Blogy

V Hudebním divadle Karlín vsadili na popularitu filmové trilogie Slunce, seno,... režiséra Zdeňka Trošky a do muzikálové podoby převedli první díl. Stejně jako předchozí Legenda jménem Holmes je i tento muzikál z JZD autorským dílem Ondřeje Gregora Brzobohatého. Divácky je to pochopitelně sázka na jistotu, oblíbený titul bude lákat k návštěvě i diváky, kteří běžně divadlo moc často nenavštěvují. To se odráží i v libretu, které hlavně v činoherních scénách využívá většiny známých hlášek, a je tak místy věrnou kopií snímku. Nutno ovšem podotknout, že na filmovém plátně funguje tenhle humor lépe...

Jedna z tradičních českých klasik, kdy divák čeká na své oblíbené výstupy, jako je diskuze o tom, kdo platí punč, anebo o tom, kdo je v zasedání ryze pánského vejboru nejchytřejší ženská. Františákova inscenace v poklidu plyne, není v ní hluchých míst, ale také nijak neprovokuje, nesnaží se o žádnou revoluci. V inscenaci je mnoho veselých míst, až pak úplně nevyzní vážná témata. Když selka Dubská (Martina Preissová) zmanipuluje nebohý vejbor, už se pak nepřeladí na vážné téma o padlém synovi a o tom, že by žádné vojny neměly být, a vyjde to trochu do ztracena. Ve výstupu s vejborem obzvláště ...

Muzikál Kozí válka je počin na první pohled velmi sympatický a s velkým potenciálem, bohužel také skrývá celou řadu problémů. Začněme tím povedenějším - a to hudbou. Skladatel Dalibor Bárta vytvořil originálně znějící písně, které v přemíře popových muzikálů potěší svou jinakostí. Hojně totiž vychází z folkové a lidové hudby, sedí k příběhu, Bárta napsal rytmické sborovky i jímavé balady. Ocenit je třeba také snahu o regionální zakotvení, což v muzikálovém žánru není zas tak obvyklé. Ani základní dějový motiv není marný, příběh se odehrává na konci druhé světové války v malé obci, jejímž s...

Ve chvíli, kdy české vysoké školy, ale i celou společnost zasáhlo hned několik afér spojených s obtěžováním, "harašením", sexuálním zneužíváním, šikanou či bossingem, vstoupila na jeviště Divadla Reduta (Národního divadla Brno) inscenace nové hry Marka Šindelky Feminista. Její popis: "Příběh vysoké školy, která promeškala svou šanci na změnu," ji přesně vystihuje. Nehraje se zdaleka jen o obtěžování, verbálním či fyzickém, o vznikajících aférách, o oběti a útočníkovi, či o zveličeném problému. Hraje se vedle toho a dost možná primárně o boji o moc, využívajícím všech prostředků, o zneužití pos...

Kdysi skandální hra Arthura Schnitzlera Rej vstoupila v listopadu loňského roku na jeviště Stavovského divadla. Ve spolupráci s Národním divadlem Bretaň ji uvedl tvůrčí tým kolem režiséra Arthura Nauzyciela, který soudě dle doprovodných materiálů k inscenaci (program, podcast) našel ve hře rakouského spisovatele a dramatika velké množství myšlenek a asociací, z nich se rozhodl vyjít a ty se rozhodl ve své inscenaci divákům zprostředkovat.  „Deset dialogů o lásce, životě, čase a bytí. Kdysi skandální hra, která je souborem deseti konverzačních jednoaktovek o milostných poměrech vídeňské společn...

O dalším výletu na londýnský West End jsem napsal souhrnnou recenzi do Divadelních novin, takže zde jen stručné zhodnocení.   Dirty Dancing (Dominion Theatre) Divadelní adaptace Hříšného tance je celkem věrnou kopií populárního filmu. To má jeden problematický aspekt - je tu málo skutečných muzikálových čísel, kdy by postavy sdělovaly emoce skrze hudbu. Hudba tu zní spíše ve fragmentech a jako podkres tanečních scén. Režisér Federico Bellone vede herce k mírné činoherní nadsázce, v níž vyniká hlavně představitelka Baby Kira Malou. Z hlediska choreografie pak nejvíce okouzlí taneční číslo...

Román Jaroslava Havlíčka Neviditelný se dosud jevištního uvedení nedočkal a jeho první dramatizace se chopil Martin Velíšek. Ten v minulosti pro divadlo již úspěšně adaptoval jiný Havlíčkův román Petrolejové lampy (ve spolupráci s režisérem prvního provedení Ivanem Rajmontem) a dramatizace byla v divadlech napříč naší republikou dosud inscenována ještě pětkrát. Neviditelného se souborem Městských divadel pražských nastudoval Martin Františák a česká premiéra se uskutečnila v dubnu 2019 na scéně Divadla Rokoko. Hlavním hrdinou románu, odehrávajícím se na počátku 20. století na českém maloměstě...

