Blogy

V dílu Danajský dar seriálu Jistě pane ministře je ministr pro administrativní záležitosti Jim Hacker vmanipulován do závazku vytvořit integrovanou dopravní politiku. Když se to dozví jeho stálý tajemník sir Humphrey Appleby, proběhne rozhovor, jehož součástí jsou tyto repliky: Hacker: "Dopravní politiku potřebujeme." Appleby: "Jestli my znamená Británii, tak je to pravda. Ale jestli tím my myslíte sebe, mě a tohle ministerstvo, pak my potřebujeme dopravní politiku asi jako otvor v dutině lebeční." Jinak řečeno, dopravní politika je něco, co je třeba zavést, ovšem ten, kdo se o to pokusí, pat...

Myšlenkám proslulého dramatu, po němž česká divadla už dlouhou dobu sahají poměrně vzácně, čas neublížil, naopak jsou nadčasové a s životním stylem posledních let až mrazivě rezonují. Režisér P. Khek a dramaturgyně L. Smrčková hru uchopili za správný konec. Diváci dostali příležitost poznat původní podobu hry se vzpomínkami a představami, které se někdy škrtají a kterých se v Boleslavi nezalekli. Inscenace by však drobné zkrácení snesla, zejména protahovaná scéna před Willyho smrtí se částečně míjela účinkem a ztrácela na dramatičnosti. Hlavní představitel P. Bucháček se Willymu více či méně p...

Na úvod tohoto blogu mi dovolte shrnout, co k jeho sepsání vedlo, je to dle mého důležité pro to, co bude následovat. Když jsem ze svého okolí zaslechl ohlasy na Sněhurku ve Studiu Hrdinů, pojal jsem obavu, nakolik budu schopen při její návštěvě vstřebat dění na jevišti. Na svou reprízu jsem proto s sebou vzal "odbornou pomoc" - psycholožku, jež sice není v psychoanalýze (a právě kolem této disciplíny se vše točí) kovaná, leč zcela nepolíbená jí není a navíc zná zdroje, k nimž je možné se případně obrátit. Po odchodu z divadla jsme byli z viděného oba docela "paf", leč následnou diskusí jsme s...

Na samý závěr "letní divadelní sezóny" si Divadlo Puls přichystalo Hotel (Z)matek. Ač anotace hovoří o "lehoučké site-specific", je na úvod nutno podotknout, že provázání inscenace s atriem CEVRO Institutu je natolik silné, že si neumím představit její přenesení jinam (leda snad do jiného podobného polovenkovního prostředí). To je zřejmě též důvod, proč po premiéře byly odehrány čtyři reprízy a pak... zazvonil zvonec a kdeže ty loňské sněhy jsou.A hned vzápětí musím dodat, že je to škoda, dle mého jde totiž o dosud nejlepší kousek tohoto souboru. Aby snad nedošlo k omylu, netvrdím, že jde o "v...

Špinarova inscenace Ze života hmyzu mi potvrdila existenci jednoho záhadného jevu, který při nejlepší vůli neumím vysvětlit. Vynikající režiséři inscenující vcelku zajímavé texty vytváří v Národním divadle (myšlena instituce, nikoliv divadelní budova) inscenace dost nevalné hodnoty. Každý rok se při spatření dramaturgického plánu těším na novou sezonu, jelikož tam najdu hned několik režisérských osobností, jejichž práce si opravdu vážím. Ale každý rok jsem často dost trpce zklamán tím, co nakonec na jevišti skutečně vznikne. Ze života hmyzu je jen posledním střípkem této mozaiky. Musím říct,...

Kdysi mi v pokojíčku visel Pierot, takový trochu kýčovitý skleněný obrázek, ale byl mi hrozně blízký. Ta maska, ten kostým, schovat své pocity do skeče, zkratky. Mluvit beze slov. Vtipům jsem nikdy moc nerozuměla, ale klauni mi přišli směšní. Výrazně nalíčené obličeje, jasně vyjadřující emoci. V divadle Alfa v Plzni jsem, v rámci festivalu Divadlo žije!, objevila divadlo Drak z Hradce. Dávali odpolední představení Poslední trik George Meliése. Vzala jsem sebou malé syny a byla mile překvapena, že i oni si v představení našli své a po skončení mě zahrnuli proudem otázek. Proč se nebál, když t...

a mé dojmy a pocity z ní... Tanečně je to pecka. Jednoznačně vynikající výkony v absolutním čele s Honzou Křížem, kterému patří nejhlubší poklona za jeho výkon. Je to prošpikované energií a radostí ze hry - podobně jako několik předchozích kalichovských muzikálů. Podobně jako v těch předchozích, i tady jsem měla pocit, že schopnosti kalichovské muzikálové "company" rostou a rostou a celé je to čím dál lepší.I pěvecky to bylo výborné. Navíc dokonale vymyšlený a padnoucí light design, funkční a jednoduchá scéna, která se tentokrát většinou obešla bez dlouhých zdržovacích přestaveb a v hledišti ...

