Blogy

V Pardubicích se začíná dařit, alespoň co do ohlasů diváků, žánru malých muzikálků. Inscenace nazvaná Benny Rock´n´Roll je skutečně celá taková mile kapesní, ačkoliv se trojice reprezentantů alternativní Akademie hudebních věd (doplněná Josefem Vránou a kapelou Na tahy! alias Můžete si za to sami!) pořádně zapotí a Malá scéna pardubického divadla se po dvě hodiny otřásá nakažlivými rytmy rock´n´rollu. Kristina Jelínková, Jiří Kalužný a Jiří Šlupka Svěrák na formátu „populárně naučně přednášky“ provedou rekonstrukci osudů prototypu rokenrolového krále jménem Benny Rock´n´Roll Star. A zde je hne...

Před lety jsem se na jakémsi půlnočním představení v Karlových Varech přesvědčil, že současná maďarská filmová tvorba má (patrně nejen českému) divákovi co nabídnout. Hra Dobrodružství mě přesvědčila, že totéž lze říci i o tvorbě divadelní (ač tedy zde slovo současný vyžaduje poněkud širší definici tohoto adjektiva). O ději samotném toho nemohu (z důvodu možného prozrazení toho, co by prozrazeno být nemělo) napsat o mnoho více, než co říká anotace - to, co začíná jako zdánlivě banální milostný trojúhelník, se ukáže býti čímsi hlubším, v průběhu vývoje příběhu se dere na povrch, co bylo na z...

Disponujeme-li takovým národním charakterem, jak nám ukazuje poměrně překvapující koncepce Našich furiantů v provedení herců Divadla v Dlouhé, tak potěš koště. Na jeviště nastoupí společnost jelimanů, vykutálených podšívek či pazdrátů a odprezentují přehlídku takových typů, až je z toho zrcadla docela zle. Na každé postavě je nějaký ten charakterový vroubek, což by ani tak nevadilo, jako skutečnost, že i chování lídrů téhle společnosti nemá daleko k besídce zvláštní školy. Naše furianty Divadla v Dlouhé nutno ocenit za přesný kontext inscenace s čecháčkovstvím všeho druhu (včetně nejen fanfar...

Na tuto hru jsem se vypravil vyzbrojen nepříliš lichotivým komentářem Jiřího Landy a zde odkazovanou ještě méně vstřícnou recenzí. Měl jsem připravený i nadpis blogu, v němž bych potvrdil nízká hodnocení, měl se jmenovat "Konečně přestávka, konečně děkovačka". Nicméně poté, co jsem představení zhlédl, musím napsat zcela jiný blog, cítím potřebu se ostře vymezit proti obému jmenovanému. Co jsem tedy já, zřejmě na rozdíl od jiných, viděl? Předně docela funkční studii nefunkčních vztahů. A to na několika úrovních, kromě stokrát omletých vztahů partnerských (v tomto případě manželskýc...

Když jsem před rokem zahlédl plakát avizující uvedení hry Vše o mé matce v divadle ABC, přijal jsem tento fakt se značně smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byl rád, že tento příběh někdo u nás uvedl na prkna divadla, na druhou stranu jsem byl poněkud nervózní z toho, že to jsou právě Městská divadla pražská. Trvalo mi rok, než jsem se odhodlal toto představení navštívit, a bohužel se rozporuplnost mého očekávání zcela naplnila. Na úvod se musím přiznat, tento Almodóvarův film mám opravdu rád. Pokud jste na tom podobně, berte tento blog jako varování, tohle není Almodóvar. Přesto, pokud ...

Když bylo v únoru představení Merlin - Pustá zem pár dní před termínem zrušeno a v březnovém programu se neobjevilo, zmocnilo se mě neblahé tušení, že mi toto veledílo uniklo, že se poslední realizovaný termín ex post prohlásí za derniéru a bude. Naštěstí jsem se mýlil a tento blog uvozuji větou "Ještě že Merlin nezůstal zakopán ve Zlíně." V provedení, v němž jsem ho zhlédl, měl "kompletní Merlin" šest hodin s padesáti minutami přestávek. Moc mi to neladí s jinými komentáři, podle nichž by výsledná délka měla výrazně narůst, ovšem ať už byl tento rozdíl způsoben výrazným...

Merlin - Grál začíná přesně tam, kde Merlin - Zrození skončil, rytíři se vydali hledat Grál. Kromě příběhů jejich cest jsme svědky zbytku legendy, rozpadnutí spolku Rytířů kulatého stolu, Lancelotovy a posléze i Mordredovy zrady. Ač je tento "díl" poloviční oproti předchozímu a "papírově" obsahuje více akce, je přesto klidnější, bez vedlejších postav, skrze vnější konflikty je pozornost soustředěna na niterné prožívání hlavních aktérů. To na jednu stranu vytváří zajímavý kontrast k předchozí části, na druhou stranu se mi tato koncepce jeví poněkud nešťastná při uvádě...

