Blogy

Pátý ročník Černínského Loutkofestu, který proběhl v sobotu 15. 6. 2013 v Černíně u Zdic a následující den na zámku v Nižboru, se už tradičně nesl v příjemné atmosféře kvalitního loutkového divadla, rodinného pikniku a dobrých lidí. Loutkofest byl v sobotu zahájen odhalením sochy Dobrého ducha Černína z lípy, jež do loňského roku stála na návsi celých 90 let a hned po té se chopily svých červených šál akrobatky z Cirkusu TeTy, aby předvedly něco ze svého programu Tety v závěsu. Po té se přesunul průvod na místo zvané Na hájku, kde již bylo připraveno anglické divadlo Noisy Oyster s představe...

Čas: 9:00 7. dubna 2013 Místo: Divadlo Kampa Kdo: Já, technik Dalibor Devět nula pět… devět deset… Sakra, kde všichni jsou? Začínáme v devět, ještě jsem jim to včera psala. To bude průšvih! Takové myšlenky se mi honily hlavou v prvních minutách mikroworkampu, který jsem organizovala pro Divadlo Kampa v rámci Měsíce mezinárodního dobrovolnictví od Inexu. Naštěstí během několika minut přišly dvě účastnice a vše bylo zachráněno. O co šlo: Měsíc mezinárodního dobrovolnictví vyhlásil Dobrovolnický klub Inexu – Sdružení dobrovolných aktivit a během něj jsme my, zkušení dobrovolníci, sdíleli svoje...

Vážený pane Töpfere,chtěl bych touto cestou vyjádřit svůj obdiv a poděkování osobě, která přišla s nápadem během večerů (a odpolední) vyhrazených inscenaci Hašler... rozdávat Hašlerky. Divadlo (obecně) je v současné době v nelehké situaci, potenciálnímu divákovi se nabízí mnoho rozličných možností, jak trávit svůj volný čas, z nichž většina je oproti divadlu mnohem více "na dosah". Je zde však něco, co pro divadlo zůstává specifické, totiž že jde o živé umění vznikající (ač nazkoušeno) vždy znova "teď a tady", divák se stává spolutvůrcem (asi Vám coby zkušenému divadelníkovi nemusím vyprávět o...

Mám dvě uši, ale když zavírám oči, už je neslyším. Vyzuj si boty a zatanči nám! Nikdy ti ústa tak hezky nevoněla. Otři mi pot z čela. Neslyšíte, že mi řve dítě? Náš kanár ale umí "der"... Perly v uších. Písek ve vočích. Z Nietzscheho nic. Skotský golf. A ta poloprázdná flaška je tygrem, jehož jméno je láska. Maruno, sedni si! Ale již začínám, jen si dovoluji ztratit čas na malou dramatickou pauzu před začátkem toho kousku … Takto a možná docela jinak působí koláž z textů Jana Antonína Pitínského, kterou třetí ročník katedry alternativního a loutkového divadla představil ve své první abso...

Varování Následující text (částečně) prozrazuje děj Vianova románu Pěna dní i některé detaily z něj vycházejících inscenací v La Fabrice a Divadle Petra Bezruče. Zároveň autor počítá s tím, že se čtenář v předloze orientuje alespoň na úrovni obsahu dostupného na české Wikipedii. Doznání Přiznávám (asi ne poprvé), že jsem kulturní barbar (ale snažím se to změnit). Kdybyste se mě před třemi měsíci zeptali, kdo byl Boris Vian, váhavě bych odpověděl, že snad hudebník (a to jen na základě povědomí o existenci inscenace Kabaret Vian-Cami Divadla v Dlouhé). Zmínka o Pěně dní by pak ve mně nevyvola...

Znáte Divadlo D21? A co takhle Malé Vinohradské divadlo? Pokud ano, pak vám gratuluji k výborné orientaci v pražské divadelní scéně, pokud ne, pak vám přináším dobrou zprávu - máte možnost rozšířit si obzory o nové divadlo s unikátní poetikou, jež má rozhodně co nabídnout. Úvodní otázky byly tak trochu chyták, ve skutečnosti jde o jeden subjekt, který letos slaví deset let od založení a v září minulého roku změnil svůj název z Malého Vinohradského divadla na Divadlo D21. Na webu divadlod21.cz se můžete dočíst, že "Nový název souvisí s provozní i uměleckou obrodou našeho divadla a souboru.", o...

Oblíbená a časem i světovými úspěchy prověřená dnes již klasická konverzační komedie Raye  Cooneyho netradičně nazvaná 1 + 1 = 3 došla svého nejnovějšího nastudování pod hlavičkou Malého divadla komedie Brno, které s tímto u diváků velmi oblíbeným kusem hostuje na scéně Divadla Bolka Polívky. Režie hry 1 + 1 = 3 se ujal zkušený herec, ale dnes i režisér Ladislav Kolář, u něhož je velmi pravděpodobné, že...

