Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
Komplic (Divadlo Na zábradlí)
Myslím, že teď už mohu definitivně říct, že Dürenmatt není můj šálek kávy. Komplic byl třetí hra (předtím to byl Romulus Veliký ve VČD a Návštěva staré dámy v NDB), kterou jsem od něj viděl a ani jedna mi příliš nesedla. Přitom všechny měly velký potenciál a pro mě dost zajímavé, politické téma. Jenže se trochu obávám, že režiséři mají k Dürenmattovým textům velkou úctu, a tak se je bojí výrazněji zkrátit. Třeba zrovna Komplic by to potřeboval jako sůl! Těch několik výborných dialogů je zdařile pohřbeno mezi spoustu nudných a nicneříkajících monologů, postava Jacka je poněkud zbytečná a insce...
viděno: 13.11.2010 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Tanec mezi člověkem a bohem
Máme oči, ale zrak nám chybí, máme uši, ale sluchu postrádáme. Legenda mluví o zvonech pod mořskou hladinou, jež stále znějí, zaslechnout je však může jen ten, kdo již ztratil naději. Ale co my, kteří nehledáme? Širší pud sebezáchovy nám velí zabezpečit své potomky, proto hromadíme pozemské statky, věříme, že máme-li přebytek v časech dostatku, budeme mít dostatek v časech nouze. Co když se ale prostředek změnil v cíl? Nevidíme vznešenost prázdnoty, neslyšíme hlas ticha, obklopeni majetkem jsme slepí a hluší, stavíme zeď vnějšího, abychom nemuseli pohlédnout do svého nitra, abychom neslyšel...
viděno: 4.6.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Studio Alt@: Grooves
Cyklus člověka – Z pralesa do vody Dne 11.11.2010 proběhla ve Studiu Alt@ premiéra inscenace Grooves. Autorka Mirka Eliášová pod záštitou Hudebně-tanečního sdružení pro Evropu (podporuje vznik tanečních představení, site-specific projektů i tanečních filmů) vytvořila choreografii pro tři tanečníky a jednoho statistu. Choreografie nápaditě pracuje s těly tří tanečníků (jedna dívka a dva muži: Monika Šonková, Petr Opavský, Tomáš Pospíšil), kdy potlačuje jejich přirozenou lidskou stavbu a naopak je formuje do tvarů odkazujících na fyziognomii zvířat či rostlin. Na scéně se rozsvěcují nepatr...
viděno: 17.11.2010 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
Dva za cenu jednoho nemusí být vždy výhoda
Je malost ve smyslu prožitků důsledkem vnějších okolností či vlastního rozhodnutí? Oblomov ukazuje, že možné je obojí, i když, kdo může říct, že jeho rozhodnutí je svobodné, nezávislé na okolí? Vždyť i revolta coby vymezení se vůči vnějšku je umožněna a podmíněna právě tím, čemu chce vytvořit protipól. Pro mě osobně se představení dělí na dvě (až propastně) odlišné poloviny, příznačně oddělené přestávkou. První z nich diváka vtáhne do jiného světa, nejde ale o Rusko devatenáctého století, jak by se mohlo zdát, nýbrž o jakýsi svět mimo náš časoprostor, o svět obývaný svéráznými postavami ...
viděno: 13.10.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Divadlo Minor: Broučci
Broučci – Obrázky z paloučku pod jalovcem Léta páně 1875 se narodil Brouček tatínkovi panu Karafiátovi, maminka neznámá. Po sto třiceti pěti letech (přesně 3. října) se narodil jeho mladší bráška slečně (!) Balzerové, které asistoval pan Jirků. Celé se to odehrálo v podzemí podniku sídlícího u věže, jakéhosi Minoru. Je to zvláštní místo, chodí tam spousty dětí a pak (většinou) odcházejí s velikými úsměvy. A toho švitoření všude! Tak semhle se Brouček vyklubal. A jak už to u broučků chodí, už od samého začátku byl strašlivě zvědavý. Všechno chtěl vidět, všechno poznat. Jen co si protřepa...
