Blogy

Soubor Décalages, již dlouhá léta tvořený Seiline Vallée a Salvim Salvatorem, i v nové inscenaci Velvet Blues předvedl svůj vysoký standart vzdušné akrobacie. Tentokrát je rámcem pro předvedení vzdušných kousků příběh dvou putujících klaunů, jakoby z Felliniho filmů s Giuliettou Masinovou. Oba klauni chtějí dělat revoluci, ale spíše jde o revoluci, či ještě lépe přeměnu v jejich nitrech. Název Velvet Blues chce odkazovat k Sametové revoluci, a některé odkazy jsou i v inscenaci, ale je to značně krkolomné oslí můstky. Blues v inscenaci nezazní vůbec. Pouze cinkání klíčů jako doprovod k Salviho ...

Letní Letná byla v neděli 18. srpna zahájena představením francouzského cirkusu Cie Cahin Caha s názvem Rose. V anotaci k představení se uvádí, že inscenace je nevhodná pro děti do 16 let, a to kvůli nahotě. Myslím, že vzhledem k tomu, co se děje na jevišti, je tento údaj silně zavádějící. Anotace také slibuje interakci s diváky. Tu zahájila již při usazování diváků do hlediště průvodkyně pořadem, transka Rose. Vzhledem k tomu, že nás pořadatelé nejdříve nechali shromáždit před stanem, a pak nás pouštěli dovnitř najednou, chvíli trvalo, než jsme se všichni usadili. Toho Rose využila k tomu, ab...

V rámci cyklu Velký třesk na Malé scéně uvedlo Divadlo D21 v červnu hru Jaroslava Rudiše Pankáči na Baltu (ježto je dramatizací stejnojmenné povídky, která je zase koncentrátem jedné dějové linie jeho románu Konec punku v Helsinkách). Další a zároveň poslední možnost zhlédnout tuto inscenaci máte 24. září, tento blog budiž pomocníkem při rozhodování, zda se to "vyplatí", shrnutí následujícího textu by mohlo znít "ano, ač z trochu jiných důvodů, než by se mohlo zdát". Začněme příběhem, v létě roku 1987 se čtyři pankáči - Nancy, Helmut, Tyfus a Karla - z Jeseníku, v němž "chcíp pes", rozhodnou u...

Já a Daniel Landa Hned na úvod se přiznám, že patřím mezi zapálené fanoušky Daniela Landy. Krysaře považuji za nejlepší český muzikál a i jeho další divadelní počiny hodnotím docela vysoko, nevynechám (v posledních letech) žádný z jeho (pražských) koncertů (jimiž dosti šetří), na Tajemství zlatého draka jsem se vypravil do Brna v době, kdy byla jistota, že v něm bude hrát sám autor, když v roce 1997 vyšel Pozdrav z fronty, zakoupil jsem si ho na jednom táboře při "rozchodu" v malém městě z peněz určených na "sladkosti". A vstupenku na Klíč králů jsem si koupil krátce poté, co se tato možnost o...

Škaredá středa je komedie. Ač to podle následujícího textu může vypadat jinak, opravdu jsem si této skutečnosti vědom. Jenže to, že má inscenace za cíl pobavit, není nutně omluvou pro vše, co se v ní objeví. Navíc si nemyslím, že jde "jen o komedii". Škaredou středu napsal Jan Schmid v roce 1991, na své uvedení tak čekala opravdu dlouho. Je to "dobře" či "špatně"? Inu, z textu je doba vzniku cítit, což by mohlo být považováno za výhodu, takováto šance autentické reflexe porevoluční atmosféry je dnes už vzácná. Jenže právě "ideologický náboj" je tím, co hru a v důsledku toho i inscenaci v mých ...

Na úvod bych se rád (aspoň) touto cestou omluvil uvaděčce Divadla Komedie, jež se snažila se mnou zapříst rozhovor, když jsem si o přestávce kupoval program k inscenaci. Při zpětném pohledu cítím, že jsem byl značně nespolečenský a prakticky ji "totálně zazdil". Nebyl to úmysl, nýbrž neblahý důsledek ponoření se do sebe ve snaze analyzovat, co jsem v uplynulé hodině viděl, zároveň jsem si už vizualizoval, jak sedím v sále a listuju programem ve snaze najít nějaké záchytné body, "vztažnou soustavu", do níž bych své dojmy zasadil. Za takových okolností na mě jakékoliv (byť příjemné a potěšující)...

O jednom souboru Když jsem poslední březnový večer zhlédl na Kampě inscenaci Příšerné příběhy strýce Montaguea, přiznám se, že ač mě zaujala, ani mě nenapadlo zjišťovat, "kdo ji má na svědomí". Z časových důvodů dělím pražské divadelní soubory a stálé scény na ty, jež mě zajímají a trvale je sleduji, ty, o nichž vím, ale po ochutnávce jejich produkce na ně rád zapomenu, a konečně ty, které "čekají na objevení". O více jak tři měsíce později jsem se shodou okolností dostal na inscenaci Ulity Divadla Puls. Že takové uskupení neznáte? To jsem si též myslel, navíc místo dění v aule Cevro institutu...

