Blogy

Vzpomínky na dovolenou v Bulharsku, na stole plastový ubrus, gauč s plyšovým přehozem, zapnutá televize a šmírování sousedů, zda se náhodou nemají lépe. Co vám to jen připomíná? Také žijete v paneláku? Jako doma se možná budete cítit po vstupu na jeviště Divadla Komedie, hra slovenského dramatika Viliama Klimáčka Rozkvetly sekery totiž sází na intimní kontakt s divákem. Na jevišti jsou přítomni jak herci, tak diváci. Scénografie Milana Davida je realistickým ztvárněním ošklivosti, kýče a zbytku komunismu, všeho co si se zvláštní zálibou stále v našich bytech uchováváme. Retro tapety, vzorov...

Scéna Horáckého divadla v Jihlavě se v posledních letech velmi úspěšně dramaturgicky snaží o naprosto netradiční repertoár, čehož posledním důkazem je nastudování hořké komedie Veselé vánoce vzniknuvší z pera jednoho z nejvýkonnějších světových dramatiků současnosti Alana Ayckbourna. A ruku v ruce s pochvalou Horáckého divadla se musí hned v úvodu vyzdvihnout i vedení tohoto předního kulturního stánku Vysočiny, jemuž se povedl co se týče Veselých vánoc i nádherný obchodně - dramaturgický počin, kdy se zcela netradičně a naprosto stylově odehrávala derniéra této inscenace až 8. března, tedy v M...

Je pro mě poněkud až s podivem, že jsem ten večer dorazila domů. Ne proto, že venku sněžilo/pršelo, byla zima, klouzalo to nebo proto, že nemít doprovod na metro, ztratila bych se. Ne. To totiž proto, že mě představení divadla Ungelt "Deštivé dny" tak přikovalo do sedačky, že bylo obtížné se zvednout a odejít. Bylo to VYNIKAJÍCÍ. VÝBORNÉ. SKVĚLÉ. Až GENIÁLNÍ. Zápletka sama o sobě je dost mrazivá, ale i dokonalý scénář může ztroskotat na hereckých výkonech. Ovšem to není případ "Deštivých dnů" a pánů Davida Švehlíka a Richarda Krajča. Davida Švehlíka z divadelních prken...

Limonádový Joe – všeobecně oblíbený film prošpikovaný zlidovělými hláškami a zahraný hereckou špičkou své doby si nedávno našel cestu na prkna mladoboleslavského Městského divadla. Bohužel, na té cestě mnohé ztratil, místo ztraceného posbíral po cestě co se namanulo a proto je výsledek poněkud rozpačitý. Inscenace se pohybuje na hranici férie, parodie a grotesky. No, pohybuje..spíš zběsile pobíhá od jednoho k druhému, přičemž bohužel v některých scénách volí každý člen souboru jinou polohu. Výsledný mišmaš mi tak bohužel znemožnil si představení skutečně užít. V první polovině se ocitám...

1077 stran z období 15 let během 100 minut. Tvůrci inscenace opřené o deník Pavla Juráčka se zákonitě museli oprostit od snahy přenést na jeviště slovo od slova. Zatímco svědectví o době a tzv. „historky z natáčení“ jsou poodstrčeny do pozadí, hlavního zájmu se dostává především osobnímu příběhu muže, jehož vlastní nároky (jak tvůrčí, tak partnerské) přivedly k vzestupu i následnému pádu. Tím se „Bláznova kronika“ stává srozumitelná porevolučním ročníkům, ale i divákům, kteří se se jménem filmového režiséra a scénáristy 60. let setkávají poprvé. Fragmentárně vyprávěný příběh je situ...

walczakovo pískoviště uváděné v eliadově knihovně pražského divadla na zábradlí, jež já měl možnost spatřit v pátek 22. února 2o13, patří určitě k velmi zajímavým a neotřelým pokusům o adaptaci neznámých her presentovaných v současné době na domácích uměleckých scénách. netradiční otevřené představení ve stylu dávné arény ale naráží pro dnešek již na nudnou přemíru textu z kraje, špatně odinterpretovanou, na neustálý kolísající rytmus, na diskutabilně použitou hudbu i na herecky nepochopitelný věkový rozdíl mezi mílou a slavojem. paní z. hadrbolcová jako ona je opět skvělá, ostatně jako vždy, ...

Všechno se do recenze nevešlo - původní text: Byl jsem na této hře v Bratislavě v DPOH divadle. Úplně vyprodáno daleko dopředu. Publikum převážně pamětníci - jako já - plni očekávání. O přestávce už bylo vidět, že je nadšení přechází. Úvodní akrobatické představení - mladí se nadřeli, klobouk dolů. Potom slovní úvod do jednoduchoučkého děje jako pro skupinu méně chápavých jedinců. Konečně se zjevili hlavní protagonisté, byť pouze na několik minut. Opakovat v jedné minutě tentýž fór nebo gag třikrát po sobě, to se potřetí lidi už nesmějou. Vliv paní Molavcové na mladší herecké kolegyně je z...