viděno: 16.10.2010 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
divadlo Ponec: Velmi společenské tance (host)
Čtvrtá inscenace studentů 4. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU 2007/2008 je jednou z nejkvalitnějších teenagerovských komedií, jakou je možné v současné době vidět. A to nemyslím pouze na divadle. Je zde vše. Tedy, je zde hlavně láska, ale o tu v tomto žánru především jde. Vše začíná tanečními, kde si pro sebe chlapci snaží získat tu pravou. Někomu to jde více, jinému méně a divák se baví přímo královsky. Toho inscenace dociluje především výborně zahranými postavami, které jsou na míru ušité jednotlivým protagonistům. Po prvních rande nastávají strastiplné cesty ...
viděno: 8.10.2009 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
Alfred ve dvoře: Automat slast
Automat Slast S novou inscenací Automat Slast divadla Vyrob si své letadýlko se ocitáme ve specificky ženském světě oscilujícím mezi děvčátkem, které právě začíná poznávat své ženství a vyzrálou ženou, která již touží jen po naplnění svého životního snu. Mezi těmito dvěma póly se pohybuje celá převážně one man (vlastně women) show v podání Anny Duchaňové. Té se daří plynule přecházet do jednotlivých poloh jednoduchými kostýmními změnami i hlasovými modulacemi, a i když je představení řetězením obrazů než kontinuálním příběhem, její projev ho celé drží přirozeně pohromadě. Máme zkrátka mo...
viděno: 8.10.2009 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
divadlo Ponec: Kdo je Annik?
Choreografka Petra Fornayová se nechala inspirovat filmem Control pojednávajícím o frontmanovi skupiny Joy Division Ianu Curtisovi. Zaměřila se na vztah jeho mladinké ženy Deborah a jeho milenky Annik. Každá z nich Ianu přinášela něco jiného, ale obě miloval stejně silně. Autorka Iana na jeviště neumístila, ale přesto ho divák silně cítí – je základním pojítkem, jakousi osudovou přitažlivostí, která obě ženy k sobě neustále navrací: činí z nich neoddělitelnou dvojici. Jedná se o komorní inscenaci co do scény, tak obsazení i provedení. Choreografie je velmi citlivá a relativně skromná, což ...
viděno: 8.10.2009 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
Alfred ve dvoře: Bergman update
Představení 15.10. 2009 aneb Hrajeme Hru bonmot: Dvě divačky jdou z představení. Jedna druhé: ...smažili tam řízky a celé to zasmrděli. To je celý, co si z toho odnášim... Popis: Tři mikrofony a dva texty. Dva texty a dva performeři. Kluk a holka. Muž a žena. Manžel a manželka. Mluví. Co je překvapivé, tak oba. Docela často. Žena zdobí byt/dům ozdobnými nesmysly, oblíká si červený šaty, tančí, zkouší si boty. A mluví. Je ta rozumnější. Asi. Muž. Je mužem. To je nezpochybnitelné. Uklízí ozdobné zbytečnosti. Také mluví. Filosofuje. Má názor. Má různé podoby. Chtěl by...ale který by...
viděno: 21.10.2009 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
30.11.-0001
ND - balet národního divadla: Faust
Choreograf a režisér v jedné osobě Libor Vaculík (společně se Zdeňkem Prokešem, který se podílel na libretu) vytvořil aktualizovanou baletní adaptaci Fausta. Autoři se hlásí k dílu J. W. Goetha, ale tento archetyp pojímají optikou dvou největších a nejhrůznějších totalitních režimů dvacátého století. Faust se jmenuje Faustel (Alexandre Katsapov) a jedná se o stárnoucího klauna bez perspektivy, kterému Mefistofeles, zde nazvaný Mentes (Richard Kočí) nabídne novou životní perspektivu. Z Faustela se stává mladý kabaretní umělec účinkující v kýčových produkcích poplatných vládnoucímu režimu. T...