Sečteno a podtrženo, Poslední chvíle lidstva v Komedii jsou brilantní studií umění konstrukce obrazu války podle záměrů úzké skupinky na tomto zainteresovaných jedinců, jež zároveň ukazuje, jak pohodlné je pro masu na tuto šarádu přistoupit. Tolik zhodnocení, jež by mělo být až na konci tohoto textu. Na začátek jsem jej zařadil pro ty z vás, kteří hru dosud neviděli a nechtějí být kontaminováni mými myšlenkami tuto pře(d)žvýkávajícími. Ač vedu v patrnosti vhodnost vyhýbání se přílišným detailům, jež by snížily divákův následný zážitek, u této hry předem přiznávám, že toho do značné míry neb...

Konečně jsem zhlédl i třetí z v Praze aktuálně uváděných her Érica-Emmanuela Schmitta a musím říct, že je mám všechny rád. Ať už jde o Hotel mezi dvěma světy na hlavní scéně Divadla Na Fidlovačce, Manželské vraždění Divadla Na Jezerce či právě Záhadu odehrávající se na prknech Komorní Fidlovačky, na každou z nich si s chutí zajdu znova. Přestože se hry od sebe navzájem dost liší, je možno vysledovat několik společných prvků, jež považuji za autorův rukopis. Především je to schopnost prezentovat myšlenku tak, že v prvním okamžiku vyvolá bezděčný úsměv, aby poté, co její obsah plně dorazí ke ...

Kauza Médeia je hra o kontrastu. Tisíce let starý text posloužil syntéze s dnešní realitou, přičemž ono propojení nespadá do tohoto světa, působí spíše jako horečnatý sen. Zdaleka ale nejde jen o napětí mezi prastarým a moderním, na protiklady v hodinovém představení narazíte na každém kroku, v každém okamžiku. Na jednu stranu je zde Médeia Jany Strykové, silná žena, jež nejen že kdysi dávno dotlačila Iásona k získání zlatého rouna a vyvedla ho z nástrah kladených bohy, ale v současnosti dokázala vytvořit domov pro svoji rodinu, manžela Iásona a dva syny (nepořádek v bytě, jenž je dějištěm ...

Tentokrát se nehodlám věnovat žádné zhlédnuté inscenaci, ale rád bych návštěvníky tohoto webu upozornil na zajímavé knížky z produkce Edičního střediska Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Bohužel informovanost o vydávané divadelní literatuře není příliš dobrá a nedávné uzavření knihkupectví Prospero v budově Divadelního ústavu v Praze situaci ještě zhoršilo. Momentálně prostě schází místo, kde by byly k mání všechny dostupné české publikace s divadelní tematikou. Takže alespoň základní informace o záslužném brněnském edičním počinu. Začátkem března se v divadle Husa na provázku odehrál...

Michail Bulgakov se již před mnoha lety stal mým oblíbeným autorem a jeho Mistr a Markétka jednou z mých nejmilejších knih. Navíc jsem měl kdysi to štěstí podílet se jako jeden z aktérů na teprve druhém českém jevištním zpracování tohoto románu (1983). Ze všech těchto důvodů jsem se postupem času stal jakýmsi sběratelem inscenací Mistra a Markétky a snažím se zhlédnout vše dostupné, co divadelníci na toto téma vytvoří. Nemohl jsem tedy vynechat ani inscenaci Mistr a Markétka Divadla Pražské konzervatoře DIK v dramatizaci a režii Jana Novotného. Člověk při návštěvě studentského představení s...

Před léty jsem se ocitnul v situaci, kdy jsme v šestičlenné skupince dostali za úkol vytvořit "umělecké dílo", v němž by se vyskytoval seznam předem daných a navzájem nepříliš souvisejících veršů a citátů. Jelikož šlo o společnost zvyklou používat převážně levou hemisféru a já v ní byl v tomto směru za exota, ujal jsem se tvůrčí stránky a během pár hodin sepsal "divadelní hru" splňující zadání. Ta hra byla samozřejmě špatná, banální zápletka přímočaře směřující k cíli, ploché postavy, jejichž jedinou motivací bylo dokodrcat se k cíli a cestou utrousit zadané repliky, sam...

