Blogy

Vzal jsem včera Kateřinu do Alfredu na novej špíl od Jan Mocek, protože už vím, že Kateřina má ráda divný divný věci. O Mockově posledním epickém díle (Krajina s bažantem, zajícem a srnkou) vedu monolog pokaždý, jak dopiju pátý pivo a stále trvám na tom, že kdo to neviděl, zemře nenaplněn. Tudíž do sálu vstupuju se zvědavostí a nedopitým lahváčem v bundě, jak se na skalního fanouška sluší a patří.Jak se tady pan Jan posledně vypořádal s žánrem diorámatu (a pro dalších dvacet let tak není třeba se o to v českém divadle znovu pokoušet), tentokrát zcela sebejistě háže cihlu do bažiny českého nové...

Mám zatím na podzim nějaké zvláštní "štěstí" na neuchopitelné inscenace. Už potřetí během pár týdnů se mi stalo, že jsem velkou část představení dost usilovně přemýšlel, co se nám snaží tvůrčí tým sdělit. Zatímco u pardubického Orlanda režiséra Marka Davida se mi viděné, alespoň v emocionální rovině, poskládalo v jakž takž smysluplný celek, závěrečné představení plzeňského festivalu Divadlo nazvané Fragment ve mně zanechalo spíš frustraci a silný dojem z povedené scénografie. Cherry Man, kterého Ivan Vyrypajev napsal pro Národní divadlo, se nakonec bohužel zařadil spíše do druhé kategorie, by...

BIOGRAF LÁSKA. 95% Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné. Když jsem se poprvé doslechl o záměru ztvárnit další písničkový muzikál, zděsil jsem se. Já už žádný další hit muzikál nechci. Mám své zkušenosti z pražského Low Endu Na Příkopě a okolí. Avšak... Viděl jsem, slyšel jsem, zažil jsem. Několikrát. Takže. Biograf láska je nejlepší český hit muzikál všech dob! To prohlašuji zcela zodpovědně a při plném vědomí. Příběh tří kamarádek, jejich osudových mužů (a žen) mě neskutečně bavil a také dojímal na správných místech.. Paní Uljana Donátová skvěle zúročila svoje pracovní (má ve...

První premiéra sezóny v KS Aréna je YERMA anglicky píšícího dramatika Simona Stonea a pojednává o tom, jak se zralá žena bezvýsledně snaží otěhotnět a do čeho ta touha ústí. Název převzal z básnického dramatu Federika Garcíi Lorky, který se u nás hrává také pod názvem Pláňka. Ta se zabývá podobným problémem, avšak místo a děj jsou odlišné. Stoneovo drama se odehrává na předměstí Londýna a hlavními postavami je třicátnice Ona a její manžel, čtyřicátník John. Právě se přestěhovali do vlastního domu a začali usilovat o to, aby měli dítě. Dodejme, že překladatel Viktor Janiš dbal na současnou mluv...

Už při vstupu do třetího patra vybydleného domu v ulici Za Poříčskou bránou se člověk začne propadat do jiného světa. Odloží věci v šatně, dostane na ruku razítko a pak už může bloumat prostory představujícími ravový klub Climax. Podobně jako u Musí se žít je i tentokrát scénografie jedním z nejsilnějších prvků inscenace. Do potemnělých prostor plných dýmu a dunící hudby umístily autorky scény Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová řadu stylových a hezky bizarních doplňků, ať už se jedná o houpačky, velké plyšové medvědy nebo falické symboly. Diváci se ještě více než v jiných imerzivních ins...

Tematicky mi to trochu připomnělo Producenty, také tu jde o to stvořit divadelní show v šibeničním termínu. Něco shnilého! je odpočinkový kus, je tam trocha situačního humoru, manželské popichování, láska, které není přáno... Osobně mě nejvíce bavilo hledání narážek na Shakespearova díla či jiné slavné muzikály. Bylo vidět, že tyto narážky trochu selektují publikum. Když třeba zaznělo, že hlavní padouch ve zkoušené hře se jmenuje Scar (místo Claudia) a čeká se na příchod McDlouhého drápa, část diváků měla záchvat smíchu, jiné nechaly narážky chladnými. Libreto je v tomto ohledu velmi vynaléza...

Recenze Ze života skeptického padesátníka Zdravím všechny čtenáře, ráda bych Vám poskytla recenzi na divadelní představení: Ze života skeptického padesátníka. Datum hry: 23. 3. 2023. Autorem je dramatik a režisér Petr Zelenka. Žánr: Drama, objevují se zde dialogy mezi postavami, skepticismus. Scénář je psán chronologicky, postava se postupně vyvíjí. Jeviště působilo honosně a zároveň sympaticky, veškeré kulisy jako např. hausbót byly propracovány do detailu. Hlavní postava: Divadelní hra pojednává o padesátníkovi, a jeho dekadentním pohledu na život. Hlavního hrdinu ztvárňuje: Ivan Trojan,...

