Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
O dvou kočkách (Šer Chánovi a Baghírovi)
Výpravný muzikál podle Rudyarda Kiplinga pro všechny věkové kategorie. Soudě podle reakcí publika, děti pozorně komentovaly dobrodružný děj, zatímco divák nemrava se dobře bavil. Režijně-dramaturgický koncept je úžasný, dovedně nastoluje téma setkání dvou civilizací, v tomto případě lidské a světa džungle, psychosociálního vývoje Mauglího a několik vztahových rovin (rozepře mezi tygrem a panterem, rodinná krize vůdčí dvojice vlků, vztah Mauglího a jeho vyvolené). Díky špatnému nazvučení nebylo textům moc rozumět, takže nerušily. Možná  mohli autoři zvolit slovník vokálně-instrumentální skupiny...
zapsáno: 26.3.2014 | viděno: 21.3.2014 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Rent v Kalichu
Může být Rent v Kalichu jiný, než Rent Na Prádle? Po pravdě, bála jsem se, že bude. Ta syrovost, malého komorního divadla, to nasazení všech zúčastněných, protože to všichni dělají s láskou a ne za prachy. Bála jsem se, že v muzikálovém komerčním prostředí Kalichu vezme za své. A kupodivu ne, zůstalo tam vše a má to ještě něco navíc. Rozhodně lepší zvuk. Asi první muzikál v tomhle divadle, kde hraje na živo kapela. Je to znát. Člověk si uvědomí, o co by býval Osmý světadíl byl lepší, kdyby se hrál živě. Jenže Rent oproti Světadílu, kromě dobré muziky, nese i nádherný příběh, který rezonuje do ...
zapsáno: 17.3.2014 | viděno: 17.3.2014 | Šárka Schmarczová (red.) | počet článků na blogu: 20
Idioti ze Švandova divadla
Lars von Trier, je to blázen pošuk, exhibicionista nebo člověk s hlubokýmvhledem k lidské duši a touhou hledat propasti a výšky, které činí z běžného člověk génia, blouznivce nebo blázna? To samé lze říct o jeho filmech. Hranice nestaví nebo spíš záměrně překračuje, baví ho nechat postavy dojít až nad dno a tam je začít hledat a analyzovat. Ve Švandově divadle už úspěšně zdramatizovali Trierova Kdo je tady ředitel? Myslím, že Idioti navazují dost těsně, ale jdou dál. Zrovna jako sám Trier, který se noří do temnějších hlubin. Naposledy s kontroverzní Nymfomankou. Ve zkratce jsou Idioti hrou ...
zapsáno: 9.3.2014 | viděno: 9.3.2014 | Šárka Schmarczová (red.) | počet článků na blogu: 20
V mezistanici je prostor pro silné city i lidské poklesky
Hotel mezi dvěma světy je dobře napsaná hra, ve které se přirozeně mísí komické situace se sentimentem, to vše říznuto metafyzikou. V první části divák především poznává jednotlivé postavy, jejich příběhy a dozvídá se více o fungování světa na půli cesty. Druhá část je pak vyhrazena nepravděpodobnému románku mezi hejskovským šéfredaktorem sportovního časopisu Julienem (Denny Ratajský) a křehkou Laurou (naprosto přirozeně působící Vanda Chaloupková). Ta je v reálném světě vinou vážné nemoci upoutána na lůžko, v kómatu čeká na dárce srdce, které by ji mohlo zachránit. V místě mezi dvěma světy je...
zapsáno: 8.3.2014 | viděno: 8.3.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Má politická satira ještě smysl?
Když jsem viděl inscenaci Miloš Ubu, musel jsem se vážně zamyslet, jestli má v dnešní době politická satira nějaký větší smysl. Pokud je nějak omezována svoboda slova a jsou ve veřejné diskusi nějaká tabu, tak určitě existuje důvod, proč dělat satiru. Jenže, jak to udělat dnes? O prezidentovi, premiérovi a všech možných dalších ústavních činitelích se v médiích hovoří bez jakéhokoliv respektu. Politická satira tak má hodně obtížnou pozici - němá čím konkurovat. Politický kabaret Tomáše Svobody Miloš Ubu nezapře některé opravdu dobré nápady, ovšem řekl bych, že nějak zvlášť velkou práci se scé...
