Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
V doupěti vlastního draka
Varování: Pokud Vám přijde, že anotace ke hře obsahuje všechny potřebné informace, a nechcete vědět více, dále již nečtěte. Hra Dračí doupě je pro mě osobně (nejen v kontextu Dejvického divadla) výjimečná. Oproti jiným inscenacím zde totiž došlo k vývoji, kdy rozčarování z první poloviny bylo vystřídáno uklidňujícím uspokojením poloviny druhé. Čím to? V první polovině se setkáváme se starými přáteli Ivanem (Trojanem) a Davidem (Novotným), kteří se po letech setkávají v lese, v němž podle různých náznaků už kdysi byli a nejspíše se na onom místě něco nepěkného stalo. Úvod, kdy se divák se...
viděno: 12.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Černá díra aneb Dámy a pánové, tak takhle tedy ano
Pokud byste se, stejně jako já, snažili "vygooglit" dramatika jménem Doyle Doubt, nejspíše byste, stejně jako já, neuspěli. Poté, co jsem se takto spálil a napálil, už můžu dělat chytrého a prozradit těm, kteří to náhodou neví, že za tímto pseudonymem se skrývají herci Dejvického divadla, kteří si hru napsali sami pro sebe. Ano, máte pravdu, kdybych byl uvědomělý divák a na hry se poctivě připravoval, jistě by mi tento fakt na stránkách Dejvického divadla neušel. A i v případě, že bych oficiální stránky vynechal, sděluje tento fakt Jenda.matousek ve svém hodnocení. Ale co, na kdyby s...
viděno: 17.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
A není on každý tak trochu blboun?
Na Blbouna jsem vyrazil z čiré zvědavosti, vrtal mi hlavou rozdíl mezi hodnocením této hry diváky a redakcí. Přiznávám, věděl jsem, že je to "typická Fidlovačka" a že mě čeká opravdu lehká komedie, věděl jsem, že toto divadlo má své publikum a hodnocení diváků je tak silně nereprezentativní, šel jsem tam s tím, že vypínám mozek a jdu se prostě jen bavit... Ale ani toto vědomí mě nepřichystalo na to, co mám zhlédnout. A co to bylo? Už během představení mě napadlo přirovnání a dosud jsem nepřišel ne vhodnější. Představte si béčkovou teenage komedii, kde se vše točí kolem nadrženosti...
viděno: 19.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Na lavici obžalovaných... člověk
Proces, román o Systému a jedinci, který stojí proti němu… Či je jeho částí? Dramatizovat Kafkovo dílo není snadné, Dušanovi Pařízkovi se to ovšem povedlo. V čem spočívají obtíže? Základním problémem je Kafkův styl, jak se na divadle vypořádat s deníkovým stylem plným rozsáhlých úvah zachycujících myšlenkové pochody hlavního hrdiny? Jednou možností je myšlenky divákovi nabídnout formou monologů, druhou pak zakomponovat podstatné myšlenky do dialogů, kde však vzniká potřeba, aby na tyto myšlenky ostatní postavy reagovaly, a hrozí tak riziko změny vyznění díla. V Komedii uvidíte od každého...
viděno: 2.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Vydatná porce prázdnoty
Osiřelý západ, hra o prostých venkovanech plně determinovaných prostředím, v němž žijí. Jedno se musí Martinovi McDonaghovi nechat - je to drsoň. Příběh se odehrává na irském venkově ve vesnici, jejíž obyvatelé rozhodně nejsou (a nejspíše ani nemohou být) citlivky. O smrt a alkohol není nouze, obojí je ústředními motivy hry a zároveň (téměř) vším, co jednotlivé postavy znají. Přesto se v tomto prostředí rozehrává příběh, který má šanci zaujmout (jinými slovy z daného prostředí se noří více, než bych si představoval). Postavy jsou dobře načrtnuté, bratři, z nichž ten (možná jen shodou oko...