Transsexualita spočívá v neshodě mozkových sexuálních pochodů s tělesným pohlavím jedince. Je proto paradoxem, že ji jako hlavní téma Miřenka Čechová zpracovává v pohybovém divadle, jehož hlavním vyjadřovacím prostředkem je tělo samotné. S/He is Nancy Joe je i přesto sdělným svědectvím o individuaci lidí, jež se narodili v cizím těle. Autorka inscenace a její protagonistka v jedné osobě, Miřenka Čechová, se inspiruje životní zkušeností transgender komunity. Na jeviště divadla Ponec přináší stěžejní situace průběhu dospívání jedince. Zpřítomňuje první snahy o socializaci na dětském hřišti, vý...

Kdybyste se mě před měsícem zeptali, zda znám Babičku Boženy Němcové, odpověděl bych, že jsem se o ní učil ve škole, ovšem přiklonil bych se k názoru, že jsem ji nečetl a neviděl ani zfilmovanou. Přesto jsem měl při sledování stejnojmenné inscenace pocit, že mi je prakticky vše důvěrně známé, čím to? Mé vysvětlení je, že jsem toto dílo nějakým způsobem dříve vstřebal, ovšem nezaujalo mě natolik, abych je udržel v aktivní paměti.To však není případ této inscenace. Přiznám se, že jsem na Fidlovačku vyrazil s obavami většími než malými, jednak mi předloha nepřišla z nejatraktivnějších (svoji roli...

Když ve Švandově divadle před zkoušením Frankensteina vzniklo několik týdnů volného času, rozhodl se jeho umělecký šéf a režisér Dodo Gombár tento prostor vyplnit vytvořením a nazkoušením "poloinscenace", jež by byla výsledkem kolektivní improvizace, dané bylo téma - "outsiderství", co znamená být v dnešním světě "na okraji", "mimo"? Zveřejněný tvar pak měl být dle informací tvůrců polotovarem, který se měl měnit na základě připomínek diváků, k jejichž vznášení slouží diskuse, jež se odehrává po každém představení a účastní se jí (za tvůrčí tým) především herci, občas se na jevišti objeví i pa...

Když jsem Kodaň zhlédl poprvé v lednu 2012, měl jsem v úmyslu přidat jen nejvyšší hodnocení a komentář "Absolutní zážitek, více slov by bylo pouze jeho przněním, tak jen... Děkuji." Má sestra mě však přivedla na myšlenku, že by mohlo být užitečné sepsat tento blog a vysvětlit v něm "technikálie". Fraynova hra se totiž z velké části zabývá čímsi, co je dnes známo (tedy alespoň mezi teoretickými fyziky) jako "Kodaňská interpretace kvantové mechaniky", a souvislostmi této s osudy a nitry jejích tvůrců. I bez znalosti moderní fyziky je možno si inscenaci užít, neboť Michael Frayn vytvořil nesmírně...

Fotbalový nároďák se neprobojoval na mistrovství světa. Celé Česko tuto prohru těžce nese a dává to fotbalovým primadonám silně najevo. Ti se k neúspěchu staví jinak, než by kdokoli asi čekal, a jdou se odreagovat s kurvama. Přichází průser, trenér soptí, konečná s kariérou. Nebo ne? Spásný nápad? Fotbaloví flamendři řeší skandál přijetím nabídky na vystoupení jako travesty skupiny při předávání cen pro sportovce roku. Tímto ponížením (které jim upekla sličná organizátorka večera) se chtějí kát, ale ono i tady jde o těžký prachy. Na stole je milión v českých a pro každého! To je zhruba obsah k...

Máme zpytovat svědomí, jak jsme, kurva, netolerantní? Baví mě inscenace, které střílí do publika šípy naléhavých otázek. Svět nějak zplacatěl, zpohodlněl, navykl si třídit postoje a názory na základě vlastních principů, které ale jsou jen distribuovány skrze postoje okolí. Musí to být kláda vyložit na divadle ty hutné, drzé iniciační rozbušky (často zabalené do zajímavé metafory) kontroverzního filmaře Pedro Almodóvara. Divadlo přece jen má omezenější možnosti než film. Podotýkám, že film Vše o mé matce jsem (na rozdíl od jiných) neviděl, takže jsem byl zcela odkázán na to, co s náročnou látk...

