Blogy

Poslední den 1. Skupovy Plzně byl zakončen Aladinovou kouzelnou lampou. Inscenace byla velmi pohádková, na úvod se na hledištěm vznášely lampiony, které elegantně zapluly nad jeviště a navodily kouzelnou pohádkovou atmosféru. Tu trochu shodila vypravěčka Anička Duchaňová, která je originální vždy a všude. Aladin byl vyprávěn jako jedna z pohádek Tisíce a jedné noci, takže jsme museli překlopýtat přes Aniččin úvod, a přes stínohrový Šeherezádin úvod, až se některé děti ptaly, kde je Aladin, pohádka má přece býti o Aladinovi. Aladin se nakonec objevil, jako loutka manekýn. Manekýn byla i princez...

V programu ke Korunovaci, nejnovější inscenaci Divadla Komedie, najdeme zdánlivě vše podstatné. Je zde vyjádření autora Marka Modzelewského, proč hru napsal: "Korunovace je velmi osobní hra. Je to do značné míry můj vlastní příběh. Napsal jsem ho v průběhu puberty, která přišla, až když mi bylo třicet. Podíval jsem se na svůj život a něco jsem si uvědomil. Všechno, co dělám, profesionální i osobní záležitosti, je zcela zbytečné. Tak jsem se rozhodl převrátit tento smutný malý svět vzhůru nohama. Napsal jsem tuto hru v nějakém momentálním šílenství. Přepisoval jsem na papír svůj vztek, nenávist...

Není zvykem dvakrát psát o tomtéž. Už vůbec není zvykem, aby se recenzent šel po týdnu podruhé podívat na stejnou inscenaci. U detektivní hry Paula Pörtnea v komediální úpravě dua amerických divadelníků – Bruce Jordana a Marilyn Abramsove Splašené nůžky na to důvod je. Míra improvizace v této hře přesahuje běžné hranice a komunikace s diváky v hledišti je skutečně nebývalá. To je také důvod velké obliby této komedie i důvod mimořádné náročnosti na režijní a hereckou práci. Vždyť improvizace, to je skutečně věda. Hezky o tom píše Jiří Janoušek v akustických nahrávkách: Babí léto Jana Wericha. ...

Ačkoliv inscenaci Anamnéza připravil slovenský režisér Rastislav Ballek, který s Divadlem Na zábradlí spolupracoval poprvé, tak tento kus přesně zapadá do poetiky současného vedení divadla. Svým tématem částečně připomene především zdejší Požitkáře, který v loňském roce uvedl Jan Mikulášek. Na jednu stranu to lze považovat za zápor, jelikož nový tvůrce nevnesl Na zábradlí jinou poetiku. Na druhou stranu se Ballekovi podařilo udělat další inscenaci, která je aktuální, krutá i vtipná. Autorem Anamnézy je maďarský tvůrce Viktor Bodó, ale je znát, že text byl přizpůsoben českým poměrům. Diváci se...

Poslední loňskou premiérou Divadla Komedie je "dokudrama" Varvary Fajer ZLOČINY.ŽENY.DOC. Nejde o čisté dokumentární drama, inscenace je v několika rovinách rozkročena mezi dvěma světy, což je jednoznačný důvod na ni vyrazit.Leitmotivem tohoto blogu budiž (základní) protiklady, mužský a ženský princip. S prvním se pojí rozum, struktura, řád, rozlišování, světlo, tvrdost, pevnost, s druhým emoce, beztvarost, chaos, jednota, temnota, měkkost, poddajnost. Z tohoto pohledu je i tento text poloviční, mohu nabídnout jen racionální rozbor, úplný obrázek získáte až návštěvou inscenace, protože jedině ...

Režisér Jan Mikulášek v nějakém rozhovoru řekl, že by rád spolupracoval s Dejvickým divadlem. Netrvalo to dlouho a k takové spolupráci skutečně došlo. Řekl bych, že se jedná o spojení z obou stran obohacující - Mikulášek si mohl vyzkoušet práci s mimořádně disponovaným souborem, herci DD si zase zkusili hrát pod režisérem s velmi odlišnou estetikou. Vznikla z toho původní inscenace Kafka ´24, která vypráví o závěrečné fázi života spisovatele Franze Kafky. Inscenace otevírá několik stěžejních témat. Nejvíce akcentován je Kafkův problematický vztah k ženám, jelikož ve svých posledních měsících ...

Moderní verze slavné Beaumarchaisovy komedie je k vidění v Národním divadle Brno. Autorem nové Figarovy svatby je Daniel C. Jackson, který u nás proslul především jako autor velmi povedené vztahové tragikomedie Můj romantický příběh. Jackson vystavěl svůj text na situacích vzdáleně připomínajících původní hru. Hlavní roli tak hrají převleky a intriky, mění se ovšem prostředí - nová verze se odehrává v budově velké banky. Odosobněný svět velkého byznysu zvýrazňuje absurditu děje. Tomu pomáhá i scéna, jejímž autorem je Nikola Tempír. Důmyslná konstrukce evokuje bankovní "open space". Divák tak ...