viděno: 18.11.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Zápisky přeživšího útok na bránici
Bez předsudků, Drahouškové, Zamilovat se… a konečně Natěrač. Co mají tyto hry společné? Kalich a především duo Jana Paulová - Pavel Zedníček. A všechny jsem je viděl a všechny si je více či méně užil. Natěrač mi dlouho odolával (a když už se objevil vhodný termín, nechával jsem si v Komedii vyspílat), ovšem musím říct, že to čekání za to stálo, Natěrače považuju za nejlepší z výše zmíněných her. Co diváka čeká? Vše, pro co mám tyto hry rád, nenáročný humor, který se však alespoň pro mě drží, nepopírám, že patrně jen díky hlavní dvojici protagonistů, nad hranicí, pod níž se nachází třeba ...
viděno: 4.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Ideální Ideální manžel
Obsah tohoto blogu se dá shrnout do dvou slov - klasický a výborný, přišlo mi to však příliš stručné, a tak to trochu rozvedu. Divadlo na Vinohradech vsadilo v případě Ideálního manžela vše na jednu kartu - na přesvědčivost sdělení této klasické Wildeovy konverzační komedie, vše je tomu podřízeno a celek působí velmi konzistentně. Scéna je jednoduchá, osazená (převážně) nábytkem navozujícím žádoucí atmosféru s kulisami jemně a nevtíravě evokujícími interiér honosného sídla, kostýmy jsou též stylové, noblesní róby dam i elegantní obleky pánů věrohodně zapadají do časoprostoru jeviště. ...
viděno: 28.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Staronový Columbo
Varování: V souladu s columbovskou tradicí bude v tomto blogu na začátku vyzrazena zápletka a na konci dokonce i rozuzlení celé hry (na druhé ještě upozorním). Začnu pohledem do historie, který objasní, že uvést poručíka Columba na prknech divadla má smysl. Psal se rok 1960 a v televizním pořadu The Chevy Mystery Show se objevila epizoda Enough Rope pánů Levisona a Linka. Tito ji posléze rozpracovali do divadelní hry s názvem Prescription: Murder, premiéru měla v roce 1962. O šest let později byl uveden film stejného názvu, v němž se objevil v roli poručíka Columba tehdy čtyřicetiletý Pe...
viděno: 20.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
30.11.-0001
Vždycky jsem chtěla být ženou
Nouze naučila Dalibora housti, a Antonína, DS, vystěhovaného z A-studia Rubín, přiměla hledat nové prostory, site-specific, a objevit bytové divadlo. V komorním divadle U Švejdů sehrála Jana Švejdová one-woman-show Žena, říkejte mi žena, kterou napsal a režíroval Martin J. Švejda. Publikum bylo gendrově zcela nevyrovnané, tvořilo ho 8 divaček. J. Švejdová si v tak malém, navíc domácím protoru nebyla úplně jistá, zvláště když publikum tvořily známé tváře. Přesto se domnívám, že inscenace vyzněla lépe než při premiéře ve "velkém" prostoru A-studia Rubín. Některé scény byly pozměněny, c...
viděno: 25.1.2011 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
Mandragora aneb Kdo chce víc, nemá nic
Mandragora je výborná komedie, soubor Divadla na Jezerce (zejména mužská část) sestává z opravdových komediantů. Když to dáte dohromady, jaký bude výsledek? Pokud hádáte, že skvělé zahraná komedie, pak pro vás mám nápovědu. Co se stane, když dáte do jednoho hrnce svůj nejoblíbenější slaný předkrm se svým nejoblíbenějším sladkým moučníkem? Ano, v tomto případě již máme z historie zkušenost pejska a kočičky. Co tedy divák na Jezerce dostane? Tak určitě poctivý pět století starý Machiavelliho příběh o vilné ženě, přitroublém manželovi a světáckém podvodníčkovi, jenž má na první jmenovanou zálu...
