Blogy

Když jsem se dozvěděl, že v Činoherním klubu bude uvedena hra Konsent, přičemž stejnojmennou organizaci podporuji a sleduji léta, očekával jsem inscenaci nejen s aktuálním tématem, ale drama s přesahem. Pravda, neznal jsem text Niny Raine, britské divadelní dramatičky a režisérky, jež tuto hru napsala před sedmi lety pro Národní divadlo v Londýně. Ten také přeložil až Šimon Dominik právě pro svoji režii v Činoherním klubu, čímž loni uvedl Konsent v české premiéře. Pro mě překvapivě se však nejedná o drama, s přivřením očí možná o tragikomedii, ale rozhodně je „konsent“, tedy nesouhlas se sexem...

Mé druhé víkendové zastavení bylo v Ostravě na odpoledním představení úspěšného muzikálu Oliver!, který se stejně jako Heidi odehrává v 19. století a hlavní role hrají dětští představitelé. Tím ale podobnosti končí. Oliver! Lionela Barta patří mezi legendy hudebního divadla, jde o první muzikálovou show, která se z Londýna přestěhovala na Broadway. Hudebně se jedná o velice podařené dílo nabízející řadu líbivých melodií, libreto se zase může opřít o známý příběh Olivera Twista od Charlese Dickense. Oproti nekomplikované a laskavé Heidi je muzikál Oliver! výrazně temnější a happy end vyznívá v...

Udělal jsem si takový pohádkový muzikálový víkend na Moravě a mé první kroky vedly na premiéru německého muzikálu Heidi, který v Městském divadle Brno nastudoval Stanislav Moša. Knížka o "děvčátku z hor" švýcarské spisovatelky Johanny Spyri mě v dětství minula, takže nové dílo nemohu srovnávat s předlohou. V Brně ovšem Heidi pojali jako nekomplikovanou pohádku, kde se člověk nemusí nijak bát, že na konci bude chybět happy end, je to takový idylický svět nahlížený dětskýma očima. Tuším, že oproti předloze zmizely náboženské konotace a hraje se zde hlavně o síle přátelství. V Brně dlouhodobě ú...

Pražský Činoherní klub uvedl v české premiéře hru Dannyho Robinse 2:22 - duchařský příběh, která sklízela úspěchy i na londýnském West Endu. Není divu, je to atraktivně koncipovaný text, který nabízí kombinaci strašidelné historky s konverzační komedií a vztahovým dramatem po vzoru třeba Boha masakru. Disponuje navíc i výraznou pointou, kterou není radno ani naznačovat, jelikož očekávání, zda lze vše vysvětlit racionálně, nebo jsou do příběhu zapojeny paranormální jevy, je zábavnou součástí večera. Inscenaci Braňa Holička nelze upřít slušnou atmosféru. S pomocí drobných jevištních fíglů či zv...

Ze sobotního programu Mezinárodního festivalu DIVADLO mi zbývá popsat ještě inscenaci Proces Divadla Petra Bezruče. Na jevišti je jednoduchá bílá podlaha, bílé stěny, a po obvodu bílý chodníček, po kterém se většinou pohybují představitelé moci. Všechny postavy mají černobílé oblečení, ženy mají rudé rty, a všichni mají na tváři červené šmouhy. I zde jsou filmové projekce, ale tentokrát propracované. Kamera natáčí, co se děje na jevišti, ale na plátně vidíme zkreslený obraz, neboť kamera vidí z jiných úhlů něco jiného, než diváci v hledišti. Sledujeme marný boj Josefa K. s mocí, na kterou jeho...

Téměř deset let stará divadelní hra, která již několikrát byla v České republice uváděna, a to pod názvy Kočka v oregánu a Vincenc, je jak brilantní konverzační komedie, tak drama s nádechem morbidnosti. Především se ale jedná o komorní příběh, během něhož se divák stává voyeurem dvou páru, když se jim dívá obrazně řečeno až do kuchyně, reálně pak do jednoho obývacího pokoje. Autorem je anglický dramatik Torben Betts. Jelikož se jedná o intimní hru pro čtyři herce, není překvapením, že spolek Kašpar zvolil pro uvedení inscenace Vincenc svoji podzemní scénu v Jindřišské ulici nazývanou Klubovn...

Příběh židovských dětí, které z nacisty okupované Prahy zachránil Brit Nicholas Winton, má silný divadelní potenciál. V inscenaci Švandova divadla je možná trochu překvapivě Winton jen vedlejší postavou. Martin Františák vytvořil kus, který je sice hrán bez přestávky, ale přesto disponuje celkem zásadním žánrovým zlomem. Zatímco první část, odehrávající se na přelomu let 1938 a 1939 v luxusním pražském Grandhotelu Šroubek, je rámována formou kabaretu, druhá půlka datovaná do roku 1989 je sevřenější a přináší zcela odlišnou náladu. V úvodu jsou různé lidské osudy jen lehce naznačeny, mluví se...

