Blogy

Uznávám, že nadpis tohoto blogu není nijak vtipný ani originální, ale přesně vyjadřuje to, co jím chci říct, Průstřel Rackem v Pidivadle je inscenací, kterou prostě musíte vidět, zaslouží si, aby byla permanentně vyprodaná a na její zhlédnutí existoval dlouhý pořadník. Dobrá zpráva pro vás potenciální diváky je, že v tuto chvíli tento stav dosud nenastal, takže máte šanci.Čechovův Racek nese podtitul "Komedie o čtyřech dějstvích", přičemž obvykle se při jeho inscenacích setkáte se čtyřmi dějstvími, komediální přívlastek už je však více či méně diskutabilní (což je ale problém interpretace Čech...

Proč?Tento blog jsem měl rozepsaný téměř přesně dva roky, občas se k němu vracím, abych ho zase vzdal, někdy si říkám, že už ho nenapíšu, někdy zase, že ho zveřejním po derniéře inscenace, protože když tato někoho těší (a to asi ano, když je stále na repertoáru), proč do toho vrtat.Od začátku roku se však vynořily dvě události, jež mi "otevřely starou ránu", a tak tento blog konečně dopíšu (či spíše znova napíšu). Konkrétně jde o tuto aktualitu, v níž šéfdramaturg Jan Vedral uvádí Dvojitého agenta jako příklad náročnější hry nabízející komplikovanější obraz světa. Podrobněji pak tuto tezi rozv...

Klíčem k úspěchu "rubínovských hodinovek" je, že zvolená délka umožňuje tvůrcům nasadit nekompromisní tempo a udržet je do samého závěru. Stinnou stránkou pak ovšem je, že se na tak malém prostoru ne vždy povede naplno rozvinout alespoň základní myšlenky, o postranních liniích ani nepsaje, takže divák sice odchází spokojen, nicméně si říká "Kdyby to tak autor rozepsal, to by bylo něco." Najdou se však výjimky, u nichž tento deficit nepociťuji. A právě Dresscode: Amis & Amil je jednou z nich. Pamětníci si možná vzpomenou na inscenaci Homo '06, již s touto spojuje Daniel Špinar, výrazná vtip...

Michal Novák své hodnocení uzavírá touto větou: "Měl-li být rok 1913 rokem jistého přelomu, z této malé inscenace jsem se nedozvěděl, proč by tomu tak mělo být." Tento blog budiž pokusem o odpověď. Stručně řečeno, rok 1913 byl přelomový tím, že byl posledním rokem před rokem 1914. Tato odpověď není tak anekdotická, jak by se na první pohled mohlo zdát, pojďme se nad ní trochu zamyslet.Pro ilustraci si vypůjčím myšlenku z úvodního semináře ke hře Lijavec Divadla Járy Cimrmana. Tam je období vlády císaře Františka Josefa I. charakterizováno obrazem, že když šel malý školák roku 1848 do školy, vi...

Báby sice v Divadle Na zábradlí režírovala hostující Anna Petrželková, ale je to přesně ten typ inscenace, která přesně zapadá do poetiky současného vedení divadla. Dramaturgyně Dora Viceníková zdramatizovala krátké a úderné texty ruského spisovatele Daniila Charmse. Jedná se tedy o další postdramatický text, který se dostal Na zábradlí na repertoár. Báby v lecčems připomínájí inscenace kmenového režiséra Jana Mikuláška, jelikož se rovněž jedná o mozaiku příběhů, jež na sebe vzájemně příliš nenavazují. Mikulášek poodbným způsobem pracuje často a rád (Zlatá šedesátá, Šedá sedmdesátá, Požitkáři...

Stále zjišťuju, že je v mém zorném poli (nemluvím o všeobecném počtu) málo divadel, která umí inovativně a nápaditě zinscenovat klasické autory, ať už zahraniční, nebo české. Na druhou stranu divadla, která pro mě tyto způsoby splňují, stojí za nejedno navštívení. Jedním z takových divadel je Divadlo v Dlouhé, které nabízí rozmanitý repertoár složený z hojného počtu klasických kusů, jež pobaví a dokážou všelikou tvůrčí rozmanitost zbavenou pro mě většinu nudné konvence a konzervatismu.  Ve středu 4. března 2015 jsem se opět přesvědčila o svých předchozích slovech, když jsem zhlédla dílo 407 g...

Ježíškova armáda byla napsána Viliamem Klimáčkem přímo pro pražské Divadlo Komedie a stala se součástí sezony mapující "východní beznaděj". Pod tento termín toho lze schovat dost a bohužel i Klimáček se pokusil ve své hře o příliš široký záběr témat. Jeho tragikomedie o partě železničářů, kteří přijdou o práci, tak sice není vyloženě špatná, ale spíše poněkud nevyprofilovaná. Na malém prostoru se totiž inscenace snaží postihnout ohromné množství motivů. Sociální otázky problematických regionů, jako je třeba Ostravsko, nezaměstnanost, přístup Čechů k víře v Boha, alkoholismus, občasná směšnost...