Nevím, zda za to mohl doznívající dojem z Shapiry nebo mi kdosi podstrčil nějaký halucinogen, leč rozhodl jsem se opět jednou vyrazit na komedii na hlavní scénu Divadla na Fidlovačce. Vybral jsem si kus, u něhož byla jistá šance, že nepůjde o ztřeštěnou komedii plnou "retardovaných" postav, přece jen mýtus biblického stvoření člověka je téma, u něhož lze očekávat jistou pokoru jak ze strany herců, tak ze strany divadla, jež hru uvede. A to nejlepší, co můžu na úvod říct, že se tento předpoklad do značné míry naplnil a že celek mohl být mnohem horší. K ději samotnému není moc co ří...

Duben je měsíc rozmarného počasí, ideální příležitost vydat se do méně známých vod. V mém případě to znamenalo zkusit muzikál dvojice Osvaldová-Soukup. Robinu Hoodovi předcházela masivní mediální masáž a hovoří se o něm jako o špičce toho, co může současná česká muzikálová scéna nabídnout. No, jestli je tomu skutečně tak, tak se tedy nemá současná česká muzikálová scéna čím chlubit. Není pravda, že bych snad byl muzikálem zcela nepolíbený, Landova Krysaře jsem viděl třikrát, všechny jeho zbylé kusy též, kdysi jsem byl i na Monte Christovi a docela se mi líbil. Robin Hood však skončil v pomysln...

V dubnu se divadlo Husa na provázku představilo v pražské Arše reprezentativní šňůrou osmi představení v šesti dnech. Kromě pražské premiéry nové čapkovské inscenace Trapná muka jsme měli možnost zhlédnout znovu Maestra a Markétku a Hordubala. Hostování uzavřel nedělní blok tří představení pod souhrnným názvem Cirkus Havel představuje. Zájezdy Husy na provázku do Prahy znamenají vždy pro zdejší divadelní život událost velkého významu, tentokrát si však nemohu odpustit také jednu vysloveně kritickou reflexi. Maestro a Markétka – představení pro mne znamenalo splněné přání vidět tuto inscenac...

Autorské duo Jiří Janků a Petr Svojtka jsou už vyzrálí divadelníci s bohatými zkušenostmi a kdekdo – včetně mě – měl za to, že už s nimi tvůrčí puberta, tak jako za starých dobrých časů CD94, nemlátí. Chyba! Jakmile přichází nápad na téma, stávají se z nich recesisté, kteří se nezastaví před ničím. Zatímco v Superčlověku udrželi autorský gejzír nápadů v dramaturgicky nosné a zajímavé konstrukci, revue Viktor K. aneb Český národ neskoná je cimrmanovskou sopkou, která sama sebe bezpečně zasypala. Ber kde ber. Aj aj, co to pánové tentokrát vyrobili. Když použiju slovo slátanina, jsem ještě na ...

Progresivní divadelní proudy již daly vzniknout mnoha etablovaným scénám, kde jsou pěstovány takové ty onačejší formy divadla. Více či méně sdělné, nezřídka častované jako intelektuálština, přijímané s frenetickým nadšením (když tvoří lidé, kteří skutečně patří do první ligy nezávislého divadla) nebo také přijímané s nadšením (když rozlišovací schopnosti publika zrovna v tu chvíli nerozliší, že jim cosi předváděla až třetí liga). Do prostorů, které jsou Mekkou příznivců nezávislé kultury, se chodí s pozitivním naladěním, s empatií pro cokoliv, co je zkrátka jiné, proto šťoura to zde bude mít v...

V dejvické kavárně Potrvá se odehrála v úterý 15.3. premiéra staronového souboru Ing. Antonín Puchmajer, D.S. s názvem Kabaret. Hned na úvod je třeba říci, že tato inscenace je natolik převratná, progresivní, intelektuální a předbíhající svou dobu, že divák i recenzent nemají slov. (Jedna divačka po představení utrousila, „To jsem zvědavá, jak to budu vyprávět.“) Úvod slibuje mnohé. V. Mikulka s kytarou je přinesen na jeviště na židli dvěma pochopy (M.J. Švejda, M. Svoboda) v doprovodu dvou vlnících se animírek (Jana Švejdová, Michajla Michajlova). Postupně je přinášen k diváckým stolkům, kde ...

Nenašla jsem v seznamu představení Úklid, což mi přijde škoda. Tento "komorní pseudomuzikálek", který hraje Ester Kočičková spolu s Katerynou Kolcovou v Branickém divadle, je plný klavíru, folkloru a humoru. Nepatřím ke generaci, které by v mládí vtloukali do hlavy ruštinu, a tomto případě mě to vlastně mrzí, protože jinak bych si některé písně a narážky pravděpodobně užila ještě více. Přesto se mi toto netradiční hudební představení velice líbilo a byl to asi nejlepší český muzikál, jaký jsem viděla :) (i když jich tedy moc nebylo a s běžnými velkými muzikály se to vlastně nedá srov...