Blogy

   Brilantně zahraná depresivní tragédie o tom, že láska neexistuje a hybnou silou světa jsou peníze. Příběh se točí okolo mladé dvojice, ona je shopaholička, on je bývalý učitel a čerstvě propuštěný makléř, jehož největší životní touhou je nové Audi.   Hra je podána v retrospektivním stylu, tedy příběh je vyprávěn od konce k začátku. Jednotlivé obrazy jsou vylíčeny se surovou zoufalostí a beznadějí. Konec představení se snaží otupit silně depresivní vyznění tím, že „on“(David) ji požádá o ruku a „ona“(Jess) odpoví ano. Ale ani to nemůže diváka příliš ukolébat, díky obrácenému pořadí vyprávění...

Komorní Fidlovačku jsem kdysi nazval svědomím hlavní scény, neboť se na ní dělalo divadlo na velmi nadprůměrné úrovni nejen v porovnání s její velkou sestrou, ale též v celém kontextu pražského divadla. Výrazné místo zde pak měly inscenace o ženách (primárně) pro ženy, jež však byly skutečným zážitkem i pro mě. Na Rok magického myšlení nejspíše nikdy nezapomenu, Můj báječný rozvod byl ve srovnání s ním slabší, ale stále výrazný, Tři holky jako květ nabídly vtipný pohled na problémy tří generací a z Nejlepších kamarádek jsem odcházel s takovým porozuměním pro obě ženské postavy, že jsem skoro u...

Jak špatný Limonádový Joe v Mladé Boleslavi je, to už jste se mohli dočíst v konkurenčním blogu Pavly Haflantové. Naznačila i proč, pojďme se ale podívat pod povrch, totiž na předlohu.Čím je film tak výjimečný? Inu, jde o k dokonalosti vybroušenou parodii na westerny stojící na skvělých hereckých výkonech. Tím vybroušením mám na mysli, že dobro a zlo je tu podáno na hranici snesitelnosti. "Klaďasové" jsou tak "sluníčkoví", že máte pocit, že když navštíví toaletu (pokud jim vůbec tak nízké biologické potřeby přiznáme), byla by škoda splachovat, neboť po nich zůstane vůně čerstvě pokosené louky ...

V sobotu 21.1.2012 slavil Kulturně divadelní spolek Puchmajer nedožité dvacátiny. Pozůstalí se dostavili v hojném počtu, jednalo se však spíše o bývalé členy souboru KDS Puchmajer či současné členy Ing. Antonína Puchmajer, D.S. Veselice se konala ve Vypáleném koťátku, což od pořadatele večírku, V. Mikulky, bylo značně morbidní. Vypálené koťátko totiž znamená glazurovacími barvami vymalované koťátko na talíři a poté vypálené v keramické peci. Dámská část společnosti trpěla pod policemi s nabídkou keramiky, která by se vypálená pěkně vyjímala v jejich domácnostech. Jako kulturní vložka vystoupil...

Ibsenovo drama Eyolfek se na českých jevištích objevuje teprve počtvrté, v povedeném překladu Františka Fröhlicha pak dokonce poprvé. Komorní příběh manželského páru Allmersových spadá do dramatikova symbolistického období. Na první pohled šťastné manželství má trhliny, které se naplno vyjeví po tragické smrti jejich jediného syna Eyolfa. Smrt dítěte se zde stává katalyzátorem jevištního dění. Alfréd Allmers je literát, jehož tvůrčí krize vyhnala do hor, kde měl čas přemýšlet a přehodnotit svůj přístup k životu. Své životní dílo nechává stranou a rozhodne se věnovat čas a péči svému synovi. ...

Byl jsem v Kalichu asi 4x-Hegerová,Korn..etc. Jenom se chci zeptat pt. Jak se díváte na hlediště..z hlediska bezpečnosti..když domyslím co by se mohlo stát..při jakém koliv zahoření v hledišti..to by byl masakr..vůbec nechápu kdo jim to mohl..povolit tady v tom prostoru hrát..cokoli!!!Absence uliček pro diváky...z nenažranosti a nabouchat tam co nejvíc sedadel...levá strana by měla smůlu..krásně by se tam ušlapali..ale asi někdo dostal do volátka..jinak jim tohle přece nikdo nemůže zkolaudovat-z požárního hlediska!!!! Jenom ještě k tomu Kornovi...udělat koncert 2h40min..bez přestávky v zimě!...

Vykládat dnes známé Ibsenovo drama skrze v době prvního uvedení šokující pointu je nemožné. Odchod Nory od manžela dnes rozhodně není činem, který by boural tabu a znepokojoval diváky. Je tedy nutné hledat současný výklad. Režisér Martin Františák na to jde chytře. Do centra pozornosti se v jeho inscenaci dostávají mezilidské vztahy, jež jsou nahlíženy se značnou dávkou skepticismu. Ve vztazích mezi postavami je hojně přítomná přetvářka, zhoubný vliv na fungování rodiny Helmerových tu mají také peníze. V Uherském Hradišti vycházejí z přesného a někdy i dost originálního pojetí postav. Ibsenův...