viděno: 15.3.2010 | Lukáš Brychta (red.) | počet článků na blogu: 7
30.11.-0001
aquot;Velká Plzeňaquot; aneb dojmologie
Letošní festival DIVADLO v Plzni zahájilo Slovenské národné divadlo s inscenací Anna Karenina. Bývá zvykem, že se slovenské divadlo dává na tomto festivalu buď "na začátek" či "na konec", neboť kvalita slovenského divadelnictví v ruku v ruce s nostalgií dává téměř stoprocentní záruku, že dramaturgie neprohloupí. Inscenace Anna Karenina však sama o sobě trvá 4 hodiny 15 minut, a společně se zdlouhavým zahájením kladla délka celé performance ve Velkém divadle J.K.Tyla velké nároky na divákovo přežití. Tvůrci se snažili převést na jeviště celý román, což v divácích probouzelo ...
viděno: 15.10.2010 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Divadlo NaHraně - Mesiáš
A máme tady nové divadlo! Mladí zakladatelé – tedy loňští absolventi činohry na DAMU své Divadlo NaHraně označují jako neprovokativní a především herecky interpretační. Svou činnost zahájili v prosinci loňského roku v Divadle Čertovka českou premiérou hry Mesiáš. Autor textu Patrick Barlow je českému publiku znám především divadelní adaptací Alfreda Hitchcocka 39 stupňů. Apokryfní hra Mesiáš vypraví o tom, co všechno mohlo předcházet narození Ježíše. V dávných časech – ještě před Kristem – se seznámí obšívačka chrámových závěsů a tesař. Jejich vztah ovšem není zcela bez trhlinek, protože Jo...
viděno: 24.4.2010 | Lenka Dombrovská (red.) | počet článků na blogu: 1
Hrdina západu... a můj též
Tak takhle má vypadat divadlo, věrohodně napsané postavy procházející vývojem, výborně uchopené herci. K tomuto blogu mě přinutil fenomén srovnávání. Někdo tu psal (a jiní si to určitě myslí), že se nabízí srovnávat Hrdinu západu s McDonaghovým Osiřelým západem. Ano, prostředí je stejné, obě hry právě ČK uvádí a McDonagh je Syngeův následovník. Nicméně je toto srovnání značně nefér. Zápletka Hrdiny západu stojí na pro vykreslené prostředí cizím elementu - Christy Mahonovi. A nejde o element všední, ale pro ostatní postavy značně výjimečný. Nic takového Osiřelý západ, jenž je založen čist...
viděno: 8.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Macbeth ztracený (v přemíře čehosi)
Čajové pytlíky, papírové koruny, balónky, klobouky, rekvizity tvářící se býti něčím jiným, než ve skutečnosti jsou, prostředky pohybového divadla, groteskní grimasy a klasický příběh. To je v kostce Mikuláškova adaptace této Shakespearovy tragédie. Upřímně nevím, co si o ní mám myslet. Působí na mě stejně rozervaně jako Macbethovo nitro, na jevišti se mísí úhel externího pozorovatele s pohledem jednotlivých postav, způsobem, který diváka rozhodně neukolébá, nejsem si ale jist, zda je vůbec v moci člověka-diváka pobrat všechny projekce vnitřního světa postav na jeviště. Scéna je prostá a ...
viděno: 13.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Růže pro Algernon, příběh vzestupu a pádu Člověka
Růže pro Algernon, dramatizace stejnojmenné povídky. Pokud jste ji četli (či podobně jako já aspoň slyšeli), nečeká vás nic nového, jen tentýž nádherný příběh na prknech divadla. Oproti povídce, jež je psána čistě z pohledu Charlieho, se pochopitelně nabízí rozpracování ostatních postav. To se dle mého povedlo zejména v postavě slečny Kinianové (v mnou viděném obsazení ztvárněné Evou Elsnerovou), jež se pro mě stala ve své tragičnosti srovnatelnou se samotným Charliem, přiznávám, že jemné a přesto přesvědčivé herectví Evy Elsnerové mě opravdu dostalo. Pozitivním prvkem bylo také zvýrazně...