V pátek 1. února jsem vyrazil na inscenaci Všechno nejlepší, Phoebe Zeitgeist!, tento blog však nebude o ní (vlastně mám chuť ji ve světle následujícího textu vůbec nehodnotit a považovat ji za nezhlédnutou, nejsem si totiž jist, zda jsem schopen svůj dojem z ní oddělit od s ní nesouvisejících negativních emocí a též tím, nakolik jsem ji byl schopen celou vnímat), nýbrž o něčem v jistém smyslu temnějším (neboť mně bližším a reálnějším), totiž o fatálním selhání organizace a (byť pravděpodobně neúmyslné) neúctě k divákovi. Vezmu to od začátku ze svého pohledu, původně jsem se chtěl zdržet vulga...

Divadlo VOSTO5 si pro své fantazie na jevišti tentokrát vybralo postavu Péráka. Pérák je fiktivní hrdina, který vznikl v době Protektorátu z potřeby obyvatelstva nějak přežít tíživou dobu. Nebyl to umělý hrdina, který nejdříve exceloval v komiksu, ale naopak – teprve po válce se dostal do aminového filmu Jiřího Trnky. Pérák skákal na pružinách po Praze přes střechy domů, a kde bylo potřeba, škodil okupantům. Pérák Vostopětky neskáče na pružinách, ale na skákacích botách, které v posledních letech zažívají spolu s chůdami, žonglováním a novým cirkusem velký boom. V informacích o inscena...

psáno po odehrání představení v úterý 5. února 2o13 a musím uznat, že jsem byl velmi mile překvapen. inscenace, ve které jsou 2 naprosto rozdílné poloviny sceluje pevně uchopená režie i geniální nápad hrát to v jednom kuse, aby se o přestávce lidi z dividla nevytratili, když je ta úvodní část naprosto netradiční a pro někoho stěží pochopitelná. zatímco 1. půlka světa v ohrožení je vystavěna na silných choreograficky i obrazově světelných výjevech ze života včel; zde úžasná simona peková jako stará matka královna především v kladení vajec i odletu z úlu, popřípadě zrod nové královny; 2. půlka...

Když jsme se my, diváci, shromáždili na představení inscenace Spánek nikdo nevolá v režii Petra Lanty a členů souboru Antonín Puchmajer, DS, tedy Vladimíra Mikulky, Jakuba Škorpila, Martina J. Švejdy, za zpěvu Aranky Hruškové, chvíli jsem přemýšlela, kdo z nás se vlastně zbláznil. Zda účinkující, či my diváci, kteří jsme se nechali přesvědčit, abychom přišli. U režiséra Lanty tato otázka nevzniká, tam je to jasné. Představení se odehrávalo v komorním prostoru suterénu pod kavárnou Montmarte, jevištní prostor byl ze tří stran obklopen diváky, takže se hrálo opravdu „nablízko“. Účinkující se ...

Krepsko - Mad cap of tea 90% Divadlo Vizita (Ponec) 80% Pustina (Cross) 90% takový (nejen) výtvarný zážitek s minimem prostředků a navíc téměř nezdramatizovatelná předloha Kabaret Caligula - Trenažér lidství (Palác Akropolis) 60% Divadlo Pathos - Nože a růže (Divadlo Kámen) 30% 2011 Urban Human (Havelka, Street for Art, 28. 5.) 70% Káťa Kabanová (Wilson, Národní divadlo, 2. 6.) 80% Zítra se bude... (Kolowrat, 19. 6.) 90% Tetr Ósmego Dnia (United Islands -Kampa, 24. 6., 22 hodin)80% Nederlands Dans Theater II(Bažant Pohoda - Trenčín) 70% ......(Letní Letná, 30. 8., 21 hodin)? .....

Cílem tohoto blogu je přesvědčit čtenáře, že Divadlo Cylindr nabízí kvality, jež stojí za pozornost, bude do značné míry společný dvěma mnou viděným inscenacím - Na cestě a BlaŽenka. Než se k nim však dostanu, neodpustím si poněkud rozvleklý filosofující úvod zasazující následné konkrétní postřehy do kontextu. Prosím proto o trpělivost, případně přeskakujte pro vás nezajímavě se tvářící odstavce (a můžu jen doufat, že se tak nedostanete až na konec). "Teorie" Vladimír Just se ve svém Velkém slovníku floskulí u hesla "Zapomeňte na..." pozastavuje nad tím, jak nesmyslně...