Režisér Daniel Špinar se ve smíchovském Švandově divadle rozhodl stvořit Hamleta pro 21. století – s výraznou úpravou, řadou aktualizací a vytříbenými hereckými výkony i výtvarným řešením. Režisér se rozhodně nebojí akcentovat komediální prvky a to především v první části inscenace. Hamlet se tak obléká do medvědího kožichu, Rosencrantz a Guildenstern jsou pojaty jako vyloženě komické figurky, které se ovšem mohou jako mávnutím kouzelného proutku změnit v nemilosrdné Hamletovy trýznitele. U mnoha notoricky známých scén se Špinar pokouší o nový pohled, ne ve všech případech ale výklad zafungu...

Seriály Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére jsou v mnoha ohledech unikátní. Vznikly v osmdesátých letech minulého století, odrážejí tehdejší dobu, přesto jsou nadčasové a mocenské mechanismy v nich zobrazované jsou nám důvěrně známé i dnes. Na mnoha místech se odkazují k britským reáliím, přesto jsou jejich postavy do značné míry univerzální, vcelku volně přenositelné minimálně v kontextu západní civilizace. A co je pro nás zajímavé, ač jde o skvost britcomu - britského komediálního seriálu, je až zarážející, nakolik jsou vlastně divadelní. Skutečně, naprostá většina scén sestává z mal...

Na Maryšu jsem vyrazil ovlivněn komentáři redakce a blogem Jiřího Landy (s nímž budu několikrát přímo polemizovat), očekával jsem tudíž dvě hodiny diváckého pekla absolvovaného čistě kvůli tomu, že Divadlo Komedie patří mezi scény, jejichž repertoár se snažím zhlédnout celý. O to větší bylo mé překvapení, když se před mýma očima odehrálo poutavé drama vyvolávající ve mně erupce asociací. Není mým zvykem si kupovat programy k inscenacím, ovšem v tomto případě jsem toho po odchodu z divadla litoval, naštěstí však právě Jiří Landa tento zvyk má a program mi zapůjčil. Otevřel jsem ho a zrak mi spo...

Zatím poslední premiérou Divadla v Celetné je inscenace BLUFF Karla Krále v roli režiséra a Jakuba Špalka v roli producenta. Šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král se tentokrát rozhodl režírovat na poměrně velkém jevišti, rozhodně tedy větším, než je Kroužkova kavárna Divadla v Dlouhé či Eliadova knihovna Divadla na Zábradlí. V obou divadlech připravoval Karel Král spíše scénická čtení, která měla jen několik repríz, a byla určena spíše pro užší okruh přátel a spřízněných duší. Také se většinou jednalo o díla, která splňovala kritéria „představení děsně veselého, při němž vám smíchem ...

Nejnovějším počinem divadla Dívadlo je inscenace Smolíček a to, že jde o novinku, je v dobrém smyslu rozpoznatelné. Je vzrušující sledovat mladé tvůrce hledající svůj pohled na divadlo, učící se, co to znamená vytvořit inscenaci a stát s ní na jevišti. Přes určité nedostatky se dle mého na Smolíčka vyplatí zajít, ať už jsou vám čtyři roky či desetkrát tolik.Smolíček je totiž několikanásobně hravý. Začít můžeme samotným konceptem, nejde "jen o pohádku", ta je sice samozřejmě odehrána, ovšem je přiznaně pojata jako hra, jíž otec baví svého syna. Tento přístup divadla na divadle není samozřejmě ž...

Vladimír Morávek narežíroval jasnou prosincovou noční oblohu a zavěsil na ni úplňkový měsíc, to aby potěšil Marii, pannu čistou, přicházející cestou ušlapanou, slámou vystlanou, na setmělé Hradčanské náměstí. Nebe pokropilo Zemi anděly. Anděly malými i středními, s křidélky i křídelemi. Vznášeli se kolem zapálených ohňů v Mariině blízkosti, pluli těsně nad zemí, postávali na okolních zítkách, na žebřících, ve světle luceren. Hrály se koledy. V okně Salmovského paláce se zjevil sám Archanděl na výsostech. Z dálky připomenul svou existenci Ďábel ďábelská v ženské podobě maršálky v klobouku, s ...

