Blogy

U Bezručů hrají Richarda III. celkem klasicky - s důrazem na dialogy a citem pro Shakespearův básnický jazyk v povedeném překladu Jiřího Joska. Jenže bohužel také bez nějakého výraznějšího režijního výkladu. Lukáš Melník je v úloze titulního "hrdiny" výborný. Přirozený, místy až sympatický, s velkým darem přemlouvat ostatní. Vždyť to je přiznačné i pro dnešní dobu - nezvítězí ten, kdo nabízí nejlepší produkt, ale ten, co má nejlepší PR. Melník ovšem nedělá z Richarda kreaturu, ostravská verze se Shakespearem zveličeným Richardovým fyzickým handicapem vůbec nepracuje, takže pro něj tato indisp...

První, co zaujme na bezručovské inscenaci Schillerovy hry Úklady a láska, je efektní scéna Karla Čapka. Nacházíme se na stupňovitém ochozu fotbalového stadionu s plastovými židličkami, který je nejspíš v rekonstrukci. V inscenaci se posléze ovšem s paralelou sportovního klání (mezi dobrem a zlem?) moc nepracuje. Schody nejspíš značí odlišné společenské postavení jednotlivých "hráčů" - zatímco první ministr přichází vždy shora, odkud shlíží na ostatní, rodina muzikanta Millera se pohybuje v nižších patrech schodiště. Hra má výrazné shakespearovské rysy. Láska majora Ferdinanda s prostou dívkou...

Outplacement je pojem označující péči firem o propuštěné zaměstnance. Právě tento fenomén se objevuje ve 20 let staré hře Urse Widmera Top Dogs. Hra byla určena pro curyšské divadlo, každý tvůrčí tým v ní tudíž musí udělat nemalé změny. Dramaturg Tomáš Vůjtek zasazuje švýcarskou hru do ostravských reálií a vkládá do hry soudobé konotace (narážka na Agrofert apod.). Herci si ponechávají svá celá jména, což je nejen zdrojem několika komických etud, ale také výrazným zpřítomněním a přiblížením problémů člověka propuštěného z práce. Inscenace je koncipována jako psychoterapeutické sezení skupink...

Za okny panelákové sídliště, nově, ale fádně vybavený byt, schody na půdu, kde má rodina vybudovánu nápodobu lesa k uspokojení loveckých tužeb starého Ekdala... Tak vypadá scéna, jejímž autorem je Nikola Tempír a do které režisér David Šiktanc zasadil svou ibsenovskou variaci. Základem ostravské inscenace Divoké kachny je propracovaná psychologie postav, které jsou velmi přesně ztvárňovány herci Komorní scény Aréna. Jako téma se celou inscenací prolíná varování před fanatickým lpěním na ideálech. Svoboda člověka dozvědět se pravdu nemusí být vždy tou nejlepší variantou, zvlášť v prostředí, kt...

Hostinec U kamenného stolu byl nazkoušen narychlo místo jiné původně plánované inscenace. A je to na něm vidět, vtipu se téhle adaptaci humoristické klasiky moc nedostává. Karel Poláček svůj román zalidnil spoustou zajímavých postaviček, na které koukal s jistým sarkasmem. Pro divadelní adaptaci by ovšem nebylo špatné zachytit kromě lidského "hemžení" v klimatických lázních také nějakou dějovou linku. To se v inscenaci Tomáše Jirmana příliš nedaří, představení se tak rozpadá do jednotlivých scének, což ještě podporují hudební předěly. To by vlastně ale ani tak nevadilo, kdyby ty jednotlivé s...

Srovnávat dvě různé inscenace téže hry je velmi ošidné, přesto se nedokáži vyhnout srovnání ostravské Lidské tragikomedie s verzí režisérky Hany Burešové, kterou loni nastudovala v Dlouhé. Ivan Krejčí buduje Klímovu krutou grotesku realističtěji s menším důrazem na ony groteskní rysy jednotlivých postav. Hraje se víc o svobodě než o ideálech, Klímova životní filozofie je ve snové scéně setkání s Odjinudem akcentována především ve třetí části představení. Hlavním tahounem je alkoholik Jarda Pulec, který v podání Šimona Krupy získává především podobu glosátora, který trpí krachem svých idejí a ...

