Blogy

Protože jsem poměrně nedávno, tj. letos, zhlédl Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu v Disku, přemýšlel jsem, jakým způsobem tomuto jemně zestárlému textu vdechne Michal Hába život. Zatímco studenti Katedry činoherního divadla se do hry snažili vpašovat co nejvíce komediálních prvků, čímž minimálně na derniéře starobu z textu v mezích možností sfoukli, Michal Hába pojal Brechtovo dílo jako prostředek vyjádřit se k současnosti z pozice umělce – intelektuála, čímž navázal na svoji předchozí inscenaci Ferdinande!. I forma představení nese zřetelný Hábův rukopis. Postavy střídají v různě rychlých...

Divadlu v Řeznické patří uznání hned úvodem, a sice za výběr textu. Po konci představení jsem tak trochu nevěřícně kroutil hlavou, že byl autor Billy C. Davis prozatím českými divadly přehlížen. Navíc je hra Odvolání prvotinou amerického dramatika a napsána byla už v roce 1980. Dokonce ji čtyři roky po svém vzniku proslavil ve filmovém zpracování Jack Lemmon. Alespoň je však vidět, že o kvalitní texty není nouze, jen je potřeba pečlivě hledat. V Divadle v Řeznické také rok po premiéře Odvolání nastudovali další Davisovu hru Útěky a sám jsem zvědavý, jakou bude mít kvalitu. Rozhodně si ji však ...

Nejsem znalec komiksů. Dokonce nejsem ani na průměrné úrovni obecně známých pojmů z tohoto žánru. Na druhou stranu nepatřím ani k nedotčeným. Jistě, viděl jsem v mládí Supermana i Batmana. Na Hulka a Catwoman už vlastně ale ani nedošlo, neb když jsem se začal ubírat svoji cestou komiksů, bylo to směrem od superhrdinů, ke kterým jsem nikdy nevzhlížel, natož abych se s nimi alespoň částečně ztotožnil. Šel jsem cestou komiksů bez superhrdinů, cestou, jež kráčí obyčejní, osamělí lidé, jež kráčí osamělý Alois Nebel. Světem, kde se občas objeví (a možná i stejně vzácně jako Superman) třeba Rychlé ší...

Věra Mašková a Pavel Khek si dali na scénáři nebývale záležet, čímž vznikl precizní, propracovaný text, jenž se věrně drží historických faktů, a přesto nepůsobí jako učebnicový životopis. Tvůrci se přirozeně zaměřili na poslední léta spisovatelova života, jejichž hektičnost mapuje smutný konec první republiky. Hra se poměrně pevně drží chronologického postupu dějin a zobrazuje tak postupný nástup fašismu, proměnu společnosti a postavení intelektuála - vlastence v de facto neřešitelné situaci. Nacistická hrozba je v inscenaci všudypřítomná, ale nejzajímavěji je na ni pohlíženo prostřednictví...

Českou premiérou muzikálu Pretty Woman se Městské divadlo v Brně vrátilo jak k uvádění muzikálů inspirovaných světoznámými úspěšnými filmy, tak i k uvádění těch nejnovějších muzikálů, které se právě představily na světových scénách. Ostatně Pretty Woman, jejíž nynější českou premiéru odsunula omezení související s epidemií Covid-19 z prosince loňského roku na září 2021, měla svou světovou premiéru v Chicagu teprve v březnu 2018, načež se v srpnu téhož roku představila na Broadwayi, v prosinci v Hamburku a teprve v únoru 2020 v Londýně, kde byla po nucené pauze (od března 2020) znovu uvedena le...

Po celou dobu sledování Čičvákova Višňového sadu v Divadle pod Palmovkou jsem si říkal, proč právě teď a proč právě takhle. Jistě po koronavirové krizi nejspíš nastává krize ekonomická, končí doba hojnosti stejně jako život na vysoké noze končí statkářce Raněvské v Čechovově poslední hře. Jenže to je spíš všeobecná myšlenka, kterou ze hry není úplně cítit. Na Palmovce nevyužili obvyklý překlad Leoše Suchařípy, ale použili vlastní od dramaturgyně Darii Ullrichové, výraznější vliv to ale nemá. Režisér Martin Čičvák se rozhodl odvyprávět děj ve svižném tempu bez dlouhých zámlk, některé situace a...

Dva v jednom. Dvě představení na sebe navazující, jež spojuje řada faktorů, a především osoba velkého básníka, v jeden večer. To by si divák hledající obohacující divadelní zážitky neměl nechat ujít. Lorca První polovinu večera obstarala pod taktovkou režiséra Martina Vokouna pánská část třetího ročníku Vyšší odborné školy herecké a divákovi zprostředkovala poslední okamžiky života španělského básníka a dramatika Federica Garcíi Lorcy. Člověka, v jehož tvorbě nalezneme otisk surrealismu, folklóru jižního Španělska, a kterého jistě ovlivnil i samotný Salvator Dalí, k němuž byl zjevně připoutá...

