Blogy

Mám zatím na podzim nějaké zvláštní "štěstí" na neuchopitelné inscenace. Už potřetí během pár týdnů se mi stalo, že jsem velkou část představení dost usilovně přemýšlel, co se nám snaží tvůrčí tým sdělit. Zatímco u pardubického Orlanda režiséra Marka Davida se mi viděné, alespoň v emocionální rovině, poskládalo v jakž takž smysluplný celek, závěrečné představení plzeňského festivalu Divadlo nazvané Fragment ve mně zanechalo spíš frustraci a silný dojem z povedené scénografie. Cherry Man, kterého Ivan Vyrypajev napsal pro Národní divadlo, se nakonec bohužel zařadil spíše do druhé kategorie, by...

Už při vstupu do třetího patra vybydleného domu v ulici Za Poříčskou bránou se člověk začne propadat do jiného světa. Odloží věci v šatně, dostane na ruku razítko a pak už může bloumat prostory představujícími ravový klub Climax. Podobně jako u Musí se žít je i tentokrát scénografie jedním z nejsilnějších prvků inscenace. Do potemnělých prostor plných dýmu a dunící hudby umístily autorky scény Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová řadu stylových a hezky bizarních doplňků, ať už se jedná o houpačky, velké plyšové medvědy nebo falické symboly. Diváci se ještě více než v jiných imerzivních ins...

Tematicky mi to trochu připomnělo Producenty, také tu jde o to stvořit divadelní show v šibeničním termínu. Něco shnilého! je odpočinkový kus, je tam trocha situačního humoru, manželské popichování, láska, které není přáno... Osobně mě nejvíce bavilo hledání narážek na Shakespearova díla či jiné slavné muzikály. Bylo vidět, že tyto narážky trochu selektují publikum. Když třeba zaznělo, že hlavní padouch ve zkoušené hře se jmenuje Scar (místo Claudia) a čeká se na příchod McDlouhého drápa, část diváků měla záchvat smíchu, jiné nechaly narážky chladnými. Libreto je v tomto ohledu velmi vynaléza...

V ambiciózním projektu Čekárna se Divadlo X10 rozhodlo zpracovat rozsáhlou literární trilogii Liona Feuchtwangera, která mapovala vzestup a důsledky nacismu v Německu. Druhá část trilogie s názvem Oppermannovi se zaměřuje na období kolem roku 1933, kdy se Hitlerova NSDAP dostala k moci. Židovská rodina Oppermannových má prosperující podnik, který vyrábí nábytek, náhle se ale musí vyrovnat s úplně novými poměry, jež je začínají stavět do pozice druhořadých obyvatel. Inscenace režisérky Terezy Říhové výmluvně ukazuje, jak různorodě se lidé mohou stavět k režimu "utahujícímu šrouby" a přecházej...

Při své zářijové návštěvě Londýna jsem opět zhlédl tři muzikálová představení, tady bych blíže popsal produkci v Bridge Theatre, o The Little Big Things a Crazy for You budu podrobně psát do časopisu Svět a divadlo, takže zde jen velmi stručně...   Guys & Dolls (Bridge Theatre) Zajímavý divadelní zážitek přináší divákům scéna poblíž Tower Bridge, které šéfuje bývalý umělecký ředitel londýnského Národního divadla Nicholas Hytner, jenž je jako režisér známý třeba i původním nastudováním muzikálu Miss Saigon. Bridge Theatre patří ke scénám s in-the-round uspořádáním, diváci tedy obklopuj...

Z pátečního programu Mezinárodního festivalu divadlo jsem viděla tři inscenace. Levínského horor Celý život nestačí popíšu později. Začala jsem incenací Máj. Zajímavé hudebně-dramatické inscenace Boca Loca Lab se mi daří sledovat již dlouho. Divadelní skupinu Boca Loca Lab založil v roce 2007 režisér a autor Jiří Adámek. Inscenace Máj není tak zábavná, jako Tiká tiká politika nebo Řekni něco, ale je vzhledem k tématu pochopitelné. Tentokrát práce s hlasem a rytmem není nijak objevná. A tak jsem se mohla soustředit na proměnu jednoduchých kostýmů. Herci, dvě herečky a dva herci, mají na sobě s...

Na Mezinárodním festivalu DIVADLO jsem v pátek večer viděla duchařský úkaz Celý život nestačí Klicperova divadla, a v sobotu odpoledne příjemnou jízdu z Prahy, hl. n., do Ústí nad Labem s názvem Jídelní vůz ústeckého Činoherního studia. Inscenace jsou si v mnohém podobné. Obě pracují s nadsázkou, s filmovou projekcí, se světem za zrcadlem, a spoustou citací. Inscenace ze Severních Čech je však přehlednější, a dokládá, že méně někdy znamená více. Inscenace Celý život nestačí je opravdu těžko zařaditelná, a podle mě honí příliš mnoho zajíců. Nevím, pro jakou cílovou skupinu je vlastně určena. B...