Šéfka činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Natália Deákové charakterizovala tuto sezónu jako sezónu odklánějící se od dramatizací a přinášející klasická díla, která budou uvedena netradičně. První z této řady netradiční klasiky je slavná komedie Williama Shakespeara Sen noci svatojánské. Inscenace měla premiéru na Nové scéně v sobotu 22. října. Režíroval ji Filip Nuckolls, dramaturgem byl Vladimír Čepek. DJKT ji uvedlo v nádherném, poetickém a živém překladu Martina Hilského. Premiéře předcházela přednáška profesora Hilského, která přilákala do divadla velké množství diváků. Za hodinu a půl dal ...

function showBlogRest(){document.getElementById('blog-disclaimer').style.display='none';document.getElementById('blog-rest').style.display='block';} Na začátek pár slov pro ty, kteří Tajemnou záři nad VILOU dosud neviděli. Inscenace podle mě rozhodně stojí za návštěvu, neboť na zdánlivě malém prostoru nabízí poměrně komplexní obraz dnešního světa, tedy aspoň těm, kteří jsou ochotni vidět, ty zajímavé tahy štětce jsou totiž vcelku subtilní. A nyní prosím, aby dále četli jen ti, kteří již inscenaci zhlédli, omlouvám se, ale to, co mám na srdci, nemohu vyjevit bez toho, abych vyzradil prakticky v...

#Google generace je inscenace, k níž jsem bezprostředně po zhlédnutí zaujal postoj "Ale jo, děcka se snaží, hrajou o tom, co je jim blízké, takže jim (to) věřím, jenže co z toho?". V následujících dnech se mi však opakovaně vracela na mysl, takto jednoduše se s ní vyrovnat nemohu, zkusím to tedy poctivěji. Základní rámec zůstává, jde o inscenaci od dnešních středoškoláků o dnešních středoškolácích. Možná bude znít poněkud banálně pozorování, že jde o průsečík dvou dimenzí, totiž dneška a středoškoláků, avšak přijde mi, že je užitečné tyto složky oddělit, umožňuje to totiž trochu jiný pohled n...

Velký Gatsby - stejnojmenný román amerického autora Francise Scotta Fitzgeralda, který je umístěn na americký Long Island a zasazen do 20. let 20. století, zná většina z nás ve filmovém provedení z roku 2013 v režii Baz Luhrmanna, kde titulní roli Jaye Gatsbyho sehrál Leodardo DiCaprio. Ostatně filmových ztvárnění na podkladu románu existuje několik a podle stejné předlohy vznikla v roce 1999 i opera. Na divadelních prknech jej v tuzemsku uvedlo loni Národní divadlo moravskoslezské a nyní si svoji premiéru odžilo i v příbramském divadle A. Dvořáka, pod režijním vedením místního uměleckého šéfa...

Je skvělé, že se tenhle dnes již legendární muzikál vrátil znovu s živou hudbou, živými sbory, v odpovídajícím prostoru. Je strašné, v jaké se vrátil kvalitě. - Vždy jsem prostě byla zvyklá a přesvědčená, že muzikál je ta hra, která hraje, tančí a zpívá. Takže sbor schovaný kdesi v orchestřišti či za scénou a company sice tančící, ale němá, zpěv jen předstírající tomu prostě neprospěly. Výprava - zejména scény hradu a kláštera byly původně prostě působivější, trocha strohosti tomu slušela mnohem víc než přemíra kýčovitosti. Nevadí seškrtání scén v druhé polovině, tam se to celkem hodí, potěš...

Filmové verze O slavnosti a hostech mohla být v době vzniku vnímána jako reakce na socialismus s lidskou tváří, přizpůsobení se době mělo zřetelné politické konotace. Tato výrazná političnost se dnes z díla vytratila, ale zůstává celkem mrazivé varování o konformitě člověka, o tom, že hranice, čemu se je schopen a ochoten přizpůsobit, mohou být neustále posouvány. V inscenaci Kathariny Schmitt hraje výraznou roli scénografie. Diváci se společně s postavami přesouvají, ve třech různých lokalitách se odehrají různé části příběhu. Nejprve se hraje ve vstupním foyer, které je svědkem krátkého úvo...

Rusové v ČR Po ukončení působení Centra východní dramatiky v Divadle Komedie v minulé sezóně chybí na pražské (či obecně české) divadelní scéně subjekt, který by kontinuálně reflektoval, že se i kulturně nacházíme ve střední Evropě, že též na východ od nás vznikají dnes texty, které si zaslouží pozornost. Jistě, Štěpánkova Komedie se řadovými inscenacemi obracela převážně k Polsku a tento prostor zdá se zůstává pokryt (nejvýmluvnějším byl v tomto směru první ročník festivalu Palm Off Fest Divadla pod Palmovkou, na němž se představilo několik polských souborů a jenž do Prahy přivezl hostovačk...

