Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
K smrti unavené sestry
Do Plzně se po mnoha letech vrátily Tři sestry. V novém překladu Jaroslava Vostrého, který se pokusil úzkostlivě držet originálu a díky němuž přestávají být Veršinin a Tuzenbach jen mluvky. Vrátily se ve výrazném režijním pojetí Michala Vajdičky, který měl odvahu opustit inscenační tradici posledních let, a značně zestárly – o nějakých dvacet let, o celou generaci. Díky tomu všemu jsou plzeňské Tři sestry Antona Pavloviče Čechova mimořádné. Tříhodinová inscenace se obešla bez výraznějšího krácení, jen závěr chybí. Téměř celá strana textu je pryč. A překvapivě to nevadí. Dokonce jsem měl pocit...
zapsáno: 17.2.2017 | viděno: 17.2.2017 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Cesta k inscenaci
Most před navždy od OLDstars je vskutku podařená inscenace, na níž lze krásně ilustrovat jednotlivé kroky k úspěchu. Most přes navždy - kniha Na počátku bylo slovo. Tedy hodně slov, celá kniha sepsaná Richardem Bachem. Pro někoho kult, pro někoho nesnesitelné ezokecy, pro někoho obojí v závislosti na věku a životní zkušenosti. Pravdou je, že jde o takovou směsici všeho možného, že si v ní téměř každý může něco najít. Bachův stylizovaný autobiografický proud obsahuje touhu po něčem větším, úspěchy i pády, rozpor mezi individuální svobodou a okovy svazku, řešení v podobě ideálního vztahu, spoj...
zapsáno: 17.2.2017 | viděno: 17.2.2017 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Ostrove náš, jenž jsi
Jack Clover studuje českou a ruskou literaturu na Oxfordské univerzitě. A též píše divadelní hry. Jeho text Ostrovní lidé vyhrál před rokem univerzitní festival. A shodou okolností se přihodilo, že byl v překladu Richarda Juana Rozkovce inscenován samotným autorem v OLDstars, máte tedy jedinečnou příležitost okusit současnou britskou studentskou dramatiku. Nebo aspoň zjistit, jak vidí Clover určité aspekty dnešní doby. Nebo prostě zajít na inscenaci, která rozhodně má něco do sebe. Clover jako autor Načrtněme si výchozí situaci, na jakémsi odlehlém ostrově se místní dozvěděli, že vláda rozho...
zapsáno: 14.2.2017 | viděno: 14.2.2017 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Zajímavá premiéra v divadle Reduta
Netuším, do jaké míry je obecně znám umělec, který se skrývá pod pseudonymem Vladimír 518, nebo X-kmen (narozen 1978). Je to český rapper vystupující jak s uskupením Peneři strýčka Homeboye (PSH), tak samostatně, i s dalšími projekty. Věnuje se též tvorbě komiksů, knih, ilustrací a je vůdčí osobností labelu BiggBoss. (Zjednodušil jsem si popis, cituji Wikipedii.) Kniha a televizní dokument Kmeny (v spolupráci s Karlem Veselým) hledají a nacházejí atributy naší současné subkultury. Co to vlastně je, ona subkultura? Pokusme se dát dohromady různé snahy o definici: Pojem byl poprvé použit ve 40....
zapsáno: 13.2.2017 | viděno: 13.2.2017 | Peter Stoličný (red.) | počet článků na blogu: 20
6.2.2017
Rozhovor s hercem a režisérem Miroslavem Táborským
Povídání s nepřehlédnutelnou tváří divadelní a televizní scény, hercem, dabérem a aktuálně i režisérem divadelní hry Odvolání uváděné v Divadle v Řeznické, sympatickým a charismatickým divadelním bardem Miroslavem Táborským Představte prosím čtenářům hru Odvolání a seznamte nás s osobou, které jste zde propůjčil svoji tvář. Hru napsal američan Bill C. Davis a jmenuje se Odvolání. Je to hra asi 25 let stará a byl podle ní natočen i film, který se jmenuje Učitel a žák. Ředitelka (pozn. Yvetta Srbová) tuto hru našla a nabídla mi ji asi před rokem s tím, že bych to mohl i režírovat, čehož jsem s...
