Blogy

| Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu |
Vedení blogu - tematická náplň příspěvků je zcela libovolná, držte se jen intencí zaměření webu. Může se týkat např. nejen osobních (neformálních) pohledů na inscenace, ale i na divácký servis divadel, ceny vstupenek, rozdělte se s ostatními o zajímavé či neobvyklé zážitky z divadel, komentujte otázky kulturní politiky, zamýšlejte se nad trendy v oblasti divadla, rozebrte dramatické dílo nebo rovnou celého autora :) Polemiky ano, vzájemné útoky, velice prosíme, ne.

NOVÝ ČLÁNEK
Všechny blogy | Uživatelské blogy | Redakční blogy
Příběhy krve Pitínského Lišky Bystroušky
Ocitnete-li se poblíž Slováckého divadla z Uherského Hradiště a bude se zrovna hrát Liška Bystrouška Rudolfa Těsnohlídka v režii Jana Antonína Pitínského, neváhejte a nenechte si toto výjimečné představení ujít. Já jsem Bystroušku stihnul začátkem listopadu v Českém Těšíně, kde Slovácké divadlo hostovalo v rámci Festivalu divadel Moravy a Slezska. A byl jsem nadšen touto hlubokou sondou směřující do oblasti vztahu člověka a zvířete, zinscenovanou navíc s neskutečně obrovskou fantazií. Divadlo plné poetiky balancující na hraně mezi groteskou a krutou tragédií, hluboký zářez do (s)vědomí „živoč...
zapsáno: 8.6.2014 | viděno: 21.11.2005 | Janha | počet článků na blogu: 7
Divadelní Brýle Eltona Johna se v Ostravě povedly
Trefa do černého! Možná tak by se dal nazvat pocit, jenž dominoval po shlédnutí nejnovější divadelní inscenace ostravské Komorní scény Aréna - Brýle Eltona Johna, kterou dle skvěle napsané divadelní hry Angličana Davida Farra připravil s herci režisér a umělecký šéf divadla Ivan Krejčí. Děj Farreho hry je vcelku jednoduchý a jasný, téma také: outsiderství, životní ztroskotání či „lůzerství". Není ani tak důležité, že se hraje o fotbale, fanouškovství a jedné rockové kapele. Spíše zaujmou sny hlavních hrdinů, jejich (ne)ukotvení v realitě, to jak se jim daří či spíše nedaří orientovat se ve vl...
zapsáno: 8.6.2014 | viděno: 19.2.2007 | Janha | počet článků na blogu: 7
Pokus o interpretaci
Úryvek z delšího textu o Dream Factory Ostrava 2011. Páteční večer pod těžní věží gradoval, alespoň pro mě, inscenací England od Tima Crouche (MeetFactory, Praha v režii Kathariny Schmitt). Možná nejdiskutovanější představení z celé přehlídky, které v sobě skrývá hned několik vrstev / interpretací. Dva herci v prázdném prostoru, diváci se volně přeskupují kolem nich. Muž (Hynek Chmelař) a žena (Ivana Uhlířová) nás provádějí imaginární galerií / domovem. Postupně se jejich slova spojují do příběhů i do obecnějších témat. Hraje se o obrazech. Nejen těch, které si někteří z nás dávají na zeď, a...
zapsáno: 8.6.2014 | viděno: 11.7.2011 | Janha | počet článků na blogu: 7
Hyperrealistické mrtvoly
David Drábek se na této hře (jako autor i režisér) vyřádil. Hravou a velmi ironickou formou se důmyslně obul do všech těch televizních hyperrealistických estrád, zpravodajských pop-žvástů, světa uměle naleštěných celebrit… Jako diváci jsme součástí natáčení dalšího dílu jakési zběsilé show, které vévodí ďábelsky sarkastický kovboj Beverly. Do studia přicházejí podivné pop-existence, včetně "Petra Koláře", Beverly glosuje. Natáčení se však začne zvrhávat v krvavé řádění stále se rozrůstající skupinky oživlých mrtvol. Výborná metafora. V závěru se ale cítím trochu vyčerpán neustálým přívalem zak...
zapsáno: 8.6.2014 | viděno: 11.7.2011 | Janha | počet článků na blogu: 7
Příjemná ptákovina, radost z hraní si...