Pohádku o Sněhové královně jsem jako malý kluk nikdy neměl rád, působila na mě velmi depresivně. Chtě nechtě ve mně tento pocit zůstal až do dospělosti. I proto jsem byl rád, že se tvůrci pokusili tento depresivní příběh "proslunit" a s původním textem naložili řekněme "volně". Velkou zásluhu na výsledku s převažujícími kladnými pocity má zejména L. Olšovský, jemuž se na jevišti podařilo (za velkého přispění světelného designu, jenž byl taktéž v jeho režii) vykouzlit opravdu velkolepou pohádkovou podívanou. Kupříkladu každé z ročních období, které Gerda navštívila, mělo svoji půvabně nezaměnit...

Divadelní adaptace filmu Unaveni sluncem se v Plzni poměrně vydařila. První část N. Deáková zpracovala v ryze čechovovském duchu, přičemž k zásadnějšímu momentu, od něhož se postupně začne stupňovat napětí, dojde až těsně před pauzou. Část druhou režisérka s přehledem vygradovala, výborně uchopila především nelítostný duel mezi Kotovem (P. Nečas) a Míťou (P. Konáš). Herci vytvořili výrazné postavy, jež v sobě nesou celou řadu nejednoznačností. Oba muži jsou totiž zároveň jak oběťmi a soky, tak těmi, kteří se nebojí kohokoli pro své zájmy či ze strachu obětovat. Natolik je semlela nelehká doba ...

Modelový typ hry ukazující na konkrétním dospívajícím jedinci, jak lidé dokáží i jakékoli „vznešenější“ myšlenky přizpůsobit k obrazu svému. Režie M. Tyce se soustředila zejména na co nejvěrohodnější zpracování tragikomických situací, do nichž se hlavní hrdina Benjamin dostává díky svému dogmatickému výkladu slova Božího. Inscenace se nesnaží rozkrývat příčiny proč a do jaké míry je chlapcovo chování poznamenáno fanatismem či zneužitím víry ku svému prospěchu, nicméně všechny otázky spojené s těmito tématy přesně pojmenovává. Je společnost a systém našeho školství připraven přijmout i alternat...

Hra naprosto přesně vystihující stav současné děsivé situace na trhu práce často nutící lidi rezignovat na svoji hrdost a vzít za vděk i velmi podprůměrnými projekty. A nemusí se zrovna jednat jen o herectví, podobné situace, do nichž se dostávají hrdinové Říše zvířat, se totiž dotýkají víceméně všech profesí. Finanční situace a nedostatek příležitostí totiž také v mnoha případech nutí zaměstnance ohnout hřbet i před člověkem, který dotyčnému vzděláním či dovednostmi nesahá ani po kotníky. Jak smutná zkušenost, s níž se v jistém smyslu setkal asi každý...  Děj hry se rozjíždí v momentu, kdy ně...

Zhlédnutou reprízu muzikálu Evita (21.9.) poznamenaly problémy s nazvučením už i tak, aspoň co se zvuku týče, značně problematického divadelního sálu J. Myrona. V mnoha scénách bylo patrné, že se účinkující asi vzájemně zcela neslyší, takže jejich zpěv v duetech či ve sborech nebyl zcela kompaktní. V druhé části navíc chvílemi vypadávaly i mikroporty. Moderní inscenaci P. Gazdíka by neškodila větší „akčnost“, zvlášť co se týče postavy Che, kterého však T. Savka velmi pečlivě a bez sebemenšího zaškobrtnutí jak uzpíval, tak odehrál. Stává se z něj sebejistý muzikálový hráč, jenž od dob Miss Saig...

Pokus režisérky K. Schmitt, která je i autorkou adaptace Mannovy novely, propojit literární dílo a operu R. Wagnera Valkýra, byť je tento opus s tématem incestního vztahu dvojčat Siegmunda a Sieglindy hlavním východiskem románu německého autora, nevyšel. Obě díla tak na jevišti stojí samy za sebe, k jejich vzájemnému protnutí totiž nakonec nedojde. Na inscenaci je nejzajímavější scéna (dlouhý stůl potažený kožešinou, kde se celý příběh z různých úhlů pohledu odehrává, na jehož konci je zrcadlo, ze kterého vystupují operní alterega Siegmunda a Sieglindy). Místo tématu incestu se hraje spíš o na...