Muzikály podle filmových předloh jsou v současné době ve velké oblibě producentů na Broadwayi i West Endu. Nepovažuji to za nějaký problém, jelikož muzikál se vždy inspiroval ostatními médii. Navíc některé snímky si o převedení do muzikálové podoby přímo říkají. Mezi ně patří i slavná romantická duchařina, kterou v devadesátých letech viděl v televizi snad každý. Duch osciluje mezi romantickým filmem, komedií a mysteriózní podívanou, nechybí ani drobná detektivní zápletka. Autoři muzikálové verze se touto diverzitou inspirovali, a tak je i hudební složka zajímavá a variabilní - je to předevší...

Krležovo drama o lpění na penězích i majetku, o pokrytectví a amorálnosti je dílem, k němuž se má smysl vracet. Režisér Martin Huba se pokusil divákům zprostředkovat co nejvíce autorových myšlenek. Text však přece jen obsahuje některé motivy, které ho příliš „zatěžují“ a ve výsledku mu ubírají na síle vyznění. Huba se však s dramaturgem Martinem Vedralem bohužel neodhodlali k adekvátním škrtům a nedokázali ji od méně podstatného oprostit. Na druhou stranu byl Huba hercům oporou ve výkladu charakterů, které nebyly zjednodušeny. Vynikající výkon v klíčové postavě Leona odvedl Ondřej Brousek, v ...

Aby tato detektivka Agathy Christie na jevišti obstála i nyní, bylo by žádoucí ji znovu zdramatizovat. Adaptace z roku 1949 je popisná, zdlouhavá, příliš se v ní opakují a podobají situace. Problematicky koncipovaná je zejména kvůli „vyprávějící“ postavě pastora, přílišný důraz na popis děje je pro divadlo nevhodný. Někomu by též mohlo vadit, že na začátku neuvidí oběť vraždy, o níž se pouze mluví. Režisérka Helena Glancová nedokázala děj zdynamičtit, inscenace postrádala napětí, byla statická a nezábavná. Herci nebyli dostatečně ukočírovaní a někteří (Lucie Matoušková, Karolina Frydecká, Pet...

Bohumil Hrabal psal o ne zrovna veselé době. Lidem bylo nesmyslně a násilně zasahováno do pracovního i osobního života, děly se jim nespravedlnosti, proti nimž nebylo odvolání. Přesto ta doba byla v jistém ohledu krásná v tom, jak lidé drželi při sobě, vzájemně byli v neustálém styku a kontaktu, pomáhali si, věděli o svých radostech i problémech, měli pro svá neštěstí pochopení, vzájemně se ctili a respektovali. Snažili se žít se svým neštěstím a v rámci možností v něm dokázali být svým způsobem šťastni. Tvůrci propojují několik osudů z různých Hrabalových děl. Jednotliví hrdinové dostávají s...

Kliknutím na "Rozumím" stvrzujete své srozumění s tím, že se v textu blogu vyskytují vulgarismy a výrazy v dnešní době urážlivé, jež však v jiné době na jiném místě urážkou nebyly a v tomto kontextu jsou myšleny.   Rozumím Sečteno a podtrženo, na otázku, proč zajít do Pidivadla na Praha City Blues, mám jednu ne sice originální, leč v tomto případě opravdu trefnou odpověď: už pro ten pocit. function changeContent(){ document.getElementById('blogContent').innerHTML = 'Povidám chlape blues to je pocit. Blues jako to vopravdový blues to mužeš hrát pokuds dole na jihu svejma vel...

Orlando je pro mě velice výjimečná inscenace, unikátní, jedinečná, při jejím zhlédnutí jsem totiž zažil něco nového, pocítil cosi, co dosud při žádné jiné. Proč jí tedy neudělím nejvyšší hodnocení? Inu proto, že to, co jsem si z ní odnesl, rozhodně nebylo záměrem tvůrců, dokonce, existují-li takové, to jde proti nim. Protože to, co chci popsat, je tak intenzivní a přitom mně dosud cizí, že těžko hledám vhodná slova, uchýlím se ke dvěma metaforám.Představte si skupinku dětí za letního odpoledne, jak si hrají. Vysokou prolézačku prohlásily za kaktus, na jehož vrcholku rostou jahody, které chtějí...

