Blogy

Hákový kříž je jedním z nejmladších archetypů. Je to symbol útlaku, nesnášenlivosti a především nacistický znak. Od 2. poloviny 20. století se na divadelních prknech tématika nacismu, potažmo holocaustu objevuje stále častěji. Od prvotní snahy o detabuizaci docházelo k popularizaci tématu, která vyvrcholila v současný „šoa business“. Vzniklá díla týkající se židovské otázky za 2. světové války často využívají zájmu, kterému se tato tématika ve společnosti těší. Nezřídka se autoři uchylují k citovému vydírání a historické události znásilňují ve svůj prospěch. Ne náhodou se v 15. ročníku divadel...

Hákový kříž je jedním z nejmladších archetypů. Je to symbol útlaku, nesnášenlivosti a především nacistický znak. Od 2. poloviny 20. století se na divadelních prknech tématika nacismu, potažmo holocaustu objevuje stále častěji. Od prvotní snahy o detabuizaci docházelo k popularizaci tématu, která vyvrcholila v současný „šoa business“. Vzniklá díla týkající se židovské otázky za 2. světové války často využívají zájmu, kterému se tato tématika ve společnosti těší. Nezřídka se autoři uchylují k citovému vydírání a historické události znásilňují ve svůj prospěch. Ne náhodou se v 15. ročníku divadel...

Inscenací monodramatu, Po Fredrikovi, Divadlo Letí pokračuje ve svém záměru uvádět současnou dramatiku, která má předpoklady zaujmout dnešního diváka. V tomto případě se k divadelní osvětě přidává i ta lékařská, již tvůrci přiznávají programem, jehož součástí je prezervativ. Švédský autor Mattias Brunn se prostřednictvím příběhu mladého Johanna snaží ve společnosti opět rozdmýchat tabuizované téma – onemocnění HIV. Osud mladíka, který zjišťuje, že s děvčaty může být jen kamarád, je budován s potřebným nadhledem a vyhýbá se lacinému patosu, ke kterému téma hry svádí. Úsměvné scény (první návš...

Některé moderní adaptace Molièra jakoby se podbízely dnešnímu divákovi. Děj her přenášejí do současných lokací a vyprávějí jej jazykem poplatným době, zatímco jejich téma zůstává bez obměny. Původní dramata jsou však srozumitelná i bez nánosu vulgarit a senzacechtivého pozlátka a nepřestávají bavit. I přesto se Jihočeské divadlo uchýlilo k uvedení adaptace Misantropa, již má na svědomí Martin Crimp. Britský dramatik je po formální stránce věrný předloze. Zanechává verš, postavy, vývoj fabule a upravuje je na vrub dnešní době. Překlad Lukáše Nováka tuto tendenci zdařile podporuje. Využívá pos...

Divadelní inscenace je jako šperk. Na počátku je myšlenka, neopracovaný kámen, jenž může být surovým diamantem stejně jako bezcenným kusem horniny. Úkolem autora je jej vzít a vtisknout mu tvar, vybrousit ho do co možná nejvábivějšího tvaru respektuje přitom jeho přirozenou vnitřní strukturu, výsledkem je divadelní hra jako literární dílo. Toho se poté ujímá tvůrčí tým, který je uchopí a tento drahokam (ať už skutečný či zdánlivý) zapracuje do prstenu, náhrdelníku, brože. Na této cestě je mnoho míst, kde se rozhoduje, zda bude finálním produktem pouťový prstýnek, jaké je možno prodávat na v...

Z tohoto představení mám rozporuplné pocity. Rozhodně to nepatří mezi ty muzikály, které bych s chutí shlédla ještě jednou, ale zároveň vím, že jsem se dobře bavila, ale přesto ne zase tak moc, abych mohla s klidem říct, že to bylo skvělé. Dost si protiřečící, já vím. Šla jsem na Vraždu za oponou, abych naživo viděla Ondřeje Brzobohatého a po této stránce jsem spokojená, za celou dobu v podstatě neslezl z jeviště a ať chtěl nebo ne, představení stojí a padá zcela na něm. Což je dobře pro jeho fanoušky /mě/ a jeho zviditelnění před divadelními kritiky, ale utáhnout tří hodinové představení, to ...

Původně jsem měl u této inscenace hodnocení 50% a komentář "Pokud máte rádi takové to klasické jezerkovské pitvoření Radka Holuba, je Jeppe z vršku jasná volba. Pokud ale od dvouhodinové inscenace čekáte i něco dalšího, budete patrně dost zklamáni.", cítím však povinnost uvést věci na pravou míru. Předně, jak jsem došel k tomu tak vysokému procentuálnímu ohodnocení - byl to výsledek prosté úvahy, že obdivovatel komediálních kreací Radka Holuba by mu za roli Jeppeho dal devadesát až sto procent, zatímco divák, který by na toto představení zabloudil omylem s očekáváním divadelního z...