V ambiciózním projektu Čekárna se Divadlo X10 rozhodlo zpracovat rozsáhlou literární trilogii Liona Feuchtwangera, která mapovala vzestup a důsledky nacismu v Německu. Druhá část trilogie s názvem Oppermannovi se zaměřuje na období kolem roku 1933, kdy se Hitlerova NSDAP dostala k moci. Židovská rodina Oppermannových má prosperující podnik, který vyrábí nábytek, náhle se ale musí vyrovnat s úplně novými poměry, jež je začínají stavět do pozice druhořadých obyvatel. Inscenace režisérky Terezy Říhové výmluvně ukazuje, jak různorodě se lidé mohou stavět k režimu "utahujícímu šrouby" a přecházej...

Jako svou první inscenaci sezóny zvolilo Divadlo Petra Bezruče Shakespearovu hru HAMLET, ke které se vrací s generačním odstupem. V roce 1999 ji zde režíroval Jiří Josek a titulní roli ztělesnil Richard Krajčo, nyní se jí ujal Dodo Gombár a jako Hamleta vybral Josefa Trojana. Gombár je proslulý osobitým a aktuálním uchopením textu, jak jsme ostatně byli svědky ve zdejším divadle při režii jeho hry o dospívajících mladících Hugo Karas (2006). Vázaný jazyk Shakespearovy hry převedl do běžné češtiny, text poněkud upravil, z původních 24 postav ponechal sedm (pomohlo také použití moderních technol...

Při své zářijové návštěvě Londýna jsem opět zhlédl tři muzikálová představení, tady bych blíže popsal produkci v Bridge Theatre, o The Little Big Things a Crazy for You budu podrobně psát do časopisu Svět a divadlo, takže zde jen velmi stručně...   Guys & Dolls (Bridge Theatre) Zajímavý divadelní zážitek přináší divákům scéna poblíž Tower Bridge, které šéfuje bývalý umělecký ředitel londýnského Národního divadla Nicholas Hytner, jenž je jako režisér známý třeba i původním nastudováním muzikálu Miss Saigon. Bridge Theatre patří ke scénám s in-the-round uspořádáním, diváci tedy obklopuj...

Z pátečního programu Mezinárodního festivalu divadlo jsem viděla tři inscenace. Levínského horor Celý život nestačí popíšu později. Začala jsem incenací Máj. Zajímavé hudebně-dramatické inscenace Boca Loca Lab se mi daří sledovat již dlouho. Divadelní skupinu Boca Loca Lab založil v roce 2007 režisér a autor Jiří Adámek. Inscenace Máj není tak zábavná, jako Tiká tiká politika nebo Řekni něco, ale je vzhledem k tématu pochopitelné. Tentokrát práce s hlasem a rytmem není nijak objevná. A tak jsem se mohla soustředit na proměnu jednoduchých kostýmů. Herci, dvě herečky a dva herci, mají na sobě s...

Na Mezinárodním festivalu DIVADLO jsem v pátek večer viděla duchařský úkaz Celý život nestačí Klicperova divadla, a v sobotu odpoledne příjemnou jízdu z Prahy, hl. n., do Ústí nad Labem s názvem Jídelní vůz ústeckého Činoherního studia. Inscenace jsou si v mnohém podobné. Obě pracují s nadsázkou, s filmovou projekcí, se světem za zrcadlem, a spoustou citací. Inscenace ze Severních Čech je však přehlednější, a dokládá, že méně někdy znamená více. Inscenace Celý život nestačí je opravdu těžko zařaditelná, a podle mě honí příliš mnoho zajíců. Nevím, pro jakou cílovou skupinu je vlastně určena. B...

Letošní 31. ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO začal 13.9. Ač nebyl pátek, ale středa, přesto se děly věci nadmíru povážlivé. Očekávaná zahajovací inscenace Trójanky polského režiséra Jana Klaty  dopadla tvrdě do reality. První část inscenace byla dosti zakuklená do sebe, a marně jsme hledali přesah k dnešku, proč vlastně hru inscenovat. To, že hrdé Trojské ženy trpí tím, že mají být otrokyněmi, je celkem pochopitelné. Jedná se o emočně vypjatý moment, který trvá tak dvě až tři hodiny. Sborové lkaní se přes přízeň diváků brzy omrzí. Hekuba se snaží chránit své svěřenkyně jako lvice, ale ne...