V září tomu bude pět let, co Divadlo Na zábradlí převzal ředitel Petr Štědroň společně s novou uměleckou šéfkou Dorou Viceníkovou, jež je zároveň vrchní dramaturgyní, a Janem Mikuláškem, kmenovým režisérem. Jejich úsilím se podařilo nastavit v tomto divadle nadstandardní úroveň repertoáru a pravidelný divák tak s každou novou inscenací očekává určitou kvalitu. Přesto si myslím, že byl nejvyšší čas pustit mezi sebe i novou krev a jsem rád, že evidentně stejně přemýšleno i vedení divadla. Oním čerstvým větrem je tandem Kristýna Kosová a Adam Svozil, kteří se pomalu dostávají do širšího povědomí...

V Městských divadlech pražských na jevišti Rokoka může aktuálně divák navštívit inscenaci, jež se věnuje naprosto zásadní chorobě a je zpracována ve všech směrech jednoduše fantasticky. Neurodegenerativní onemocnění mozku, které se projevuje ztrátou nervových buněk, popsal před více než sto lety německý lékař Alois Alzheimer, podle jehož jména také choroba dostala svůj notoricky známý název. Alzheimerova nemoc je indikována u 3 % populace mezi 65 a 74 lety, u 19 % populace mezi 75 a 84 lety, a u lidí starších 85 let se jedná dokonce o neuvěřitelné číslo 47 %. V překladu se tedy Alzheimerova ch...

Spoluprací dramaturga Davida Košťáka a režisérky Alžběty Burianové už vzniklo k dnešnímu dni, pokud dobře počítám a využívám správný divadelní portál, pět inscenací, přičemž Srdce patří za mříže vznikla jako čtvrtá v pořadí. A jedná se o vlastní text Davida Košťáka, který obsáhl poměrně dlouhou řadu aktuálních společenských problémů, k nimž se tvůrci chtěli vyjádřit. Co je však podstatné, výsledný tvar poskládal veškerá témata do krásné koláže, z níž křičí jasný a srozumitelný apel, stejně naléhavě a stísněně jako naříká značková dámská kabelka řevem dětí, kterou v nevyjasněných a rozhodně v n...

Tyto řádky nejsou vlastně žádný blog rozebírající inscenaci. Je to jakási krátká pozvánka a příjemný povzdech nad něčím nově vzniklým, co doufám nebude mít jepičí život. Zaregistroval jsem, že o tom samém již napsal kolega Jiří Koula, a jak jej znám, tak jeho jistě niterný, hluboký a určitě daleko konkrétnější blog si můžete přečíst zde. Pomalu, ale jistě se mým záchytným bodem na levé straně Vltavy stává bar s názvem 3+1 a génius loci tohoto nevelkého místa se ještě nyní více posílil. Z nápadu nastudovat na 3x1 metrech čtverečních pro 31 diváků inscenaci v délce 31 minut za 31,- Kč vstupného...

Co zatím mladá dvojice Kristýna Kosová x Adam Svozil vytvořila, jsem napsal v úvodu blogu k jejich inscenaci Dánská občanská válka 2018-24, která měla premiéru 15.12.2017 v Divadle Na zábradlí. Dva měsíce poté byla uvedena další jejich novinka. V Činoherním studiu Ústní nad Labem divadelní adaptace románu Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. A netrvalo ani další dva měsíce a už můžete cestovat tentokráte do jižních Čech, abyste tvorbu tohoto tvůrčího tandemu opět mohli spatřit. A protože jsem se doslechl, že by snad v MeetFactory měla mít v červnu premiéru hra opět v režii Adama Svozila, ne...

V pořadí čtvrtou chemickou reakcí, ve které se pravidelně smíchává umělecký talent, um, chytrost a nadhled Petra Zelenky jako autora a režiséra spolu s hereckou extratřídou Dejvického divadla a přizvaných hostů, se stala inscenace Elegance molekuly. A výsledkem této chemické reakce je podobně působivý zážitek jako téměř před třinácti lety, kdy se mohli diváci na přední pražské scéně seznámit s výjimečně zajímavými životními kotrmelci vynálezce, hudebníka a špióna Lva Sergejeviče Teremina. Nyní má česká veřejnost možnost dozvědět se více než příjemnou, ale hlavně umělecky povedou formou, o živo...

