Blogy

Osiřelý západ je fascinující studií dvou životních ztroskotanců. Coleman Connor je v uhrančivém podání Jaromíra Dulavy člověkem bez skrupulí a bez svědomí. Dokáže bez mrknutí oka zabít svého otce, tyranizovat bratra, člověk za jeho chováním cítí bezbřehý smutek z nenaplnění jeho života jakýmkoliv smysluplným obsahem. Valene Connor, kterého s přesně dávkovanou komičností hraje Marek Taclík, je zase lakomec, který je schopen křivě svědčit pro pár korun, který má ale zároveň měkké srdce a nedokáže tudíž vzdorovat atakům svého bratra. U těhlech dvou hrozí, že se každou chvilkou zabijí, divák ale t...

McDonaghova hra v sobě obsahuje spoustu groteskních motivů, které se ovšem Ladislav Špiner rozhodl spíše potlačit a šel cestou čisté tragikomedie. Tím se jeho inscenace hodně odlišuje od verze, kterou v sousedním Hradci Králové před pár lety nastudoval Jan Frič – tam byla naopak komika místy až brutální, navíc zvýrazněna výrazně nadsazenými kostýmy, kterým vévodily obligátní zrzavé paruky. Špiner nechává v pardubické inscenaci více vyznít tragické tóny předlohy, čímž se oslabuje komický účinek některých pasáží, zase se mu ale daří věrohodněji prokreslit jednotlivé postavy příběhu. To se ukazu...

Do rodiny inscenací zaobírajících se životem a dílem Franze Kafky přidalo na konci března Divadlo D21 Ortel, divadelní adaptaci Kafkovy stejnojmenné povídky. Alespoň tak to tvrdí anotace, co si pod tím však představit?Vyjdu z opačného pólu. Co znamená dramatizovat román? Obvykle vybrat si hlavní dějovou linii, přetavit klíčové události v jednotlivé scény, z množství myšlenek a motivů zvolit ty, jež se přímo vážou k poselství, které dle tvůrčího týmu stojí za předání publiku. Jinak řečeno, cílem je identifikovat východisko a vybrat z předlohy materiál, který nejlépe poslouží jeho komunikaci div...

O Červené královně se tvůrkyně vyjadřují jako o "představení na hraně divadla a rituálu". Být uváděna kdekoliv jinde, považoval bych toto tvrzení za alibismus - pokud se něco nepovede, tak je to "protože rituál". Jenže právě Divadlo Kampa je prostorem, kde mají divadlo i rituál své neoddiskutovatelné místo a takové spojení tam vyznívá přirozeně. Přesto musím říct, že z divadelního hlediska "by se na tom dalo ještě dost zapracovat".Inscenací se prolínají tři linie. První je ritualizovaný akt stvoření, veskrze praktický a dávný, příslušející ženě (zde bych poznamenal, že ač je Červená královna o...

Kolikrát jste dobíhali tramvaj, tak žejste ještě další dvě stanice nemohli popadnout dech?  Kolikrát jste věděli, že padáte několik vteřin předtím, než jste vážně upadli? Jak je člověku, kterému dochází síla? Jak musí být člověku, který nemůže ovládat své tělo? Co se stane, když vás začne ovládat Parkinsonova choroba? Jaké to je ztratit schopnost se bít o své bytí. To vše představuje tanečnice a choreografka Markéta Vacovská ve hře svalů na jedné vlně s muzikantkou Lenkou Dusilovou. Dvě nebo tři ženy (viděla jsem představení v alternaci s Veronikou Kotlíkovou) v centru dění a jeden muž v poz...

Z muzikálu Antoinetta jsem byl skutečně nadšený, zvláště hudba pana Škorpíka je v každém ohledu dokonalá. Je mírně rockově laděná a myslím si že je v českých muzikálech tak trochu nadčasová. Výkony interpretů se liší od průměrných až po dokonalé. Jelikož jsem viděl obě alternace, můžu porovnávat. Marie Antoinetta v podání Moniky Absolonové a stejně tak Iva Marešová podali úžasné pěvecké i herecké výkony. Podle mého názoru, kdo však nejvíce vynikl je David Uličník v roli žalobce. Nádherný sytý čistý hlas v obou áriích, které jsou v Uličníkově podání rozhodně silným momentem celého představení. ...

Nejnovější "premiérou" Dívadla jsou Osamělé večery Dory N., přičemž uvozovky používám proto, že nejde o zcela novou inscenaci, snad se jí ale nyní konečně dostane pozornosti, kterou si rozhodně zaslouží.Zajímavý je už samotný text, zpověď Theodory Němcové, dcery slavné matky Boženy, jež divákovi nabídne to, co mu ve škole nejspíše zatajili, totiž pohled do života rodiny této pro školní lavice povinné autorky. Vskutku, při hodinách literatury jste se pravděpodobně dozvěděli seznam děl, význam pro národní obrození a měli-li jste štěstí na osvíceného pedagoga, tak i pár životopisných údajů, jež v...