Strhující podívaná. Jedna z nejzásadnějších režií M. Františáka, která se spolehla na nejjistější základní stavební kámen v podobě nadstandardního herectví souboru, jemuž v tomto případě vévodila dvojice L. Melník (jeho postupná přeměna osobnosti byla ztvárněna nadmíru sugestivně) a S. Krupanská coby Stěpka mísící v sobě dvě polohy – romantickou dívku toužící po pevném a láskyplném partnerském vztahu a silné osobnosti odhodlané dostát všem svým závazkům a povinnostem. Velkou postavu vytvořil za pomoci minima prostředků i N. Lichý – jeho otec nemusel používat ani slov, aby přesně vyjádřil spekt...

Hlavní devízou plzeňských Koček je fakt, že mají duši. Jejich osudy dokáží zasáhnout, poněvadž každý z herců své mňaudámě dokázal poskytnout to nejlepší ze svého umu. Ať už se jednalo o M. Grisu v krásně postavené figuře starého divadelního kocoura Múz, J. Čiernika coby Starobyla Vznešeného, J. Hruškociho jako Rambajz-tága, nebo S. Topinkovou Fořtovou, jež se v úloze Grizabelly velmi solidně postavila nelehkému úkolu spočívajícím v interpretaci ústředního songu Memory. I proto divák snadno promine menší intonační nepřesnosti a chvílemi ne zcela vyladěnou souhru zpěvu a orchestru, který se se s...

Práce Vladimíra Morávka mám celkemrád, i když se nedají vidět příliš často, jelikož jejich autorský rukopis je natolik silný, že by se brzy okoukal. Ale když se režisér setká se zajímavým tématem, jsou z toho často velmi povedené inscenace, namátkou například Leoš aneb Tvá nejvěrnější, Ze života hmyzu - Oh! Jaká podívaná! nebo Amadeus, tj. Bohem milovaný. Jenže všechny tyto inscenace dělal Morávek v domovské Huse na provázku a právě tam se mu daří nejvíce. Zlatá kaplička, ve které inscenoval svůj nejnovější opus Dokonalé štěstí aneb 1789, není pro jeho styl režijní práce úplně nejvhodnějším p...

Pidivadlo se pyšní tím, že uvedlo v české premiéře hru Doroty Masłowské Mezi náma dobrý. To je víceméně pravda, zahraju si ale na puntičkáře a trochu to upřesním. Pidivadlo uvedlo inscenaci, v níž se řekne většina textu a skrze něj se na jeviště dostanou autorčiny myšlenky a postřehy, byť většina jich nezní zrovna halasně.Masłowské text je vskutku oříšek, přeskakuje mezi pohledy a tématy, aby se opakovaně vracel k předešlým situacím, napříč scénami není nutně viditelná zřejmá souvislost, nejde ani tak o střípky jedné mozaiky jako o hromadu střepů v kontejneru na sklo po "podařeném" mejdanu. Je...

Divadlo Na Orlí je hudebně-dramatická laboratoř, divadelní scéna Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vzniklo zde špičkově vybavené pracoviště v oblasti jevištních technologií, především zvukových a světelných. Umožňují studentům připravovat se na profesionální kariéru v prostředí odpovídajícím současným světovým trendům. Slouží studentskému hudebnímu divadlu, tedy opeře a muzikálu. Divákům nabízí variabilní scénu v prostorech, které vznikly zástavbou proluky ještě z doby 2. světové války. Zde vznikla moderní budova brněnských architektů Pavla Rady a Milana Raka. Stavba byla zahájena v r...

Dorota Masłowska patří mezi nejzajímavější autory současného polského dramatu a inscenace Mezi náma dobrý koresponduje s deklarovaným posláním Divadla Komedie - tedy přinášet nové nebo dosud neobjevené texty východní dramatiky. Jedná se o text, který je důmyslně vystavěný, ale trochu obtížný na inscenování, jelikož má značně esejistický charakter a málo skutečně dramatických situací. Masłowska v něm spíše popisuje pocity několika generací v současném nepřehledném světě, kdy se bývalý východní blok stále ještě srovnává se svou novou rolí v Evropě. Jazyk hry je velmi zajímavý - plný absurdit, ...

Divadlo Hybernia uvedlo v neděli 2. listopadu 2014 další český původní muzikál autorů Zdeňka Bartáka a Aleny a Jana Pixových Sněhová královna, který vznikl na motivy pohádky H. CH. Andersena v režii Lumíra Olšovského. Hudba Zdeňka Bartáka a celé hudební aranžmá Daniela Bartáka jsou nejvýraznější složkou díla, což se dá u muzikálu předpokládat. Samotné melodie efektivně navozují patřičné nálady, ať jde o chvíle rozverné, dojemné nebo ty dramatické. Ale co by byla píseň bez kvalitních zpěváků? A Sněhová královna takovými tvůrci disponuje. Velkou devízou je hlavní duo protagonistů ztvárňujících ...