Macourkův a Lipského film Čtyři vraždy stačí, drahoušku patří k české komediální klasice či k „pamětnickému" fondu, jež se skví zlatavým odleskem. Možná také proto bylo převedení této filmové „srandy" na „bezručácká" divadelní prkna sledováno s jistým napětím. Přijít s touto inscenací byl především dobrý dramaturgický tah. Odlehčená a velmi známá komedie jistě přiláká davy diváků, kteří se chtějí bavit, vzpomínat, porovnávat filmovou a divadelní verzi nebo se jen tak rochnit v pomyslných kalužích komiksové krve. A na své si přitom všem přijde i milovník divadelní magie.Pod inscenací je podeps...
zapsáno: 8.6.2014 | viděno: 30.5.2007 | Janha | počet článků na blogu: 7
Naše třída - naše terapie traumatem
Antisemitismus, fašismus, komunizmus. Pandořina skříňka z minulého století ukrývá zrcadlo, do něhož se dodnes leckdo bojí pohlédnout. Konfrontaci se stigmatem „–ismů“ nabízí divákům už druhou sezonu titul Naše třída v Divadle Komedie. „Historie 20. století ve 14 lekcích“ polského dramatika Tadeusze Słobodzianeka, inspirovaná pogromem v městečku Jedwabne, patří k tomu nejlepšímu, co v současné době divadelní společnost Company.cz nabízí. Nadto jí sluší i přímočarý inscenační přístup, typický pro zdejší tvůrce. Neosobní prostředí školní třídy je symbolem inkubátoru pro vývoj komunity, která vze...
zapsáno: 1.6.2014 | viděno: 1.6.2014 | Veronika Boušová (red.) | počet článků na blogu: 4
Bezmocnost tváří v tvář bezohlednosti
Režisér David Jařab má pro pražského německého autora Johannese Urzidila slabost. Ačkoliv Urzidil nebyl dramatik, jeho doménou byly především povídky a eseje, Jařab se pustil do dramatizace již druhého díla současníka Franze Kafky. V prvním případě se jednalo o mimořádný úspěch – to, když v Divadle Komedie nastudoval Weissensteina. Kvartýr bohužel takovým zjevením není a nemalý vliv na to má právě dramatizace. Urzidilova povídka Poslední zvonění, dle které Kvartýr vznikl, se odehrává v Praze za druhé světové války. Mladá služebná Mařka se zničehonic stane majitelkou bytu i značné finanční hot...
zapsáno: 31.5.2014 | viděno: 31.5.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Havel zábavnější, než byste čekali
V Havlově verzi není podsvětí místem pro nevzdělané zlodějíčky, jeho postavy mluví květnatou řečí, která místy přerůstá v pseudointelektuální žvanění. Celé je to důmyslná hra, jejíž cíl je jediný – získat moc nad ostatními a to téměř za jakoukoliv cenu. Klientelismus kvete, obyčejný „čestný“ zlodějíček končí na popravišti, aby si kápové mohli pokojně žít. Žebrácká opera má tu výhodu, že ji lze velmi lehce transformovat na aktuální dobový kontext. A tak Havel v sedmdesátých letech kritizoval tehdejší normalizační režim, ale Špinarovi nedělalo velké potíže inscenovat hru tak, abychom pochopili, ...
zapsáno: 31.5.2014 | viděno: 31.5.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Křehké zásvity petrolejových lamp
Petrolejové lampy uvádí Divadlo Petra Bezruče na šikmé ploše - doslova, takové to jeviště z kopečka, respektive do kopečka. Bůh herce ochraňuj, doufám, že se nikdo nepřerazí. Když ještě nebyla elektřina... Svítilo se petrolejkami. Petrolej bylo třeba dolít, knot povytáhnout a přistřihnout a nakonec zapálit. Světlo prý tyhle starodávné lampy dávaly třaslavé, mihotavé a prý celkem páchnoucí. Těžko říct, znám jen z doslechu - tak daleko nedočichnu. Když ještě nebyl penicilín... Syfilis se neléčila. Taková mrzutá nemoc to byla, nezdvořilá dalo by se říct. Pomalá, důkladná, smrtelná, likvidačn...
zapsáno: 29.5.2014 | viděno: 29.5.2014 | Kateřina Lužná | počet článků na blogu: 13
Hobit: cesta do Kladna a zase zpátky
I přes malý zájem médií o inscenaci Hobit doputovaly do Divadla Lampion v Kladně v sobotu 17. května 2014 desítky, možná stovky malých i velkých lidí. Po představení nechtěli vstát, tleskali a tleskali, přestože je v předsálí čekal další kreativní program. Kdo má to štěstí a četl Hobita dřív, než viděl jeho filmovou adaptaci, musel se při tomto představení vrátit k pozoruhodné náladě geniálního literárního díla. Na celkové ploše šedesáti minut nejprve překvapí poměrně velkorysá expozice fenoménu hobita. Čaj v anglickém porcelánu, samozřejmě koláčky a další požitky jsou servírovány herci doslo...