Vždycky když se blíží premiéra inscenace, v níž se potká můj oblíbený autor s tvůrci, kterých si vážím, a mají dostatek kvalitně odvedené práce za sebou, mívám takový neurčitý pocit, jenž by se snad dal popsat jako kombinace těšení se a velké opatrnosti až ostražitosti. Mýcení, navíc po různých doporučení, spadalo přesně do této mé soukromé kategorie. Thomas Bernhard se na jeviště Divadla Na zábradlí vrátil po dlouhých létech. Pamětníci si mohou vybavit například patnáct let starou inscenaci Náměstí Hrdinů se skvělým Jiřím Ornestem, a také Magdalénou Sidonovou, která je této scéně stále věrná...

V MeetFactory tentokráte odbočili od již zaběhlé cesty dramatizace víceméně současných literárních děl zahraničních autorů a ve fabrice u kolejí se pustili do zpracování textu české spisovatelky Petry Hůlové s názvem Strážci občanského dobra 2. Mladá autorka má na svém kontě již řadu románů a ocenění. V divadle byla uvedena nejprve její novela Umělohmotný třípokoj pod názvem Česká pornografie. Následně pak Petra Hůlová ve Švandově divadle dramatizovala McEwanovu Betonovou zahradu, aby pak přibližně před půldruhým rokem měla ve Studiu Hrdinů premiéru její první divadelní hra Buňka číslo. Tato i...

Tak jsem se zase jednou v životě rozhodl správně. Šedesát let po prvním pokusu s otáčivým hledištěm pro přibližně šedesát diváků s tehdy ještě lidským pohonem jsem premiérově navštívil tento divadelní fenomén konečně i já. A úvodem nutno dodat, že lepší první návštěvu jsem zřejmě naplánovat nemohl. Vyšlo takřka vše, od počasí, atmosféry, až po samotné představení, které jsem navíc mohl zhlédnout z exkluzivního místa. Dramaturgie Jihočeského divadla, jež na otáčivém hledišti působí, vybrala pro první venkovní premiéru roku 2018 notoricky známý příběh hraběte Draculy. Další novinkou pak byla di...

Po krásném zážitku z letošní premiéry Draculy na otáčivém hledišti v Českém Krumlově jsem se rozhodl v letním čase ještě jednou povozit na fenomenální točně a zhlédnout při tom tentokráte divadelní adaptaci známého detektivního příběhu. Tak jako je postava Draculy pojem mezi upíry, je Sherlock Holmes bezesporu stejně významným představitelem slavných detektivů. Jihočeské divadlo si nakonec zvolilo slavný příběh z dartmoorských blat, Psa baskervillského. Známý titul nastudovaný v režii Petra Zelenky a uvedený s Karlem Rodenem v hlavní roli splňuje zřejmě vše, co letní divadelní produkce může na...

Spolupráci Ewy Zembok a Tomáše Dianišky si vybavuji z povedených inscenací Tsunami blues a Potwory. První byla uváděná v MeetFactory a druhou můžete stále vidět v A studiu Rubín. To ovšem Ewa Zembok Tomáše Dianišku režírovala jako účinkujícího. Nyní pro její domovské Divadlo X10 napsal výše zmíněný text, jenž divákům přibližuje historii jeho stále nového domova, funkcionalistické budovy s názvem DUP39. Pokud byste však očekávali strašidelnou prohlídku, jak sami tvůrci upozorňují nebo alespoň nasátí genia loci, dost možná budete zklamáni jako já. Ano, Divadlo X10 je hravé a jistě najdete běh...

Jak dopadla třetí Antická Štvanice? Tvůrci Divadla Letí a Tygra v tísni zkombinovali dva texty, Konec Faidry Mariny Carr a Prosebnice Anny Saavedry. Nicméně silné dojmy, které jsem si odnášel například z předloňského Oresteia, nahradil určitý nijaký pocit z průměrné inscenace, jež sice obsahovala několik zajímavých prvků, ale jako celek ve mně příliš nezanechala. Přišlo mi, že si režisérka Martina Schlegelová společně s dramaturgyní Marií Špalovou zcela neujasnily, jaké hlavní poselství má inscenace přinést. Nejprve se do popředí dostalo „vztahové drama" mezi Faidrou, Theseem, Hippolytem a Ar...

Izraelská dramatička Hadar Galron je tuzemskému divadelnímu obecenstvu známá především prostřednictvím své hry Mikve. Jestli se nemýlím, byla či bude nastudována na čtyřech českých scénách, přičemž letos proběhly dvě její derniéry. Konkrétně ve Stavovském divadle a Městském divadle v Mladé Boleslavi. Zároveň se v prosinci 2018 nově objeví na repertoáru v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, a také v Městském divadle ve Zlíně. Letošní rok pak měla premiéru v Městských divadlech pražských další hra Hadar Galron I♥MAMMA. A aby toho leta páně 2018 nebylo málo, tak také Tajemství, kde však Hadar Galron n...