Čtvrteční program plzeňského festivalu zahájilo Naivní divadlo Liberec inscenací Kapela jede aneb Není pecka jako pecka. Tentokrát však libereckým kapela nejede, a že by inscenace byla zrovna pecka, to se říci nedá. Přesto, že má soubor svého korepetitora a skladatele Miroslava Ošance přímo na jevišti, a dokonce se zapojí do herecké akce, zvuk kapely povážlivě drhne. Také slovní hříčky působí dojmem, že byly vymýšleny na rychlo, vem kde vem, a hlavně, aby to bylo jako že hodně vtipné. Kapela zkouší v garáži, kde stojí i jejich nepojízdné auto, samostatný program s písničkami a se scénkami, ab...

Poslední festivalový den, neděle 13.9., přinesla čtyři inscenace. Všechny byly, řekněme, diskutabilní, možná provokativní. Sociálně angažované pásmo O hezkých věcech, které zažíváme divadelního souboru Masopust ve mně vzbuzovaly značně asociální pocity. Chlapci z Masopustu patrně zkoušeli, co publikum vydrží, a zdá se, že většina publika s tím pozoruhodným dílkem, divadelní dílnou či divadelní laboratoří rezonovala. Cílem představení nebylo, aby diváci zažívali hezké věci. Ale jako vyzkoušet si práci s trapností na jevišti, proč ne. Taneční drama pořádajícího divadla J.K.Tyla Smrt v Benátkác...

Na závěr pátečního večera se konal jeden ze zlatých hřebů festivalu, dlouho dopředu ohlašovaná inscenace Nepřítel lidu berlínské Schaubühne am Lehniner Platz. Ukázalo se, že inscenace byla právem dopředu vychvalovaná. Téma hry je stále velmi aktuální. Jedinec se snaží se svou pravdou prorazit, ale je udolán partičkou, které se jeho pravda nehodí do krámu. Scéna je udělána jakoby z černých tabulí, které jsou popsány křídou, s nápisy jako „dětský pokoj“, „redakce“, či aktuálními časovými údaji „příští den v poledne“. Když dr. Stockmann svolá veřejnost na svou přednášku, jsou černé tabule zabíle...

Filmovou groteskou CHA CHA CHA aneb CHArlie CHAplin a jiná CHÁska, tedy tradiční rakvičkárnou divadla Alfa na téma filmová groteska, byl zahájen třetí den Mezinárodního festivalu DIVADLO. Jedná se o inscenaci ostříleného inscenačního týmu Vašíček-Nesveda-Dvořák, a soubor divadla Alfa zde opět prokazuje, že krátké maňáskové akce jsou jeho silnou doménou. Aby byl navozen duch doby starých němých filmů, je na jevišti přítomen hudebník Daniel Čámský, který dění na jevišti, tedy na filmovém plátně, doprovází na klavír. Také občas dovysvětlí děj, či pomůže cirkusovému principálovi přeložit velevážen...

Hlavním zahajovacím představením prvního dne Mezinárodního festivalu DIVADLO byla inscenace Varšavského divadla s názvem Netopýr. Inscenace byla věnována tématu eutanazie, a dlužno dodat, že takhle velké téma neproměnila, řečeno slovníkem probíhající fotbalové kvalifikace na mistrovvství. V Polsku je inscenace možná provokativní, ale české publikum jejímu uměleckému významu neporozumělo. Soubor je plný hereckých individiualit, zdatných jak herecky, tak hudebně a pohybově, ale v daném představení jejich dovednosti nesloužily celkovému vyznění inscenace. Tvůrci tvrdí, že jejich inscenace je i...

Mezinárodní festival DIVADLO, jehož 23. ročník právě začal, zvolil na úvod inscenaci Městského divadla Kladno s názvem Brémská svoboda. Není to nic o brémských muzikantech, i když se v inscenaci občas zpívá. Autor hry, Rainer Werner Fassbinder, sestavil text z ironických slovních hříček, které zdařile odvádějí pozornost od toho, co se na jevišti vlastně děje. V režii Martina Františáka tak hlavní hrdinka (Marie Štípková), nejdříve uťápnutá manželka, poté velkopodnikatelka, jen tak mimochodem odpraví deset lidí, a to včetně svých dvou dětí. Divadelní hra vznikla na základě skutečné události, k...

