru vnějšími okolnostmi nuceném spolu dlouhodobě dřepět doma... Síl...

Muzikál Producenti zaznamenal začátkem tisíciletí velkých úspěch v New Yorku i Londýně, nyní se tahle velká broadwayská show dostala i do Ostravy. Je celkem lehké pochopit čím láká - melodická hudba Mela Brookse i trochu kontroverzní pověst. Proč kontroverzní? Muzikál vychází z Brooksova stejnojmenného filmu z konce 60. let 20. století, který způsobil dost velký rozruch, protože si jako jeden z prvních dovolil vzít nacismus a Adolfa Hitlera jako zdroj výsměchu. Je jen málo muzikálů, kde divák uvidí tolik hákových křížů a hajlování, a upřímně řečeno nevím snad o jediném, kde by to bylo zdrojem...

Spisovatel Josef Formánek je spjatý s Ústím nad Labem. V tomto městě se víceméně uzavírá děj jeho úspěšného románu Mluviti pravdu z roku 2008. Osud hlavního hrdiny Bernarda Marese má předobraz v životě Waldemara Solara (1924-2011), s nímž se Formánek setkával a rozmlouval právě v Ústí. A první jevištní dramatizaci Formánkova románu nedávno nastudoval režisér Filip Nuckolls v místním Činoherním studiu. Josef Formánek sice musel v románu Mluviti pravdu také fabulovat, ale Solarova života se držel poměrně věrně. Knihu opatřil i rámcem, kdy jako autor cestuje a rozmlouvá s Maresem, čímž dodal jak...

 Režisér Radim Špaček, který se v posledních letech pevně usadil v Divadle v Řeznické, si pro svoji další inscenaci, jež měla premiéru jen několik dnů před vypuknutím pandemie čínského viru, vybral drama z pera současného francouzského spisovatele, scénáristy i dramatika Didiera Carona s názvem Falešná nota. Jméno autora sice českému divákovi patrně nic neřekne, neb se zatím na našich jevištích, pokud je mi známo z jeho díla nic neobjevilo, nicméně ač se jedná o tvůrce především komedií je Falešná nota ryzí psychologické drama. Možná vyjma úvodu, v němž se komických prvků několik najde. V každ...

Autor a režisér Jakub Čermák se (nejen) s uměleckým gangem Depresivní děti touží po penězích pouštěl do témat z různých okruhů, velmi často se k nim vyjadřoval velice trefně. Na pole politické satiry naposledy vstoupil během lockdownů, kdy natočil filmovou / seriálovou variaci Haškova Švejka přenesenou do současnosti a nazvanou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové pandemie. Na tomto počinu se projevilo, že politika není alfou omegou Čermákových zájmů. Užité motivy a jejich variace sice měly vesměs logiku a opodstatnění, byly však vytržené z kontextu, opomíjely významné souvislosti. Bezprostř...

Další inscenací Divadla Petra Bezruče byla Shakespearova hra v aktuálním mluvném překladu Jiřího Joska nazvaná SEN ČAROVNÉ NOCI, obvykle uváděná jako Sen noci svatojanské. Ve hře se u příležitosti svateb setkávají a proplétají různá prostředí, svět vévody Thesea a jeho nevěsty Hippolyty, který má rozsoudit spor otce s neposlušnou dcerou, zamilovanou do nepravého nápadníka, o niž ovšem usiluje jiný, a konečně svět řemeslníků připravujících svou hru. Všichni se ocitají v kouzelném lese, kde vládnou elfové Oberon a Titanie a jejich pomocník Puk. Někteří, včetně jejich vztahů, jsou začarováni a na...

Druhým novým hitmuzikálem, na který mohou pražští diváci zajít, je romantická komedie Biograf láska, která je založená na populárních písních nedávno zesnulé Hany Zagorové. A v tomto případě lze návštěvu doporučit zcela jednoznačně, byť nejvíce si ji užijí romantické duše. Asi každý tuší, že písničky Zagorové autory muzikálu celkem jasně směřují k tomu, že celý příběh bude především o lásce. V tomto případě své (neuspokojivé či neexistující) partnerské vztahy řeší trojice kamarádek. Dějově se tu nedočkáme žádných krkolomných peripetií, autorka libreta Uljana Donátová se drží při zemi, nevrš...

 Leckdy si zcela vážně říkám, že žiji ve světě, který je jen jeden velký experiment. Nejsem natolik sebestředný, že bych sám sebe pasoval do postavy Trumana Burkbanka známého z filmu Truman Show, v němž hlavní postava až do svých dospělých let neprozře, že žije jen v televizní reality show. Mé občasné myšlenky vychází z toho, že celé lidstvo musí být jeden velký experiment. A to i lokálního charakteru nejvíce do očí bijícím, kdy si lidé volí svou miss, superstar, slavíka nebo prezidenta. Očekával jsem, že si lidé budou chtít posunout hranice, a když už si zvolili za svého reprezentanta lháře, ...

Jukebox muzikály si mezi publikem drží setrvalou oblibu, a tak není divu, že v posledních měsících v Praze vznikly dva nové kousky. Svých hudebních pomníků se tentokrát dočkali Petr Janda se skupinou Olympic a zpěvačka Hana Zagorová. Oba muzikály jsem zhlédl během jednoho dne a v obou případech se jednalo o příjemné překvapení. Problematičtějším kusem byla tak trochu podle očekávání inscenace Divadla Broadway Okno mé lásky s písněmi Olympicu. Přesto bych tenhle muzikál s opatrností doporučil, trpí sice některými stejnými neduhy jako ostatní inscenace z broadwayského repertoáru, ale oproti K...

 Po takřka sedmi letech se v Dejvickém divadle vrací k Williamu Shakespearovi. Tentokráte byl vybrán titul Richard III a poprvé se s místním souborem při této práci potkalo režijní duo SKUTR, tj. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Ačkoliv tato spolupráce mohla a jistě i často budila velká očekávání, což je však do jisté míry přítomno u každé novinky Dejvického divadla, osobně jsem byl spíše zvědavý, jestli odhalím záměr, proč se aktuálně noví šéfové Činohry Národního divadla rozhodli sáhnout zrovna po této látce. Jistě, jedná se o jednu z největších klasik a postava bezskrupulózního tyrana der...

 V Divadle D21 tentokráte odvážně zvedli rukavici, která leží na zemi od minulého století. Život protektorátního prezidenta Emila Háchy nebo minimálně jeho poslední léta byly dosud překvapivě umělecky zpracovány jen málokrát. Ovšem například krátký časový úsek, v němž podepsal dokument znamenající předání moci nad naší země do rukou Adolfa Hitlera se však podařilo věrohodně natočit již před třiceti lety. O době, kdy Emil Hácha byl přirozeně pod obrovským tlakem a podpis provedl až po prodělání infarktu hovoří umělecké dílo, jež nese název Noc rozhodnutí. Jedná se o televizní inscenaci a pro Ru...