viděno: 21.12.2010 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Miláčci a milodary, dárek pro diváka
Recept na komedii podle Gillese Dyreka: Ingredience: Dva milenecké páry méně či více vzdálené od bodu, kdy se stanou páry manželskými, byt jednoho z nich, čas večeře. Podstatný je výběr postav, jako základ vezměte obyčejné lidi, ani příliš inteligentní, ale ani příliš hloupé, lidi se svými vrtochy, nadějemi, nedostatky i přednostmi. Postup: V prostoru bytu zadělejte těsto hry běžnou lidskou interakcí, pro potřeby kynutí přidejte kvasnice drobného nedorozumění. Ustupte stranou, zdržte se myšlenek na "vylepšení" těsta tunou samoúčelných rádobyvtipných iracionalit. Jen občas těsto...
viděno: 28.1.2011 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Když jsem byla malá...
Půjdu proti davu a třeba to i "schytám", nemůžu ale jinak, přežít ty tři hodiny v hledišti Divadla v Dlouhé a tvářit se bděle mě stálo dost úsilí. Kde se stala chyba? Začněme od východiska této inscenace. Píše se konec šedesátých let dvacátého století a v jednom pavlačovém domě si desetiletá holka čte Dumasovy Tři mušketýry, přičemž jí k tomu hrají Beatles. Proč ne, je to vzpomínka na dětství Hany Burešové, již chtěla zachytit a ztvárnit, je to neotřelý nápad a určitě zajímavý přístup ke klasické látce, nový pohled skýtající možnost vytvořit pozoruhodnou inscenaci. Soudě podle vět...
viděno: 10.5.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Bílo a mrazivo
Od premiéry inscenace Wanted Welzl v Dejvickém divadle již uplynul více než rok a na zdejším portále je k nalezení třináct hodnocení, jeden blog a odkazy na sedm recenzí. Je vůbec možno napsat něco, co dosud nezaznělo jinde? Prošel jsem všechny dostupné ohlasy, abych se o tom ujistil, a myslím, že ano. Stranou tedy musím nechat Welzla jako takového, inspiraci Jarmuschem, Wilsonem, klasickými westerny i jejich parodiemi, filmový postupy a komiksem, živý doprovod a poněkud zdlouhavé přestavby scény... Co tedy zbývá? Člověk je vybaven rozumem, jenž mu umožňuje analyzovat okolní svět, a aby se ...
viděno: 27.4.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Strakaté květy sekerní
Strašnické divadlo bude co nevidět v centru Prahy, rozhodl jsem se proto ochutnat něco z jeho kuchyně. Bude to důstojný nástupce Pražského komorního divadla? No, to nejlepší, co můžu napsat, je, že nemohu pronést jednoznačné ne. Rozkvetly sekery je v základu zajímavou studií malého českého (či obecně slovanského?) človíčka. V jednom panelákovém bytě žije rodina sestávající z neúspěšného a značně naivního otce neschopného uspět v dnešním světě, matky závidějící své bývalé kolegyni po materiální stránce šťastnou volbu při výběru manžela, mentálně postižené dcery toužící svým způsobem po štěst...
viděno: 1.5.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Slabosti divadla
Divadlo Na zábradlí nedávno uvedlo předposlední letošní premiéru z cyklu Čí je to město?, nazvanou poněkud podivně Denně (Poníci slabosti). V kontextu aktuálního dění podle mě minimálně stojí za zvážení se na ni zajít podívat - to je ale asi tak veškerá motivace, kterou vám mohou nabídnout (druhou by potom mohlo být, že jste skalním fanouškem někoho z účinkujících, případně kompletujete inscenace Jana Nebeského). Než se ovšem pustím do hodnocení inscenace jako takové, dovolte mi shrnout onen kontext. Magistrát pokračuje ve své "koncepci" zcela chaotické a veskrze náhodné reorganiz...
viděno: 24.4.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
To bylo ale...