Dnešní sobotní den 31. Skupovy Plzně začal poklidným příběhem o smíření a smrti. Dánské divadlo Refleksion hrálo pomalu a minimalisticky, takové inscenační postupy o smrti a patosu znám zatím jen z polského divadla. Na jevišti sedí tři „živáci“, čelistka (možná to byla violončelistka), loutkář a překladatelka, která byla součástí představení. Líbí se mi, když inscenátoři s takovou možností počítají a dokáží pro mezinárodní publikum inscenaci poposunout tak, aby se ani překlad neztratil. Na malém stolku sledujeme příběh morčete, pana Muffina, kterému už je sedm let, a má tedy strach, že brzy um...

Mimořádný ročník Skupovy Plzně začal již v pátek 28.8., ale až nyní se mi podařilo navštívit dvě představení. O mediálně vděčných obřích loutkách jsem jen slyšela a četla. Obří loutky se líbily, ale prý bylo tolik lidí, že část diváků sledování loutek vzdala, a usedla ke kávě a pivu. Ti, co dále obří loutky sledovaly, většinou nepostřehli, že se obří loutky pokoušely vyprávět ucelený příběh. V pátek 4.9. jsem zhlédla argentinského Cínového vojáčka a japonského Čelistu Gauče. Drobná ukázka toho, jak se v Argentině zpracovává Andersen, příliš nenadchla. Omar Alvaréz vlastně jen ilustroval text...

Když se řekne Tajemný hrad v Karpatech, všem se vybaví jméno slavného spisovatele Julese Verna. V českých končinách navíc velmi dobře známe i film Tajemství hradu v Karpatech v režii Oldřicha Lipského plný zvučných jmen. Nyní se v Příbrami zrodila také jevištní podoba tohoto známého díla. Výtvarnice a v tomto případě také režisérka Kateřina Baranowska může být maximálně spokojená. Tým, který dal hru dohromady, předvedl při premiéře místy až neuvěřitelný výkon. Navíc se ve hře plně uplatnil pěvecký a pohybový potenciál členů souboru, kterým je příbramské Divadlo A. Dvořáka velmi pověstné. Zap...

Dnes byl zahájen festival Letní Letná. Většina cirkusových stanů a maringotek s palačinkami, pivem, klobásami už stojí. Kromě zahajovací představení Bianco britského NoFit State Circus bylo ještě možné vidět virtuální Kaplického knihovnu. Knihovna byla promítána na britský stan jako videomapping. Futuristický stan britského souboru a Kaplického knihovna tak na chvíli splynuly v jedno, a byl to velmi intenzivní zážitek. Samotné představení Bianco střídalo naprosto strhující čísla s celkem nezáživnými pasážemi. Vše se neslo ve stylu rockovo-metalové diskotéky, a kostýmy mi připadaly jakoby z ...

75% Velkou roli v inscenaci sehrála sice úsporná, nicméně všeříkající scénografie K. Holkové, která děj situovala do fotoateliéru. Rozvěšené fotografie tak byly symbolickými nositeli dávných vzpomínek, ať už hezkých, nebo těch méně šťastných. Jenže někdy mohou také lhát, poněvadž ne každý člověk se před objektivem fotoaparátu dokáže tvářit přirozeně. A přesně takový pohled na postavy v dramatu H. Ibsena vystihl precizní režií P. Gábor. Herecky pečlivě zpracovaná inscenace šla po smyslu textu a vytvořila strhující podívanou, kterou narušily jen dvě věci. Velmi pozvolný začátek a herectví J. Fiš...

Konverzační vztahové drama je standardně napsanou hrou. Nepřináší nic objevného, ale kdo měl nebo má podobné problémy, může být osloven. Režisér Janusz Klimsza hru uchopil za správný konec a směroval herce vhodným směrem. Inscenaci však bohužel částečně ublížilo nepříliš šťastně vybrané obsazení. S rolí Honor se Regina Rázlová nesetkala ve správném věku a postavě o přibližně deset let mladší se zcela nepřizpůsobila. Zejména v první polovině se občas uchylovala k hereckým „fíglům“, které ubíraly na autenticitě jejího projevu. Ve druhé části již hrála přirozeněji a mnohem přesvědčivěji a odkryl...

O závěr letošního jedenadvacátého ročníku festivalu Divadlo evropských regionů se v Hradci Králové postaralo bratislavské Divadlo Aréna. To je v Klicperově divadle častým festivalovým hostem, letos přijelo s inscenací bývalého uměleckého šéfa brněnského HaDivadla Mariána Amslera Lesk a bieda kurtizán. Amsler ve své hře vycházel ze slavného románu francouzského spisovatele Honoré de Balzaca. Román z devatenáctého století je však pro autora a režiséra v jedné osobě jen inspirací k veskrze modernímu vyprávění o lásce, pokrytectví, touze po moci a bohatství. Básník Lucien de Rubempré se zamiluje...