Inscenaci La Loba vytvořila tanečnice a choreografka Lenka Vagnerová. Na skoro prázdném jevišti, jen s jedním pruhem posekané slámy, se objeví stařena, která je symbolem prastaré ženské síly. V této inscenaci, pro mě překvapivě, nebyla zobrazena žena-panna, či žena-matka, jak bývá časté, ale neforemná zkroucená stařena očekávající smrt. Stařena v podání Andrey Opavské není na jevišti sama, doprovází ji hlas a později i pohybové kreace Jany Vébrové. Stařena se po jevišti zpočátku pohybuje jako „správná“ stařena, pomalu a nejistě, a po každém pomalém odchodu z jeviště velmi záhy vystoupí ze šál ...

Divadlo Komedie pod vedením Evy Bergerové chce jít cestou systematického uvádění polských divadelních her a Naše třída je pro tyto účely vhodnou volbou. Słobodzianek sice zkoumá kořeny antisemitismu ve vlastním národě, ale hra obsahuje otázky, které pálí celou Evropu. Kde se v lidech bere zlo? Jak je možné, že dokáží být nevýslovně krutí i ke svým kamarádům ze školních lavic? Je znepokojivé, že krutost, s jakou se setkáváme ve hře Naše třída, máme nejspíš v sobě skoro všichni, jen jsme nebyli vystaveni tomu spouštěcímu mechanismu, který by uvolnil stavidla a nechal vyniknout temnou stránku oso...

Podivný případ se psem není jen intimní zpověď autistického chlapce, ale je to hra, která má spád, a je svým zvláštním způsobem i velmi vtipná. Vyplývá to ze střetu Christopherova krystalicky čistého pohledu na svět s naším vnímáním běžných životních situací. Nemalou měrou se na kvalitě hry podílí dramatizace. Převést Haddonův román na divadelní prkna byl přitom celkem oříšek – kniha je totiž napsána v první osobě a děj se v ní mísí s volným tokem Christopherových myšlenek. Simon Stephens je naštěstí zkušený autor divadelních her, které lze zařadit do proudu coolness dramatiky. Dokáže tudíž ce...

Výpravný muzikál podle Rudyarda Kiplinga pro všechny věkové kategorie. Soudě podle reakcí publika, děti pozorně komentovaly dobrodružný děj, zatímco divák nemrava se dobře bavil. Režijně-dramaturgický koncept je úžasný, dovedně nastoluje téma setkání dvou civilizací, v tomto případě lidské a světa džungle, psychosociálního vývoje Mauglího a několik vztahových rovin (rozepře mezi tygrem a panterem, rodinná krize vůdčí dvojice vlků, vztah Mauglího a jeho vyvolené). Díky špatnému nazvučení nebylo textům moc rozumět, takže nerušily. Možná  mohli autoři zvolit slovník vokálně-instrumentální skupiny...

Bylo by krásné, kdyby člověku při zatmění srdce současně tolik nehrozilo i zatmění mozku... Jestliže pro Hamleta jsou charakteristická slova, slova, slova, Oněginův životní pocit by mohla na začátku popsat nuda, nuda, nuda. Tento městsky distinguovaný mladý muž se jednoduše strašlivě otravuje, jenže lenost a snobství mu nedovolí cokoliv podnikat, jako například si najít něco (fuj) na práci. Z nezábavných zábav stále dokola ho vytrhne až dědictví po strýci, které ho odešle vítaným směrem od věřitelů na venkov. Jenže kdo se neuměl zaměstnat ve městě, na vesnici se to zřejmě nenaučí. Opět znud...

Může být Rent v Kalichu jiný, než Rent Na Prádle? Po pravdě, bála jsem se, že bude. Ta syrovost, malého komorního divadla, to nasazení všech zúčastněných, protože to všichni dělají s láskou a ne za prachy. Bála jsem se, že v muzikálovém komerčním prostředí Kalichu vezme za své. A kupodivu ne, zůstalo tam vše a má to ještě něco navíc. Rozhodně lepší zvuk. Asi první muzikál v tomhle divadle, kde hraje na živo kapela. Je to znát. Člověk si uvědomí, o co by býval Osmý světadíl byl lepší, kdyby se hrál živě. Jenže Rent oproti Světadílu, kromě dobré muziky, nese i nádherný příběh, který rezonuje do ...