Pokud by v Divadle Rokoko nastudovali téměř devadesát let starou hru světově proslulého španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy Plaňka, v níž je hlavní hrdinka, mladá venkovanka Yerma, vystavena stále více a více sebedestruktivním pocitům vycházejících ze situace, kdy se jí nedaří přivést na svět dítě, jistě by se dala aktualizovat a aplikovat na dnešní společnost. To však již před sedmi lety úspěšně zvládl současný australský dramatik Simon Stone. Jeho verzi tedy nyní uvádí Městská divadla pražská a jedná se o drama, jehož ústředním motivem je téma, které sice již není zcela tabuizováno, ...

Autorská hra Benešův posel, kterou letos uvedlo Divadlo D21, se nemůže vyhnout srovnání s jinou inscenací na této scéně. Emil čili o Háchovi se v Divadle D21 stále hraje a jedná se právem o významné dílo, často vyprodané a jistě i nezřídka hráno pro školy, alespoň tedy doufám. Na první pohled vybízí inscenace ke srovnání neb ústředními postavami jsou bývalí prezidenti Emil Hácha a Edvard Beneš, kteří patří mezi minimálně rozporuplné osobnosti naší historie. Styčných bodů však tato díla nabízejí víc. Především je to inscenační tým, který je z drtivé části totožný. Autoři jsou Tomáš Jarkovský a ...

Může být docela překvapivé, že v Divadle X10 se na jeviště nyní dostala adaptace románu současného českého autora. Ačkoliv se pravidelně na této scéně hojně objevují autorské texty a dramatizace především evropských autorů, tak vzít čistě knihu českého spisovatele a převést ji na pódium, to v Divadle X10 nepamatuji. Nebudu-li tedy počítat inscenaci Zmrzačení, která vycházela z díla Hermanna Ungra, jelikož to byl jednak německy píšící autor, a pak se nejednalo o klasickou adaptaci. Vlastně by mě zajímalo, proč dosud žádná česká knižní předloha lidi z Divadla X10 natolik nezaujala, aby ji zpraco...

Přiznávám hned úvodem, že dílo Franze Kafky je pro mě zásadní. Kolem svých dvacátých narozenin jsem s ním prožil několik intenzivních měsíců a od té doby jsem poměrně citlivý na jakékoliv zpracování jeho tvorby. Na divadelních prknech jsem navíc také poměrně ještě nedlouho po přečtení Kafkových knih zhlédl Proces v režii Dušana D. Pařízka v Pražském komorním divadle s Martinem Fingerem v hlavní roli, což byl zážitek silně připomínající ty, které jsem měl při četbě Kafkových děl. S Josefem K., jenž jest v den svých třicátých narozenin zatčen a následně vláčen v absurdním byrokratickém světě, js...

Tomáš Dianiška je dnes již jeden z nejrespektovanějších českých divadelních autorů, který si v posledních letech i své hry zručně režíruje. Na svém kontě už má celou řadu inscenací, které jsou nejen výtečné, ale mají přesah jak výběrem tématu, tak i jeho zpracováním. Dobrou zprávou také je, že bohatá divadelní potence pana Dianišky neubírá na kvalitě. O to je nutnější ihned zkraje složit poklonu, protože jen v roce 2023 uvedl dokonce čtyři své hry. Když k tomu přičtu, že je navíc součástí hereckého souboru Divadla pod Palmovkou a do kin letos uvedl svoji celovečerní prvotinu, je opravdu neuvěř...

Poslední premiérou jubilejní pětapadesáté sezóny A studia Rubín byla autorská inscenace s výstižným názvem Plán B. Tato sezóna má svůj název, který zní „Pouť budoucí je tvá“. Každý jednotlivec si do tohoto názvu může zasadit téma, které by korespondovalo s jeho pocity, jež by ve zkratce mohly znamenat, jak naložit se svými životy, co nás čeká, co nás trápí, spojuje, rozděluje, kam se vlastně řítíme. Předchozí inscenace z této sezóny se věnovaly enviromentálnímu žalu, depresi, a přirozeně lidským vztahům, které nás ovlivňují po celý život. Plán B, jak už název napovídá, se věnuje naším snům, a ...