Olomoucký Sluha dvou pánů baví diváky všech věkových kategorií  Inscenace Sluha dvou pánů, kterou Národní divadlo v Praze uvádí již téměř dvacet let, se dostala také do Moravského divadla v Olomouci. Slavná komedie dokáže okouzlit svým vtipem a pojetím i bez Miroslava Donutila, který exceluje v pražském ztvárnění.  1 2 3 4 5 hodnoceno 7x  Klasická divadelní hra Carla Goldonniho Sluha dvou pánů se odehrává v Benátkách v době, kdy se chystá svatba Clarice (Lenka Kočišová) a Silvia (Ondřej Černý/Tomáš Krejčí). Jejich milostné radovánky však překazí muž, v jehož příjezd nikdo nedoufal, protože vši...

Moravské divadlo Olomouc se může pochlubit úspěchem nejproslulejší komedie italského dramatika Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Těšit se můžete na příběh plný vtipných hlášek, živou kapelu na jevišti i skvělé herecké výkony, které diváci oceňují bouřlivými ovacemi ve stoje. Listopadové reprízy představení jsou vyprodané a již nyní ubývá i lístku na prosinec.  Carlo Goldoni napsal svou patrně nejznámější komedii Sluha dvou pánů v roce 1745, dochoval se však pouze text z roku 1753. O napsání hry jej tehdy požádal slavný improvizátor a představitel harlekýna Antonio Sacco. Goldoni vycházel z konv...

Letošní, již pátý ročník festivalu Festival 13+, který pořádá Divadlo v Dlouhé, opět uvedl inscenace, které jsou určené dospělému publiku, ale přeci jen jsou o poznání hravější než běžná večerní divadelní produkce. Obě večerní představení, které jsem viděla, a to ostravská Pěna dní, a plzeňsko-mariborský Simply Clever, měli nabité hlediště plné nadšených mladistvých diváků, kteří šli s představením (kromě mě a Švejdy). Královéhradecké Klicperovo divadlo sklidilo prý za Richarda III. ovace ve stoje. Pěna dní, v režii Anny Petrželové a v provedení Divadla Petra Bezruče, byla své předloze celkem...

Text napsala Denica Knausová. Autorka je studentkou české filologie a divadelní vědy. Moravské divadlo Olomouc uvedlo v pátek 25 října premiéru nejslavnější hry Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Nadčasová komedie o vychytralém sluhovi Truffaldinovi, k jejímuž režírování byl šéfem činohry Michaelem Tarantem přizván bulharský režisér Nikolaj Penev, bavila od začátku do konce. Hlavní role sluhy Truffaldina se ujal Roman Vencl a předvedl excelentní výkon. Nejenže skvěle poupravil text a přidal do něj skvěle poupravil text a přidal do něj své nápady ,díky čemuž byly jednotlivé repliky svěží a velm...

Ako sa hovori: “Dobre sa samo predava, zle sa ponuka”. (Vy)predaval by sa Dealine tak skvele aj bez Tomaska Klusa ? Podla mojho nazoru by sa mal. Tomasko je kral a kralom patri tron (na ktory sa Tomasko pomyselne posadil po vysledkoch ankety Cesky slavik 2012). Avsak postavu Ariela by bezpochyby porovnatelne stvarnil napriklad Petr Vrsek (ktoreho som mimochodom uz pred niekolkymi rokmi nazal buducim Jackom Nicholsonom co som ochotny kedykolvek podpisat :-) a tejto hre by to neubralo na jej dokonalosti. Inymi slovami: Tomasko Klus je pridanou hodnotou celeho predstavenia a velka vdaka za nu. D...

Muzikal  “Lucie…” som vzhliadol v nedelu 27.10. o 15:00 – takze sice par dni pred premierou, ale uz za plnu cenu.  Povodne som planoval na tejto stranke uvadzat len pozitivne hodnotenia, nepodelit sa o tento zazitok by vsak bolo z mojho pohladu neakceptovatelne. S polutovanim potrebujem konstatovat, ze absurdnejsi muzikalovy pribeh som este nevidel (mozno porovnatelny z tohto uhla pohladu bol snad len muzikal ”Viva Forever” v Londyne – ktory napriek velkym ocakavaniam skoncil po 7 mesiacoch). Kym prejdem k parcialnemu hodnoteniu, hned na zaciatok je dolezite poznamenat, ze v pripade uvedenia t...

V hodnocení k Audienci Divadla v Celetné jsem napsal: "Havlovu hru sice nepovažuji za šťavnatý plod tvůrčího ducha, Jan Potměšil a Jakub Špalek však dle mého z textu dostali vše, co se dalo." Po zhlédnutí Audience Divadla D21 můžu pokračovat: Škoda, že Jakub Špalek v tomto případě zůstal spíše hercem než režisérem, pokud se totiž necháte vést (téměř výhradně) textem, je výsledkem scénické čtení bez scénáře, jehož možnosti jsou ale značně omezené. V Divadle D21 si zřejmě tuto hranici uvědomili a rozhodli se ji překročit, výsledkem je inscenace na pomezí činohry a performance, na níž je v celku ...