zapsáno: 28.2.2014 | viděno: 28.2.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Babička a Yetti
Nová rodinná inscenace Jana Borny v Divadle v Dlouhé O „líné“ babičce vypráví o tom, jak je důležité plnit si své sny. Je to vlastně takový doplněk k jiné Bornově inscenaci „Myška z bříška“. V „Myšce z bříška“ život začíná, kdežto u této inscenace je tomu naopak. Stejně jako Jeffersova Pastýřka putuje k dubnu, babička putuje k moři. A možná si tak i režisér chtěl trochu představit, jak to bude vypadat. Příběh babičky Milady vznikl podle stejnojmenné knihy Aleny Kastnerové. Knihu jsem nečetla, ale na jevišti se jedná o sled jednotlivých scének, které ilustrují jednotlivá babiččina přání. Předs...
zapsáno: 12.2.2014 | viděno: 12.2.2014 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Kdopak nám zakdáká?
Komorní Fidlovačku jsem kdysi nazval svědomím hlavní scény, neboť se na ní dělalo divadlo na velmi nadprůměrné úrovni nejen v porovnání s její velkou sestrou, ale též v celém kontextu pražského divadla. Výrazné místo zde pak měly inscenace o ženách (primárně) pro ženy, jež však byly skutečným zážitkem i pro mě. Na Rok magického myšlení nejspíše nikdy nezapomenu, Můj báječný rozvod byl ve srovnání s ním slabší, ale stále výrazný, Tři holky jako květ nabídly vtipný pohled na problémy tří generací a z Nejlepších kamarádek jsem odcházel s takovým porozuměním pro obě ženské postavy, že jsem skoro u...
zapsáno: 10.2.2014 | viděno: 7.2.2014 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Limonádový eintopf aneb Zkoněná činohra
Jak špatný Limonádový Joe v Mladé Boleslavi je, to už jste se mohli dočíst v konkurenčním blogu Pavly Haflantové. Naznačila i proč, pojďme se ale podívat pod povrch, totiž na předlohu.Čím je film tak výjimečný? Inu, jde o k dokonalosti vybroušenou parodii na westerny stojící na skvělých hereckých výkonech. Tím vybroušením mám na mysli, že dobro a zlo je tu podáno na hranici snesitelnosti. "Klaďasové" jsou tak "sluníčkoví", že máte pocit, že když navštíví toaletu (pokud jim vůbec tak nízké biologické potřeby přiznáme), byla by škoda splachovat, neboť po nich zůstane vůně čerstvě pokosené louky ...
zapsáno: 10.2.2014 | viděno: 19.3.2013 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
9.2.2014
Vypálená veselice
V sobotu 21.1.2012 slavil Kulturně divadelní spolek Puchmajer nedožité dvacátiny. Pozůstalí se dostavili v hojném počtu, jednalo se však spíše o bývalé členy souboru KDS Puchmajer či současné členy Ing. Antonína Puchmajer, D.S. Veselice se konala ve Vypáleném koťátku, což od pořadatele večírku, V. Mikulky, bylo značně morbidní. Vypálené koťátko totiž znamená glazurovacími barvami vymalované koťátko na talíři a poté vypálené v keramické peci. Dámská část společnosti trpěla pod policemi s nabídkou keramiky, která by se vypálená pěkně vyjímala v jejich domácnostech. Jako kulturní vložka vystoupil...
zapsáno: 9.2.2014 | viděno: 22.1.2012 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Manželské peklo uvnitř akvária
Ibsenovo drama Eyolfek se na českých jevištích objevuje teprve počtvrté, v povedeném překladu Františka Fröhlicha pak dokonce poprvé. Komorní příběh manželského páru Allmersových spadá do dramatikova symbolistického období. Na první pohled šťastné manželství má trhliny, které se naplno vyjeví po tragické smrti jejich jediného syna Eyolfa. Smrt dítěte se zde stává katalyzátorem jevištního dění. Alfréd Allmers je literát, jehož tvůrčí krize vyhnala do hor, kde měl čas přemýšlet a přehodnotit svůj přístup k životu. Své životní dílo nechává stranou a rozhodne se věnovat čas a péči svému synovi. ...