zapsáno: 20.5.2014 | viděno: 20.5.2014 | Radeksta | počet článků na blogu: 1
Šest tanečních hodin v šesti týdnech
Do Ostravy nám dorazil úctyhodný Ungelt. Má poklona. A taky závan Francie, jižanské Kalifornie a pytle na taneční obutí, strašlivě zapatlaného od vylité polévky. Brou chuť. Byl jednou jeden věžák a v tom věžáku luxusní obývák s výhledem na západ, kde se celkem šestkrát podlaha změnila na hodinku v taneční parket. Změny ale nazasáhly jen na šest dní a rozhodně ne pouze podlahu. Lily, jediná obyvatelka luxusního obýváku, je dáma pečlivě neurčitého věku, vonící exotickým akcentem, pečlivá, pořádná, samotná a palčivě zvědavá na svět nejen tance. A tak si najme přes taneční agenturu uragán. Tedy...
zapsáno: 20.5.2014 | viděno: 20.5.2014 | Kateřina Lužná | počet článků na blogu: 13
Co se stane, když odhodíme masku?
Chiarelliho hra přebírá témata klasických salónních komedií, jako je manželská nevěra. Klasický model je ovšem doveden ad absurdum. V tomto případě se hrabě Paolo Grazia chvástá, že by svou ženu zabil, pokud by zjistil, že je mu nevěrná. Když ale zjistí, že skutečně patří do skupiny podváděných manželů, nedokáže svou ženu Savinu zabít. Aby si zachoval masku, kterou společnosti nastavuje, pošle ženu pryč a přátelům tvrdí, že manželku zabil. Okolím je považován za hrdinu, soud ho osvobodí, ženy ho obdivují, je na roztrhání. Zločincem a vyvrhelem se paradoxně stává až ve chvíli, kdy se ukáže, že ...
zapsáno: 12.5.2014 | viděno: 12.5.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
11.5.2014
Pábitelé - Divadélko Pod věží
To když na znuděném Internetu najdete tak silnou trojkombinaci Hrabal - Fišar - Jirman, že zajdete, liják neliják. Za stůl na lehce nostalgickém místě, kde vám okolojdoucí umělec zapálí svíčku na stole, jen tak pro začátek. Ano, jste v restauraci, neboť kde jinde chcete Hrabala recitovat? (Próza nepróza, to byste je museli slyšet). Jste rádi, že nikdo nekouří, protože vzduch je tak plný povídek, klarinetu a melodických hlasů, že z cigaret by se do atmosféry už nejspíš nevešla ani molekula. A cementový prach a tatínek na betonu a zápach zabijačky a srp bez kladiva, zato zapíchnutý v lebce, a ...
zapsáno: 11.5.2014 | viděno: 6.5.2014 | Kateřina Lužná | počet článků na blogu: 13
Zkrocení zlé ženy
Už ten název. Všechny role hrajou chlapi. A jmenuju Kateřina. Osobní záležitost. Ve Zkrocení zlé ženy Divadla Petra Bezruče patří dámské části osazenstva hned několik nej. Kateřina je rozhodně z různých představitelek nejsvalnatější. Bianka nejvousatější. A Hortenziova vdovička, nechť mi odpustí, rozhodně teda nejvošklivější. Bože, tak škaredá baba se hned tak nevidí. Je tady Shakespeare? Podle mě rozhodně. Našli byste ale klasika? No tak to těžko... Ale přece - v obsazení rolí pouze mužským osazenstvem je něco z prastarého pojetí, dřív přece hráli divadlo jen muži. Proč tedy ne (i ...
zapsáno: 5.5.2014 | viděno: 3.5.2014 | Kateřina Lužná | počet článků na blogu: 13
Král Lear
Na představení Krále Leara do Bezručů jsem šla opravdu zvědavá na to, jak moc bude strašidelné. Hlavní roli totiž hraje Norbert Lichý, který respekt opravdu vzbuzovat umí. Já se aspoň pokaždé zmenším hrůzou nejmíň o pět centimetrů při představě, že si ten mobil zapomenu vypnout. První překvapené zamrkání mě čekalo hned při vstupu do hlediště. Bylo totiž úplně jinde, než jsem čekala. Scénograf rozřízl klasicky do kopce rozdělená sedadla na dvě poloviny a úzký pás jeviště vložil doprostřed publika. No proč ne. Aspoň nemusíte čekat na začátek představení a můžete pozorovat lidi hned po dosedu n...