Z minula Bylo nebylo, na jednu základní školu chodili Adalbert, Božetěch a Celestýn. Souzeno měřítky spolužáků byli všichni tři šprti, v Celestýnově povaze však bylo cosi, co Adalbertovi s Božetěchem bránilo uzavřít s ním spojenectví proti "méně nadaným". I stalo se po jedněch letních prázdninách, že se Celestýn ve slohové práci na téma "Co jste dělali v létě?" vylíčil coby středoevropský James Bond unikající kdesi u moře zlotřilým agentům CIA. Tato historka (tedy hlavně Celestýnův popis sebe samého) inspirovala Adalberta s Božetěchem k vydání prvního a zároveň posledního čísla "studentského č...

Loutkářská Chrudim letos zahájila Dášeňkou aneb Psíma kusama. Jedná se o inscenaci Jiřího Jelínka, jehož tvorba je na Loutkářské Chrudimi známa dlouhá léta. Tato inscenace však vznikla pod hlavičkou brněnského divadla Husa na provázku. Inscenace od své premiéry 8. 2. 2013 obrazila již třetí festival. Prvním byl pražský festival Dítě v Dlouhé, kde Dášeňka získala Cenu Vojty Šálka, druhým festivalem byla liberecká Mateřinka, kde získali cenu Jiří Jelínek a Anežka Kubátová za autorství, režii a herecké výkony. Na Loutkářské Chrudimi Dášeňka žádnou cenu nezíská, neboť zde není soutěžní. Velký sál ...

„Strč si ty ruce do prdele a tu závěrečnou tečku nehraj! Nehraj!! NEHRAJ!!!“ Ve čtvrtek 27. 6. 2013 byl v Divadle Na zábradlí uveden obzvláště umělecky kulturní povznášející program. Kulturní vložku mezi chlebíčky, pivem a vínem moderoval Petr Čtvrtníček. Nejdříve vystoupily Příšerné děti, které zarecitovaly citáty z umělecké práce a režijních pokynů Doubravky Svobodové, jejich umělecké šéfky.  Umělecký soubor Divadla Na zábradlí připravil jevištní ztvárnění písně „Jinak to nejde“. Spojený technicko-dílenský soubor promítl na plátno svůj baletní film s akvabelami a s Labutím jezerem. Soubor...

Odpoledne třetího festivalového dne, čtvrtka 20. 6. 2013, patřilo dvěma zahraničním a jedné ostravské inscenaci. Inscenaci Dva na špičkách uvedlo švédské Staffan Björklunds Teater z Kävlinge. Jednalo se o drobnou příjemnou mateřinku, snadno přepravitelnou i snadno pochopitelnou. Scéna sestávající ze tří dřevěných beden a několika dřevěných, velmi pohyblivých loutek působila velmi půvabně. Setkali jsme se se shánčlivým ptákem, na kterého nakonec nezbyla ani jedna bobule, s bobrem, který učil syna překusovat větve, a s ptačí matkou a její ptačí dcerou. Také jsme se seznámili s malověrnou housen...

Sobota 22. 6. 2013, pátý, závěrečný den festivalu inscenací pro děti předškolního věku, patřil dvěma soutěžním a jedné nesoutěžní inscenaci.   Inscenaci Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie pořádajícího Naivního divadla Liberec opět připravil tvůrčí tým pod vedením Jakuba Vašíčka, na základě textu, na kterém spolupracoval Tomáš Jarkovský. Jedná se o tři klasické pohádky, které se odehrají během cesty na lodi s dvěma hladovými námořníky. Hraje se vesměs činohra, a občas s předměty. Námořníci (kapitán Starej Tomáš Bělohlávek a navigátor Mladej Adam Kubišta) na loď naložili málo zás...

Liberecká Mateřinka, festival pro děti předškolního věku, byla zahájena v úterý 18. 6. 2013. Zhlédla jsem dvě pražská představení, a to Zlatovlásku divadla Minor a Perníkovou chaloupku Buchet a loutek. Byť se jedná o osvědčené divácké tituly, obě pohádky byly připraveny netradičně. I když, pro mě to vlastně bylo překvapením. U divadla Minor jsem v posledních letech byla zvyklá na výtvarně přebujelé inscenace, které s klasickými pohádkami neměly nic společného, a vlastně byly, kromě stařičké Klapzubovy jedenáctky, pro mě divácky nepříjemné. Naopak u Buchet a loutek jsem čekala netradiční zach...