Poměrně vydařená adaptace postihující víceméně všechny zásadní momenty Ecova románu. Režisér P. Kracik se soustředil na vytvoření tajemné atmosféry středověkého kláštera, kterou se mu podařilo zpracovat opravdu sugestivně. Po celou dobu představení tím dokázal udržet určitý stupeň všudypřítomného napětí, k čemuž hodně napomáhala i výpravná scéna z dílny J. Milfajta. Co se týče hereckých výkonů, v uvedené repríze působil J. Kalužný v hlavní roli Viléma z Baskervilu značně nejistě, jen stěží by se dalo uvěřit, že by byl pro pomocníka Adsona takovou autoritou. P. Borovec v roli Adsona kolegu J. K...

Bulgakova komedie Zojčin byt patří (aspoň v Čechách) mezi zřídka uváděné hry (v archivu Divadelního ústavu je zmínka pouze o šesti inscenacích). Naposledy se hrála v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde měla premiéru v roce 2002, jejíž zdařilou inscenaci Věry Herajtové jsem měl možnost zhlédnout. Samotný text je dle mého názoru cenný, vyjma zajímavých hereckých příležitostí, hned z několika důvodů. Především nám přibližuje dobu konce 10. let minulého století, kdy bylo v Rusku, byť v omezené míře, kvůli špatné poválečné hospodářské situaci povoleno soukromé podnikání. Dále se zabývá těžkostmi um...

Inscenaci neprospělo, že se režie snažila některé pasáže hry parodovat a shazovat, jiné byly naopak hrány na vážno jako klasická detektivka, některé zase působily ironicky. S podobným uchopením hry Agathy Christie Deset malých černoušků se Marián Amsler představil již před lety v HaDivadle, tehdy však ještě výsledek nepůsobil tolik rozpačitě, což bylo ovšem dáno zejména samotným titulem, jenž podobný postup přece jen snese. Nešťastně je pojatý už samotný úvod, kdy režie herce nechává do omrzení sborem opakovat určité repliky a stále dokola se představovat. Prvních patnáct minut je tak k nepřeč...

Sobotní festivalový den, a pro mě poslední, jsem zahájila Vojnou damáckého Studia DISK. Přestože se jednalo o zajímavou hudbu, pohybové provedení bylo dobré a mladí energičtí herci se snažili, vyznělo představení v KD Peklo trochu sterilně. Přitom, co více si přát, než texty lidových písní (ze sběru K. J. Erbena), která již v sobě mají obrovský náboj, stačí se nechat vést. Dovedu si představit, jak asi mohl Voice band vypadat v D35, pod vedením E.F. Buriana. Zde se jednalo spíše o absolventské cvičení všestrannosti, v pohybu, zpěvu, a sborové recitaci (téma: lidový verš). Inscenaci Boca Loca ...

Páteční festivalový den začal loutkovou pohádkou divadla Alfa s divadelním názvem Čert tě vem! Na přípravě inscenace se setkali dvě loutkářské generace. Text hry připravilo stále ještě mladé duo Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, kteří od začátku této sezony vedou královéhradecký DRAK. Režie a dramaturgie se ujali staří loutkářští bardi, kmenoví členové divadla Alfa Tomáš Dvořák a Pavel Vašíček (ano, jedna rodina).  Jedná se o velmi komorní divadlo na divadle, kde dva kočovní komedianti, principál (Petr Borovský) a jeho asistentka (Milena Jelínková) předvádí pouťové divadlo, které obvykle bývá u...

První představení, které jsem na Mezinárodním festivalu DIVADLO Plzeň shlédla, byla inscenace Miláček Městského divadla v Kladně. Na prázdné scéně visí jen kolmo zavěšená tyč, na které jsou na ramínkách zavěšeny saka lepší společnosti. Pak už jsou na scéně do přestávky jen reflektory. Po přestávce přibudou na scénu též rudá plyšová srdce, které naznačují kvalitu citů titulního hrdiny k prostředkům vedoucím k cestě vzhůru. Kladenští herci jsou velmi pohybově zdatní a zvláště ženy charakterizují své hrdinky především fyzickým divadlem. Kreace protagonistů působí jakoby prázdné šarže, ale celkový...

Herci a v tomto případě především režisérovi J. Š. Hájkovi se podařilo v české premiéře nastudovat inscenaci hitu současné divadelní scény, jež je zdatným konkurentem Špinarovy oceňované verze, v níž na scéně Divadla P. Bezruče září zejména T. Vilišová. Jestliže v Ostravě T. Vilišová mírně zastiňuje svého kolegu O. Bretta, v Brně je tahounem inscenace právě představitel Toma, kterého v mém případě alternoval již zmíněný J. Hájek. Jeho ztvárnění tohoto lehkovážného týpka působilo lehce a přirozeně v obou pohledech – jak z úhlu mužského, tak ženského. Bohužel P. Labudová coby Amy si od své posta...