Po téměř 12 úspěšných letech na londýnském West Endu se populární rodinný muzikál Matilda podle knížky Roalda Dahla dostal i do České republiky. Uvedlo ho Městské divadlo Brno a nutno podotknout, že ze srovnání s britskou verzí nevychází vůbec špatně (podrobněji o tom budu psát do Divadelních novin). Děj muzikálu není nijak přeplácaný, je to spíš o postavách a jejich pocitech, přičemž je důraz kladen na sílu příběhů, které pomáhají ústřední hrdince uniknout z kruté reality. Rezonuje tu i téma vzpoury proti nespravedlivému systému a možnost ovlivnit chod věcí, pokud se skupina utlačovaných sem...

Druhou premiérou sezóny 2022/2023, kterou v A studiu Rubín pojmenovali: „Pouť budoucí je tvá“, je autorský text Jiřího Ondry Po škole, jehož režie se ujal Štěpán Gajdoš, pro něhož je to první práce na této scéně. Představení trvající přibližně osmdesát minut naplňuje zmíněné zaměření dramaturgického plánu sezóny doslova. Jak napovídá název inscenace ocitáme se hned v jejím úvodu v neurčitém časovém období. Ono sousloví po škole může evokovat jak neoblíbený trest, tak také životní pouť, která nás všechny čeká po studiích, a tedy v etapě dospělosti. Divák se v první scéně seznámí s postavou býva...

Žil byl jednou jeden král. BYL MOUDRÝ. Četl z hvězd a vykládal znamení.Jednoho dne z nich vyčetl a vyložil, že syn, který se narodil, bude jako běsi, vzteklý, zlý a svrhne otce. Jeho. Král (Basilio) uvěřil té věštbě a rozhodl se konat. Rozhlásil, že novorozenec (princ Segismundo) zemřel, dal ho zavřít do věže a tam držel na řetězu až do dospělosti. Začátek dramatu Pedra Calderona de la Barca v mnohém výrazně připomíná začátek příběhu Krále Oidipa. I tam král uvěřil, že syn jej zabije, a dal jej hned po narození pohodit v lese. A protože už králi Láiovi se jeho slepá víra ve věštby a odhodlání...

Inscenace Show Dr. Ruth je čtvrtou hrou amerického prozaika Marka St. Germaina uváděnou v Divadle v Řeznické, a také je pátou spoluprací režiséra Radima Špačka s touto scénou. Dá se tedy říct, že se jedná o pokračování nastavené dramaturgie, která se věnuje zachycení příběhů zajímavých osobností. V případě Show Dr. Ruth má divák možnost se seznámit s životopisem Karoly Ruth Siegel, vlastním jménem Ruth Westheimer. Osud Ruth Siegel je bezpochyby zajímavou sondou do netradičního života, jenž prošel různými nástrahami dvacátého století. Rodilá Němka, jejíž rodiče zahynuli v koncentračním táboře,...

Hra amerického dramatika a scénáristy Martina Shermana Bent z konce 70. let minulého století se dočkala nominací i ocenění, podle autorova vlastního scénáře bylo natočeno i britské filmové zpracování z roku 1997. Sherman je židovského původu, otevřeně se hlásí k homosexuální orientaci a k námětům jemu blízkým se často vrací i ve své tvorbě. Na českých jevištích se prosadila zatím jen jeho hra Když tančila (When She Danced), v níž zpracoval osud proslulé tanečnice Isadory Duncanové. Český překlad dramatu Bent vznikl již před lety, připravil ho herec Vladimír Marek, za jeho života však na realiz...

V roce 1963 napsala rakouská spisovatelka Marlen Haushofer knihu s názvem Zeď, která byla nedlouho po svém vydání přeložena do mnoha jazyků a obdržela status kultovního díla. Překvapivě dlouho trvalo přeložení románu do češtiny a teprve v loňském roce se poprvé objevilo i divadelní nastudování na české scéně. Konkrétně v brněnském HaDivadle, kde nejprve uvedla režisérka a rovněž autorka adaptace Kamila Polívková formou online přenosu fragmenty z tohoto kusu, aby se nakonec konečně podařilo Zeď předvést i jako plnohodnotnou inscenaci. Já ji měl možnost zhlédnout v rámci Pražského divadelního fe...