zapsáno: 6.2.2017 | viděno: 6.2.2017 | Hermuch | počet článků na blogu: 13
3.2.2017
Romantický víkend - nudu by měl zažít každý
Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Sleduji, jak Beth listuje stránkami časopisů vršícími se jí u nohou a Alana sedícího v županu na židli, který každou chvílí usíná. „Chceš kafe?" „Ne." Konečně sálem zazní alespoň nějaký zvuk, za kterým následuje opět dlouhé nic. I k...
zapsáno: 3.2.2017 | viděno: 1.6.2016 | Hermuch | počet článků na blogu: 13
3.2.2017
Herci jsou unaveni
Jednou řekla herečka Květa Fialová svým kolegům, že agentura je vlastně jejich pasákem....co tedy může z takové spolupráce vzniknout? Většina herců byla z celoročního hraní unavena, a tak si užívala zasloužené prázdniny, které nyní pomalu končí a divadla opět otevírají své brány. Tedy rozumějte, prázdné foeyer a staženou oponu bylo možné v letních měsících nalézt především ve stálých divadelních scénách, nikoliv u zájezdových představení. Herce, které vám dnes představím, ve skutečnosti proto netrápí únava pouze pozemská, ale doslova i ta herecká. Jednoho pěkného večera, v jednom menším městě...
zapsáno: 3.2.2017 | viděno: 10.10.2016 | Hermuch | počet článků na blogu: 13
Inscenace, která možná bude pokládána za kontroverzní
Britská autorka Caryl Churchill rozhodně nepíše rutinně, experimentuje s formami a dramatickými postupy, což je více než sympatický rys její tvorby. Hra Drunk Enough to Say I Love You? (Dost opilý na to říci miluji tě?) je sledem obrazů, v nichž se probírají drsné a děsivé principy a praktiky (vojenské, politické, společenské apod.), o nichž na světě víme nebo je alespoň tušíme. U těchto typů textů bývají jednotlivé obrazy z hlediska děje na jiných závislé buď málo, nebo dokonce vůbec. V případě tohoto dramatu však mezi jednotlivými obrazy, kromě (samozřejmých) tematických souvislostí, dějová ...
zapsáno: 30.1.2017 | viděno: 10.11.2016 | Pavel Širmer (red.) | počet článků na blogu: 23
Sam a ti druzí
Tato inscenace je mým třetím setkáním s Caryl Curchill. Předchozí dostaveníčka ve mně vzbudila spíše než co jiného rozpaky, nemůžu sice autorce upřít výrazný osobitý styl, jen jsem se s jejím způsobem výstavby textu v kombinaci se zvolenými tématy míjel. Nebo jsem se míjel s pohledem režisérek (Pavla Tejnorová v Lásce a informacích, Viktorie Čermáková v Je to tu)? Buď jak buď, do třetice všeho dobrého, v Drunk Enough to Say I Love You? jsem se konečně spatřil formu korespondující s obsahem. Forma je jasná, zdánlivě chaotické útržkovité výjevy na dané téma, z nichž by (možná) měla postupně vyvs...
zapsáno: 27.1.2017 | viděno: 27.1.2017 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Chaplin šlape na plyn
Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/ Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou. Někdy tam do mě hustí, že stačí chtít a rázem vše je možné. Jindy zase že smích je štěstí s kostí a masa a že když na rtech máš úsměv, tak v srdci je líp. Divadlo dokáže namotivovat, zahnat chmury, depku i úzkost. Ale také se v kulturním stánku dobře prokrastinuje. Pokud si vyrazíte do Městského divadla, máte jistotu, že vás brněnský muzikál buď namotivuje, nebo se...