Letošní 31. ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO začal 13.9. Ač nebyl pátek, ale středa, přesto se děly věci nadmíru povážlivé. Očekávaná zahajovací inscenace Trójanky polského režiséra Jana Klaty  dopadla tvrdě do reality. První část inscenace byla dosti zakuklená do sebe, a marně jsme hledali přesah k dnešku, proč vlastně hru inscenovat. To, že hrdé Trojské ženy trpí tím, že mají být otrokyněmi, je celkem pochopitelné. Jedná se o emočně vypjatý moment, který trvá tak dvě až tři hodiny. Sborové lkaní se přes přízeň diváků brzy omrzí. Hekuba se snaží chránit své svěřenkyně jako lvice, ale ne...

Toto je Koulův blogísek. Proč vyrazit na inscenaci Já, Diagnóza spolku +- VeDvou? Protože je vtipná, dojemná, hravá, promyšlená, upřímná... a nabízí něco, co jinde těžko najdete. Jde totiž o monodrama Lumíry Přichystalové o Lumíře Přichystalové. O nelehkém období, kterým si prošla, o tom, co mu předcházelo, o vzestupu, pádu a touze se zase zvednout. Je to ona, kdo nám líčí svůj vlastní život, své vzpomínky, své myšlenky, úryvky ze svých deníků. Protože by předchozí odstavec mohl navodit nemístný pocit sebestřednosti, uvedu na pravou míru jeho první větu. Ono to není tak úplně monodrama. A n...

Prvním ročníkem festivalu Šaldova šňůra ukončilo liberecké Divadlo F. X. Šaldy v termínu od 17. do 22. června 2023 sezónu 2022‐2023 na svých kamenných divadelních scénách. Nový festival, jehož podtitul zní „Týden, během kterého stihnete rok“, si klade za cíl právě zmíněné: nabídnout divákům i kritické obci v ideálním případě všechny premiérové inscenace pomalu končící sezóny najednou a seznámit tak s jejím průběhem a svým repertoárem i ty, kteří to mají do Liberce daleko.Letos jich na programu festivalu z třinácti premiérových bylo hned dvanáct. Plánovaně neuvedená zůstala opereta Čardášová pr...

V prvorepublikový hotel se pro účely nové inscenace režiséra Martina Vokouna, v níž spojily síly 3D Company a Divadlo Puls, proměnilo Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Hotel Žižkov využívá zájmu o imerzivní projekty i věčnou fascinaci diváků detektivními příběhy. Vzhledem k tomu, že odhalování a skládání jednotlivých dílků příběhu je hlavním trumfem inscenace, nebudu se o ději příliš rozepisovat, abych případným budoucím divákům nezkazil zážitek. Pokusím se tedy spíše zachytit mechanismy, pomocí nichž tvůrci svůj příběh vyprávějí. Už při vstupu do divadla je člověk přivítán hotelovým pikolí...

„Tragikomedie britské autorky o tom, že si nemůžeme být jistí ničím, zejména sami sebou ne. O tom, jak se běžně vzájemně nenápadně znásilňujeme, drobně se nutíme a z různých důvodů ohýbáme, děláme kompromisy, a možná si to vůbec neuvědomujeme. A o tom, že pravda může mít víc verzí, a přitom nebýt lží.Dva kamarádi proti sobě stojí u soudu jako právní zástupci obhajoby a obžaloby. Nejasný případ znásilnění se jich osobně netýká a jako profesionálů by se jich ani dotýkat neměl. Klíčovou svědkyní je žena, jejíž život a svět je přece na hony vzdálený tomu jejich. Je ale úplně vyloučené, že by se ji...

Alma Marie Rosé se narodila roku 1906 ve Vídni do rodiny Arnolda Rosého, prvního houslisty Vídeňské filharmonie. Její matka byla sestrou hudebního skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, po jehož manželce Alma dostala křestní jméno. Obě rodiny měly velmi blízký vztah k hudbě. Alma sama začala koncertovat jako sólistka již ve svých patnácti letech. Hrála v orchestru Vídeňské státní opery a v roce 1932 založila ženský orchestr Die Wiener Walzermädeln.Díky otci se seznámila se svým budoucím manželem, významným českým houslistou Václavem „Vášou“ Příhodou. Vzali se v roce 1930 a žili spolu v Zárybe...