Česká spisovatelka Natálie Kocábová se po více než pěti letech vrací na česká jeviště. Respektive její text. Po zdařilé černé komedii Pohřeb až zítra uváděné ve Švandově divadle, která měla shodou okolností derniéru koncem minulého roku, je tak možné se s další původní českou hrou této autorky seznámit tentokráte v pražské La Fabrice. Novinka s názvem Slávy dcery však neodkazuje na známou básnickou skladbu Jána Kollára, nýbrž se jedná o tragikomickou sondu do vztahů otce se svými čtyřmi dcerami. Ona hlava rodina se totiž jmenuje Sláva Max a jeho celý život byl zasvěcen klaunství. Ačkoliv se...

Plzeňské divadlo nastudovalo novou verzi veleslavného muzikálu Jesus Christ Superstar a v režii uměleckého šéfa muzikálového souboru DJKT Lumíra Olšovského se jedná o velmi ambiciózní dílo. Zároveň také trochu kontroverzní, protože divák, kterému nebude po chuti zvolený koncept, může šmahem zavrhnout celé dílo. To by ale byla velká škoda. Olšovský zvolil pro svého Ježíše blíže neurčenou industriální a digitální dobu. Členitá céna Davea Bensona evokuje postapokalyptický svět, v němž neplatí běžná společenská pravidla a zákony jsou vynucovány silou. Je to výklad, který se hodí do krutých dob st...

V posledním měsíci roku 2023 uvedl soubor Cirk La Putyka na stálé scéně Jatka78 inscenaci R.I.E., což je zkratka pro „Rest in Euphoria“, česky „Odpočívej v euforii“. Soubor, který se u nás již téměř patnáct let věnuje žánru nového cirkusu, se snaží ve svých počinech přicházet stále s něčím novým, nyní se dostaly ke slovu například prvky kabaretu nebo burlesky. Principál Rostislav Novák ml., autor konceptu a režisér, zúročil své dřívější zkušenosti a se svým týmem show bravurně zkoordinoval. Scéna, kostýmy, masky, loutky, light design, hudba, choreografie a další složky ve spojení s technickým...

Americký muzikál Next to Normal patří k těm, které úspěšně rozbíjejí představu muzikálu jakožto čistě oddechového žánru. V Městském divadle Brno českou verzi uváděnou pod názvem Ne/normální nasadili na Činoherní scéně, což vzhledem ke komornímu obsazení a intimnímu tématu hry byla dobrá volba. Na jednoduché, ale velice účelné scéně Emila Konečného se odehrává rodinné drama, k jakým dochází dnes a denně v mnoha domácnostech. Manželské a rodičovské vztahy tu jsou vystaveny těžkým zkouškám, což lze částečně připočítat démonům minulosti v podobě smrti malého syna před 17 lety, ale také tomu, že h...

V premiérách 25. a 26. listopadu vstoupila na jeviště Divadla ABC dlouho očekávaná adaptace knižní série známé pod názvem Neapolská sága. Pod titulem Geniální přítelkyně, kopírujícím název prvního ze čtyř dílů této ságy, ji v Městských divadlech pražských uvedli v adaptaci April de Angelis, dramaturgii a úpravě Kristiny Žantovské a režii Mariána Amslera.  Čtyřdílná románová sága italské autorky, tvořící pod pseudonymem Elena Ferrante, si od svého vydání v italštině získala značnou pozornost. Byla přeložena do více než 50 jazyků, těší se kladnému přijetí kritiků i čtenářů, obdržela řadu literá...

Ten příběh je známý. Snad není v dnešní době divák konzumující média, který by jej neznal: Tajemný ponurý dům blízko hřbitova, kde žije svérázná rodina Addamsů, kteří si libují v morbidním humoru. Jejich barva je černá a smrt je to nejkrásnější v životě. Každodenní rutina Addamsovy rodiny se však má změnit, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele „obyčejného člověka“ Lucase a na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat Lucasovi rodiče. Zamilovaná Wednesday je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé, tedy úplně jinak, než n...

Hned dvě hry britské dramatičky Niny Raine uvedla v české premiéře v minulé sezóně pražská divadla. Po březnovém Konsentu v Činoherním klubu to v květnu 2023 byla v Divadle na Vinohradech hra Bach & synové. Stejně jako Konsent i Bach & synové lákal na zajímavé téma a stejně jako v případě Konsentu i hra Bach & synové mi potvrdila, že téma Nina Raine najít, či vymyslet umí, ale výsledný text mě ani tentokrát nepřesvědčil o její schopnosti jej poutavě a jasně zpracovat. Hra Bach & synové se soustředí dle předpokladů na skladatele a hudebníka Johanna Sebastiana Bacha a jeho rodin...