Tomuhle muzikálu strašně ubližuje nedotaženost a spěch, s kterými byl uveden před diváky. Hudba, byť jí silně chybí živé provedení, je moc dobrá. Skvělý je i nápad, jenže příběh je naprosto nedotažený; hlavně děj kolem skupinky uprchlíků, které postupně poznáváme, některé ani nepoznáme úplně, ale story jich všech končí výbuchem a tajemným přiznáním jednoho z nich, které ale také není nijak vysvětlené - jeho motivace, celý náhled na to, jde-li skutečně o jeho příběh (fikci), či o co jde, je-li on skutečně tím, kdo tahá za nitky, proč to vlastně dělá tak, jak to dělá, která z možných alternati...

V repertoáru OLDstars se skrývá jeden značně nedoceněný skvost, kterým je právě Dvojhlavý orel. Přiznám se, že jsem se na tuto inscenaci v minulé sezóně několikrát chystal a vždy si nakonec řekl, že radši ne. Přece jen, Jean Cocteau v úpravě Františka Hrubína, anotace slibující "básnické drama", to mi evokuje hromadu krásných slov, ale co jestli "skutek utek"? Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Už samotný text v sobě totiž skrývá více, než by se mohlo z těchto stručných informací zdát. Jde o umné spojení protikladů v několika rovinách. Obsahově jde o vztah mezi člověkem a jeho rolí ve spole...

Poslední den Mezinárodního festivalu DIVADLO, neděle 11.9., přinesl dvě oddychová představení, Čechy leží u moře Naivního divadla Liberec, a Posedlost Divadla Na zábradlí. Cenami ověnčené Slyšení už tak oddychové nebylo a postmoderní polský Hamlet už vůbec ne. Dopoledne náš čekalo relaxační představení Čechy leží u moře v režii Michaely Homolové a v dramaturgii Víta Peřiny. Protagonisté začali tím, že si máme představit, že Čechy leží u moře. To už ale účastníci festivalu věděli ze sobotní Zimní pohádky. Pan Shakespeare by nám přeci nelhal. Kromě lyrických obrazů byla inscenace postavená také...

Páteční festivalový den byl pro mě ve znamení českého divadla, neboť obě slovenské inscenace mi ušly. Režisérské duo SKUTR uvedlo v Novém divadle se souborem hostitelského DJKT svoje vidění Büchnerova Vojcka. Jak už mnozí psali, sice to byl zmatek nad zmatek, ale bylo to krásné, snové, výtvarné, připadala jsem si jak ve výstavní síni. To, že se na jevišti odehrávalo několik většinou neveselých dějů na jednou, a to v šedé betonové šachtě, vlastně připomínalo obrazy Hieronyma Bosche. Divadlo DISK bylo pozváno na festival s inscenací Rituální vražda Gorge Mastromase. Úplně jsem nepochopila, pro...

Dlouhá léta měli v hlavě dramaturgyně Marie Nováková a režisér Ivo Kristián Kubák, tedy zakladatelé nezávislého divadelního souboru Tygr v tísni, myšlenku nastudovat klasickou antickou tragédii. Nespěchat se v tomto případě vyplatilo. Pro nastudování a následné uvedení si nakonec vybrali jedinou dochovanou starořeckou trilogii Oresteia. Nespěchat se vyplatilo jednak proto, že je těžkou prací původní rozsáhlý text zredukovat, tak aby děj a všechna naléhavá témata zůstala pohromadě, a především se vyplatilo počkat na vhodný prostor, který ostrov Štvanice bezpochyby nabízí.  Hra je rozdělena, ja...

Na Gogolova Revizora lze nahlížet dvojmo, dá se brát jako komedie či jako kritika společnosti, na první pohled maloměšťácké, ale základní lidské vlastnosti jsou stejné všude, mění se akorát projevy. Tyto roviny mohou působit poněkud uměle a v Gogolově textu se přirozeně pojí ve společenské satiře (a to v závěru snad až zbytečně přiznaně: "Komu se smějete? Sami sobě se smějete!"), ovšem z pohledu inscenace už to tak jasné být nemusí. A právě v OLDstars je to velmi názorně vidět. Na jiných scénách může být ve hře otázka, nakolik a jak text aktualizovat, jak jej přenést z ruského (polo)venkova d...

Dalším představením Mezinárodního festivalu DIVADLO byla inscenace Strýček Váňa brněnského HaDivadla. Děj je zasazen do chaty v zahrádkářské kolonii, kde si lze na zahrádce po večerech opékat buřty. V chatce mají nejen lednici, varnou konvici a v zavařovačkách okurky, ale i mohutný koženkový gauč, patrně pozůstatek lepších časů. Do výzdoby chatky patří i dvě náboženské ikony, které dokládají, že v domě s vírou ještě není vše ztraceno. Postavy mají velmi domácké ležérní kostýmy, pouze Jelena na sebe ještě dbá a občas se oblékne jak na manažerskou schůzku. Což v prostředí, kde jí všichni ostatní...