Divadelní léto pod plzeňským nebem uvádí letos ve dvoře plzeňské Besedy hru Jeana Rets Comme Dieu: V nouzi poznáš přítele s podtitulem historická satira na současnou frašku. Má se jednat o podezřele aktuální komedii z italského města Fonte, kde se na pozadí politických pletich a intrik odehrávají situace, které nám nejsou zcela neznámé. Příběh, který Francesco Gonin z obavy před reakcí politiků uvedl pod pseudonymem Jean Rets Comme Dieu, uvádí zrekonstruovaný z dochovaných fragmentů v české premiéře. Režie: Vilém Dubnička Hrají: Kryštof Rímský, Renáta Prokopová, Michal Štěrba, Bronislav Kotiš,...

Na závěr působení souboru Pražského komorního divadla v divadle Komedie jsem zhlédla většinu inscenací během dvou měsíců. Německé divadlo je velmi rozumové, a tak jsem byla nervózní z toho, že z inscenací vychvalovaného Pražského komorního divadla ke mně do hlediště nedorazila emoce. Žádný přesah přes rampu, žádné jiskření. Až Spílání publiku ve mně vzbudilo veselí. Kontakt s publikem je dokonalý. I příznivci Hany Maciuchové si přijdou na své. Tři herci (Martin Pechlát, Martin Finger, Stanislav Majer) a jedna herečka (Gabriela Míčová) přijdou na jednoduchou scénu, kterou tvoří krychle z př...

Právě jsem dopsala komentář a zjistila, že mi v šesti stech znacích již nedostačuje místo na chválu. Tedy kratší blog. Divadlo v Celetné nám prezentuje jednu z nejslavnějších divadelních her vůbec – Romea a Julii v režii Jakuba Špalka. V České republice je (či ve nejbližší době bude) možné vidět tuto tragédii celkem v osmi nastudováních. Tentokrát jsme se dočkali varianty zkrácené (jedna hodina a třicet pět minut bez přestávky), nikoliv však vyloženě komorní. Na jevišti se kromě čtyř hudebníků vystřídá pouhých osm postav. Pro srovnání, na Hradě hraje 17 postav, které jsou doplněny ještě ...

Říkejte mi celý den blbec, ale všeobecné nekritické nadšení touto inscenací nechápu. Mé výhrady už sice do značné míry ve svém hodnocení shrnul Josef, takže by zdánlivě nebylo nutné tento blog psát, mojí hlavní motivací je však vyrovnat se s určitou mou nelibostí k jisté linii dramatické tvorby. Korespondence V+W, Římské noci, Tvá ruka v mé dlani - co mají tyto hry společného? Jde o obyčejné příběhy neobyčejných osob a všechny jsem je hodnotil dost nízko. Dovolte mi v následujících řádcích rozebrat příčiny, uvědomuju si, že to bude převážně má autoterapie, nicméně, máte-li zájem, jste zváni. ...

Pojeďte jako já na výlet do Uherského Hradiště za muzikálem Kdyby tisíc klarinetů! Klobouk dolů před tím, co dokázali v Uherském Hradišti. Myslím, že některá oblastní divadla by potřebovala telemost, aby si jich kritikové z redakcí a pak i divácká veřejnost všimla. Už dlouho jsem neviděla tak citlivě a kvalitně udělaný muzikál. Kdo by neznal a neměl rád písničky Suchého a Šlitra jako Babeta, Tereza nebo Jsem motýl, který si vzal do hlavy… Filmovou verzi jsem viděla několikrát a vždy jsem ji vnímala jako sled klipů. Příběh mi trochu unikal. Nikoliv poselství. Režisérovi Igoru Stránskému se pod...

Z A studia Rubín do MeetFactory je to nějakých deset zastávek tramvají, od Blonďaté bestie k Politickému kabaretu o něco dál. Zatímco "bestie" vznikla jako hříčka určená k pobavení a "upuštění páry", jež se až v pokračování dočkala hlubší myšlenky, Politický kabaret má od začátku vyšší ambice. A hned na úvod přiznávám, že mě tvůrci "prostě dostali", výsledkem je podle mě "bohovsky podařená inscenace" a následující řádky budou víceméně nekritickým chvalozpěvem. U pokusů o politickou satiru vždy existuje dvojí riziko. Prvním je izolovanost, vyberete si ...

Místo: šatna domácího týmu Čas: půl hodiny před zápasem Bláznivý den aneb Stavovské divadlo proti divákům Hovoří trenér: "Tak si ještě jednou zvopáknem strategii, máme natrénováno, tak je rozneseme na kopytech, až budou odcházet, budou tak mimo, že ani netrefí domů. Základ je jasný, není to komedie, není to agitka, není to drama, není to fraška, není to vysoký umění, není to operetka... Ale dáme tam kus od všeho, to je totálně odrovná. Jo, poslední pokyny pro každýho, vezmu to tak, jak to máme řazeno v programu: Mirku, ty tam máš toho hraběte, co ti budu povídat, však to dobře z...