Místo: šatna domácího týmu Čas: půl hodiny před zápasem Bláznivý den aneb Stavovské divadlo proti divákům Hovoří trenér: "Tak si ještě jednou zvopáknem strategii, máme natrénováno, tak je rozneseme na kopytech, až budou odcházet, budou tak mimo, že ani netrefí domů. Základ je jasný, není to komedie, není to agitka, není to drama, není to fraška, není to vysoký umění, není to operetka... Ale dáme tam kus od všeho, to je totálně odrovná. Jo, poslední pokyny pro každýho, vezmu to tak, jak to máme řazeno v programu: Mirku, ty tam máš toho hraběte, co ti budu povídat, však to dobře z...
viděno: 18.5.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Zmije v pierotském kostýmu
V divadle Komedie se v razantní úpravě Davida Jařaba hraje o pokrytecké morálce, bezcitném světě ješitů a jednom Oliveru Twistovi v sukních. Zkrácená a aktualizovaná Lulu se odehrává v jakémsi akváriu, které chce vypadat jako luxusní mezonetový či loftový ateliér úspěšného fotografa, s dvěma bílými stěnami a s dalšíma dvěma stěnami prosklenými, je to apartmán pro dobře situovaného umělce. Pro Lulu je to však zlatá klec. Z pohledu diváka je zadní stěna prosklená, přední stěna má pouze jeden díl skla, takže pro diváky je scéna otevřená a neotevřená (podle Chytré horákyně), neboť přes hrany to...
viděno: 27.5.2012 | Kateřina Jírová (red.) | počet článků na blogu: 103
30.11.-0001
Kdyby tisíc klarinetů v rytmu stepu
Pojeďte jako já na výlet do Uherského Hradiště za muzikálem Kdyby tisíc klarinetů! Klobouk dolů před tím, co dokázali v Uherském Hradišti. Myslím, že některá oblastní divadla by potřebovala telemost, aby si jich kritikové z redakcí a pak i divácká veřejnost všimla. Už dlouho jsem neviděla tak citlivě a kvalitně udělaný muzikál. Kdo by neznal a neměl rád písničky Suchého a Šlitra jako Babeta, Tereza nebo Jsem motýl, který si vzal do hlavy… Filmovou verzi jsem viděla několikrát a vždy jsem ji vnímala jako sled klipů. Příběh mi trochu unikal. Nikoliv poselství. Režisérovi Igoru Stránskému se pod...
viděno: 10.7.2012 | Šárka Schmarczová (red.) | počet článků na blogu: 20
Jsem zde a věřím
Z A studia Rubín do MeetFactory je to nějakých deset zastávek tramvají, od Blonďaté bestie k Politickému kabaretu o něco dál. Zatímco "bestie" vznikla jako hříčka určená k pobavení a "upuštění páry", jež se až v pokračování dočkala hlubší myšlenky, Politický kabaret má od začátku vyšší ambice. A hned na úvod přiznávám, že mě tvůrci "prostě dostali", výsledkem je podle mě "bohovsky podařená inscenace" a následující řádky budou víceméně nekritickým chvalozpěvem. U pokusů o politickou satiru vždy existuje dvojí riziko. Prvním je izolovanost, vyberete si ...
viděno: 17.5.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Promarněná šance
Vyrazit do divadla na Cyrana je jako navštívit starého známého, jenž se nově oženil a přestěhoval se do manželčina domu. Vždy je to tak nějak ten přítel z "doby her a malin nezralých", ovšem nikdy nevíte, nakolik a jak ho změnil nový vztah a prostředí. Po Národním divadle, Divadle na Vinohradech a Divadle pod Palmovkou jsem za Cyranem zašel do Divadla v Celetné, abych jej spatřil na poslední mi chybějící profesionální pražské scéně, kde je to dnes možné. A dojmy z tohoto setkání? Upřímně, poněkud rozpačité. Cyranův příběh je v základu komorních dramatem čtyř osob - tří mužů touží...
viděno: 25.4.2012 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256