zapsáno: 23.4.2014 | viděno: 23.4.2014 | Kateřina Lužná | počet článků na blogu: 13
Bez naděje na lepší vyhlídky
Osiřelý západ je fascinující studií dvou životních ztroskotanců. Coleman Connor je v uhrančivém podání Jaromíra Dulavy člověkem bez skrupulí a bez svědomí. Dokáže bez mrknutí oka zabít svého otce, tyranizovat bratra, člověk za jeho chováním cítí bezbřehý smutek z nenaplnění jeho života jakýmkoliv smysluplným obsahem. Valene Connor, kterého s přesně dávkovanou komičností hraje Marek Taclík, je zase lakomec, který je schopen křivě svědčit pro pár korun, který má ale zároveň měkké srdce a nedokáže tudíž vzdorovat atakům svého bratra. U těhlech dvou hrozí, že se každou chvilkou zabijí, divák ale t...
zapsáno: 19.4.2014 | viděno: 19.4.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Laskavý pohled na inishmaanského Mrzáka
McDonaghova hra v sobě obsahuje spoustu groteskních motivů, které se ovšem Ladislav Špiner rozhodl spíše potlačit a šel cestou čisté tragikomedie. Tím se jeho inscenace hodně odlišuje od verze, kterou v sousedním Hradci Králové před pár lety nastudoval Jan Frič – tam byla naopak komika místy až brutální, navíc zvýrazněna výrazně nadsazenými kostýmy, kterým vévodily obligátní zrzavé paruky. Špiner nechává v pardubické inscenaci více vyznít tragické tóny předlohy, čímž se oslabuje komický účinek některých pasáží, zase se mu ale daří věrohodněji prokreslit jednotlivé postavy příběhu. To se ukazu...
zapsáno: 19.4.2014 | viděno: 19.4.2014 | Lukáš Dubský (red.) | počet článků na blogu: 249
Nejasná zpráva z labyrintu Kafka
Do rodiny inscenací zaobírajících se životem a dílem Franze Kafky přidalo na konci března Divadlo D21 Ortel, divadelní adaptaci Kafkovy stejnojmenné povídky. Alespoň tak to tvrdí anotace, co si pod tím však představit?Vyjdu z opačného pólu. Co znamená dramatizovat román? Obvykle vybrat si hlavní dějovou linii, přetavit klíčové události v jednotlivé scény, z množství myšlenek a motivů zvolit ty, jež se přímo vážou k poselství, které dle tvůrčího týmu stojí za předání publiku. Jinak řečeno, cílem je identifikovat východisko a vybrat z předlohy materiál, který nejlépe poslouží jeho komunikaci div...
zapsáno: 16.4.2014 | viděno: 28.3.2014 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Ženy ženám
O Červené královně se tvůrkyně vyjadřují jako o "představení na hraně divadla a rituálu". Být uváděna kdekoliv jinde, považoval bych toto tvrzení za alibismus - pokud se něco nepovede, tak je to "protože rituál". Jenže právě Divadlo Kampa je prostorem, kde mají divadlo i rituál své neoddiskutovatelné místo a takové spojení tam vyznívá přirozeně. Přesto musím říct, že z divadelního hlediska "by se na tom dalo ještě dost zapracovat".Inscenací se prolínají tři linie. První je ritualizovaný akt stvoření, veskrze praktický a dávný, příslušející ženě (zde bych poznamenal, že ač je Červená královna o...
zapsáno: 16.4.2014 | viděno: 24.9.2013 | Jiří Koula (red.) | počet článků na blogu: 256
Jeden krok od pádu
Kolikrát jste dobíhali tramvaj, tak žejste ještě další dvě stanice nemohli popadnout dech?  Kolikrát jste věděli, že padáte několik vteřin předtím, než jste vážně upadli? Jak je člověku, kterému dochází síla? Jak musí být člověku, který nemůže ovládat své tělo? Co se stane, když vás začne ovládat Parkinsonova choroba? Jaké to je ztratit schopnost se bít o své bytí. To vše představuje tanečnice a choreografka Markéta Vacovská ve hře svalů na jedné vlně s muzikantkou Lenkou Dusilovou. Dvě nebo tři ženy (viděla jsem představení v alternaci s Veronikou Kotlíkovou) v centru dění a jeden muž v poz...
zapsáno: 11.4.2014 | viděno: 11.4.2014 | Šárka Schmarczová (red.) | počet článků na blogu: 20