(O ztraceném děvčátku se sirkami) Druhý festivalový den jsem zhlédla pouze inscenaci Děvčátko se sirkami, kterou do Liberce přivezlo královéhradecké divadlo DRAK. Režíroval a hudbu složil Matija Solce. Spojení DRAKu, Solceho a Andersena bylo příslibem divadelního zážitku, který se však nedostavil. Zhlédli jsme roztříštěnou inscenaci postrádající dramaturgii, ztrácející Andersena a navádějící publikum k používání otevřeného ohně a možná i k zahálčivému životu. Samotný smutný příběh nezletilé ilegální podomní obchodnice je dozajista příliš krátký na to, aby vystačil na regulérní inscenaci, a b...

("Když to vydržej děti, vydržíme to taky") Čtvrtý festivalový den, pátek 21. 6. 2013, jsem zhlédla dvě zahraniční inscenace pro děti od 1,5 roku, a jednu loutkářskou dílnu. Theatre Analys z francouzského Nosiel uvedl inscenaci s názvem Papírové zvuky. Jednalo se o krásně výtvarně vyvedenou papírovou členitou plochu, která tvořila horizont o rozměrech asi 2x2 metry, s kterou se dále moc nepracovalo, a o práci s papírem dvou herců, Marie Fraschiny a Laurenta Duponta. Oba protagonisté vytvářeli z papíru jakoby oblečení, květiny, deštníky a další předměty. Pak L. Dupont přešel ke zvukařskému pul...

Čas: 9:00 7. dubna 2013 Místo: Divadlo Kampa Kdo: Já, technik Dalibor Devět nula pět… devět deset… Sakra, kde všichni jsou? Začínáme v devět, ještě jsem jim to včera psala. To bude průšvih! Takové myšlenky se mi honily hlavou v prvních minutách mikroworkampu, který jsem organizovala pro Divadlo Kampa v rámci Měsíce mezinárodního dobrovolnictví od Inexu. Naštěstí během několika minut přišly dvě účastnice a vše bylo zachráněno. O co šlo: Měsíc mezinárodního dobrovolnictví vyhlásil Dobrovolnický klub Inexu – Sdružení dobrovolných aktivit a během něj jsme my, zkušení dobrovolníci, sdíleli svoje...

Vážený pane Töpfere,chtěl bych touto cestou vyjádřit svůj obdiv a poděkování osobě, která přišla s nápadem během večerů (a odpolední) vyhrazených inscenaci Hašler... rozdávat Hašlerky. Divadlo (obecně) je v současné době v nelehké situaci, potenciálnímu divákovi se nabízí mnoho rozličných možností, jak trávit svůj volný čas, z nichž většina je oproti divadlu mnohem více "na dosah". Je zde však něco, co pro divadlo zůstává specifické, totiž že jde o živé umění vznikající (ač nazkoušeno) vždy znova "teď a tady", divák se stává spolutvůrcem (asi Vám coby zkušenému divadelníkovi nemusím vyprávět o...

Varování Následující text (částečně) prozrazuje děj Vianova románu Pěna dní i některé detaily z něj vycházejících inscenací v La Fabrice a Divadle Petra Bezruče. Zároveň autor počítá s tím, že se čtenář v předloze orientuje alespoň na úrovni obsahu dostupného na české Wikipedii. Doznání Přiznávám (asi ne poprvé), že jsem kulturní barbar (ale snažím se to změnit). Kdybyste se mě před třemi měsíci zeptali, kdo byl Boris Vian, váhavě bych odpověděl, že snad hudebník (a to jen na základě povědomí o existenci inscenace Kabaret Vian-Cami Divadla v Dlouhé). Zmínka o Pěně dní by pak ve mně nevyvola...

Znáte Divadlo D21? A co takhle Malé Vinohradské divadlo? Pokud ano, pak vám gratuluji k výborné orientaci v pražské divadelní scéně, pokud ne, pak vám přináším dobrou zprávu - máte možnost rozšířit si obzory o nové divadlo s unikátní poetikou, jež má rozhodně co nabídnout. Úvodní otázky byly tak trochu chyták, ve skutečnosti jde o jeden subjekt, který letos slaví deset let od založení a v září minulého roku změnil svůj název z Malého Vinohradského divadla na Divadlo D21. Na webu divadlod21.cz se můžete dočíst, že "Nový název souvisí s provozní i uměleckou obrodou našeho divadla a souboru.", o...

Kdybyste se mě před měsícem zeptali, zda znám Babičku Boženy Němcové, odpověděl bych, že jsem se o ní učil ve škole, ovšem přiklonil bych se k názoru, že jsem ji nečetl a neviděl ani zfilmovanou. Přesto jsem měl při sledování stejnojmenné inscenace pocit, že mi je prakticky vše důvěrně známé, čím to? Mé vysvětlení je, že jsem toto dílo nějakým způsobem dříve vstřebal, ovšem nezaujalo mě natolik, abych je udržel v aktivní paměti.To však není případ této inscenace. Přiznám se, že jsem na Fidlovačku vyrazil s obavami většími než malými, jednak mi předloha nepřišla z nejatraktivnějších (svoji roli...