zapsáno: 7.2.2014 | viděno: 7.2.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Nora jako studie rozkladu mezilidských vztahů
Vykládat dnes známé Ibsenovo drama skrze v době prvního uvedení šokující pointu je nemožné. Odchod Nory od manžela dnes rozhodně není činem, který by boural tabu a znepokojoval diváky. Je tedy nutné hledat současný výklad. Režisér Martin Františák na to jde chytře. Do centra pozornosti se v jeho inscenaci dostávají mezilidské vztahy, jež jsou nahlíženy se značnou dávkou skepticismu. Ve vztazích mezi postavami je hojně přítomná přetvářka, zhoubný vliv na fungování rodiny Helmerových tu mají také peníze. V Uherském Hradišti vycházejí z přesného a někdy i dost originálního pojetí postav. Ibsenův...
zapsáno: 23.1.2014 | viděno: 23.1.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Hamlet jako akční psychothriller
Režisér Daniel Špinar se ve smíchovském Švandově divadle rozhodl stvořit Hamleta pro 21. století – s výraznou úpravou, řadou aktualizací a vytříbenými hereckými výkony i výtvarným řešením. Režisér se rozhodně nebojí akcentovat komediální prvky a to především v první části inscenace. Hamlet se tak obléká do medvědího kožichu, Rosencrantz a Guildenstern jsou pojaty jako vyloženě komické figurky, které se ovšem mohou jako mávnutím kouzelného proutku změnit v nemilosrdné Hamletovy trýznitele. U mnoha notoricky známých scén se Špinar pokouší o nový pohled, ne ve všech případech ale výklad zafungu...
zapsáno: 23.1.2014 | viděno: 23.1.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Jistě, pablabla...
Seriály Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére jsou v mnoha ohledech unikátní. Vznikly v osmdesátých letech minulého století, odrážejí tehdejší dobu, přesto jsou nadčasové a mocenské mechanismy v nich zobrazované jsou nám důvěrně známé i dnes. Na mnoha místech se odkazují k britským reáliím, přesto jsou jejich postavy do značné míry univerzální, vcelku volně přenositelné minimálně v kontextu západní civilizace. A co je pro nás zajímavé, ač jde o skvost britcomu - britského komediálního seriálu, je až zarážející, nakolik jsou vlastně divadelní. Skutečně, naprostá většina scén sestává z mal...
zapsáno: 13.1.2014 | viděno: 26.12.2013 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Temně temná Maryša
Na Maryšu jsem vyrazil ovlivněn komentáři redakce a blogem Jiřího Landy (s nímž budu několikrát přímo polemizovat), očekával jsem tudíž dvě hodiny diváckého pekla absolvovaného čistě kvůli tomu, že Divadlo Komedie patří mezi scény, jejichž repertoár se snažím zhlédnout celý. O to větší bylo mé překvapení, když se před mýma očima odehrálo poutavé drama vyvolávající ve mně erupce asociací. Není mým zvykem si kupovat programy k inscenacím, ovšem v tomto případě jsem toho po odchodu z divadla litoval, naštěstí však právě Jiří Landa tento zvyk má a program mi zapůjčil. Otevřel jsem ho a zrak mi spo...
zapsáno: 13.1.2014 | viděno: 9.1.2014 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
BLUFF příliš neblafuje
Zatím poslední premiérou Divadla v Celetné je inscenace BLUFF Karla Krále v roli režiséra a Jakuba Špalka v roli producenta. Šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král se tentokrát rozhodl režírovat na poměrně velkém jevišti, rozhodně tedy větším, než je Kroužkova kavárna Divadla v Dlouhé či Eliadova knihovna Divadla na Zábradlí. V obou divadlech připravoval Karel Král spíše scénická čtení, která měla jen několik repríz, a byla určena spíše pro užší okruh přátel a spřízněných duší. Také se většinou jednalo o díla, která splňovala kritéria „představení děsně veselého, při němž vám smíchem ...
