Blogy

Divadla se opět otevřela, kultura dostala příležitost se nadechnout a já jsem se mohl po dlouhých 237 dnech opět vydat do hlediště... Autorské trio Slovák - Šotkovský - Štěpán pravidelně zásobuje Biskupský dvůr svými svéráznými kousky, jež nečekaně interpretují (nejen) brněnskou historii. Letošní premiérou je hra s názvem Napoleon aneb Alchymie štěstí. Název hry trošku klame, jelikož Napoleon je tu spíš vedlejší postavou, do centra pozornosti autorů se dostává Winston Churchill a jeho návštěva Brna. Jak už je u těchto autorů zvykem, jejich text je crazy komedií s krkolomným dějem, ve kterém ...

Kontroverzní francouzský film z roku 1974 Les Valseuses natočil režisér Bertrand Blier podle vlastního románu. Do češtiny se překládá jako Buzíci, což je název poněkud zavádějící, neboť ani jeden ze dvou hlavních hrdinů homosexuálem není a homoerotické prvky jsou zde spíše okrajové.   Peter Serge Butko francouzský film neadaptoval poprvé, v minulosti již inscenoval variaci na Godardova Bláznivého Petříčka. V případě Buzíků předem avizoval pouze volnou inspiraci filmovou předlohou. Vypůjčil si určité scény, domyslel a rozvinul některé ve filmu jen letmo zmíněné motivy (například Pierrotovo zn...

Dramaturgyně Kateřina Studená s režisérem Vítem Malotou si pro nastudování dosud své poslední inscenace vybrali slavnou prvotinu amerického spisovatele Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Komu by náhodou tento titul nic neříkal, napovím, že pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem jej celosvětově prosadil režisér Miloš Forman, který si za svůj film pod producentským dohledem Michaela Douglase, zaslouženě odnesl Oskara. Román Kena Keseyho pak rok po jeho vydání, tedy v roce 1963, do divadelní podoby převedl Dale Wassermann. Přestože jsem knižní předlohu četl a u filmového díla bych se nebál použí...

Petrohradská kolektiv je prostor umožňující vznik performativnímu umění s důrazem na vizuální složku. Pod názvem Silva rerum zde v loňském roce ožila i nesmírně pestrá koláž čerpající ze dvou literárních děl jedné z nejuznávanějších polských spisovatelek současnosti Olgy Tokarczuk. Konkrétně se jedná o knihy Denní dům, noční dům a Pravěk a jiné časy. Autorkami Silva rerum jsou dramaturgyně Dominika Andrasko a herečka Ivana Uhlířová, která se v posledních letech čím dál tím více věnuje i režii. Silva rerum se z latiny dá přeložit jako les různých věcí. Ve staropolských dobách se tak říkalo i d...

Tento týden se v Pidivadle na Letné odehrálo definitivně poslední představení, VOŠH hledá pro své divadlo nové působiště a současné prostory obsadí letenští hipsteři. Pro mě osobně to znamená, že od příští sezóny na Letnou zajdu leda tak na "koncert" na tamější pláni, o tom však tento blog není. Pojďme se ohlédnout za posledním mezinárodním studentským divadelním festivalem PidiFEST, který se v Pidivadle konal v první polovině května a se svou inscenací, z nichž každá byla soutěžní, se ho zúčastnilo osm souborů ze sedmi škol/institucí z šesti měst ze čtyř zemí. Dosažení této nejspíše maximáln...

Divadlo a komunikace. A ještě plno dalšího nabízí kolektivní práce souboru a nejvěrnějších spolupracovníků Divadla X10 pod taktovkou Štěpána Gajdoše s názvem Jeskyně slov. Přestože se jedná o zpracování několika předloh, výsledek je dle mě nový a původní český text, který by neměl žádnému divadelnímu nadšenci uniknout. Autorská inscenace z různých pohledů zkoumá, do jaké míry jsme schopni v dnešní době komunikace si skutečně porozumět. Během představení komunikuje jeviště s hledištěm, hlediště mezi sebou, pochopitelně herci vzájemně ve svých lidských rolích a dokonce dojde i na zapojení světa...

Pro třetí spolupráci Městských divadel pražských s režisérem Michalem Hábou a jeho týmem byla vybrána adaptace knihy novinářky Saši Uhlové s výmluvným názvem Hrdinové kapitalistické práce. Knižní předloha je jedním z vrcholů české dokumentární tvorby posledních let. Předcházela jí série reportáží v internetovém deníku A2larm, na jejichž základě vznikl také dokument Hranice práce režisérky Apoleny Rychlíkové. Co ale bylo příčinou vzniku reportáží, filmu, knihy a nyní i divadelní hry? Zcela jedinečný projekt novinářky Saši Uhlové, která se nechala před čtyřmi lety během půl roku zaměstnat postup...