Dystopický román George Orwella 1984 je právem řazen k největším literárním dílům 20. století. Autor v něm v roce 1948 dost jasnozřivě předpověděl postupy některých totalitních režimů. Ve Švandově divadle se Orwellova stěžejního díla ujal režisér Dodo Gombár. Výsledek sice nenechává člověka na pochybách, že je toto podobenství stále aktuální, divadelně ovšem zásadní posun nepřináší. Gombár adaptuje Orwella celkem věrně, aktualizací netřeba, pouze na několika místech zazní úryvky z knihy Psychologie davu Gustava Le Bona a ani těch by myslím nebylo zapotřebí. Od náhledu do reality totalitního...

Po derniéře slavných muzikálů Cats a Miss Saigon se na vídeňských scénách VBW poprvé zabydlel disneyovský Zvoník Matky Boží a návrat slavil i jeden z nejpopulárnějších německojazyčných muzikálů Rebecca. O obou inscenacích jsem psal pro Divadelní noviny 11/2023, zde tedy jen krátké shrnutí.   Der Glöckner von Notre Dame (Ronacher) Ačkoliv se jedná o muzikál z divadelní sekce studia Disney, není to podívaná pro malé děti. Vychází sice z animáku z roku 1996, ovšem autor libreta Peter Parnell se částečně vrací i ke knižní předloze Victora Huga. Jsou téměř potlačeny komické motivy animovaného ...

Jukeboxový muzikál The Bodyguard má velkou výhodu v tom, že autor libreta Alexander Dinelaris nemusel obtížně spojovat populární hity Whitney Houston do spletitého příběhu. Stačilo využít známý film z roku 1992, přidat do něj několik dalších songů, převést do divadelní řeči a zaměřit ještě větší pozornost na osobnost hudební star Rachel Marron. Došlo také k prohloubení dějové linky kolem zpěvaččiny sestry Nicki Marron. Pokud v něčem karlínská verze muzikálu určitě nezklame, je to pěvecká interpretace slavných hitů. The Bodyguard je zvláštní v tom, že sólové pěvecké příležitosti dává vlastně j...

Zuza Ferenczová na českých jevištích příliš známá není. Nicméně její hra Babyboom získala první místo v soutěži Dráma 2010, a ta se teď se značným zpožděním představuje českým divákům. Nastudování tohoto díla slovenské autorky věkově spadající do tzv. „Husákových dětí“ se několik let po jejím přečtení ujal další zástupce této generace režisér Ondřej Sokol. Takovým mostem mezi touto československou dvojící se pak stal herec Václav Šanda, který hru Ondřejovi Sokolovi doporučil, ale především překladatelka a dramaturgyně Kateřina Popiolková, jež jako představitelka generace výrazně mladší ji řekl...

Dánský film Chlast autorů Tobiase Lindholma (scénář) a Thomase Vinterberga (scénář a režie) vstoupil do kin roku 2020 a získal celou řadu ocenění včetně ceny Oscar za nejlepší cizojazyčný film, ceny BAFTA za nejlepší neanglicky mluvený film či Evropskou filmovou cenu (European Film Awards) za nejlepší film. Ve Švandově divadle uvedli na konci dubna jeho divadelní adaptaci, na níž se podílel i režisér a spoluautor filmového scénáře, v překladu Michaely Weberové a režii Thomase Zielinskiho. Čtyři středoškolští pedagogové, z nichž každý řeší vlastní krizi středního věku, se setkávají na naroze...

Divadelní debut režiséra Jana Svěráka je sympatický tím, že se snaží jít na pražském muzikálovém poli celkem neprošlapanou cestou - s vlastním příběhem a pro jeho potřeby napsanou hudbou. Největším lákadlem na diváky je pochopitelně Tomáš Klus, který je autorem hudby a písňových textů, ale také bez alternace ztvárnil hlavní roli. Hrdinou příběhu je známý zpěvák Krajíček, který právě prožívá krizi středního věku - odcizili se se ženou, nerozumí si s pubertálním synem a nedaří se mu ani v profesním životě. Když mu z garáže zmizí kolo a přístup policie je dost laxní, rozhodne se vydat mezi poč...

Novinkou, která měla premiéru letos v lednu, divadelního spolku Lachende Bestien a jeho principála Michala Háby v pozici režiséra je původní česká hra Romana Sikory Jako lvi aneb Sestup a vzestup pana B.. Tento kus nastudovalo již v roce 2014 Divadlo Letí, ale i vzhledem k jemu jepičímu životu, jsem jej nestihl zhlédnout, takže inscenace uváděná v prostorech Divadla X10 byla i pro mě první příležitostí seznámit se s tímto textem. A musím říct, že se jedná o pozoruhodný text formou i obsahem. Vzhledem k dřívějším inscenacím spolku Lachende Bestien a Michala Háby bych neznaje skutečnost se snad ...