Jde o první dramatický pokus komentátora a žurnalisty MF Dnes M. Komárka, rozhodně to není špatné, je vidět, že autor umí "psát", ale text trpí jistou nevyvážeností, výborné pasáže střídají nudnější, místy i až trochu nepříjemné; celkově bych představení (80 min.) tak o čtvrt hodiny zkrátil... Moc informací totiž hra neobsahuje - o Knutu Hamsunovi jsem nevěděl předtím nic, hra mi řekla asi tolik jako článek na Wikipedii. Trestuhodně neříká nic o původu spisovatelova sympatizování s nacisty, vůbec jednání postav je ve hře nevysvětlené, psychologie nijak zvlášť propracovaná... Inscenac...

Musím říct, že zajímavý zážitek! I když jsem si nedovedl představit, jak se dá udělat horor na divadle, musím přiznat, že tady se to povedlo velmi dobře! A to hlavně díky zajímavé předloze, citlivé režii O. Brouska, jemuž se podařilo vytvořit opravdu hustou atmosféru, a také díky civilním, ale velmi dobrým výkonům obou herců. Ze začátku je tempo přeci jen o něco pomalejší a při některých replikách rostete (pořád řeší, že jeden není herec, toto by šlo udělat chytřeji a uvěřitelněji). Taky ve hře nehledejte moc logiku (náhodně se zjevující zachránci uprostřed opuštěných blat, když jde do tuhého....

Hlavním problémem inscenace je dosti nevyvážené tempo - některá místa jsou dobrá, jindy se zas hra strašně vleče, pěkná jsou hlavně hudební čísla (vesměs staré české šlágry z 60. let) v podání překvapivě dobrých zpěváků a kapely na jevišti! Hlavně ti mladší protagonisté jsou opravdu velmi šikovní a mile překvapí, na nich by měl Jiří Suchý stavět mladý Semafor, tady je jejich talentu trochu škoda, protože (podruhé za sebou po Čaji u královny!) jde o dost slabou hru, spíš jen sled převzatých písní propojených chatrným, respektive spíš nulovým dějem, logika žádná... Moc nepomohly ani inscenační ú...

Divadlo bez zábradlí zařadilo do svého repertoáru představení složené ze dvou divadelních jednoaktovek Woodyho Allena: Riverside Drive a Old Saybrook (obě původně z roku 1995). Uvádí je po názvem 2× Woody Allen. A protože Woodyho miluju stejně jako on New York, udělala mi možnost zúčastnit se včerejší předpremiéry upřímnou radost. Pravda, obsazení mě trochu rozladilo. Kdyby se mě psychoanalytik zeptal na asociaci, která se mi vybaví na jméno Dana Morávková, vypadlo by ze mě asi „krasobruslící šprtna“ nebo „afektovaná semetrika“. Možná za to může únavný pořad „Hádej, kdo jsem“ nebo její post...

Jako bych už to slyšel dopředu, co si to Divadlo pod Palmovkou dovoluje pouštět se do inscenování divadelní adaptace slavného filmu, jak si tím akorát pojistí divácký zájem nebo jak to na jevišti proti filmu nějak není ono. Škarohlídi a zastánci divadelní ryzosti, která jediná na jeviště patří, se v případě Rain Mana mohou opřít i o fakt, že po prvním uvedení v londýnském Apollo Theatre rozporuplné ohlasy se objevily taky. No je to jasné, na jeviště nedostanete kouzlo road movie a k tomu české prostředí také těžko bude operovat se symbolem nepřeložitelné podstaty názvu hry. Co zbývá a na co se...

Ludvík, toť vystrašené politické monstrum, muž, jemuž neblikají varovné kontrolky před zkázou, přesto sahá po moci, i když se mu říká, nesahej na ta rozpálená kamna. Tento čecháčkovský nohsled nevědomky zvolil strategii permanentně plných kalhot ve jménu osobních cílů nejvyšších v totalitárním systému, kde pád může znamenat i smrt. Mrazivé téma odposlechů a praktiky komunistické zvůle v podobě cílené zastrašovací šikany pod heslem „důvěřuj, ale prověřuj“ stojí za neustálé připomínání, protože mnohé symptomy dnešní doby, ať chceme nebo nechceme, jsou v mnohém nápadně podobné. Jenom se za to ne...

Sledování Krvavé svatby jsem si rozšířil na zodpovězení otázky, která padla na tiskovce k inscenaci: zdali je to o lásce, nebo o vášni. Souhlasil bych více s Alešem Procházkou, který se přiklonil k vášni. Názoru režiséra Ondřeje Zajíce je zas bližší, že nevědomým hybatelem zhoubného dění je láska. Také tak je inscenace vystavěna. A řek bych, že je to její problém. Kde je láska, sklouzáváme k poetičnosti, melodramatickému vyznění, příklonu k obrazivosti. Dění se bez koňské dávky vášně, která v dialozích Lorcova textu je základní esencí, stává nepravděpodobné, v důsledcích mdlé, nezajímavé. Plat...