Po tematických sezonách dramaturgicky pojmenovaných „S kým žijem?" a „O čem jsme zapomněli mluvit?" rozjeli v A studiu Rubín tu aktuálně žel neprobíhající sezonu autorskou hrou Lucie Ferenzové a Jiřího Ondry s názvem Perníková chaloupka (čekání na lopatu). Ta jistě naplňuje rubínovské motto „Sezona velkého úklidu" zvolené pro období 2020/2021, ale přesahuje i do v úvodu zmíněných dramaturgických plánů, neb hlavním tématem této hry je Alzheimerova choroba, jež jistě nastoluje otázku, s kým žijeme, ať už v rovině společnosti či domácnosti, ale také se o této nemoci postihující 3 % populace mezi ...

Dramaturgyně Tereza Marečková a režisér David Šiktanc vytvořili v Činoherním studiu Ústí nad Labem příjemnou koláž obsahující Hrabalovo dílo i niterné myšlenky samotného spisovatele v inscenaci s prostým názvem Pábitelé, který odkazuje jak na známu povídkou knihu, tak na význam tohoto slova, tedy člověka, jenž je pro okolí nesrozumitelný především svým pohybováním se na hraně fantazie a reality. A přestože byl a je Bohumil Hrabal jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů dob nedávných, jeho vnitřní svět by si jistě také zasloužil hlubší sondu. Tereza Marečková se o to pokusila a výsledný t...

Rumunská scénáristka, dramaturgyně a režisérka Gianina Cărbunariu je pro tuzemské publikum pravděpodobně známá především díky hře Kebab, která byla uváděna v nastudování Vojtěcha Štěpánka nejprve ve Strašnickém divadle a následně v Divadle Komedie. Na repertoáru se sice udržela takřka deset let, přesto mi však unikla, a tak jsem si na seznámení se současnou rumunskou dramatičkou počkal až do bytového divadla divadelní skupiny OLDstars, kde letos uvedli jinou hru Gianiny Cărbunariu Stop the Tempo. Tu již před dvěma lety nastudoval Dominik Jetel, ale to čerpám ze sociální sítě a žádné jiné podro...

Pátý ročník festivalu Antické Štvanice tentokrát oživil příběh bájné Herkulovy tragédie, tak jak jej sepsal římský dramatik Seneca. Pod názvem Šílený Herkules jej mohli v české premiéře zhlédnout ti, kteří letos v létě zavítali na další díl již zaběhlé přehlídky antických bájí, přičemž tentokráte byli pevně usazeni na svých místech pod Hlávkovým mostem. Dramaturgie se ujala Marie Nováková a režie Tomáš Loužný. Představení mělo pravděpodobně zaujmout diváka od prvních chvil. To je samozřejmě pochopitelné, a musím přiznat, že se to tvůrcům podařilo. Scéna Jána Tereby působila v prostoru pod mos...

Reflexe imerzivních a podobných projektů bývá ještě subjektivnější než u kukátkových inscenací; odvíjí se od toho, co divák uvidí nebo zažije. V případě larpové inscenace režiséra Lukáše Brychty My se neznáme to platí dvojnásob, protože návštěvník tentokrát nemůže sám příliš ovlivnit, do jakých situací se dostane. Během večera se totiž ocitne jen v jedné ze tří samostatných součástí / povídek, se zbylými dvěma prakticky nepřijde do styku. V rámci jednotlivých povídek navíc ještě existuje pro diváka několik identit primárně napojených na jednu z více postav. Takže i ti návštěvníci, kteří se oci...

Patnáct let své povedené existence slaví Divadlo Letí mimo jiné třemi premiérami, přičemž se jedná o trojici autorských her. První byla Homo 40, pod níž je podepsán Daniel Špinar. Premiéru měla 21. 1. 2020 a mohla tak spatřit světlo života ještě v době „předcovidové". Naopak třetí novinka naplánovaná na letošek, hra Kashy Jandáčkové s názvem Les sebevrahů, oficiálně vtrhne mezi lidi s největší pravděpodobností až v roce 2021. No a pak je tu v pořadí druhá premiéra roku 2020, hra Greta Mariána Amslera, která byla uvedena v létě na letní scéně ostrova Štvanice pod Hlávkovým mostem a s níž se poč...