viděno: 29.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Letem světem okřídleným světem
Na úvod musím říct, že mi přijde docela nefér hodnotit jedním souhrnným číslem pět miniher, nicméně vzhledem k tomu, že divák na ně jde jako na celek, uznávám, že to má smysl. Alespoň tedy okomentuju každou zvlášť zde. Business Class: Tak tady mě zaujal zejména výkon Ivana Luptáka, dávám si ho na seznam herců, které budu sledovat. Samotná hra v sobě má myšlenku, kterou bych si dovedl představit rozpracovanou do delší stopáže, takhle mi přišlo, že vše bylo tak nějak uspěchané, aby se to vešlo do předepsané délky, případně aby divák neměl prostor na to, aby mu pointa došla předčasně. 70% E...
viděno: 20.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Lorna a Ted, co dodat?
Lorna a Ted je hra o Lorně a Tedovi. Tím bych mohl vlastně skončit, samotný název hry skrývá vše podstatné. Ale protože mám v úmyslu pět ódy a skládat poklony vedle chvalozpěvů, budu pokračovat. Kdo jsou Lorna a Ted? Ona je osamělá stydlivá stará panna, jež snad dříve chtěla být dámou, ale nikdy jí opravdu nebyla. On je osamělý prostý chlap a vznešenost je pro něj synonymem nafoukanosti. A tito dva se seznámí přes inzerát, setkají se, sbližují se, vezmou se, založí rodinu. A to je vlastně vše, příběh samotný je tak prostý, až to překvapí, nečekejte žádné výjimečně dramatické zvraty, žádn...
viděno: 18.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Vražda jako komický prvek
Kdyby u vás jednoho krásného dne zazvonil slušně vypadající pán a oznámil vám, že přišel zavraždit vašeho manžela (či manželku), jak byste zareagovali? Ve vesmíru hry Vražda jako poznaná nutnost ho pozvete dál, nabídnete mu kávu a zdvořile, i když opatrně, s ním začnete konverzovat. V anotaci k této hře se píše, že jde o "černou komediální absurdní hru". Všechny přívlastky skutečně sedí. Přiznám se, že první čtvrthodinu jsem nevěřícně zíral na to, co se na jevišti odehrává. Tak dlouho mi trvalo přijmout, že svět, který jsem ten večer z hlediště pozoroval, má prostě vlastní pravidl...
viděno: 14.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Ujetá hra o ujeté ruce
Praktický tip na úvod - pokud se na toto představení chystáte a máte možnost si vybrat místo, vřele doporučuji pravou část hlediště, tedy sedadla s nižšími čísly. Vzhledem k výrazné asymetrii scény prochází osa prostoru, v němž se odehrává devadesát procent hry, přibližně sedadlem pět, nám na sedadlech čtrnáct až šestnáct se nejspíše ještě pár dní bude hlava samovolně natáčet doprava. A nyní už ke hře samotné. Ujetá ruka je dílem Martina McDonagha. V této prosté a nepříliš objevné větě se skrývá vše podstatné, jdete na McDonagha a dostanete ho v celé jeho síle. K mému velmi milému překvapen...
viděno: 26.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Antiklimax: řada výrazů, u nichž se postupně zeslabuje základní význam
Dál sní o Marjánce... A skutečnost? Byl jsem svědkem čehosi absolutního, proto mé hodnocení absolutní být nemůže. Přesto cítím, že by mi vůbec nevadilo vidět to ještě jednou, z bezpečně klidné pozice oka tornáda zhmotněné autorovy fantazie. Přiznávám, že mi není ve vší úplnosti jasné, co jsem viděl, středobodem všeho a jediným měřítkem, jehož se lze chytit, je divákova zkušenost. A lze se vznešenosti dobrat skrze ponoření se do řeky exkrementů? Lze se vznešenosti dobrat jinak než skrze ponoření se do řeky exkrementů? Je prázdnota materií boží úplnosti? Je to umění? Intelektuální onanie kon...
viděno: 7.2.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256