zapsáno: 25.1.2017 | viděno: 25.1.2017 | Klára Tesařová | počet článků na blogu: 18
Vítěznému únoru chybí hlavní postava
Kde jinde uvést světovou premiéru hry Vítězný únor než v bývalém Divadle Vítězného února? Nejnovější počin spisovatele Pavla Kohouta v Hradci Králové nastudoval režisér Břetislav Rychlík.Kohout se rozhodl pojmout svou hru jako velké shakespearovské drama, takže ji napsal blankversem. Ačkoliv se hra dotýká událostí z února 1948 nejedná se o dokumentární drama a režisér Rychlík k němu tak ani nepřistupoval. Inscenace je tedy výrazně stylizovaná a to jak herecky, tak výpravou. Pohled na jednu z nejdůležitějších událostí soudobých českých dějin je groteskně mrazivý a hra má svůj potenciál. Bohuže...
zapsáno: 9.1.2017 | viděno: 9.1.2017 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Sitcom s černým humorem
Hra Ryba potmě je pro brněnskou scénu dramaturgicky zajímavou volbou. Do Městského divadla Brno totiž dorazila jen rok a půl po premiéře v New Yorku a odbyla si tak tady svou evropskou premiéru. Larry David má rád černý humor, a tak není divu, že se základní zápletka točí kolem smrti - starý Sidney umírá a těsně před smrtí vysloví přání, aby se jeho dva synové postarali o svoji matku. Jenže komu přesně byla tahle prosba směřována? Matka je tak trochu fůrie a vydržet s ní nebude vůbec jednoduché... Jedna rozvětvená rodina s poněkud pokřivenými vztahy může být nevytěžitelnou studnicí humoru. R...
zapsáno: 8.1.2017 | viděno: 8.1.2017 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Ach my muži!
Na konci předpředminulé sezóny odpremiérovalo Divadlo Puls inscenaci Rozlučka, na počátku této Rozlučku 2. Podobnost názvů není náhodná, dalo by se též hovořit o dámské a pánské verzi Rozlučky. Inscenace jsou si v lecčems podobné, hlavní impuls dodala principálka Pulsu Lucie Radimerská (v první přišla s námětem, ve druhém je společně s Matoušem Danzerem jmenovanou spoluautorkou, přičemž v obou případech jde o díla více či méně kolektivní), u obou se dramaturgie ujala Natálie Preslová, společné je i východisko - jedna z postav se má vdávat/ženit, na rozlučku se svobodou si pozve pár svých kamar...
zapsáno: 5.1.2017 | viděno: 5.1.2017 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Don Juan jako celebrita
Don Juan je slavný bezbožník, sukničkář, požitkář, ale také člověk, který marně hledá hranice, bez kterých se nežije dobře. V roce 1665 se tahle kacířská hra dočkala 15 repríz a potom ji Ludvík XIV. zakázal. Znovu se na jeviště vrátila až v 19. století. Nic z toho, co tenkrát vadilo církvi, už dnes šokující není. Proč tedy hrát Dona Juana v roce 2016? Důvodů je překvapivě víc než dost. Úprava Martina Čičváka, kterému stál jako dramaturg po boku Vladimír Čepek, je razantní. Z textu zbylo jen torzo, hodně bylo dopsáno, nebo významně změněno. Pietní tenhle přístup asi není, ale je rozhodně smysl...
zapsáno: 3.1.2017 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Královna nekrálovna
Svým divákům nadělilo Pidivadlo pod stromeček Sněhovou královnu, variaci na pohádku Hanse Christiana Andersena. Z té vyšla Natálie Preslová a sepsala příběh, který je a není Andersenem, stejně jako je a není pohádkou. A právě tato rozpolcenost ve stylu chytré horákyně je důvodem, proč už mi inscenace měsíc leží v hlavě a pořád nevím, jak se k ní postavit. Ale lepší už to nebude, takže co je v Pidivadle k vidění? Začnu jedinou jistotou, ta inscenace je prostě krásná na pohled. Hluboce smekám před Vojtěchem Hanyšem, autorem scény i loutek, ač ve druhém ročníku scénografie na DAMU, to, co vytvoř...