Před dvanácti lety bylo pro mě zhlédnutí filmu Mattea Garrone z prostředí neapolské mafie s názvem Gomora mimořádným zážitkem ze dvou důvodů. Jednak ukázal život podsvětí a všech lidí, kteří jsou jím ovlivnění přímočarou až snad dokumentárně laděnou formou. A pak pojmenoval odvětví mafií neprodyšně ovládanými. Jelikož však se jednalo jen o film a netušil jsem, co je zkratka pravdy a co umělecký dokres, byl jsem přesvědčen o nutnosti přečíst si literární předlohu. Ačkoliv se ke knihám většinou dostanu poměrně brzy, jakmile se pro ně rozhodnu, z neznámého důvodu jsem u Gomory Roberta Saviana ček...

Život "sloního muže" Josepha Merricka je umělecky vděčné téma, v kongeniálním filmovém zpracování tohoto silného příběhu to dokázal třeba režisér David Lynch. V Divadle ABC se David Drábek rozhodl pro odlehčenou muzikálovou formu a nebyl by to Drábek, kdyby do děje nepřidal i spoustu vlastní fantazie. Merrickův osud je tak pouze jednou ze sledovaných linií, Drábka zajímá obecně jinakost a život outsiderů. Zaměřuje se tedy i na Merrickovy kamarády z londýnského obludária - ať už to jsou siamské sestry Blažkovy z Česka nebo židovský čahoun Moyzess. Atmosféra viktoriánské Anglie asi Drábka lákal...

Divadelní spolek Jedl tentokráte nastudoval poměrně krátký, ale příjemně intenzivní site-specific projekt z dětství a dospívání světoznámého pražského spisovatele Franze Kafky s dvojjazyčným názvem Malý stvořitel/Der kleine Fratz, v němž již roztomilá záměna jednoho písmenka z křestního jména, která pojmenovává Kafku malým frackem, prozrazuje, že se bude jednat o hravou podívanou. Tak tomu skutečně také bylo, ale nutno dodat, že pod slupkou zábavného kabaretu mohl divák narazit na tvrdé Kafkovo nitro. Tvůrci inscenaci nastudovali přímo v prostorech, v nichž Franz Kafka mezi svými šesti až t...

Inscenovat v českých podmínkách disneyovské muzikály je celkem odvážný počin. Divadlo Hybernia se pustilo do Tarzana, který sice patří k těm méně úspěšným kusům z divadelního oddělení Disneyho, ale je to známý příběh, který má potenciál přilákat celou rodinu. Režisér Libor Vaculík v pogramu píše, že se rozhodl nepodívat se na podobu originálu. Nevím, moc se tomu nechce věřit, licenční podmínky broadwayských muzikálů bývají často velmi přísné a omezující, kopie se třeba nesmějí podobat originálu. Každopádně pouhé zhlédnutí traileru newyorské inscenace z roku 2006 postačí k tomu, aby člověk vid...

I.A.M.A.I. je poněkud netradiční název nového představení taneční skupiny Dekkadancers. Na záčatku přichází laser show, namakaní mladíci s pomyslnou pistolkou, předvádějí boj, jak vystřižený z Overwatche. Ne, že bych si v tu chvíli nepřipadala, jak když vrazím do pokoje mého čtrnáctiletého syna, který přesně tohle dělá dost často (skáče jako, že s pistolí po pokoji). Litovala jsem, že jsem ho nevzala sebou a nebyla jsem si úplně jistá, zda to bude představení i pro mě. Nechtěli si kluci prostě jen tak zahrát na to, co mají rádi, nebo to má znamenat víc?Robot v podání Viktora Konvalinky mě okou...

Máte někdy chuť se prstem zabořit do čokoládové polevy? Milujete vůni rozkrojeného pomeranče? Ten pocit, když se zakousnete do šťavnatého pomeranče. Šťáva se vám roztéká po rukách a bojíte se zakousnout znova, že přeteče až na prsa. Láká vás zkusit si vyrobit domácí suši? Zabalit ho přesně v dokonalý tvar a vyladit barvy. Vůně, chuť, pružnost a úzkostná čistota v každém jednom malém kousku.Kocháte se pohledem na barevný talíř, fascinuje vás plotýnka s vrstvou těsta na palačinky? Možná o tom sníte, nebo to děláte s přáteli a možná jsou to vzpomínky, co vás nutí jít za chutí, která vás okouzlila...

Tady je Koulovo, kritici píšou jinam.   Před týdnem jsem navštívil premiéru Přítelkyň z domu smutku, první inscenace jednoho z letošních absolventských ročníků Vyšší odborné školy herecké. Když jsem o den později mířil do Divadla Kolowrat na první reprízu, měl jsem už v hlavě obrysy blogu a zbývalo doplnit pár detailů. Následující představení však bylo v něčem tak jiné, že se mi prvotní koncepce zcela rozplynula. Následující den jsem se začetl do předlohy, stejnojmenné knihy Evy Kantůrkové. A nakonec si znovu pustil i čtyřdílný televizní film z počátku devadesátých let, který podle ní vznikl...