Velká část inscenací uváděných v pražském MeetFactory jsou knižní adaptace zpravidla současných světových spisovatelů. O něco, a nikoliv o mnoho méně her jsou pak původní texty, u nichž je většinou podepsaný jako autor nebo alespoň spoluautor dramaturg tamější scény Matěj Samec. Letos v září měla premiéru jeho inscenace s názvem Dech, u které bych se nebál použít ani leckdy zprofanované označení projekt. Představení se totiž odehrává převážně ve tmě nebo minimálně v pološeru. To sice není žádná novinka, neb v minulosti v Divadle X10 uváděli performanci Společný smysl, v Divadle NoD zvukový kon...

Jihočeské divadlo má pravidelně velmi vyvážený repertoár na hlavní scéně. Nebojí se experimentovat, věnovat se tématům související s tímto regionem a využívat různorodé žánry. Zřejmě nezbytné pro oblastní divadlo je pak nabízet nastudovanou i konverzační komedii sázející na břitký humor a k tomu mít potřebný herecký materiál. Velmi často tvůrci sáhnou po osvědčených francouzských autorech. V tomto případě jimi je dvojice Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte a jejich hra Jméno. Že se jedná o úspěšnou a oblíbenou komedii potvrzuje fakt, že je aktuálně uváděna hned na osmi tuzemských s...

Lebka z Connemary je prostřední část trilogie britského dramatika irského původu Martina McDonagha, jehož hry se v naší domovině uvádějí v hojném počtu. Režisér Jakub Špalek nastudováním tohoto kousku zkompletoval trojici her odehrávající se v malé irské vesničce Leenane, a ačkoliv se jedná o autorovo ucelené dílo, příběhy fungují sami o sobě, leč pozorný a znalý divák občas narazí na narážku odkazující na jinou část trilogie. Nicméně Špalkovo pojetí umocněné komorním prostředím Klubovny, v němž McDonaghova dramata Divadelní spolek Kašpar uvádí, potvrzuje, že má pro autoru poetiku a černý humo...

Možná je to jen můj dojem, ale zdá se mi, že v poslední době se devadesátým letům a příběhům, které se v této dekádě odehrály věnuje i na poli uměleckém značná pozornost. Možná je to časovým odstupem, protože mezitím již vyrostla nová generace, ale v každém případě mohou o této době vyprávět konečně už i pamětníci a zároveň ještě jako mladí lidé zvláštnost této epochy zachytit svěžím způsobem. V případě tvůrčí skupiny, která se prezentuje v prostoru Divadla NoD, se jedná o lidi narozené kolem roku 1990. Devadesátky tak prožili na základní škole, a proto zcela přirozeně zpracovali fenomén, kter...

Hra Josefa Boučka o významném skladateli Jakubu Janu Rybovi vznikla sice již v období normalizace, ale nové brněnské nastudování ukazuje, že je to text stále živý. Režisér Petr Gazdík se přitom neuchýlil k nějaké aktualizaci, dramatu zcela důvěřuje. Vznikla v dobrém slova smyslu klasická inscenace, která sází na nosný text, propracované herecké výkony a v neposlední řadě i na silné a aktuální téma. Noc pastýřů  vypráví o střetu geniálního ducha s lidskou průměrností, která se snaží zadusit cokoliv ji převyšuje. Podobné téma zpracovává i slavný Amadeus Petera Shaffera, jenž vznikl v podobné do...

Ve své poslední hře se britský dramatik Tom Stoppard vrátil ke svému rodokmenu a židovskému původu. Hra Leopoldstadt je rozsáhlou freskou o životě bohaté židovské rodiny žijící ve Vídni na konci 19. a začátku 20. století. Stoppard se ve hře zaobírá především kořeny antisemitismu, který měl své kruté vyústění v podobě holocaustu. Zatímco první část představení zachycuje secesní Vídeň, kde je většina debat (třeba o vytvoření židovského státu) spíše akademická, ve druhé polovině se ocitáme v době sílících nacionalistických tendencích a posléze vzestupu fašismu a anšlusu Rakouska. Samotné hrůzy v...

Nová inscenace Divadla Na zábradlí vypadá velice podobně jako mnoho předchozích prací kmenového režiséra Jana Mikuláška. Ostatně krátké povídky finské autorky Rosy Liksom k tomuto přístupu přímo svádí - jsou to stručné črty plné černého humoru, často ostře pointované. Mikuláškova pracovní metoda ve vykloubené atmosféře vedených skečů se opět potkává s hereckým ztvárněním (nejzajímavější mi tentokrát přišli Vojtěch Vondráček a Kateřina Císařová) a povedenou scénou Marka Cpina, který jeviště proměnil v zašlou severskou chatu. To, že je to opakování mnohokrát viděného, mi obvykle Na zábradlí nev...