zapsáno: 3.1.2017 | viděno: 3.1.2017 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Molièrův Don Juan neboli hostina kamene - v Plzni bez kamene a bez pointy
Nová inscenace Molièrova dramatu Don Juan v režii Martina Čičváka byla před premiérou avizována jako mimořádný projekt s nekonvenčním přístupem. Pozornost přitahovalo především obsazení hlavní ženské role, Juanem svedené a opuštěné Elvíry, operní pěvkyní. „Primárně vycházíme z Molièrova textu, ale najde se řada inspirací a vlivů," uvedl na tiskové besedě před premiérou dramaturg inscenace Vladimír Čepek. „Je to Molièrův Don Juan, ale prošel při zkouškách úpravami. Je to inscenace tvořená tady, v této době. Don Juan je prototypem dnešního Evropana, je to člověk, který si užívá, je v dobrém i ve...
zapsáno: 2.1.2017 | viděno: 28.12.2016 | Gabriela Špalková (red.) | počet článků na blogu: 2
Vojckův mrazivě krásný svět
V sobotu 17. října 2015 mohli mít diváci Nového divadla pocit, že mezinárodní festival Divadlo v Plzni ještě neskončil. Tak mimořádná je inscenace Büchnerova Vojcka v režii Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, tedy dua SKUTR. Text, který Georg Büchner už nestihl dokončit (zemřel v roce 1837 ve 23 letech), se poprvé ocitl na jevišti až v roce 1913, stalo se tak v Berlíně. Od té doby nepřestává inscenátory přitahovat – snad právě pro svou nedokončenost. Každý režisér musí přijít se svým vlastním originálním výkladem. Například Daniel Špinar to ve Vinohradském divadle před šesti lety (premiéra...
zapsáno: 1.1.2017 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Plzeňský Mefisto
Klaus Mann napsal svého fenomenálního Mefista jako dokument, jako zprávu o době, kterou prožíval. Většina románových postav má své konkrétní předobrazy. Ostatně herec Gustaf Gründgens, představitel Mefista, autora žaloval pro urážku na cti, a tak román napsaný roku 1936 mohl v Německu vyjít až o dvacet let později – a nikoliv na konci války, jak bylo plánováno. Poprvé byl vydán v Nizozemí v roce 1936, v Československu o rok později. Ačkoliv existuje několik divadelních úprav, rozhodli se plzeňští inscenátoři pro svou vlastní dramatizaci. Její autorkou je Johana Součková. Díky ní není plzeňský...
zapsáno: 31.12.2016 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Tom je v Plzni opravdu talentovaný
Talentovaný pan Ripley se zrodil v roce 1955. Spisovatelka Patricia Highsmith vytvořila nový typ antihrdiny – nemorálního člověka, kterého si přesto oblíbíte – v knížce, ve filmu (ať už byl Tomem Alain Delon v roce 1960 nebo Matt Damon v roce 1999) a teď i v plzeňském divadle. Klavírní křídlo, psací stůl, šnečí terárium, bar, velkorysé molo a houpací síť, nad níž se jako Damoklův meč vznáší veslo ze světlého dřeva. Taková je scéna Lukáše Kuchinky. Skvěle s ní ladí kostýmy Jany Smetanové, která inscenaci ukotvuje - věrna knižní předloze - v padesátých letech dvacátého století. S románovou pře...
zapsáno: 31.12.2016 | viděno: 31.12.2016 | J.anek | počet článků na blogu: 24
Směju se, směješ se, smějou se
Mé procentuální hodnocení ani následující text nevyjadřují nutně obecnou úroveň inscenace, ale vztahují se ke konkrétnímu představení, totiž premiéře. Jenže je to právě konkrétní představení, jež divák obvykle vidí, proto se musí počítat. Nezbývá než doufat, že budete mít větší štěstí než já. Jak si tak pročítám zdejší hodnocení, zřejmě budu v menšině s názorem, že Chvála bláznovství je dobrá divadelní hra. Ale já si to opravdu myslím. Viděl jsem inscenaci Divadla Kalich s bratry Dlouhými, viděl jsem inscenaci Karlovarského městského divadla s dvojicí Tomáš Petřík - Michal Malátný a musím říc...
zapsáno: 30.12.2016 | viděno: 30.12.2016 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256