Ke 110. výročí založení této půvabné pražské tradice jsem se konečně vydala do přírodního amfiteátru v pražské Šárce na Prodanou nevěstu. Protože jsem si už dlouhá léta představovala onen nedochovaný filmový záznam Maxe Urbana => Prodaná nevěsta (1913). Realita je samozřejmě trochu jiná, ale zážitek je to skvělý i dnes. Skvělé nastudování v prostředí, které si užijí všichni, včetně seniorů, rodin s dětmi a zvířata. Upřímně doufám, že tahle tradice nezanikne.     Opera v Šárce....

Zajímavá vás klasická činohra realizovaná na pražském sídlišti? Scéna uvolněná od klasického krunýře velkého kamenného divadla je natolik zralá, že dokáže nabídnout klasické válečné drama. Nadšení pro kumšt sám je tu cítit v každém nápadu a dílčí realizaci. Skvělé.   Jiří Bureš: Smysl v nesmyslnosti Píše se rok 1940 a do Francie se pomalu vkrádá druhá světová válka. Na farmě Chardinových vládne příjemný stereotyp složený z hospodářských prací a výuky němčiny, ten je však narušen v momentě, kdy se Němci přiblíží doslova na dostřel. Sice to vypadá, že se boje jenom přeženou kolem a bude k...

Toto je Koulův blogísek. Proč vyrazit na inscenaci Já, Diagnóza spolku +- VeDvou? Protože je vtipná, dojemná, hravá, promyšlená, upřímná... a nabízí něco, co jinde těžko najdete. Jde totiž o monodrama Lumíry Přichystalové o Lumíře Přichystalové. O nelehkém období, kterým si prošla, o tom, co mu předcházelo, o vzestupu, pádu a touze se zase zvednout. Je to ona, kdo nám líčí svůj vlastní život, své vzpomínky, své myšlenky, úryvky ze svých deníků. Protože by předchozí odstavec mohl navodit nemístný pocit sebestřednosti, uvedu na pravou míru jeho první větu. Ono to není tak úplně monodrama. A n...

Prvním ročníkem festivalu Šaldova šňůra ukončilo liberecké Divadlo F. X. Šaldy v termínu od 17. do 22. června 2023 sezónu 2022‐2023 na svých kamenných divadelních scénách. Nový festival, jehož podtitul zní „Týden, během kterého stihnete rok“, si klade za cíl právě zmíněné: nabídnout divákům i kritické obci v ideálním případě všechny premiérové inscenace pomalu končící sezóny najednou a seznámit tak s jejím průběhem a svým repertoárem i ty, kteří to mají do Liberce daleko.Letos jich na programu festivalu z třinácti premiérových bylo hned dvanáct. Plánovaně neuvedená zůstala opereta Čardášová pr...

V prvorepublikový hotel se pro účely nové inscenace režiséra Martina Vokouna, v níž spojily síly 3D Company a Divadlo Puls, proměnilo Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Hotel Žižkov využívá zájmu o imerzivní projekty i věčnou fascinaci diváků detektivními příběhy. Vzhledem k tomu, že odhalování a skládání jednotlivých dílků příběhu je hlavním trumfem inscenace, nebudu se o ději příliš rozepisovat, abych případným budoucím divákům nezkazil zážitek. Pokusím se tedy spíše zachytit mechanismy, pomocí nichž tvůrci svůj příběh vyprávějí. Už při vstupu do divadla je člověk přivítán hotelovým pikolí...

Studio Ypsilon uvedlo těsně před koncem sezóny premiéru, která se tradiční ypsilonkovské dramaturgii posledních let vymyká. Z pohledu náročného diváka, je to rozhodně krok správným směrem, tradiční diváky osobité scény si ale bude muset získat.   Ve hře se netančí, nezpívá (ale rapuje, odlehčující variaci na marylinmonroeovské Happy Birthday nepočítaje) a humor hledá, až na výjimky, spíše v režijních a hereckých nápadech než v temném textu německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. Černá voda je příběhem Franka a Layly, nesourodé dvojice milenců z před dvaceti let. Kapulety a Monteky zde ...

Alma Marie Rosé se narodila roku 1906 ve Vídni do rodiny Arnolda Rosého, prvního houslisty Vídeňské filharmonie. Její matka byla sestrou hudebního skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, po jehož manželce Alma dostala křestní jméno. Obě rodiny měly velmi blízký vztah k hudbě. Alma sama začala koncertovat jako sólistka již ve svých patnácti letech. Hrála v orchestru Vídeňské státní opery a v roce 1932 založila ženský orchestr Die Wiener Walzermädeln.Díky otci se seznámila se svým budoucím manželem, významným českým houslistou Václavem „Vášou“ Příhodou. Vzali se v roce 1930 a žili spolu v Zárybe...