Uvedení Othella - Shakespearovy tragédie lásky a žárlivosti - na jevišti Divadla Na Jezerce, jež má divák patrně spojeno spíše s (nenáročnými) komediemi, je počinem přinejmenším pozornosti hodným a dalo by se říci, že svým způsobem i záslužným. Minimálně v tom smyslu, že "běžný Franta Jezerka" by na tuto inscenaci mohl zajít ze setrvačnosti a rozšířit si své divadelní obzory o zážitek, jemuž se obvykle vyhýbá. Bohužel, jak zpívá Lokálka ve své parodii na Jaro: "Někdy dobrá vůle zkrátka nestačí." Kde začít? Asi u celkového pojetí. Lope de Vega, Shakespearův současník, pro...

Byli jste někdy opilí? Myslím opravdu opilí, ten stav, kdy člověk přestává vnímat realitu. Někde mezi nocí a dnem. Vynořují se křivdy, neštěstí noci a zoufalství brzkého rána. A teď si představte, že se opijete v kruhu rodinném. Noční můra? Veselice, svatba jako crash – střet. Otevírají se temná zákoutí, bolesti a stará tajemství. V takových chvílích zjišťujeme skrývané podrobnosti z života našich nejbližších. Až tak je emocionální nejnovější hra Švandova divadla Crash u potoka. Dodo Gombár zadaptoval do současnosti román Kříž u potoka Karoliny Světlé. Tím prvním, co mě zaujalo ještě před ...

Další díl politického kabaretu v A-studiu Rubín mě mile překvapil pevnou formou a charakteristikou postav. "Zápletka" je postavena na vztahu K. Kočí a V. Bárty. Ve výkladu A-studia vzala celá věc počátek tak, že zhrzená K. Kočí přivedla V. Bártu před soud z osobní msty. V úvodu kabaretu konferenciér v podání O. Pavelky představní účinkující postavy a přečte pohádku o kolibříkovi a mazánkovi. Soudce přichází v paruce a s notami České mše vánoční J.J. Ryby. Pak se odebere za scénu, aby byl zcela v izolaci a nemohl být zkorumpován. K. Kočí se soudu představí písničkou "Jsem nevinná...

Když má být hlavním hrdinou masový vrah, tak je téměř jisté, že se mnoho lidí přijde podívat aspoň ze zvědavosti. Důkazem může být i úspěšný americký seriál Dexter, ve kterém policista vraždí soudem nepotrestané násilníky. Na koho má pifku pro změnu český herec, se můžete dozvědět v A studiu Rubín v inscenaci jménem Kiler. Jiří Pokorný si vymyslel postavu podivného herce, který se věnuje divadlu, ale zároveň by rád vydělal i nějaké peníze. Jak známo, nejvíce peněz si herec vydělá reklamou nebo účinkováním v nekonečném seriálu. Luboš však odmítá podílet se na plytkých telenovelách schválenýc...

"Kdyby si to ten Dodo Gombár celé vymyslel, tak by to byl takový příběh o rvačce na vesnické svatbě. Ale když nemá tu fantazii, jak si může dovolit něco takového? Devadesát pět procent lidí tady nečetlo Kříž u potoka a neví, že to je Světlá... Takové věci by se neměly dělat, měli bychom mít nějakou úctu ke klasice. Vždyť z toho zůstala jen jména postav... A možná základní charakteristika. Jako ten herec toho Ambrože hraje dobře, to jo, ale lidi nemůžou vědět, proč tak jedná. Ne, tohle je obludné." (volný přepis monologu vedle sedící paní o přestávce) Přiznám se, že jsem tenhle blo...

Vyrazit do divadla na Cyrana je jako navštívit starého známého, jenž se nově oženil a přestěhoval se do manželčina domu. Vždy je to tak nějak ten přítel z "doby her a malin nezralých", ovšem nikdy nevíte, nakolik a jak ho změnil nový vztah a prostředí. Po Národním divadle, Divadle na Vinohradech a Divadle pod Palmovkou jsem za Cyranem zašel do Divadla v Celetné, abych jej spatřil na poslední mi chybějící profesionální pražské scéně, kde je to dnes možné. A dojmy z tohoto setkání? Upřímně, poněkud rozpačité. Cyranův příběh je v základu komorních dramatem čtyř osob - tří mužů touží...