Lars von Trier, je to blázen pošuk, exhibicionista nebo člověk s hlubokýmvhledem k lidské duši a touhou hledat propasti a výšky, které činí z běžného člověk génia, blouznivce nebo blázna? To samé lze říct o jeho filmech. Hranice nestaví nebo spíš záměrně překračuje, baví ho nechat postavy dojít až nad dno a tam je začít hledat a analyzovat. Ve Švandově divadle už úspěšně zdramatizovali Trierova Kdo je tady ředitel? Myslím, že Idioti navazují dost těsně, ale jdou dál. Zrovna jako sám Trier, který se noří do temnějších hlubin. Naposledy s kontroverzní Nymfomankou. Ve zkratce jsou Idioti hrou ...

Hotel mezi dvěma světy je dobře napsaná hra, ve které se přirozeně mísí komické situace se sentimentem, to vše říznuto metafyzikou. V první části divák především poznává jednotlivé postavy, jejich příběhy a dozvídá se více o fungování světa na půli cesty. Druhá část je pak vyhrazena nepravděpodobnému románku mezi hejskovským šéfredaktorem sportovního časopisu Julienem (Denny Ratajský) a křehkou Laurou (naprosto přirozeně působící Vanda Chaloupková). Ta je v reálném světě vinou vážné nemoci upoutána na lůžko, v kómatu čeká na dárce srdce, které by ji mohlo zachránit. V místě mezi dvěma světy je...

Jedna z těch irských her, kde si lidé sem tam ze sebe navzájem drsně utahují a sem tam si dají přes hubu. Něžně. Divák se ocitne ve zkušebně NDM - dalším příjemném prostoru, kde se ostravské divadlo blahobytně převaluje a předvádí, co umí. Pěstní souboje zde jako řemeslo - jsme na pouti, kde jednou z atrakcí je boxerský ring. Už okolní plakáty dávají tušit strašidelnou podívanou, případní zájemci si za mírný poplatek mohou nechat naklepat fásádu. Každému co ho baví, Dean, předloha plakátové výzdoby a hlavní boxerská star, ochotně každému naloží, kolik unese. Theo, majitel celé atrakce, spo...

Když jsem viděl inscenaci Miloš Ubu, musel jsem se vážně zamyslet, jestli má v dnešní době politická satira nějaký větší smysl. Pokud je nějak omezována svoboda slova a jsou ve veřejné diskusi nějaká tabu, tak určitě existuje důvod, proč dělat satiru. Jenže, jak to udělat dnes? O prezidentovi, premiérovi a všech možných dalších ústavních činitelích se v médiích hovoří bez jakéhokoliv respektu. Politická satira tak má hodně obtížnou pozici - němá čím konkurovat. Politický kabaret Tomáše Svobody Miloš Ubu nezapře některé opravdu dobré nápady, ovšem řekl bych, že nějak zvlášť velkou práci se scé...

Pokud (jako já) máte rádi divadlo otevřené novým možnostem a novým prostorám, doporučuju se vydat po trase Moskva - Petušky. Tohle představení si vychutnáte. Doslova.   Bůh ožralů nade mnou zřejmě držel ochrannou ruku, protože se mi podařilo sehnat vstupenky na tohle představení, obvykle beznadějně vyprodané. Jde o divadelní hru pojednávající o alkoholu, decentně řečeno. Řečeno otevřeně, chlastá se tam od začátku do konce, nehorázně, bezuzdně, cokoliv. A když říkám cokoliv, myslím tím cokoliv. Nejprve musíte trefit do Divadelního klubu NDM (proč se všem divadelnickým hospodám říká kluby?...

Co všechno se smí vidět?   U Bezručů hned ze začátku opravdu hodně. Žádná opona, dokonce ani tma, už při vstupu tak jeden bez obalu vidí, co na něj čeká: tělocvična. První z nesmírně působivých jevištních efektů - prostředí vzácně uniformní (všechny tělocvičny vypadají stejně), pokrytecky halasně optimistické (sportem ku zdraví, a všichni!), ale ve skutečnosti nesmírně tísnivé (na proslulá tělocviková nemehla, jako jsem byla já, efekt působí dvojnásob). Symbol popisované doby jak vyšitý. Když jde člověk na hru podle knihy, kterou předtím četl, je zvědavý, jestli mu ono přečtení bude při kou...

Nová rodinná inscenace Jana Borny v Divadle v Dlouhé O „líné“ babičce vypráví o tom, jak je důležité plnit si své sny. Je to vlastně takový doplněk k jiné Bornově inscenaci „Myška z bříška“. V „Myšce z bříška“ život začíná, kdežto u této inscenace je tomu naopak. Stejně jako Jeffersova Pastýřka putuje k dubnu, babička putuje k moři. A možná si tak i režisér chtěl trochu představit, jak to bude vypadat. Příběh babičky Milady vznikl podle stejnojmenné knihy Aleny Kastnerové. Knihu jsem nečetla, ale na jevišti se jedná o sled jednotlivých scének, které ilustrují jednotlivá babiččina přání. Předs...