zapsáno: 3.1.2014 | viděno: 3.1.2014 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Smolíček - více než pohádka
Nejnovějším počinem divadla Dívadlo je inscenace Smolíček a to, že jde o novinku, je v dobrém smyslu rozpoznatelné. Je vzrušující sledovat mladé tvůrce hledající svůj pohled na divadlo, učící se, co to znamená vytvořit inscenaci a stát s ní na jevišti. Přes určité nedostatky se dle mého na Smolíčka vyplatí zajít, ať už jsou vám čtyři roky či desetkrát tolik.Smolíček je totiž několikanásobně hravý. Začít můžeme samotným konceptem, nejde "jen o pohádku", ta je sice samozřejmě odehrána, ovšem je přiznaně pojata jako hra, jíž otec baví svého syna. Tento přístup divadla na divadle není samozřejmě ž...
zapsáno: 30.12.2013 | viděno: 21.12.2013 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Betlém
Vladimír Morávek narežíroval jasnou prosincovou noční oblohu a zavěsil na ni úplňkový měsíc, to aby potěšil Marii, pannu čistou, přicházející cestou ušlapanou, slámou vystlanou, na setmělé Hradčanské náměstí. Nebe pokropilo Zemi anděly. Anděly malými i středními, s křidélky i křídelemi. Vznášeli se kolem zapálených ohňů v Mariině blízkosti, pluli těsně nad zemí, postávali na okolních zítkách, na žebřících, ve světle luceren. Hrály se koledy. V okně Salmovského paláce se zjevil sám Archanděl na výsostech. Z dálky připomenul svou existenci Ďábel ďábelská v ženské podobě maršálky v klobouku, s ...
zapsáno: 21.12.2013 | viděno: 17.12.2013 | Veronika Boušová (red.) | počet článků na blogu: 4
6.12.2013
Festival náctiletých v Divadle v Dlouhé
Letošní, již pátý ročník festivalu Festival 13+, který pořádá Divadlo v Dlouhé, opět uvedl inscenace, které jsou určené dospělému publiku, ale přeci jen jsou o poznání hravější než běžná večerní divadelní produkce. Obě večerní představení, které jsem viděla, a to ostravská Pěna dní, a plzeňsko-mariborský Simply Clever, měli nabité hlediště plné nadšených mladistvých diváků, kteří šli s představením (kromě mě a Švejdy). Královéhradecké Klicperovo divadlo sklidilo prý za Richarda III. ovace ve stoje. Pěna dní, v režii Anny Petrželové a v provedení Divadla Petra Bezruče, byla své předloze celkem...
zapsáno: 6.12.2013 | viděno: 6.12.2013 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Absurdno v pivu (u)topené
V hodnocení k Audienci Divadla v Celetné jsem napsal: "Havlovu hru sice nepovažuji za šťavnatý plod tvůrčího ducha, Jan Potměšil a Jakub Špalek však dle mého z textu dostali vše, co se dalo." Po zhlédnutí Audience Divadla D21 můžu pokračovat: Škoda, že Jakub Špalek v tomto případě zůstal spíše hercem než režisérem, pokud se totiž necháte vést (téměř výhradně) textem, je výsledkem scénické čtení bez scénáře, jehož možnosti jsou ale značně omezené. V Divadle D21 si zřejmě tuto hranici uvědomili a rozhodli se ji překročit, výsledkem je inscenace na pomezí činohry a performance, na níž je v celku ...
zapsáno: 4.11.2013 | viděno: 2.10.2013 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Lucie, kudy kam?
Hudební divadlo Karlín už půl roku láká na větší než malé množství lásky. Jak to tedy je? Zamilujete se, zblázníte nebo vás to převálcuje?  Monumentální Karlínské divadlo svým rozměrem volá po velké show a muzikál Lucie je opravdu mega show. Tanečně je laťka nahozena vysoko.  Nové postupy, moderní tanec, působivý body druming, akrobatické kousky, dokonce pool dance.  Choreografie Pavla Strouhala udrží oči diváka na jevišti a mistrně dolaďuje ponurou náladu příběhu. Tančí se nejen na muziku, ale i na text. Scénu a kostýmy vytvořila Michaela Hořejší,  kdo by ji snad neznal, jistě si vzpomene na ...
zapsáno: 2.11.2013 | viděno: 1.11.2013 | Šárka Schmarczová (red.) | počet článků na blogu: 20