Divadlo Na zábradlí nedávno uvedlo předposlední letošní premiéru z cyklu Čí je to město?, nazvanou poněkud podivně Denně (Poníci slabosti). V kontextu aktuálního dění podle mě minimálně stojí za zvážení se na ni zajít podívat - to je ale asi tak veškerá motivace, kterou vám mohou nabídnout (druhou by potom mohlo být, že jste skalním fanouškem někoho z účinkujících, případně kompletujete inscenace Jana Nebeského). Než se ovšem pustím do hodnocení inscenace jako takové, dovolte mi shrnout onen kontext. Magistrát pokračuje ve své "koncepci" zcela chaotické a veskrze náhodné reorganiz...

Strašnické divadlo bude co nevidět v centru Prahy, rozhodl jsem se proto ochutnat něco z jeho kuchyně. Bude to důstojný nástupce Pražského komorního divadla? No, to nejlepší, co můžu napsat, je, že nemohu pronést jednoznačné ne. Rozkvetly sekery je v základu zajímavou studií malého českého (či obecně slovanského?) človíčka. V jednom panelákovém bytě žije rodina sestávající z neúspěšného a značně naivního otce neschopného uspět v dnešním světě, matky závidějící své bývalé kolegyni po materiální stránce šťastnou volbu při výběru manžela, mentálně postižené dcery toužící svým způsobem po štěst...

Psát tento blog už sice vlastně nemá význam, herci si protrpí ještě dvě reprízy a budou vysvobozeni, přesto těch myšlenek honících se mi hlavou je příliš mnoho, než abych je mohl ignorovat. Začněme předlohou. V kolonce autor můžeme nalézt tři jména a dovětek "a další". To je příznačné, onen text totiž skutečně působí hned v několika rovinách "tak nějak kolektivně". Dotýká se příliš mnoha témat, je roztěkaný, dynamika jeho světa je poněkud nepřehledná, klíčové myšlenky se navzájem přetahují o své vyznění. Totéž by se pak dalo říci o užitých výrazových prostředcích, civiln...

Na Hamleta jsem šla s tím, že je to jedna z legend českého muzikálu, který naprosto každý milovník tohoto žánru musí vidět. A rozhodně se nedá mluvit o zklamání. Původní verze by se mi asi zdaleka nelíbila tak, jako tahle. Právě rockový šmrnc dodává celému muzikálu onu atmosféru, která se k celému ponurému příběhu hodí. Vděčná jsem byla za to, že i obsazení bylo z převážně z řad rockerů, takže nechybělo pár ostrých chrapláků, které tam zkrátka seděly. Jediná, která mi mezi nimi neseděla byla Eliška Bučková, která sice umí zpívat, ale nemá nijak výrazný nebo dokonce zajímavý hlas, což by třeba ...

Cílem A studia Rubín je zaměření se na autorské inscenace s razantní a původní výpovědí. A přesně takovou je nejnověji uvedená hra (premiéra 18. 2. 2012), Kiler, jejímž autorem i režisérem je Jiří Pokorný. Dalším ze znaků Rubínu bývá vklad již zkušených hereckých osobností, ale především stále Rubín zůstává prostorem pro nastupující generaci mladých hereckých profesionálů. Na tento model lze napasovat obsazení Kilera. Roman Zach (Luboš), který nejen vede odehranými lety, však ztvárnil i postavu, která je předurčena k tomu, aby byla pánem dramatické situace. Zach ve spolupráci s mladými talento...

...tak tato otázka se zařadila na mou černou listinu na čestné druhé místo, hned za „a jak se vlastně to frisbee hraje?“ Nevím, jestli je to míněno za odměnu či za trest, když se na mě někdo obrací s prosbou o radu v oblasti výběru divadelního představení. Každopádně já to vnímám jako trest asi pokaždé. Důvodů je hned několik: - obvykle dotyčný nemá tušení, co by vlastně chtěl vidět, nedej bože když vybírá představení pro někoho jiného; - málokdo si uvědomuje, že pokud stojí o pěkná místa na kvalitní inscenaci, nemůže je kupovat týden dopředu; - bez ohledu na mé rady jde každý nakonec na C...

A studio Rubín navázalo na svoji loňskou inscenaci Blonďatá bestie a ve spolupráci s Divadelním studiem Továrna (či alespoň jejími nejzvučnějšími jmény) připravilo pokračování. Jak se k tomuto počinu postavit? Mé pocity jsou poněkud smíšené. Předně mě štve (použil bych trefnější výraz, leč porušil bych tím pravidla korektního vedení blogu), že se během necelých dvanácti měsíců nashromáždilo tolik materiálu, aby tento následník mohl vzniknout. Tím více, že použitelného materiálu by se jistě našlo dostatek i na mnohem delší kus... Ovšem za cenu nepřehlédnutelného opakování. Ano, to je další z...